Twin 2: In memoriam

„Co to zase povídáš, holka bláznivá?“
„U sta kuchařů! Naruto, jsi to opravdu ty?“ Zvolal Teuchi nevěřícně, jakmile vyšel z kuchyně a samým zděšením si na nohu upustil velký nerezový hrnec.
„Ano, je, mistře Teuchi. Ale zřejmě si vás nebude pamatovat, ztratil paměť, hokage-sama to potvrdila…“
…,,před chvílí se vrátil do vesnice, sám neví odkud.“ doplnil Izumo svého kolegu, který jen horlivě přikyvoval.
„Udělali jste dobře, hoši, že jste ho přivedli. Na ztracenou paměť není nic lepšího, než vydatná porce skvělého vepřového rámenu s dávkou těch nejlepších nudlí navíc.“
„Ayame,“ starý pán pohlédl na dceru, jež lehkým kývnutím potvrdila, že rozumí a dala se do rituálu vykonávaného při servírování každého rámenu.
Naruto měl konečně trochu času, aby se porozhlédl kolem, restaurace byla vážně útulná, na poličkách bylo vystaveno plno zdobených keramických mís, pult byl dočista vydrhnutý a na plotně byla kupa hrnců a pánví, z kterých se ozývalo líbezné bublání.
Tak tohle je můj nejoblíbenější podnik? Nic mi tu není povědomé. Ale proč? Proč jen si nemůžu vzpomenout?
„Tady to je.“
„Tohle je rámen? Hm, voní hezky,“ Naruto neváhal, chopil se hůlek a dal se do jídla s vervou sobě vlastní, až se mu dělaly boule za ušima.
Několik vteřin na to nebylo slyšet nic jiného, než mlaskání, srkání a cinkání dřívek o misku.
„Další.“
„Tak co, vzpomněl sis na něco?“ Zeptal se pln očekávání Kotetsu poté, co blonďák zpracoval druhou porci a vylízal misku do sucha.
„Ne, ale dal bych si ještě jeden.“
Komínek misek se před Narutem tyčil do nehorázných výšin, oba přihlížející hlídači nemohli věřit svým očím. Už, už se chystal poručit si další, když se náhle plenta restaurace rozlétla do všech stran.
Stařičký Teuchi se přikrčil a bojácně se ukryl za sporák, zatímco trojice hostů úlekem nadskočila, až nebohému Narutovi zaskočila nudle. Po chvíli dusivého chrčení a následného odkašlání byl mladík konečně schopný otočit se a podívat se na příchozího.
K jeho velkému překvapení to byla dívka, na sobě měla tmavě modrou sukni, červené tričko s krátkými žlutými rukávy a jakýmsi zvláštním znakem, pobledlý obličej jí rámovaly nezvyklé světlé růžové vlasy a podle výrazu na její tváři bylo zřejmé, že o svém duševním zdraví dost silně pochybuje a nemá daleko k slzám. Avšak namísto oněch třpytivých potůčků se jí do smaragdových očí nahrnul vztek.
„Naruto!“ Zaječela, až se pár broušených skleniček rozcinkalo, zaťala ruce v pěst a vykročila k jeho stoličce. Nestačil si ani zakrýt hlavu, když pocítil její zlobu na své tváři. Úder byl natolik silný, že ho vymrštil ze židle, tělem srazil ze stolu nakupené misky, proletěl skrze závěs do vedlejší místnosti, načež se zastavil o malou lednici, z které mu na hlavu spadlo kus vepřové plece.
„Á, co jsi zač?“ Vykřikoval Naruto, jakmile se vyškrábal na nohy s úmyslem to té holce oplatit co nejtvrdším způsobem.
„Cože? Co to tady na mě zkoušíš? A vůbec, jak si to představuješ, jen tak si umřít a pak se tu po měsíci zjevit, jako by se nechumelilo a cpát se rámenem?!“
„S-S-Sakura-san, on to neudělal schválně. Trpí krátkodobou ztrátou paměti, nic a nikoho si nepamatuje,“ snažil se to Narutovi vyžehlit u jeho týmové partnerky Izumo schovávaje se za k smrti vyděšeného Kotetsu.
„Opravdu? Ale jak…jak je možné, že jsi naživu? Vždyť ti ninjové, viděla jsem, jak tě probodli, přímo do srdce a pak zmizeli i s tvým tělem. Nemohli jsme vůbec nic dělat, byli moc silní a ke všemu měli Orochimarovu pečeť.“ Rozhodila dívka bezmocně rukama, nyní se jí ve tváři zračila úleva a radost z toho, že je Naruto opět s nimi.
„Kdo je Orochimaru, a kdo jsi ty?“ Zeptal se Naruto drbajíce se nechápavě ve vlasech.
„Já jsem…“
„Sakuro, Tsunade-sama chce s tebou a s Kakashim hned mluvit,“ přerušila ji náhle Shizune a tvářila se vážně.
….
Pátá seděla za stolem a až po nos byla zabořená do jakýchsi důležitě vypadajících papírů.
„Ehm, chtěla jste s námi mluvit?“
„Ano. Oba mi teď ještě jednou řekněte, jak to tehdy bylo.“
„Je potřeba to opakovat pátá?? Všechno máte ve spisech.“ Snažil se Kakashi vyhnout zbytečnému opakování toho, co už říkal Anbu aspoň třikrát.
„Vím že to mám ve spisech!“ Bouchla pátá pěstí o stůl, z čehož vyplynul povolný let všech papírů, co měla na stole, po celé její pracovně.
„Ale něco nám muselo uniknout.“ Dodala a pohledem zlostně probodávala všechny ty popsaný listy.
„Klid, Hokage-sama.“ Nasadila Sakura mírumilovný pohled, kterým se snažila pátou uklidnit.
„Já sem klidná!“ Zařvala a rozdrtila skleničku, kterou svírala v ruce.
„Prostě mi to zopakujete a basta!“ Zařvala. Naruto udiveným pohledem přejel všechny tři osoby před sebou a neohroženě prohlásil.
„To je ale stíhačka.“ Myslíc si, že se všichni okolo začnou smát. Sakura jen sklopila svůj pohled na zem. Kakashiho při jeho slovech zamrazilo v zádech.
„Stíhačka?!“ Zopakovala pátá nas*aným hlasem Narutovu větu a v jejím obličeji se objevil vražedný výraz.
„Hokage-sama…on…to tak nemyslel.“ Snažil se chlapce bránit Kakashi omluvným obličejem a máváním rukama.
„Já to tak ale myslím!“ Zařvala opět pátá, sundala si botu a hodila jí svou obří silou po nic netušícím blonďákovi, který se divil její reakci. Naruto i s botou na čele se vznesl do vzduchu, prorazil dveře od její pracovny a zastavil se až o zeď chodby za nimi.
„Už zase.“ Ušklíbla se Sakura a dala si ruku k puse, aby její úsměv nebyl tolik vidět.
„Vrr…tohle mě dokáže tak naštvat.“ Otevřela Tsunade svůj šuplík a vytáhla flašku saké, kterou do sebe na ex vyklopila a dodala. „A tohle zase uklidnit.“
„Proč mě pořád bijou.“ Zasténal Naruto a za přispění stěny, na kterou zády narazil, se vyškrábal na nohy. Sakura se na něho otočila a pohledem zkontrolovala, jestli je v pořádku, poté co usoudila, že je, obrátila se zpět na pátou.
„Myslím, že bude lepší když Narutovi ukážu Konohu. Kakashi to zatím vylíčí.“ Pátá pokynula. Sakura čapla Naruta za límec a urychleně opustili budovu hokage.
„Proč mě to taky nenapadlo.“ Zasténal Kakashi a obrátil se na pátou, která měla stále výhružný obličej, takže mu nezbylo nic jiného než začít popisovat.
„Kakashi!“ Popohnala Jounina s vylíčením okolností Narutovy smrti.
„Přepadli nás v noci. Orochimarovi poskoci s prokletou pečetí. Sakura byla zraněná a ležela nehybně u stromu, jen pozorovala. Neměla už dost chakry na to, aby se mohla vyléčit a sotva se držela při vědomí. Mě zaměstnávali dva, měli snad až nemožné množství chakry, vůbec se nedali unavit. Mě už taky pomalu docházely síly. Naruto se držel nejdéle z nás, stál též proti dvoum protivníkům. Pak si ale jeden z těch šmejdů všimnul, že je Sakura bezmocná a nemůže se hýbat. Vytáhl jakýsi oštěp a vyřítil se na ni. Když v tom mu Naruto skočil do rány a dostal úder přímo do srdce. Ta zrůda si ho přehodila přes rameno a i s ním kamsi utekla i se zbytkem bandy. Pak už si jenom pamatuju že sem spadl na zem a když sem se probudil, byli u nás už jednotky Anbu.“ Vylíčil Kakashi vše, co si pamatoval.
„Nebylo možný, že by to byl jenom Narutův klon?“ Zamyslela se pátá nahlas.
„I probodnutý klon by se musel po chvíli rozplynout a ty zrůdy by se pro něho určitě vrátily. Navíc při jeho probodnutí se rozplynuli další tři jeho klony.“ Podrbal se Kakashi ve vlasech.
„Jestli tedy nepoužil stínové klony, pak by měl mít jizvu na srdci, že.“
„Zase kdyby použil klon, kam by se schoval a proč by nevylezl.“ Nastolil jounin další otázku.
„Vyšlu Anbu, aby prozkoumali místo vašeho boje, třeba tam naleznou něco, co jsme předtím přehlédli. Zatím jdi, měl bys ty dva najít, Sakura taky není nejjemnější.“
„Třeba se mu rozsvítí.“ Pousmál se Kakashi. Pátá se podívala na rozcákané dveře a zeď za nimi.
„Myslím, že ne, tak běž.“