Zrození hrdiny, díl 014 - Staříci a uprchlíci

Mika seděla na Akamarovi, byla zahalená do cestovního pláště stejně jako Kiba. Uháněli rychle lesem. Mika se musela pevně držet, aby nespadla. Nebyla na takové cestování zvyklá. Také Kibovi přišlo zpočátku divné, že musí skákat po svých, ale dva by se na Akamara nevlezli.
„Stejně tomu nemůžu uvěřit,“ prolomila Mika ticho, „je to šílené.“

Kiba se vyvaloval na střeše a Akamaru mu dělal společnost. Okno pod střechou se otevřelo, Kiba nosem nasál vzduch a usmál se.
„Vanilka!“ pronesl labužnicky.
„To jsi zase ty?“ ozvala se z okna Mika, která si dala záležet, aby to znělo trochu naštvaně, ačkoliv byla ráda, že se Kiba objevil.
Kiba to pochopil, přesto hrál její hru: „Budeš to s námi muset vydržet!“
„S čumilem, co pozoruje, jak se slečny koupou nahé v jezeře?“
„Já nečuměl,“ zalhal, „jen jsem se snažil identifikovat tu krásnou vůni, co mě dovedla až k jezeru.“
„Myslíš, že tomu budu věřit?“
„Věř si čemu chceš, vlastně je to tvoje chyba,“ otočil Kiba, „kdyby ses tam tak nevystavovala, tak by nikdo nečuměl.“
„Já se nikde nevystavovala,“ urazila se naoko, „přeci se nebudu umývat oblečená! Nebo ty snad ano?“
„Ne!“ dal jí za pravdu, „Ale nebudu u toho stát ve vodě, která je mně po kolena.“
„Stejně přemýšlím o tom, že by bylo lepší, kdyby mě unesl,“ povzdechla si, „bude to pro tebe znít divně, když jste riskovali svůj život pro mou záchranu a jeden z vás dokonce umřel, ale já bych si přála být na nějaký čas unesená, vymanit se alespoň na chvíli z toho nudného života …“
„Tak já tě unesu,“ navrhl Kiba.
„Neblázni …“

„Ne, je to úžasné!“ přidal se Kiba.
„A nenajdou nás?“ měla stále obavy.
„Já jsem excelentní stopař, takže vím, jak po nás zamést stopy,“ uklidnil ji.

odpoledne v Kamenné
„Tsuchikage-sama!“ vyřvával Akatsuchi a jeho dunivé kroky se blížili k Tsuchikageho pracovně, kam se posléze vřítil, „Naše průzkumné jednotky zachytily zprávu, že Kurotsuchi unikla z vězení v Listové.“
„Já věděl, že v té holce něco je!“ pochválil ji Tsuchikage, „Utekla sama?“
„Ano pouze ona!“
„Co to je za nemehla, když se jí neumí držet a utéct společně s ní?“ pochyboval nad kvalitou vlastních mužů, „Ať si tam shnijí, tupci, na žádnou výměnu nepřistoupím!“
Pak ale stejně převážila radost: „Aspoň že ona, kde je?“
„Zatím je stále v Zemi Ohně, ale podle všeho by se měla vrátit domů přes Vodopádovou zemi,“ byly jediné informace, které mohl Akatsuchi poskytnout.

mezitím v Listové
Když se Kakashi částečně uklidnil, nechal si zavolat Shizune, předložil jí lékařské záznamy z vyšetření uspané stráže a chtěl znát její názor.
„To je divné, taková koncentrace,“ mumlala si, „to by v tom kouři museli být několik minut.“
„Nic tě nenapadá?“ zeptal se jí, když už jen mlčky kroutila nad záznamy hlavou.
„No, vzpomínám si, že Tsunade-sama jednou použila dost náročnou techniku, kterou přeměnila sloučeniny přímo v těle člověka. Ale trvalo to dost dlouho, takže v takové situaci by se to ani nedalo použít.“
„A kdyby se to provedlo až poté, co by byli omráčeni, aby dotyčný zahladil stopy po prvotním způsobu omráčení?“ šťoural do toho Kakashi.
„To by asi šlo, ale jak už jsem řekla, je to náročná technika a trvala by přes půl hodiny na jednoho,“ zdůraznila Shizune.
„Od chvíli, kdy jsi od Speeda odešla a zůstala tam stráž samotná, až do objevení uspané stráže to netrvalo ani hodinu,“ utvořil Kakashi časovou osu.
„Navíc tu techniku uměla jen Tsunade–sama,“ dodala.
„A ta ji rozhodně neprovedla,“ povzdechl si Kakashi, „nenaučila to Sakuru?“
„To nevím, asi ne, nenaučila ji ani mě!“ vyloučila tuto možnost.
„Radši mně ji sem zavolej, ať si s ní taky můžu promluvit!“
„Dobře!“ bylo poslední, co řekla, než odešla shánět Sakuru.
Sakura bohužel věděla ještě méně než Shizune, žádné vysvětlení ji nenapadalo.
„Shizune mně řekla, že Tsunade ovládala techniku, kterou dokázala přeměnit sloučeniny přímo v těle člověka,“ zkoušel Kakashi, jestli se jí něco nevybaví, „nemluvila o ní s tebou?“
„Máte pravdu, sensei,“ vzpomněla si, „jednou se o ní zmínila a slíbila mně, že mě ji naučí, až budu starší. To bylo ještě před útokem Peina na vesnici.“
„A nevíš, jestli ji naučila Shizune?“ nemohl Kakashi tuto otázku už déle držet v sobě, ačkoliv čekal, co bude následovat.
„To opravdu nevím, Vy jste se jí na to nezeptal?“
„Zeptal, prý ne!“
„Tak vidíte!“ odsekla.
Teď ji Kakashi hodně zklamal, takhle podezřívat Shizune, její kolegyni a rádkyni. Už delší dobu na něm pozorovala, že není ve své kůži, ale tohle si mohl odpustit. Rozhodla se odejít.
„Uchovej pečlivě veškeré vzorky, které byly těm dvěma odebrány!“ stačil na ní ještě zavolat.
„Rozkaz!“ ozvalo se už z chodby.

pozdě večer v zapadlé putyce
Kiba, Mika a Akamaru vešli do putyky, která podle štítu nad dveřmi nabízela i pokoje k přenocování. Majitel zřejmě šetřil na osvětlení, protože uvnitř byla skoro taková tma jako venku. Hostů zde mnoho nebylo, jen u tří stolů z deseti sedělo dohromady osm lidí. V tuto dobu už značně podnapilých, dva dokonce spali s hlavou složenou na stole. Mika si sedla ke stolu, který byl nejdál od všech obsazených. Kiba si sáhl na čelo, aby se ujistil, že sundal svou čelenku, a s Akamarem přišli k baru, za kterým stál vousatý stařík s bílou zástěrou, která svítila do šera a obepínala jeho velké břicho.
„Poslóché ogare!“ spustil stařík, „Cos to s sebó dovalil za kocóra?“
„To je pes,“ opravoval ho Kiba a pohladil Akamara, „ale v téhle tmě se nedivím, že jste se spletl!“
„Nedělé ze mě hňupa, čokla gómu, baterky mám v cajku,“ odpovídal mu, ale protože na Kibovi viděl, že mu nerozumí ani slovo, uvědomil si, že si musí na svůj slovník dávat pozor: „buď rád, že je tu tma, jinak by ti tu tvó kost chtěli chlapi dlachnit!“
„Jakou kost? Pro Akamara!“
Staříkovi se protočily panenky, ale to Kiba neměl možnost vidět.
„Tvou roštěnku!“
„Roštěnku? Jako k večeři? No něco bychom si dali. Co tam máte dalšího?“
„S tebó je to marná válka a fčil už nic neklohním, fčil sa jenom chlastá!“
„Vždyť Vy jste mluvil o jídle jako první!“ ohradil se Kiba.
Staříkovi se Kibův tón moc nezamlouval, takže na něj hned vyjel: „Sbal si tu buchtu a vyfič, baldo!“
„Takže budou buchty, s tvarohem?“
„Seš potróblé, hlásil sem, že fčil už nic neklohním!“
„Tak pořád nemluvte o jídle, dejte nám něco na pití a chtěli bychom tu dneska přespat.“
„Jednu cimru mám v prvním štoku volnou!“
„Jako jeden pokoj?“ odtušil Kiba.
„Šak řikám, jednu cimru!“
Stařík vzal do ruky láhev a naplnil dva pohárky.
„Mohl by dostat můj pes vodu?“ zeptal se ještě Kiba.
„Venku je kaluž, ať sa nachlemtá tam!“
Kiba vzal pohárky a s Akamarem v patách je přenesl na stůl, u kterého seděla Mika. Za chvíli byl ale u staříka zpátky.
„Vy jste nám nalil saké!“
„No a?“
„Ale to my ještě nemůžeme!“
„To seš první harant, co remcá!“
Když se Kiba otočil a chtěl jít zpátky ke stolu, stařík na něho zavolal: „Počké, esi chceš ten gábl, tak tu mám včerejší brzdu.“
Kiba opět netušil, co po něm stařík chce, takže se na něj jen usmál a vrátil se ke stolu.
S Mikou nakonec nezůstali jen u jednoho pohárku, takže do schodů jim musel pomáhat Akamaru, aby se vůbec dostali ke svému pokoji. Ty se tu nezamykaly, což jim v jejich stavu velice pomohlo.
„Jenom jedna postel, někdo bude spát na zemi,“ zahlásila Mika s šibalským úsměvem na tváři, když uviděla jedinou výbavu tohoto pokoje.
Saké přebilo v Kibovi veškerého gentlemana a společně s Akamarem žuchli na postel.
„Já na zemi spát nebudu!“ nerozhodovala se Mika dlouho a vmáčkla se k těm dvěma.
„Pojďte ke mně, moji miláčci!“ dával Kiba najevo svou radost, že není na posteli sám.
Objal svoje spolunocležníky pod krkem a tisknul je k sobě. Ještěže ho saké unavilo natolik, že po chvíli stisk povolil. Hned na to usnul, Mika s Akamarem vzápětí.

ráno v Kamenné
Tsuchikagemu přibyly přes noc na stole dva dopisy, první byl od Kakashiho.

Tsuchikage-dono, nebývá to mezi válčícími zeměmi běžné, přesto bych se s Vámi chtěl podělit o informace, které se týkají zajaté Kurotsuchi. Nepochybuji, že už se k Vám donesla zvěst, že utekla z našeho vězení a že míří do Vodopádové země. Ale takto tomu není. Neutekla, nýbrž byla osvobozena skupinou ninjů a je stále v jejich zajetí. Rozšíření zprávy o jejím útěku je jistě jejich práce a určitě plánují Kurotsuchi využít, předpokládám proti Vám. Prosím, mějte má slova na zřeteli, ať nespadnete do jejich pasti.
                                                                              S úctou Hokage

„Tss, co si o sobě ten mlaďoch myslí,“ rozčiloval se nad dopisem, „že mě bude poučovat? Ani náhodou! To si neumí přiznat vlastní chybu?“
Za stálého brblání otevřel druhý dopis.

Tsuchikage-sama, podařilo se mně utéct z vězení a dostat se až do Vodopádové země. Přechod přes hranice nebyl snadný a byla jsem zraněna, musím tu proto nějaký čas zůstat, než budu schopna pokračovat v cestě.
                                                        Kurotsuchi

„Fíha, nezklamala mě, hodná holka,“ pochválil ji a poté se s chutí pustil do urážení Kakashiho.