Zrození hrdiny, díl 015 - Kdo za tím stojí?

Bylo už dopoledne, celý včerejší večer i noc čekali marně u bývalé skrýše maskovaných ninjů na vzkaz, se kterým měl jestřáb přiletět. Nejhůře to nesl Naruto, který se od chvíle, kdy se utábořili u zřícené jeskyně, příšerně nudil a velmi často kladl Saburouovi stále stejnou otázku: „Jak dlouho tady budeme ještě tvrdnout?“
Saburou vždy jen pokrčil rameny.
Aby Naruto zahnal nudu, roztáčel ve své pravé ruce rasengan. Konečně se ho před pár týdny naučil vytvořit bez pomoci klonu tak, jak to uměl ero-sennin, Kakashi a jeho otec.
„Už s tím zase machruje,“ upozornil Naoki Hanabi.
Hanabi se přisunula blíže k Narutovi.
„Vypadáte s tím tak cool, Naruto-sensei,“ začala mu lichotit.
„Líbí se ti můj rasengan?“
Přidal do něj trochu víc chakry, aby se zvětšil.
„Ne, já myslela ten flek od zvratků na Vaší kombinéze,“ vykolejila ho natolik, že udělal s rasenganem v zemi pořádný kráter.
Chtěl si to s ní vyřídit, ale zrovna v tu chvíli Saburou utíkal na vrchol kopce.
„Zdrhá,“ pomyslel si, zapomněl na Hanabi a upaloval za ním.
„Už je tady,“ křiknul Saburou s rukou vztyčenou k nebi.
Z oblohy dolů k němu slétával jestřáb. Dosedl mu na ruku, Saburou vzal od něho zprávu, kterou nesl, a předal ji Narutovi.
„Je to zapečetěné,“ upozornil ho.
„Já vím,“ ohradil se, namíchlo ho, že z něho, takového zkušeného ninjy, někdo zkouší dělat blbce, a zprávu schoval do batohu.
Konečně mohli vyrazit zpět do vesnice

po poledni v putyce
Když se Kiba probudil, Mika seděla na posteli a česala si vlasy. Ačkoliv byl nádherný slunný den, do pokoje se mnoho světla nedostalo. Většina se zastavila na nánosu špíny přilepeného na okně, které nešlo otevřít.
„Mně je blbě,“ netajil se svým stavem.
Mika na tom nebyla o mnoho lépe, proto se rozhodli začít den pořádným obědem, od kterého si slibovali spravení žaludku.
„Tyhle schody si vůbec nepamatuji!“ poznamenal Kiba, když scházeli o patro níž.
„Ááá, jungoši už zabalili šlofíka,“ uvítal je stařík za barem.
V místnosti bylo skoro takové šero jako včera, stejně jako v pokoji i zde byly na vině nánosy špíny na oknech.
„Nechtělo by to umýt okna? Bylo by zde více světla,“ neodpustila si Mika.
„A chlapi by remcali, že sa tu brodí ve s**čkách,“ odpověděl stařík.
Mika mu musela dát za pravdu, i podlaha byla neskutečně špinavá.
„Kdo bude cálovat tu vašu včeréší jízdu, tady máte cech!“
Podal Kibovi cár papíru, na kterém byla vyčíslena jejich včerejší útrata.
„Tolik?“ zděsil se Kiba, „Jak jste k takové sumě přišel?“
„Nalévat faganům něco koštuje, kdyby sa to někdo domáknul …“ naznačil stařík, jak se cena navýšila.
„Ale o tolik?“ nebyl Kiba stále uspokojen jeho vysvětlením.
„Mohl bych zahókat na toho rybízka, co vás tu fčil hledal, esi sa vám to opravdu zdá moc,“ přešel stařík k vydírání.
„Jakýho rybízka?“ nechápal Kiba.
„Takové celé zakuklené, měl černé čočmeny a lezla po něm ňáká havěť,“ popsal stařík ninju, který ho navštívil.
Kiba zmlkl a staříkem vyčíslenou sumu uhradil.
„Doufám, že sa na nějaký čas zdržíte,“ provokoval stařík.
„Si myslíte, že ty peníze tisknu?“
„Šak to ňák vygómeme, esi nejste gramlavý. Střecha by potřebovala spravit, frajla by mohla nějaké ten fenstr vošplóchnót, hokna by tu byla pro oba a mohli byste tu zůstat i grátis.“
Oba byli jeho nabídkou zaskočeni zejména proto, že jí moc nerozuměli, ale když stařík přidal pádný argument, že zde už je nikdo hledat nebude, souhlasili.

odpoledne v Listové
„Kakashi-sensei, máme to,“ oznamoval Naruto, když se vrátili z mise.
Předal mu zprávu a dodal: „Je to zapečetěné!“
Kakashi ji párkrát obrátil v ruce.
„Kai!“ odstranil pečeť.
„A to bylo všechno jo?“ brblal si pro sebe.
Kakashi rozbalil svitek, na kterém byla zašifrovaná zpráva. Zkoumavým pohledem se podíval na Saburoua.
„Jak z tohohle letmým pohledem poznáš, kdo to napsal?“ zeptal se ho a ukázal mu zprávu.
„Předtím to zašifrovaný nebylo,“ vymlouval se, „asi je to hodně důležitý.“
„A nebo nám někdo lže,“ uhodil na něj Kakashi, „Naruto, odveď ho k Ibikimu a pak se sem vrať!“
„Néééééé,“ vřískal Saburou, „vím, co jsem viděl!“
Naruto ho chytnul a tlačil ho z pracovny. Kakashi podal zprávu Naokimu a poslal ho s ní na kryptografii. I on se měl pak hned vrátit, stejně tak Hanabi, která měla dojít pro Sakuru.

mezitím v Písečné
Kankurou, Matsuri, Neji a Ino se proplétali uličkami v Písečné. Nikdo je zatím neviděl. Alespoň si to mysleli.
Doskočili na balkón u pracovny Kazekageho, Neji ji prozkoumal byakuganem.
„Je tam jen jeden ninja,“ oznámil.
„Zůstaňte tady, promluvím si s ním sám,“ rozhodl Kankurou, odsunul dveře a vešel dovnitř.
Ostatní se přikrčili, aby je nikdo nemohl zahlédnout. Neji sledoval, co se děje uvnitř, zatímco se dívky věnovaly přerostlé poštolce, která jim přinesla zprávu z Listové.

Blížili se k vesnici, vítr pomalu nabíral na síle a zvedal čím dál více písku ze země.
„Za chvíli tu bude bouře, neuvidíme ani na krok, ještěže tě tu máme,“ prohodila Matsuri k Nejimu, který si aktivoval byakugan.
„Nepřečkáme tu bouři někde v bezpečí?“ zeptala se Ino, které se už několikrát dostal písek do očí a do pusy.
„Musíme pokračovat,“ zamítl to Kankurou, „takhle se dostaneme do vesnice nepozorováni.“
„Počkejte,“ zastavil je Neji, „letí k nám nějaký pták.“
Pomalu je doháněla poštolka, bojovala s větrem, stejně jako ninjové na zemi. Neji ji šel naproti, aby jí to usnadnil. Sletěla k němu, nesla zprávu z Listové.

Neji, z výslechu zajatců jsme se dozvěděli, že by Baki, současný Kazekage, mohl být vůdcem maskovaných ninjů. Tato informace není ověřená, ale raději předpokládejte, že je pravdivá. Jakmile se něco dozvíte, pošlete zpátky poštolku se zprávou. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, máte svolení stáhnout se a misi ukončit.
                                                                                              Kakashi

Neji si přitiskl poštolku na prsa a pospíšil si za ostatními, dopis jim dal přečíst, aby nemusel riskovat písek v ústech. Bouře byla tu.

„To jsi ty, Kankurou?“ polekal se Baki nečekané návštěvy, „Co tu děláš?“
„Musím si s Vámi promluvit, sensei!“ promluvil Kankurou, „Poslal mě Gaara, abych zjistil více o jeho sesazení. Doufám, že mně pomůžete.“
„Rád bych, ale mnoho toho nevím. Jsem jen nastrčená figurka, která sedí v křesle Kazekageho,“ pustil se Baki do předávání poznatků, „o vše se tu teď stará rada, kterou řídí Noboru. Moc dobře si uvědomují, že jako Gaarův sensei bych mohl smýšlet podobně jako on, proto mě k ničemu nepouštějí. Na druhou stranu potřebovali na tento post někoho známého, aby oklamali všechny ve vesnici a vůdce ostatních zemí. Netušil jsem do čeho jdu a kývnul jim na to.“
Kankurou se porozhlédl po pracovně, stůl, na kterém vždy stávaly stohy listin, byl skoro prázdný.
„A to proti tomu nikdo ve vesnici nic nenamítá?“
„Několik lidí se ozvalo, ale poté hned záhadně zmizeli. Jednou jsem viděl, jak se Noboru baví s ninjy, kteří byli celí maskovaní v černém. Můžu jen hádat, ale myslím, že za vším stojí on.“
„Kde je ten šmejd?“
„Dnes ráno vyrazil na nějakou schůzku, myslím, že to je tady!“
Baki zabodl prst do nástěnné mapy a dodal: „Zdrží se tam několik dnů.“
„To je pěkně daleko, pokud se chtěl vyhnout písečné bouři, tak se zastavil zde a určitě tam i přespí,“ uvažoval Kankurou nad mapou, „v noci bychom ho mohli navštívit a popovídat si s ním!“
Kankurou došel ke stolu, sepsal, co mu Baki pověděl, a rozloučil se s ním.
„Buď opatrný!“ křikl na něj ještě Baki.
Kankurou předal zprávu Nejimu, ten si ji přečetl a nechal do ní nahlédnout i Matsuri s Ino. Zatímco Neji připevňoval zprávu na poštolku, domluvili se, kudy opustí vesnici. Když Neji vypustil poštolku do vzduchu, ozvala se série explozí, která odtrhla balkón od stěny. Kankurou byl přímo zraněn výbuchem a bezvládně padal dolů. Matsuri se odrazila od stěny a skočila za ním. Nejimu a Ino se podařilo vyskočit na střechu budovy, kam už na ně mířila jutsu s vodní a hned vzápětí s bleskovou podstatou. Neji se se všemi dokázal vypořádat svým kaitenem, kterým dokonce od sebe odvířil veškerou vodu, takže ho nemohl zasáhnout proud, který byl přes ni vedený. Tímto způsobem byla z boje vyřazena Ino, která se sice s obtížemi dokázala vyhnout vodním technikám, ale zůstala po nich celá promočená. Na střeše se objevilo tucet ninjů z Písečné a šli po Nejim.
„Hakke Hyakunijuuhachishou“
Několik z nich vyřadil a ostatní ihned pochopili, že bojovat s ním na blízko nemá smysl. Asi by následovala jutsu na větší vzdálenost a Nejiho kaiten na obranu, kdyby jeden z ninjů nepřiskočil k Ino a s kunaí na jejím krku nedonutil Nejiho se vzdát.

zpátky v Listové
Naruto, Sakura, Naoki a Hanabi stáli nastoupeni před Kakashim.
„Je vám vše jasné?“ zeptal se jich.
Sborové „Hai!“ mu bylo souhlasem.
„Nemůžeš si vzít čistou kombinézu?“ zastavil se ještě u Naruta.
„Hinata se už vrátila?“
„Ne!“
„Tak to nemohl!“
Kakashi zakroutil hlavou a vyslal je na jejich misi: „Běžte a bez Tsunade se nevracejte!“