Zrození hrdiny, díl 013 - Další komplikace

Kakashi se probudil na nemocničním lůžku.
„Sakra, jak jsem se …“ brblal.
„Hokage-sama, usnul jste na chodbě, tak jsme Vás přenesli do pokoje,“ vysvětloval mu lékařský ninja, který seděl vedle postele, „a udělali Vám pár vyšetření. Jste jen přepracovaný, měl byste více spát!“
„Jak dlouho už tu ležím?“ zajímalo Kakashiho.
„Jen pár hodin, je chvíli po poledni,“ prozradil ninja, „klidně se ještě prospěte!“
„Kdybych tak mohl …“ povzdychl si.
Ninja mu podal lékařské záznamy z vyšetření uspané stráže.
„Nedává to moc smysl,“ přidal ninja svůj komentář, „u obou jsme objevili látky, které jsou přísadou kouřových bomb. Ve větším množství mohou způsobit bezvědomí, ale to by znamenalo, že by ten dým museli inhalovat několik minut. Ty látky mají svůj charakteristický zápach, takže by je museli zaznamenat již po prvním vdechnutí. Oba ale uvedli, že nic necítili a žádné kouřové bomby si nevšimli.“
„A nějak jinak se jim do těla dostat nemohly?“ zeptal se Kakashi.
„To je podle mě vyloučené,“ odmítl ninja.
Kakashi se zvedl z postele, oblékl si vestu, kterou mu sundali, a chtěl odejít.
„Počkejte,“ zadržel ho ninja, „ještě Vám mám vyřídit, že se máte stavit u Ibikiho.“
Kakashi si postěžoval, že mu to řekl až teď, a vyrazil k Ibikimu.

„Řekli něco?“ vyzvídal Kakashi, když se potkal s Ibikim před výslechovou místností.
„Jen jsem se na ně podíval a už chtěli zpívat,“ chlubil se Ibiki, „běž si je dovnitř poslechnout!“
Kakashi vešel do místnosti, zajatci nevypadali, že by se na ně Ibiki jenom díval, ale v porovnání se Speedem na tom byli relativně dobře.
„Tak mluvte!“ vybídl je Kakashi.
„Budou to tak dva týdny, co za náma Yori přišel,“ dal se do vyprávění ten vyděšenější, „já, tady můj brácha Kohaku a náš přítel Ryouta jsme se do té doby živili drobnejma krádežema a přepadáním. Žádný velký věci, chtěli jsme jen přežít tuhle válku, ve které jsme nechtěli bojovat, a proto z nás udělali psance. No a Yori nám nabídl slušný prachy, který nešlo odmítnout. Vypadalo to, že budeme dělat jenom průzkum a sledovat Listovou, tak jsme na to kývli. Ale pak nás poslal přímo sem, do vesnice. To už šlo o kejhák, naštěstí Yori se tady vyznal, takže jsme se všem hlídkám vyhnuli.“
„Yori byl odsud? On byl z Listové?“ vstoupil mu do toho Kakashi.
„Ne nebyl,“ odpověděl Kohaku, „já jsem se ho na to ptal. Odpověděl, že dostal přesný instrukce, kudy máme jít. Ale stráž ve vězení zabil on, my jsme ho jen doprovázeli.“
„A v pracovně mě bodnul Ryouta, co?“ předpokládal Kakashi, že vše hodí na mrtvé kumpány.
„Ne!“ dostalo se mu překvapivé odpovědi.
„Mlč Saburou!“ snažil se ho bratr zastavit.
„To jsem byl já,“ přiznal se Saburou, „já jsem se tak lekl, když jste se probudil, že jsem se málem pos*al. No a v tom šoku jsem Vás bodnul. Já Vás nechtěl zabít, já jen …“
„A co jsi u mě hledal?“ pokračoval Kakashi ve výslechu.
„Měl jsem vzít Vaši korespondenci s okolními zeměmi a dokumenty týkající se rozvržení jednotek Listové. Ale v tom spěchu jsem popadl nejbližší hromádku a utíkal jsem pryč,“ přetlumočil Saburou rozkaz, který mu byl udělen, a začal se smát.
„Co je tu k smíchu?“ nechápal Kakashi.
„Vzpomněl jsem si na jeden dopis, co jsem vzal,“ odpovídal stále s úsměvem na tváři, „stálo tam ahoj ježečku!“
Kohakovi také cukaly koutky, takže jediný s vážnou tváří v místnosti zůstal Kakashi.
„Vás ten smích brzo přejde, tím si buďte jisti!“ postrašil je a oba muži opět zvážněli.
„Kde je Kurotsuchi teď?“ položil Kakashi další otázku.
„To nevíme,“ pověděl popravdě Saburou, „předali jsme ji společně s těma dokumentama dvěma ninjům, co za náma ještě tu noc přišli.“
„Proč jste po Speedovi chtěli, aby unesl vnučku feudálního pána?“ změnil Kakashi trochu téma.
„To my vůbec nevíme proč,“ bezradně odpovídal Kohaku, „my jsme ani nevěděli, co má Speedo udělat, mluvil s ním jenom Yori.“
„Taky jako jedinej si četl instrukce, co mu někdo posílal a pak je hned pálil,“ doplnil ho bratr.
„A nějaká jména nezmiňoval?“ byla Kakashiho další otázka.
„Na to byl moc opatrnej,“ zamítl to okamžitě Kohaku, „ale jednou jsem mu nahlédl přes rameno. Sice to přede mnou rychle schoval, ale myslím, že podpis byl Baki!“
„Baki z Písečné?“ chytil se toho jména Kakashi.
„Já jsem přečetl jenom Baki, ale jestřáb se zprávami přilétal z toho směru a tím směrem jsme ho i posílali,“ podpořil jeho domněnku.
„Hmmm,“ zamyslel se Kakashi, „i Naoki říkal, že ta čtveřice ninjů u našeho tábora poblíž hranic s Deštnou posílala ptáka směrem do Písečné. Ale Baki, to snad ne! Musím to ihned probrat s Gaarou!“

„Dobré odpoledne, Hokage-sama! Jak už Vám asi řekl Váš zástupce, chtěl bych Vás požádat o dočasný azyl a o pomoc s prošetřením celé záležitosti v Písečné,“ začal svou návštěvu u Kakashiho Gaara.
„V naší vesnici můžete zůstat tak dlouho, jak jen budete potřebovat,“ vyhověl Kakashi prvnímu přání, „Shikaku mi převyprávěl, co se stalo v Písečné, ale zatím mě nic nenapadlo.“
„Já bych jeden návrh měl, Hokage-sama,“ pochlubil se Gaara.
„Prosím, jen pokračujte,“ pobídl ho Kakashi.
„Rád bych vyslal jednotku do Písečné, aby se spojila se současným Kazekagem a zjistila, co se tam děje,“ přednesl Gaara, „Baki byl mým senseiem, věřím, že nám bude schopen pomoci. Tlak rady by už mohl opadnout a on by mohl mít volnější ruce.“
„Ovšem,“ ztotožnil se Kakashi rychle s tímto plánem, „dva ninjové by mohli být z naší vesnice, kvůli lepšímu pohybu po Ohnivé zemi, a dva z Písečné.“
„Výborně, od nás půjde Kankurou a Matsuri,“ určil Gaara dvojici za Písečnou.
„A od nás Neji a Ino!“ rozhodl Kakashi.

Kakashi chtěl odejít, ale přeci jen se zeptal: „Chcete mně snad ještě něco říct?“
„Možná nám k jeskyni pošlou další zprávu, já bych toho jestřába mohl chytnout!“ nabídl se Saburou.
„Kdepak,“ odmítl to Kakashi, „nikam nepůjdeš, toho ptáka si chytíme sami!“
„Nechytíte!“ odporoval Saburou, „Přiblíží se jen k tomu, koho zná. Když k nám letěl poprvé, tak dokud se neukázal Yuri, vůbec nesletěl z oblohy. Pak si zvykl i na mě, protože já to s ptákama umím. Musíte mně věřit!“
Poslední věta donutila Kakashiho k úsměvu, přesto souhlasil: „Dobře, ale tvého bratra si tu necháme a jestli se o něco pokusíš, přestane být Ibiki na něho hodný!“

Kakashi se přesunul do své pracovny a za chvíli se přivítal s Gaarou, kterého si nechal zavolat.
„Mám znepokojivé informace,“ šel Kakashi rychle k jádru jejich schůzky, „které nasvědčují, že za všemi nepříjemnostmi stojí Baki.“
„Vyloučeno!“ rezolutně odmítl Gaara jeho tvrzení.
„Nemohu to tvrdit se stoprocentní jistotou, ale neměli bychom tuto informaci nijak podceňovat, obzvláště když tým, který jsme do Písečné vyslali, se na něj spoléhá.“
„Ne, tomu nevěřím,“ nepřipouštěl si Gaara tuto možnost, „kde jste se to dozvěděl?“
„Od ninjů, kteří osvobodili naši zajatkyni a napadli mě. Nemyslím, že by si to vymysleli. Mohla by to být jen shoda jmen, přesto nechám informovat náš tým, aby se měli na pozoru. Popravdě, nejradši bych je stáhl úplně,“ netajil se Kakashi svým názorem.
„Jestli chcete stáhnout Vaše lidi, tak to klidně udělejte, Kankurou a Matsuri si v Písečné poradí sami! Zjistí, jaká je pravda!“ promluvil Gaara velmi rozhodně a na Kakashiho to platilo.
„Jdeme do toho s vámi, jen doufám, že cena za to zjištění nebude příliš vysoká!“
Gaara souhlasně přikývl a nechal ho samotného.

o něco později
„Hokage-sama!“ vyrušil ninja Kakashiho od práce, „Naší zemí se šíří, že nám utekla Kurotsuchi z vězení!“
„To se dalo čekat,“ přistoupil k tomu Kakashi vlažně, „tady se nic neutají. Škoda, o tu jedinou by asi Tsuchikage stál, ale tohle se donese i k němu. Ještě něco se šíří?“
„Že naši zemi opustí přes Vodopádovou zemi,“ přihodil ninja bez většího důrazu, ale Kakashimu to přišlo zajímavější než zpráva původní.
„To může znamenat jenom dvě věci,“ pustil se do úvah,“ buď utekla těm, co ji unesli, nebo tuto informaci vypustili sami únosci a něco tím sledují. Asi by nebylo od věci sdělit Tsuchikagemu, jak to s Kurotsuchi doopravdy je.“
Tok myšlenek mu přerušil Naruto, kterého si předtím nechal zavolat.
„Máte pro mě misi, sensei?“ vyzvídal hned ode dveří.
Kakashi pro něho opravdu jednu měl: „Vrátíš se k té jeskyni, půjdou s tebou Naoki, Hanabi a jeden z těch, které jste zajali! Jmenuje se Saburou.“
„Co tam a proč s tím zajatcem? A kdy?“ zavalil ho otázkami, „Hinata čeká, že ji donesu prádlo!“
„Prádlo musí počkat,“ překazil mu Kakashi plány, „vyrazíte okamžitě a počkáte tam, než Saburou převezme zprávu, kterou donesete sem. Neměl by dělat problémy, ale dávejte si pozor a hlídejte ho. Jasné?“
„Dattebayo!“

Jejich rozhovor, který už beztak byl u konce, přerušil příchod Shina.
„Hokage-sama, měl jsem vystřídat Kibu v hlídání vnučky feudálního pána, ale nemohu ve vesnici najít ani jednoho z nich!“
„Jak je to možné?“ rozčílil se Kakashi.
Právě tomuhle chtěl předejít a zbavit se vnučky co nejrychleji.
„Bohužel ve vesnici nenechávám svoje samičky, aby si Kibu označkovaly “
„Kiba po ní jede,“ přidal svůj postřeh Naruto, „hmm, jaký samičky?“
„Už jsem ti to přece několikrát vysvětloval,“ utrhl se na něj Shino, „že pach samiček mohou vystopovat samečci stejného druhu.“
„A jo brouci,“ došlo Narutovi.
Kakashi vytáhl kunai a se slovy: „ať si mě nepřeje,“ s ní udělal zářez na svém palci.
Poskládal pečetě a pomocí Kuchiyose no Jutsu přivolal Pakkuna.
„Shino! Ty, Pakkun a Hinata vyrazíte okamžitě za ním!“ rozkázal.
„Ale Hinata mně má vyprat moje prádlo!“ připomněl Naruto.
„Ven!“ vyhnal všechny ze své pracovny.
Ze stolu vytáhl láhev saké, kterou tam měl pro tyhle případy schovanou a rovnou z láhve si dopřál několik doušků.