Zrození hrdiny, díl 017 - I Kakashi má svůj den

Bylo po půlnoci, ale Kakashi stále seděl ve své pracovně. Ještě jednou si pročítal zprávu od týmu, který společně s Gaarou vyslali do Písečné.
Než stačil dočíst poslední řádky, vstoupila do místnosti čtveřice, která s sebou měla přivést Tsunade. I teď byli skleslí z toho, čeho byli svědky.
„To jste vy,“ rozpoznal Kakashi příchozí, „kde máte Tsunade? Už jste ji ubytovali?“
„Přišli jsme pozdě,“ přiznala Sakura.
Naruto se kousl do prstu, poskládal pečetě a přiložil dlaň na podlahu.
„Kuchiyose no Jutsu“
Objevila se žába, v jejíchž útrobách bylo tělo páté Hokage schováno.
„Zase ti maskovaní ninjové!“ zodpověděla Sakura otázku, která visela ve vzduchu.
„A byl tam i ten šmejd Speedo,“ dodal Naruto a ruce se mu svíraly v pěsti, „to kvůli němu babču …“
„Speedo byl u Tsunade,“ zopakoval Kakashi a přemýšlel nad tím, co to znamená.
Naokiho s Hanabi poslal spát, vytáhl láhev saké a nalil do tří skleniček. Jednu pozvedl a čekal, až tak učiní i Naruto a Sakura. Moc se k tomu neměli.
„Na Tsunadinu památku!“ zavelel.
Chopili se svých skleniček a naráz je kopli do sebe.

Nad ránem zaklepal Kakashi na dveře bytu, kde bydlela Shizune. Nemohl spát a alkohol ho popohnal ke konfrontaci, kterou už měl nějakou dobu v plánu. Nikdo neotvíral, a tak zabouchal intenzivněji.
Dveře se otevřely a z bytu vykoukla rozespalá Shizune.
„Co je Kakashi?“ vyloudila během zívání.
„Že ti svědomí dovolí tak klidně spát?“ podivoval se.
„Z tebe to ale táhne,“ okomentovala Kakashiho dech, který ji zaujal mnohem víc než jeho otázka, kterou nepochopila, „začínáš být jako Tsunade!“
„Ne, ne,“ odmítl její přirovnání, „já ještě žiju!“
Shizune začala přemýšlet, co jeho slova mají znamenat.
„Počkat,“ vykřikla, když jí to došlo, „co je s Tsunade?“
„Coby, zítra má pohřeb!“ odpověděl Kakashi, jako by se nic nestalo.
„Cože!“ nechtěla tomu uvěřit.
„Jo, je mrtvá,“ potvrdil bez zájmu krutou pravdu, „navštívil ji náš uprchlík Speedo.“
„A on ji zabil?“ vyjekla.
„Poslat ho k Tsunade, to nebyl zrovna dobrý nápad,“ poznamenal místo odpovědi.
„Co … co tím chceš říct?“
„Už to konečně vyklop! Přiznej se!“ tlačil na ni, „Ulev svému svědomí, jdi za Gaiem a povyprávěj mu, kdo pustil vraha jeho studenta …“
Facka přerušila Kakashiho řeč.
„A připrav se, co povíš Tsunade, až se opět potkáte,“ dokončil Kakashi, co měl na jazyku a vratkým krokem odešel.
Shizune zůstala stát ve dveřích, slzy jí stékaly po tváři.
„Promiňte, Tsunade-sama …“

Kakashi ležel na své posteli a tvrdě spal. Shikaku s ním už několikrát zacloumal, ale probudit se mu ho podařilo až chrstnutím vody na obličej.
„Sakra, co se děje?“ zeptal se nevrle Kakashi.
„Je už po poledni a ty vyspáváš, to se děje! Od rána na tebe v pracovně čeká Gaara, se kterým jsi chtěl něco probrat,“ odůvodnil Shikaku své chování.
„No jo,“ vzpomněl si Kakashi.
„Tak už vstávej!“ popoháněl ho.
„Předpokládám, že pár minut už to nevytrhne, takže si dám předtím ještě sprchu,“ uvažoval Kakashi nad svými prvními kroky.
Shikaku uznal, že to je dobrý nápad. Kakashi nevypadal zrovna reprezentativně.

Gaara na něj čekal v místnosti vedle pracovny, po vzájemném přivítání a Kakashiho omluvě se věnovali zprávě od týmu vyslaného do Písečné.
„Vypadá to, že jste měl pravdu,“ musel chtě nechtě přiznat Kakashi, „zdá se, že tím, kdo tahá za nitky, je Noboru. Bohužel nebyl zrovna ve vesnici, ale náš tým ho plánoval v noci navštívit a vyzpovídat. Brzy od nich jistě dostaneme další zprávu.“
„To je dobře, že se to vyjasňuje. Připadalo mně šílené, že by Baki něco takového podnikal,“ oddechl si Gaara.
„Baki také potvrdil napojení Noboruho na maskované ninjy, kteří nám dělají tolik potíží,“ pokračoval Kakashi.
„Donesly se ke mně zvěsti o jejich posledním útoku,“ vzpomněl si Gaaa, „je mi moc líto té hrozné ztráty, kterou Listová utrpěla. Pátá Hokage byla vskutku výjimečná kunoichi. Vůbec ale nechápu, proč něco takového Noboru nařídil.“
„Já také ne,“ souhlasil s ním Kakashi, „v tu dobu byl u ní Speedo, který nám utekl z vězení. Přijde mně proto pravděpodobnější, že šli odstranit jeho a bohužel do toho zatáhli i Tsunade.“
„Tsunade s ním byla nějak spolčena?“ zajímalo Gaaru.
„Patrně ji vyhledal a donutil ji, aby mu vyléčila ruce, …“ odhadoval Kakashi.
„Hokage-sama,“ vyrušil je ninja, „zpráva z Písečné!“
„Výborně,“ zaradoval se Kakashi.
Pak si ale uvědomil, že nemusí jít o zprávu, na kterou čekal.
„Z Písečné, nebo od našeho týmu v Písečné?“ dodal, ale na odpověď nečekal a rozbalil zprávu.
První možnost byla ta správná.
„Hokage-sama, víme, že ve své vesnici ukrýváte naše nukeniny. Žádáme Vás tímto o jejich vydání. Vyslali jsme k Vám jednotku, která je od Vás převezme. S ohledem na naše dobré vztahy jim prosím neklaďte žádný odpor. Rada Vesnice skryté v písku,“ přečetl Kakashi obsah sdělení.
Ninja, co zprávu přinesl, se vytratil. Nastalo ticho.

Po schůzce s Gaarou vyrazil Kakashi do Ichiraku. Dnes ještě nic nejedl a potřeboval zasytit svůj žaludek. Potkal se tam s Narutem, který zrovna platil poukázkou za jednu misku, kterou tam spořádal.
„Jenom jedna porce?“ divil se Kakashi.
„To byla moje poslední poukázka,“ odpověděl smutně Naruto, ještě by si dal přídavek.
„Tu poukázku mu vraťte a dejte nám každému jednu misku,“ poručil Kakashi staříkovi.
„Jééé, Kakashi-sensei!“ rozplýval se Naruto a očička mu zářila štěstím.
„Mám celkem špatné zprávy, takže tě musím dobře naladit,“ vysvětlil Kakashi svoji štědrost.
Naruto do sebe hrnul nudle a moc mu nevěnoval pozornost.
„Písečná si vyžádala svoje ninjy a já se rozhodl, že jí vyhovím,“ oznámil suše Kakashi.
Narutovi málem zaskočilo vajíčko v krku.
Když ho polkl, okamžitě na něj vystartoval: „Cože? To jim přece nemůžete udělat! Vždyť nám tolik pomohli!“
„Nedá se nic dělat,“ vysvětloval Kakashi, „pokud nechceme válčit i s Písečnou. Už jsem jim poslal zprávu, že je vydáme!“
„Proč jste to udělal?“ vyjekl Naruto, „takhle jste jim potvrdil, že tu jsou! Jediná možnost je …“
„Musím posílit hlídky, aby se nepokusili utéct,“ skočil mu do řeči, vytáhl několik bankovek a položil je na stůl.
„Měj se,“ rozloučil se.
Narutem cloumal vztek, ale upoutala ho Kakashiho miska, ze které ho neviděl nic sníst. K jeho velkému údivu byla prázdná. To ho rozčílilo ještě víc. Rozhodl se jednat.

Kakashi přišel do své pracovny, čekali tam na něj Shino a Hinata. Kakashi se posadil do svého křesla a nechal je podat zprávu o jejich misi. Podle toho, že Kiba a Mika nebyli s nimi, bylo jasné, že mise byla neúspěšná, což oba v zápětí potvrdili.
„Nemám jinou možnost než ho prohlásit za nukenina a feudálnímu pánovi oznámit, že unesl jeho vnučku,“ shrnul svoje myšlenky o celé věci.
„To, to ne, Kiba-kun je náš …“ chtěla Hinata vyjmenovat protiargumenty.
„Tady není, o čem diskutovat,“ nenechal ji dopovědět, „už takhle nám feudální pán pořádně zatopí. Kdybychom neudělali alespoň toto, bylo by to mnohem horší.“
„Tak nám dejte ještě nějaký čas a my ho najdeme,“ navrhl Shino.
„Ne,“ zamítl Kakashi, „zůstanete tady, už žádné zbytečné mise. Dávám Kibovi týden, aby se sám vrátil, pak už má smůlu. Vy se postarejte o doprovod té vnučky, nesmí informovat feudálního pána. Samozřejmě žádné násilí, to vám snad nemusím zdůrazňovat.“
Na to, jak to s Kibem vypadalo špatně, si Shino a Hinata mohli přeci jen částečně oddechnout.
„Písečné nedáme! Písečné nedáme!“ doléhal k nim pokřik z venku.
Kakashi vstal a podíval se z okna, skupinka demonstrantů s narychlo připravenými transparenty se tam pod Narutovým vedením snažila donutit Kakashiho ke změně rozhodnutí.
Usmál se a bez mrknutí oka nařídil Shinovi a Hinatě, aby Naruta odvedli do vězení.
„Do vězení?“ zopakovali nechápavě.
„Ano do vězení,“ potvrdil, „musí vychladnout, nebo ho snad chcete nechat v tomhle pokračovat? Víte snad jaký je trest za vzpouru?“
„Hai!“ rezignovali.
O pár chvil už byl vůdce odporu za mřížemi, netrvalo dlouho a zbytek se, jak Kakashi předpokládal, rozutekl.
Kakashi si musel vyslechnout hodně ostrých slov, když navštívil Naruta ve vězení, ale když od něj odcházel, Naruto poslušně seděl ve své cele.

Slunce zapadlo za obzor, ale den ještě nekončil, na kryptografii se jim podařilo rozšifrovat zprávu, která byla adresována maskovaným ninjům.

Naše úsilí směřuje do finále, dnes o půlnoci bude velká porada na obvyklém místě.

Zpráva, do které Kakashi vkládal velké naděje, nic neprozradila. Naopak mu přidala další vrásky, porada totiž dávno proběhla a mělo následovat finále, kterého se velice obával, přesto nebo možná právě proto, že neměl vůbec ponětí, o co by mohlo jít.

Do jeho pracovny se vřítil udýchaný Kotetsu celý od písku.
„Utekli!“ vysoukal ze sebe, „Všichni z Písečné utekli, Gaara nás vyřadil svým pískem!“
„Sakra, neříkal jsem vám, ať si na ně dáváte pozor?“ rozčílil se Kakashi.
„Přes ten písek nebylo skoro nic vidět, úplně nás zaskočili,“ vymlouval se Kotetsu.
„Kolik lidí je pronásleduje?“
„No, nikdo pane!“
„Cože?“ šílel Kakashi.
Rychle dal dohromady deset čtyřčlenných týmů.
„Za nimi! A když se nebudou chtít vzdát, tak je zabte!“ rozkázal jim na střeše jedné z budov.