Zrození hrdiny, díl 019 - Proti svým

Dopoledne dalšího dne se Kakashi a všichni, kteří již nebyli potřeba k minimální ochraně vesnice, chystali vyrazit.
„Ibiki, vem si to tu na povel!“ určil Kakashi dočasného velitele vesnice.
„Neměl bych jít taky?“ zeptal se namísto přijetí rozkazu.
„Neboj se, k výslechu ti někoho přivedeme,“ snažil se Kakashi odlehčit situaci a na Ibikiho tváři se objevil náznak úsměvu.
„Dej pozor na Shizune!“ dodal vážněji.
„Proč by na mě měl dávat pozor,“ ozvalo se mu za zády, „když jdu s váma?“
„Vyrážíme!“ zavelel Kakashi, aby nemusel Shizune odpovídat.
„Hokage-sama!“ volal ninja, který se snažil prodrat ke Kakashimu, „Blíží se k nám cizí jednotky!“
„Odkud?“
„Směřují přímo k hlavní bráně!“

Všichni se okamžitě přesunuli k bráně, kde na ně čekalo velké překvapení. Mizukage v čele zhruba stejně početné skupiny, jako měl za svými zády Kakashi.
„To není možné, vždyť dopis jsem posílal teprve předevčírem,“ podivoval se Kakashi.
„Kdybych měla čekat, až se vy chlapi rozhoupete k odpovědi, …“
Než stačila dopovědět, stál u ní Kakashi. Natočen tak, aby mu nikdo kromě Mizukage nemohl vidět do tváře, shrnul si masku a políbil ji.
„Mizukage-sama,“ snažil se Chojuurou verbálně oddělit jejich rty.
„Co je Chojuurou?“ zeptala se, když se od sebe konečně odtrhli a Kakashi měl masku tak, jak má být.
„Už nic … já … asi mám horečku,“ vysoukal ze sebe.
Mizukage ho mateřsky pohladila po tváři a rukou na čele zkontrolovala jeho teplotu.
„Měl bys to vyležet!“ rozhodla Mizukage.
„Ti mladí dneska nic nevydrží,“ povzdechl si Ao.
Mizukage, která na tyto řeči byla alergická, ho neslyšela, protože se soustředila na Kakashiho seznamování se situací.
„V tom případě vyrazíme hned s vámi,“ nezaváhala ani na chvíli.
„Výborně,“ ocenil její postoj.
„Pokud chceš tady někoho nechat ve vesnici, tak klidně můžeš,“ dodal s hlavou otočenou na mladého žárlivce.
„Já půjdu s Vámi, Mizukage-sama,“ odmítl Chojuurou zůstat mimo hru, „a ochráním Vás!“
„A ty tu nechceš někoho nechat?“ zeptala se Mizukage, když zběžně obhlédla počet ninjů na obranných pozicích.
„Když jsem tě tu spatřil, tak jsem myslel, že ano,“ potvrdil jí Kakashi úvahy o momentálně slabé obraně vesnice, „ale vás také není nijak mnoho, musíme jít všichni!“
„Chtěla jsem dorazit ve větším počtu, ale ta naše rada se úplně pomátla,“ vysvětlovala Mizukage, ale když si všimla, že Kakashi moc nevnímá a soustředí se na tváře ve skále, naznala, že pokračovat by nemělo smysl.
Odtrhl svůj zrak od soch Hokagů, které v něm kdesi uvnitř vyvolaly zvláštní pocit, že se nevrátí, a společně opustili vesnici.

v poledne na “oblačné cestě“
„Zdrhaj před náma jako krysy,“ zaradoval se Raikage.
Hned poté mu úsměv na tváři překazila série explozí, která se ozvala ze směru, kterým poslal část své armády, aby nadběhla ustupujícím ninjům z Listové.
„Sakra, co se to tam děje?“ rozčílil se a doprovázen Daruiem upaloval vstříc výbuchům, které neutichaly.
V půli cesty se střetl s asi polovičkou ninjů, které vyslal.
„Jsou tady samé pasti, stromy se tu hýbou a je tam plno obřích šelem,“ vyklopil v panice jeden z navrátilců.
Raikage ho okamžitě profackoval, aby se vzpamatoval, ale ten dál mumlal svou o oživlých stromech.
„Chtějí nás udržet na trase, kterou ustupují,“ sumíroval si Raikage, „no dobrá, půjdeme, jak oni chtějí, ale tentokrát mnohem rychleji, aby neměli čas, klást pasti a připravit si obranu!“

mezitím na “kamenné cestě“
„Neříkal jste mně, že tu na nás bude Kurotsuchi čekat?“ tlačil Tsuchikage na velitele vodopádových ninjů.
„Taková byla dohoda, ale když se někam vydala na vlastní pěst, tak s tím nic nenadělám!“
„Měla na nás počkat ve Vaší zemi,“ měl v tom Tsuchikage jasno.
„S tímhle přišla sama, že půjde napřed, nikdo jí to nenařídil a kdybych věděl, kolik řečí kolem toho budete mít, tak bych ji přivázal řetězem!“
Dolehlo k nim hrozivé skřípění, následně se země zatřásla.
„To už je alespoň po třetí,“ vztekal se Tsuchikage, „všude kolem jsou samé pasti, moji lidé odnáší ty jejich výpady a přitom jsme ještě nikoho nedostali.“
„Já jsem Vám navrhoval, že naše jednotky utvoří první vlnu,“ připomněl velitel z Vodopádové, „ale Vy jste o nich prohlásil, že …“
„… jsou to tupci a budižkničemové,“ zopakoval Tsuchikage svoje slova, „a za tím si stojím!“
„Dost opatrného postupování!“ zavelel, „Zaženeme je tam, odkud už nebudou moci utéct!“

tou dobou u hranic s Říční zemí
„Zůstaňte všichni tady!“ poručil Gaara, „Dál už půjdu sám.“
„To je nesmysl,“ odrazovala ho od jeho rozhodnutí Temari.
„Já jsem Kazekage a dopustil jsem, že to došlo až sem. A já to také napravím!“ nenechal se Gaara.
Pohnul se vpřed a Temari mu jako jediná byla v patách. Podíval se na ni, byla odhodlaná jít s ním, nemělo smysl zdržovat se řečmi, které by k ničemu nevedly.
„Ale aspoň zpočátku zůstaneš vzadu a nebudeš zasahovat,“ navrhl podmínku, na kterou Temari přistoupila.
Ani ne o sto metrů dále se už shromažďovali ninjové z Písečné, na hlavního organizátora si tam zkoušel hrát radní Noboru a moc mu to nešlo.
„To je Kazekage-sama!“ rozpoznali někteří přicházejícího Gaaru.
Temari, jak slíbila, zůstala prozatím v povzdálí a s připraveným vějířem sledovala, co se bude dít.
„Na co tady čumíte, na něj!“ zařval Noboru.
„Suna Shigure“
Nad ninjy z Písečné se začal tvořit písečný mrak.
„Zadrž!“ zavolal z hloučku ninjů Baki.
„Nepleť se do toho, já to tu řídím!“ vřískal Noboru.
„Zabijte ho!“ rozkazoval marně.
Ninjové se ani nepohnuli a napjatě vyčkávali, co se bude dít. Proti Gaarovi se jim jít nechtělo a uvítali, že chvíle, kdy tak budou muset učinit, se oddálila.
„Co kdybychom si nejprve promluvili,“ navrhl Baki a popošel ke Gaarovi.
Gaara pozastavil svou techniku.
„Není o čem mluvit, sakra na co tu čekáte,“ rozčiloval se Noboru.
Když mu konečně došlo, že s nimi nehne, bleskurychle dohnal Bakiho a po jeho boku přišel ke Gaarovi.
„Rozhodl ses vrátit do vesnice, zrádče?“ vystartoval hned na něj.
„Ano, chci se tam vypořádat se všemi, kteří mají tohle na svědomí,“ odpověděl Gaara zcela klidně.
„Vesnici jsi opustil z vlastní vůle, k tomu tě nikdo nenutil!“ pokračoval Noboru nepříjemným tónem.
„Nutilo mě k tomu mé slovo, které jsem dal Listové!“
„Listová, Listová, Listová, pořád jenom Listová, už si konečně uvědom, že tvoje vesnice je … no teď už spíš byla, Písečná!“
„Na tom, že chci někomu pomoci, nemá vliv odkud je.“
„A proto ji pomohl Listové zavraždit naše jednotky, které jsme pro vás poslali!“
„S tím jsem neměl já ani nikdo z Listové nic společného!“
„To určitě, ale to je teď jedno, přestaň nám tu překážet a stoupni si stranou!“
„Jsem tu, abych vás zastavil, celé je to hloupost a můžeme to vyřešit někde u stolu s chladnou hlavou.“
„To nás chceš zastavit sám? Moc si věříš!“
„Nejsem tu sám, dokonce bych řekl, že je nás tu víc než vás. Chtěl jsem si nejprve promluvit, nikdo nemusí umřít.“
„To není tak úplně pravda,“ zapojil se do rozhovoru Baki a rychlým pohybem zabodl kunai do krku vedle stojícího Nobora.
Noboru se chytl za krk, snažil se zastavit řinoucí se krev, zatímco jeho oči se vyčítavě dívaly na Bakiho.
„Ani tohle nemuselo být!“ pokáral ho Gaara.
Noboru se svalil na zem, párkrát s sebou škubnul a naposledy zachroptěl.
„Toho škoda rozhodně nebude, svoji úlohu dokonale sehrál, nic dalšího už ve scénáři neměl.“
„Jakou úlohu?“ dožadoval se Gaara vysvětlení Bakiho podivné věty.
„Snad si nemyslíš, že by ten blbec všechno vymyslel a naplánoval sám!“
„Fuuton: Kaze no Yaiba“
Pomocí dvou prstů vytvořil Baki větrné ostří, kterým zaútočil na Gaaru.
„Suna no Tate“
Písečný štít se postavil Bakiho ostří do cesty a nepouštěl ho ke Gaarovi.
„To nemůže být pravda, přece za tím nestojíš ty?“ mumlal si Gaara a nevěřícně koukal na Bakiho.
„Baki, co se to s tebou stalo? Proč tohle všechno?“ pokračoval v otázkách.
„Nemá cenu ti nic vysvětlovat, když stejně za chvíli umřeš!“
Zformoval další ostří a vyslal ho na Gaaru tentokrát z druhé strany. I zde jeho cesta skončila na Gaarově písečném štítu.
To, co mu před několika dny říkal Kakashi a čemu nechtěl uvěřit, byla pravda. Jeho sensei zradil ho i celou vesnici.
Z písku kolem Gaary vylétlo několik písečných shurikenů, které Bakiho zasáhli a odmrštili pár metrů vzad.
Ninjové z Písečné, kteří celý průběh bedlivě pozorovali, zůstávali stát na svých místech. Naznali, že plést se mezi bývalého a současného Kazekageho by pro ně nemuselo dobře skončit.
Temari takto vyčkávat nedokázala, vyskočila ze svého úkrytu a máchla svým vějířem směrem k ležícímu Bakimu.
„Kamaitachi“
Poryv větru jen těsně minul Bakiho, který se mu vyhnul odkutálením stranou. Svůj další útok chtěl věnovat právě Temari.
„Sabaku Kyuu“
Baki se příliš upnul na Temari a nedával si pozor na Gaarův písek, který ho obalil. Gaarovy prsty se automaticky a bezmyšlenkovitě zaťaly v pěst.
„Sabaku Sousou“
Gaarova ruka se chvěla, pomalu ji rozevřel a díval se na prsty, kterými rozdrtil svého senseie.
Ninjové se z výsledku souboje radovali a pospíchali hned za svým Kazekagem. Toho však trápila jedna věc, na kterou chtěl znát odpověď.
„Proč je vás tu tak málo? Tohle měl být masivní útok!“
„Ostatní vyrazili o dva dny dřív oklikou na Listovou,“ dostalo se mu odpovědi, která ho vůbec nepotěšila.