Dědictví Bílé vlčice – Byin plán – část 21. 2/2

Kazemi a Kankurou

Kankurou se probudil velmi slabý a s vyschlými rty. Porozhlédl se po pokoji, a hned vedle něho spala Kazemi, která byla vyčerpána jeho ošetřováním. Probrala se asi pár minut po Kankurouvi. „Mohl bych dostat vodu?“ zaskuhral.
„Ale jistě,“ řekla Kazemi a hned byla u něho se sklenicí vody, kterou vypil na jediný zátah. Spolykal ještě nějaké prášky. Lehl na postel zcela vyčerpán. Tělo bylo ještě hodně slabé, ale byl na nejlepší cestě se uzdravit.
„Jak dlouho jsem byl v limbu?“ zajímal se.
„Asi tři dny,“ odpověděla.
„Tak dlouho?“ podivil se. Většinou mu trvalo den, než se z něčeho dostal, bylo mu to divné. Pokusil se vstát, ale nešlo mu to. Okamžitě spadl zpátky na postel.
„Nevstávej, si ještě slabý, navíc bys měl odpočívat, abys nabral rychle sil.“ Řekla Kazemi.
„To vím, ale invalida ještě nejsem!“ odsekl Kankurou.
„Myslím to s tebou dobře.“ Vysvětlila Kazemi, i když se jí dotklo, jak o ní smýšlí.
„Já vím, ale, lásko jsi můj život. Nikdy tě nechci ztratit, jak tě unesla Kara, tak sem si myslel, že tě ztratím. Přesto, že mi Kara vyhrožovala, že tě zabije i dítě, tak jsem málem zešílel strachy. Takový pocit nechci už nikdy zažít. Proto budu u tebe, kdybys něco potřebovala.“ Na takový proslov mu všechny nasbírané síly stačily.
„Jak si blouznil z horečky, řekl si mi celý příběh. Od začátku a já si na některé věci vzpomněla, ale přesto něco zůstává v temnotě jako ten únos. Ale moje city se vrací, protože cítím, jak tě miluji čím dál víc a ten pocit se mi zamlouvá.“ Sdělila Kazemi překvapenému Kankurouvi.
„Tak to je dobře, už jsem se bál, že se ti tyhle pocity vytratily,“ náhle byl plný energie. Horečka ustoupila, a i když by měl ležet, tak oznámení, že Kazemi si začíná uvědomovat, kdo je, mu vlila do žil novou energii.
„Myslím, že takhle silné emoce nejde jen, tak zapomenout. Přidáme-li k tomu naše dítě, tak to snad není možné.“ Usmála se Kazemi tím svým okouzlujícím úsměvem, který dokázal rozpálit Kankuroua.
„Jsem, tak šťastný, že tě znám a mohu být tvým milencem a v budoucnu i manželem.“ Řekl Kakurou.
„Tak to můžeš být, protože máme stejně svatbu jako tvůj bratr.“ Oznámila Kazemi.
„Cože to?“ vyvalil oči, málem spadl z postele. „Je to tak, když si byl v horečce, tak se tvůj bratr vrátil se Shirou, Temari a Maerem.“ Dodala.
„Proč si to neřekla dřív?“ uhodil na ni a než mohl cokoliv udělat, do jeho pokoje bez zaklepání vstoupil kazekage.
„Jak vidím si opět zdravý,“ pak mu pohled padl na dva lidi, jak leží v posteli, na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby oba dva nebyli spoře oděni. „Promiňte, ale pak budu mít s tebou ještě nějaké jednání.“ Řekl Gaara a pak odešel. Ovšem si oba stihli všimnout, jak zčervenal.
„Tohle by sem od svého brášky nečekal,“ poznamenal Kankurou, zachumlal se více do peřin a v tu ránu usnul. Kazemi nechtě vstala, aby mu mohla vyprat špinavé oblečení. Sešla dolů, kde se nějakým způsobem shromáždila celá rodina. Gaara po boku své nevěsty Mari, Temari taktéž s Maerem.
„Zdravím,“ ozvala se ode dveří.
„Jéé, Kazemi, to jsem ráda, že tě vidím, jak se daří Kankurouvi?“ zajímala se Temari.
„Daří se mu dobře, jen si pár dní poleží a pak zase bude otravovat.“ Zasmála se Kazemi, která se tu cítila jako doma, ale chyběla ji sestra. Kdepak je a co dělá? Pomyslela si a zastesklo se jí.
Do obýváku, který byl ještě propojen s kuchyní, se objevila Shira, ovšem zcela bez energie. Přitáhla si křeslo k oknu, schoulila se na něm a dívala se někam do dáli.
„Co je to s ní?“ odvážila se zeptat Kazemi.
„Ale nic,“ odbyla ji Mari, která byla se situací naprosto srozuměna.
„Fajn, tak já si jdu dát sprchu a pak opět dávka léků,“ řekla a odešla a Gaara pověděl Temari a Maerovi zbytek toho, co nevěděli.
„Páni, jak tak pozoruji, tak každý má nějaký problém, který se musí neodkladně vyřešit,“ řekl Maero a Gaara ho zpražil pohledem, pořád mu nemohl zapomenout, že odvedl Mari a stejně to bylo zbytečné.

O pět dní později

Kankurou již dávno vstal z postele a měl se čile k světu. Kazemi se již začalo pěkně zakulacovat bříško a pořád si stěžovala, že je tlustá a Mari se smíchem jen dodala: „Tak si vzpomeň na mě.“ Protože Mari před dvěma dny porodila. Proto mohla radit Kazemi co dělat během těhotenství.
Staly se z nich výborné kamarádky, a co nečekaly bylo, že se vrátí Kimm se Sachiko Yukiko, ale bez Kiby…

Kimm a Kiba; Akamaru a Neya

„… no a pak mi řekla, že až tohle všechno skončí, tak musím já sám vykonat pouť, kterou nemusím přežít. Nyar a Kyar to vědí a proto sem jim dal přesné instrukce.“ Na konec však dodal: „Akamaru a Neyou, vy si můžete vybrat, jaký chcete mít další osud. Pokud zůstanete nebo se připojíte k Nyarovi a Kyarovi, abyste jim pomohli vládnout nad smečkou.“
Kimm, která byla od samého začátku klamaná a podvázena se vzbouřila a zakřičela: „Tohle ne! Půjdeš pěkně se mnou a společně se postaráme o Sachiko Yukiko, je to přece naše dcera!“
„To vím, ale já mám jiný úděl. Ten musím splnit. Pokud ne, vše, co sem doposud dělal by nemělo smysl. Neboj, já se ti vrátím!“ přistoupil k ní a políbil ji. Chtěla jít za ním, ale Nyar ji zastavil a zakroutil hlavou.
„Tohle musí udělat sám…“ nic víc neřekl. Pak se obrátil k Akamarovi a Neye. „Pokud chcete jít s námi, pojďte. Rádi vás uvidíme a chtěli bychom nahradit Neye ztracenou rodinu.“
Neya se bez rozmyšlení vrhla na své bratry a objala je. „Ráda s vámi půjdu,“ řekla.
„Já zůstanu s Kimm a doprovodím je do Suny a pak se k vám připojím. Nebojte, najdu vás.“ Tak se také stalo, že Akamaru doprovodil Kimm se Sachiko Yukiko do Suny.
„Díky, ale to nemuselo být, buď na sebe opatrný a hlavně se mi brzy vraťte oba.“ Pronesla se slzami v očích.
„Nevím, kdy se vrátíme.“ S těmito slovy byl pryč…

Kibu čekal poslední úkol. Vzít tu dýku a zabít se. Jedině, tak mohl zrušit to prokletí. I když se říkalo, že ženy Prokletých si nedokáží udržet manžela, tak to se pletly, protože to bylo přesně naopak. Muži hledali vzrušení, a proto nemohli být neustále na jednom místě.
Kiba nebyl výjimkou. Také byl dobrodružné povahy.
Bya mu řekla: „Nevím proč, ale tady v tom svitku máš napsán krátký vzkaz. Sama jsem se ho nepochopila.“
Kiba si ho vzal a četl…

Bylo to bez podpisu. Jinak to pochopil až, když uviděl dýku v Oyashiho rukou. Bylo mu vše jasné.
Kiba si přiložil k srdci dýku a všechny pocity, které cítil ke Kimm a Sachiko Yukiko se nahromadili v jeho srdci. Plakal, chtěl s nimi strávit více času, ale úkol byl úkol.
Proč mě vždycky musí potkat něco podobného? Nikdy jsem nechtěl víc jen lásku a poklidný život. Asi mi to nebude dopřáno. Pomyslel si, než si vrazil dýku do srdce.
Jakmile se dýka dotkla jeho tlukoucího srdce, stalo se něco zvláštního. Náhle jako by se nic nestalo. Dýka zavibrovala a uvolnila modrou zář, ve které se objevili všichni Prokletí a Dědicové. Smáli se, že konečně se zbavili toho věčného bloudění.
„Není zač.“ Pak zmizeli a na krátký okamžik spatřil i Byu a jejího manžela.
Podíval se na své zranění a nic tam neměl. Měl splněno. Ovšem nevěděl, jestli se to povedlo i na podruhé. Měl dilema. Jestli se vrátit a být se svojí rodinou nebo se utápět ve strachu. Zvolil si…
Během těchto všech událostí se stalo ještě něco.

Oyashi se ocitl v jiném světě a on pocítil sílu dýky, kterou si Kiba vrazil do srdce.
Na místě by čekala smrt, ale on tu bolest pociťoval neustále. Byl jak Prometheus, který byl uvázán ke skále a orel mu stále každý den kloval játra. Tak něco podobného se stalo tady.

Kimm se složila, když se dostala ke Gaarově domě, protože si myslela, že už Kiby neuvidí. Ani nevnímala, jak ji někdo odebral dceru.
Byla uložena do postele a Kazemi položila svoji neteř hned vedle ní, aby měla pocit, že je tu někdo s ní, stejně se musela postarat o to, aby jí nic nechybělo.
Druhý den ráno se Kimm probudila s podivným elánem a energií, která zračila změnu. Možná vycítila, jak byla kletba zlomena. Nemohla se dočkat, až ho opět uvidí. A začnou opět znova.

Akamaru a Neya společně s Nyarem a Kyarem ujali rolí jako vůdci se vší parádou. Museli, aby obnovili řád mezi vlky samotnými a vylepšili vztahy mezi lidmi a vlky. Dařilo se jim to.
Měli ještě před sebou dlouhou cestu…