Jak se žije "tam"

„Rasengan!“ zařval Naruto a Yahikovo tělo, poslední z ovládaných, dopadlo na zem. O pár kilometrů dál, v temné skrýši, vykašlal Nagato další krev a vytřeštěným zrakem zíral v šoku před sebe. Kdesi úplně jinde, nad hlavami všech, někdo pronesl: „Do háje,“ a vrazil do ruky svého spolusedícího stovku. Za nimi si nějaký muž rval pomalu všechny své zrzavé vlasy.
„Nééé! Jak mi to mohl udělat?! Vidíte to tělo? Jak mi ho zrasil? To je tak ponižující!“ kvílel a přitom zíral přímo na bojiště, odkud před chvílí Naruto vyrazil za Nagatem. Šedovlásek, co musel vysolit stovku, stále ještě klel a blonďák vedle něj ho poplácal po zádech:
„No tak, Hidane, nauč se konečně prohrávat. Můj syn by se tímhle individuem porazit nenechal, není to lama!“ zasmál se a strčil bankovku spokojeně do kapsy. V tom se ozval někdo další.
„Ještě aby prohrál, když umí můj Sage mód… Počkat, takže já jako lama jsem, jo, Minato?“ řekl nakvašeně dlouhovlasý muž, který si právě sundal dalekohled z očí.
„Né, tak jsem to nemyslel, Jiraiya-sensei! Vy jste byl v nevýhodě, jelikož jste netušil, které tělo má jakou techniku a ták!“ snažil se zachránit Minato situaci s nervózním úsměvem. Jiraiya se nad tím zamyslel. Odpověď ho očividně uspokojila, jelikož si zase přiložil dalekohled k očím a zamířil svůj lačný zrak opačným směrem, než bylo bojiště. Na klíně mu trůnila rozepsaná kniha a v ruce tužka, již silně vypsaná.
„Že vás to baví, sledovat ty jejich kecy a problémy,“ vynořil se za nimi Orochimaru a usadil se vedle Jiraiyi. Ten na něj s despektem profesionála nad laikem pohlédl.
„Ty snad nemáš rád telenovely?“ zeptal se, žužlajíc konec tužky.
„Ani ne, někoho si oblíbíš a on si potom umře,“ nasměroval Oro svůj pohled k Itachimu.
„No… A stejně přeci jednou natáhnou bačkory všichni, i hlavní hrdinové. Takže to skončí a máš po srandě, ne?“ nadhodil černovlásek.
„Jasně že umřou,“ ujal se odpovědi Minato, „další ale nastoupí. Vidíš třeba támhletoho kluka?“ ukázal pod sebe na Amegakure. „Ten bude hvězdou. Hrdina. Má k tomu nejlepší předpoklady!“
„Proč myslíš?“ nakrčil Orochimaru nos a mžoural do dáli.
„Právě mu rodiče sežral jejich domácí mazlíček,“ zazubil se Minato, úsměv však vystřídal smích, když si všiml zoufalého výrazu Hidana.
„A já šéfovi tak věřil… Zklamal mě,“ mumlal si už hodnou chvíli jashinista, a aniž by zaregistroval Minatovo posmívání, zvednul se ze svého místa a odešel do stříbřitého světla.
„Jde emařit,“ pošeptal Obito Kakashimu, který tu byl vcelku nový a ještě všechny dostatečně dobře neznal. „Drželo se ho to strašně dlouho, kdyby nebyl mrtvý, asi by se už několikrát podřezal,“ protočil oči v sloup a spiklenecky zamrkal na Kakashiho, v tom se ale lekl, když ho přes hlavu lehce pleskla nějaká tlustá niť.
„Nepomlouvejte ho, má to těžký. Kdybyste po celoživotním uctívání nějakého boha zjistili, že neexistuje, taky byste z toho byli rozhození,“ prohlásil opodál sedící Kakuzu, aniž by vzhlédl od svého pletení. Všichni – až na Asumu, který nasadil ignoraci - mu moudře přitakali a Obito ke Kakashiho překvapení zahanbeně sklonil hlavu. Pak si však šedovlásek všiml, že po něm Rin metá očima blesky.
„A jsme doma,“ uchechtnul se - a schytal pohlavek od Sakuma se slovy, že nemá být škodolibý.
„Tak jak se to vyvíjí, lidi?“ vpadl do společnosti hlučně blonďák i se svým mistrem.
„Naruto - ke smutku i štěstí několika lidí tady - vážně dostal šéfa a teď mluví s Nagatem. Konan přihlíží. Pár konožanů se na inkriminované místo také řítí. Nikdo zatím prakticky neumřel. K -,“
„Chceš mi snad říct,“ skočil Deidara do řeči Itachimu, „že ta Hyuuga přežila?“ vybuchl jak cé čtyřka a sám zamžoural do dáli pod sebe, aby se o tom ujistil.
„Ano,“ řekl trochu uraženě Itachi, že mu někdo přerušil monolog, „zachránila ji z větší části Sakura.“
„Ta holka mě štve,“ prohlásil s lehce otráveným výrazem Sasori, který přišel s Deidarou.
„Mě taky. Nahradí teď moje místo,“ ozvala se Shizune.
„Náhodou, není špatná, ale vy jste proti ní zaujatí!“ nenechal si Kakashi líbit nadávání na svý studenty.
„Ty bys byl zaujatej taky, kdyby tě zabila!“
„Neměl si jí chtít zabít sám, blbče.“
„Ona si začala! Prosil se jich snad Gaara, aby šli pomstít jeho mrtvolu?“
„Skoro-mrtvolu,“ zapojila se do debaty Chiyo, aby jí náhodou někdo nechtěl sebrat zásluhy na Gaarovo záchraně.
„Ty mlč, babi, taky mě se- štveš,“ utrousil Sasori a založil si ruce na dřevěné hrudi.
„Ty jsi konfliktní typ, víš to?“ přifařil se k nim odkudsi Haku, pohodil dlouhými vlasy a zamrkal nevinnýma očima.
„Ty zas transexuál, víš to?“ zastal se svého senpaie Deidara. Za Hakua se s nebezpečným výrazem ve tváři postavil Zabuza. Bitka byla téměř neodvratná, ale najednou cosi křuplo, všechny je oslnilo světlo a mezi hádající se ninjy spadnul na kost zesláblý a trochu zkrvavený Nagato. Všichni na něj vteřinku dvě vyjeveně zírali, vzápětí se ale synchronizovaně rozdělili na dva tábory – jeden se o překot hnal na místa s nejlepší výhledem, aby zjistil další vývoj situace, druhý se sesypal na Nagata a páčil z něho podrobnosti.
„J-já…,“ začal červenovlasý.
„Co?“ skočil mu do řeči Minato. „Dostal tě můj syn, že jo?! Kluk můj šikovnej!“
„Nenaparuj se,“ okřikla ho Kushina.
„Ne, t-t-to…,“
„Přišli konožští pro pomstu?“ svorně vyhrkli Kakashi s Asumou.
„Necháte ho to domluvit?“ osopili se na ně Itachi s Rin. V kruhu kolem Nagata si už nikdo nedovolil ani dýchat.
„Já na svým vozítku zmáčkl špatnej čudlík a napálil to do stěny!“ vyhrkl Nagato překotně, napůl ze strachu, že by ho někdo zase mohl přerušit, napůl proto, že by to jinak nedokázal. Prudce se nadechl, poté zabořil hlavu do dlaní a šíleně se rozesmál. Všichni na něj zkoprněle zírali. Náhle se odkudsi z hurónským smíchem vynořil Hidan a provokativně šťouchl do – celou dobu mlčícího - Sarutobiho.
„Dlužíš mi kilo, starouši!“ řekl spokojeně a Sarutobi neochotně vytáhl peněženku.