Stíny: část druhá
Život je jako vratká loďka. Každá vlnka může změnit jeho směr.
***
Byla tma.
Nic neviděl. Naprosto nic. Ale oči mu nescházely. Zatím.
Věděl, že leží. Hrubá tkanina přikrývky se mu otírala o nahou hruď při každém nádechu. A při každém výdechu.
Byl naživu. Jen netušil, proč si kdy myslel, že by nemusel být.
Zaslechl tiché vrznutí, snad dveře a cítil, jak se mu zježily drobné chloupky na ušním lalůčku. Pootočil hlavu za tím zvukem.
Kroky. Tiché, šoupavé kroky osoby, která se snažila, aby ji nebylo slyšet. Jenže on slyšel všechno...Všechno. Sluch měl citlivý jako nikdy jindy, protože...
Neviděl.
Bylo to frustrující.
Nemohl otevřít oči a přitom se tolik snažil. A kolem postele někdo šoupavě chodil. Tiché kroky...
Někdo ho jemně pohladil po nahé paži. Opatrně, jako vánek.
,,Neji? Už jsi vzhůru, viď?‘‘
Tiché kroky...jakoby kolem chodil někdo lehký.... Ženské kroky.
,,Ano...Hokage-sama...‘‘ vydechl a podivil se tomu, jak je jeho hlas hrubý a chraptivý. Nejspíš ho dlouho nepoužíval. Ale...jak dlouho?
,,Jak je ti? Bolí tě něco? Neškrtí tě někde obvazy?‘‘
,,Proč...‘‘ zachraptěl a odkašlal si. ,,Proč nemůžu otevřít oči?‘‘
Nemusela ani odpovídat, aby se ujistil, že je něco v nepořádku. Slyšel její tlumené zalapání po dechu. Váhala. Měl pocit, že kdyby zvednul ruku, nahmatal by tu její nerozhodnost.
Proč neviděl?!
Stále se neměla k odpovědi. Rozhodl se tedy změnit téma.
,,Je...Tenten v pořádku? A co ten dům?‘‘
Ano, ten dům. Možná, že ho zajímal víc než Tenten. Děsil ho, to ano. Ale chtěl vědět víc.
,,Jaký dům?‘‘ zeptala se zmateně. Neji udiveně pootevřel ústa.
,,Ta stará budova...Šli jsme ji s Tenten prozkoumat a pak...pak...‘‘ Zvuk jeho zastřeného hlasu pomalu zanikl. Copak si vážně nic nevybavoval? Poslední, co si pamatoval, byl pohled na zpuchřelé schodiště. A v uších mu zvonil křik. Dívčí křik. Tentenin.
Nejen její.
Celé jeho tělo se napjalo. Vzrušením, obavami...zmítaly s ním všelijaké emoce.
,,Co je s Tenten?‘‘
,,Je v pořádku. Spí. Už dva dny v kuse.‘‘
,,Spí?‘‘
,,Je zvláštní, že vás dva tolik vyčerpal útok průměrných ninjů. Sice to byli zabijáci, ale zdaleka nedosahovali vaší úrovně.‘‘
,,Ale-‘‘ vydechl a sesunul se hlouběji do polštářů. Měl pocit, že nechápe už vůbec nic. Vždyť si celý ten dům přece nemohl vymyslet. Vysnít. Copak se nepovažoval za nejracionálněji uvažujícího ninju, z celého jejich ročníku?
A náhle ho to napadlo. Už věděl, jak zjistit pravdu.
,,Hokage-sama. Potřebuju vidět Tenten. Potřebuju s ní mluvit.‘‘ V jeho hlase byl zřetelně cítit nádech prosby. Žadonil. Potřeboval, aby mu někdo potvrdil, že není blázen. Nemohl být...
Položila mu dlaň na rameno. Utěšující gesto.
Otřásl se. Nepotřeboval utěšit. Potřeboval pravdu.
,,Hokage-sama...potřebuju vidět Tenten...‘‘ opakoval. Slyšel, jak se pomalu nadechla.
,,Neji...ty Tenten už nikdy neuvidíš.‘‘
,,Co? Co je s ní?‘‘
,,Neji, přišel jsi o obě oči. Jsi slepý‘‘, vyhrkla. Najednou nevystačila s dechem a zajíkla se.
Ztuhnul.
Konečně poznal, jaké to je, když se vaše vlastní srdce na několik okamžiků zastaví.
Když přestáváme vidět světlo, znamená to, že se ztrácí tma.
Jenže tahle tma tu pořád zůstávala.
Už nebylo žádné světlo. Už nikdy nemělo být.
Nikdy více.
Litovali ho.
Všichni.
Přicházeli a zase odcházeli, jeden po druhém, a pronášeli stále ta samá slova.
Bylo to k vzteku.
Zachovával si svou kamennou masku. Apaticky seděl a snášel další a další výlevy přátel, známých, ale i naprosto cizích lidí, které jeho osud zřejmě dojímal.
Uvnitř ale zuřil.
Proto, že všichni svůj soucit předstírali. Nikdo nebyl v takové situaci, ve které byl teď on. Nikdo nebyl také tak...slepý.
Zuřil také proto, že ji stále neviděl. Všichni říkali, že stále spí, ale cítil jejich nejistotu. Všechny ostatní smysly se mu nyní vytříbily a on dokázal určit veškeré emoce, které zbarvovaly hlasy lidí.
Věděl, že je s Tenten něco špatně. A rozhodně nehodlal jen nečinně polehávat. To ne...Musel ji navštívit a to brzo.
Jenže ona si ho našla sama. Jednou v noci...
Protože noc dokáže skrýt všechno. Světla zmizí a s nimi i veškeré hranice. Stíny jsou ve tmě volné.
Byl vzhůru.
A možná proto cítil, jak se okraj jeho matrace pod vahou dalšího těla prohnul a kovová kostra postele nervózně zaskřípala. Netušil, kdo za ním přišel a tak čekal. Nevydal ani hlásku.
,,Vím, že nespíš.‘‘
Byla to ona. Ani ho tolik nepřekvapila její přítomnost jako její hlas.
Neosobní. Zhrublý.
Mrtvý.
Vydechl a zahnal všechny nechtěné myšlenky.
,,Konečně...Tenten, jsem tak rád, že tu jsi...‘‘
,,Je mi zima.‘‘
Natáhl se a dotkl se její paže. Udivilo ho, jak je chladná. Ale netřásla se.
,,Říkali, že spíš. Nevěděl jsem nic víc, chtěl jsem za tebou jít, ale-‘‘
,,Probudila jsem se. Spala jsem dlouho, hodně dlouho. Jenže teď jsem konečně vzhůru.‘‘
,,Tenten, vím, že na to teď není vhodná chvíle, ale...ten dům...‘‘
,,Já už nikdy neusnu.‘‘
,,Cože?‘‘
,,Neprobudila bych se. Už nikdy. Mám jen jednu možnost.‘‘
Mátla ho. Mluvila úplně z cesty. Snad ho ani nevnímala.
,,Co...co je s tebou?‘‘
,,Vzaly ti oči‘‘, řekla a popadla ho za ruku. Začínal mít znovu ten pocit, který se ho zmocnil tenkrát v tom domě. Znovu ten zvláštní pocit...
Byl trochu vyděšený.
,,Kdo mi...jak víš, že...‘‘
,,To stíny. Berou všechno. Bojím se jich. Vždycky, když přijde tma, přijdou s ní.‘‘ Pevněji sevřela jeho dlaň a přitiskla si ji ke tváři.
,,Tenten...‘‘ vydechl. Její tvář byla stejně ledová, jako zbytek těla a jemu se po těle rozléval podobný chlad. Jemně se snažil ruku vytrhnout, ale držela ho příliš pevně a on nechtěl být hrubý. Jenže ona stejně nevnímala.
,,Bojím se jich‘‘, opakovala. ,,Bojím se...‘‘
,,Bojíš se tmy?‘‘
Náhle byla těsně u něj. Téměř se dotýkali nosy.
,,Nechápeš nic. Nikdo nad nimi nemůže vyhrát. Můžeš jen utíkat‘‘, mumlala. Dech měla přerývaný. Náhle se mu vysmekla a v jeho paži zase začalo proudit teplo. Už zaslechl jen její kroky a pak... Ticho.
Úplné ticho.
Jako by na nemocnici padla clona, která utlumila veškeré zvuky. Neslyšel ani vlastní hlas, když ji volal jménem. Neviděl modré oči, které na něj zíraly ze tmy. Zíraly, dokud nezmizely ve tmavé chodbě.
Zpanikařil.
Ale uvědomoval si, že bez zraku nezmůže nic. Téměř nic.
Nahmatal za svou hlavou bílé tlačítko a stisknul. Po chvíli někdo vběhnul do pokoje a Neji zaslechl cvaknutí vypínače.
,,Jsi v pořádku Neji?‘‘
Sakura...poznával její hlas. Nikdy si nevšiml, jak moc unaveně zněl.
Jenže teď nebyl čas... On neměl čas.
,,Sakuro! Právě odsud utekla Tenten a-‘‘
,,Neji.‘‘
Proč ho přerušila? Neokřikla ho, ale jeho zarazil ten důraz v jejím hlase.
,,Něco se ti zdálo. Byl to jen špatný sen, nic víc. Spi dál, ano? Nebolí tě něco?‘‘
Mluvila rychle. Zajíkala se. Jako by ho nechtěla pustit ke slovu.
,,Hej! Co to děláš? Běž za Tenten! Celý týden mi vykládáte, jak je jí špatně a teď-‘‘
,,Tenten je mrtvá, Neji‘‘, přerušila ho šeptem.
Nádech.
Výdech.
Jeho srdce vynechalo podruhé.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jak jsi v minulé části psala, že zvědavost je jako hlad, tak jsem si to právě teď vyzkoušela na vlastní kůži... A máš pravdu, je jako hlad... Už se těším, až ho budu moct ukojit další pořádnou dávkou pokračování této série! A jestli se náhodou obáváš, že to zkazíš, tak ti mohu říct jen jedno; Ty to rozhodně nezkazíš!
No... téda. Smekám, tleskám a... zírám s otevřenou pusou.
Tomuhle se fakt říká horor. Žádný masový vraždění, jen tichá lezavá hrůza co se ti plíží po hřbetě. A chlupy začínají být v pozoru.
Jako fakt... je to solidní, skvělý. Těším se na další díl. Konečně mám z hororový povídky pocit, že je to horor. Snad poprvý, kdy si to všechno pořádně představuju a vžívám se do toho.
Jen tak dál.
Ten pocit, keď ti povedia, že už nemusíš vidieť úplne poznám, takže som sa akosi vžila do Nejiho kože.. A znova sa ma to zmocnilo. ^^" A ten koniec.. Úplne ma zamrazilo, pretože pri predstave, že pri tebe leží niekto mŕtvy.. To naozaj nemôže byť niečo príjemné xD
Super, Rik, teším ďalej.
Jednou jsem byla na operaci s očkem, takže vím, jaké to je, probudit se a nic nevidět. Mně to trvalo naštěstí jen jeden den, ale kdyby to mělo být nastálo...brrr. Super dílek
jen ta TenTen... no, třeba se to ještě nějak zvrhne xd
Ty si zabila TenTen! Vieš čo sa teraz stane? Teraz JA zabijem TEBA... Prídem sa za tebou v noci, keď bude úplná tma... A budem vyzerať napol ako kliešť a napol ako pavúk... A so sebou budem mať malý príručný plôtik... A tvoje fóbie sa zase pekne rýchlo vrátia (btw, ako sa dá mať fóbiu z plotu?
)...
No nie, samozrejme že to neurobím, pretože taaaak veľmi chcem vedieť čo sa stane ďalej... A pretože sa teším ako ti to na konci budem môcť poriadne skritizovať ^^ Pretože ja rada byť zlá ^^ Ale v tomto prípade až na konci, zatiaľ sa mi nechce, zatiaľ si to chcem len užívať
Všetci už všetko povedali, len súhlasne prikyvujem a nemám čo dodať.
Dokonalá poviedka, dokonalá spisovateľka. Na tvoje FF sa teším ako na druhé Vianoce. Ach, krása to je xD
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
To bylo moc hezké. Jak úžasně jsi rozepsala jeho pocity, zamlouvá se mi to
Už to tak bude?
Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků 
Return?
Děkuju za pozitivní (i negativní xD) ohlasy. Jsem ráda, že ta snaha a sebedestrukční pokusy nevyšly naprázdno. Tak..snad se uvidíme u dalšího dílu, kterej bude možná i do Vánoc napsanej
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
nádherné
92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.
Riki-chan, hluboce oceňuju tvou snahu. x) Vydáš se na takový místo aby ses vžila do situace a na vlastní kůži pocítila ten strach... Tahle metoda je dycky nejlepší. ^^ (a hlavně u zabíjení! xD)
Když sem četla tenhle díl neodvážila sem se nadechnout, neodvážila sem se polknout (takže teď mám strašně sucho v puse... xD), jen sem seděla, zírala na monitor a hltala každý písmenko...
Ty pocity... ten strach, nejistota, hněv i zoufalství... Přijde mi to tak opravdový, tak důvěryhodný a hlavně tak pravdivě lidský... Ae to gomenne, už zase melu z cesty. xD
Zkrátka to bylo úchvatně hrozivý a já se strašně moc těšim až se zase budu bát u dalšího dílu...! }x) ^^
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Rikkie, musím říct, že já... tě obdivuju
Ty fobie, kopřivy a tak... Já bych na to trpělivost neměla. A tak oceňuju tvojí odvahu, dát na můj názor 
Při tom já tomu zatím nejsem osoba povolaná 
Ale když ti to lidi chválí, jsem spokojená i já ^^
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Teda naprosto skvělé. Trochu mi to připomíná povídky Edgara Allana Poea nebo filmy Alfreda Hitchcocka. Jinak přiznávám jsem nedbalý, líný a neprospívám, ale co je proboha plotofobie?
Ehm....neříkám, že jsem naprosto nesportovní typ člověka, ale přelejzání plotů mi dělá vážně problém xD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Oh my gosh! *nááádech, výýýýdech* Tohle, tohle je prostě nepřekonatelné, hororové, nějaký pitomý Dům slunečnic se může jít vycpat! *ještě teď si vzpomíná, jak se přistihla s hlavou nakloněnou na stranu, sledujíc toho modrýho hnusnýho kluka a uvažujíc, co si dá k večeři xD* Já jsem... Nadšena. To napětí z toho tak prýští, vážně, měla jsem kšandy-reflex xD Uchvacující. A to sem mohla z poloviny dílu mít spoilery xD stejně mě to naprosto dostávalo a nevěděla jsem - a těšila se - jak to půjde dál... Tu atmosféru jsi vystihla. Díky za překonání těch fóbií, protože to napomohlo k tomuhle dílu (jakože práci, mistrovské, né části mistorvké práce, i když to taky samozřejmě xD). Perfektní. Tleskám. A už fakt končím s vykecáváním se
Děkuju ^^
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Co říct? Riko, jsi vážně jediný člověk, který tu umí psát horory jako horory. Ne ty bitevní věci se spoustou zbytečné krve, kterou autoři až nehorázně plýtvají, ale prostě strašidelné, hrůzunahánějící, mrázpozádechběhající příběhy.
Styl toho psaní se mi moc líbil. Všechno to kolem Nejiho...soucit těch lidí, to, jak mu to lezlo na nervy...a nakonec Tenten. Týmová partnerka, která má být mrtvá, se u něj zjeví ne jako duch, ale jako živá bytost.
No řekni mi kdo na Konoze umí psát lepší horory než ty? Já myslím, že nikdo.
A s tvojí poznámkou alias tak ta povídka je zákonitě už předem v loji si dovolím nesouhlasit. Někomu se to možná nelíbí, ale jsem si jistá, že bude převažovat počet lidí, kteří to ocení. I to, kolik fóbií jsi kvůli tomuhle překonala xD.
Nádherné, napínavé, plné zvratů. Paráda, Rikuš.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Ty jsi skutečná mistryně napětí, Riko. Nikdo jiný na konoze se ti v tomhle nevyrovná.
Tahle povídka se čte jedním dechem. Jsi přikovaná k židli a nedočkavě přejíždíš písmenka, čekáš, co přijde. A jsi si jistá jen jedním - bude to ještě napínavější. Děsivější... to je podle mě opravdu to, co se nazývá hororem.
Ze všech tří dílů se mi tenhle zatím líbil nejvíc. Ten konec byl dokonalý. Udeříš šokující zprávou a... nic. Necháš nás čekat.
Za pět hvězdiček a to, že se těším na další temný dílek snad ani nemusím psát
Rikuš, tak toto sa mi moc páči... Takéto zvraty, tiene, pochmúrnosť... A tie ostatné pocity, ktoré na človeka prídu, ako to číta...
Táto poviedka je výborná a ja sa teda moc teším na nový dielik
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.