Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 009: Neopětovaná láska bolí nejvíc!

„Reino, nechtěla by sis mě vzít?“ zeptal se jí a to Reinu dokonale dojal. Reina začala brečet a přitom si klekla k Itachimu a padla mu kolem krku.

„Mám to brát jako ano?“ zeptal se.
„Ano.“ Kývla hlavou a políbila ho. Všichni začali slavit a Kisame i slzičku uronil. Přeci jeho týmoví partner bude mít svatbu, no není to dokonalé? Jak pro koho. Reinin pohled padl na skleslého Deidaru. A tak se vysmekla Itachimu a vydala se za ním.
„Co se stalo?“ zeptala se a sedla si k němu.
„Nic.“ Odsekl Deidara. Reina se na něj zmateně podívala.
„Co se děje?“ zeptala se ho.
„Nic.“ Odsekl.
„Nech už toho a řekni mi, co se stalo?!“ nenechala se vyvést z míry Reina.
„Říkám ti, že nic.“ Odešel od ní pryč. Reina se za ním zmateně dívala, ale rozhodla se, že to teď nebude řešit, má přece narozeniny měla by se radovat. Po chvíly si k ní přisedl Itachi a na všechny se usmíval.
„Jak se máš?“ zeptala se ho.
„Výborně, nevíš co je s Deidarou?“ podíval se na ní.Reina zakroutila hlavou na znamení, že neví.
„Poslední dobou se tak nesměje. Něco se děje, ale nikdo neví co.“ Pokrčil ramena. Reina se omluvila, že si musí něco zařídit a vydala se za Deidarou, který byl ve svém pokoji. Slušně zaklepala na dveře a vešla.
„Co se stalo a neříkej, že nic.“ Přistoupila k němu Reina.
„Nic…“ Reina se na něj vražedně podívala.
„Tohle nemá cenu..jdu pryč, až mi to budeš chtít říct přijď. A ještě, zítra začíná ten trénink.“ Usmála se na něj.
„Takže ty si na ten trénink, teda čas uděláš?“ podivil se Deidara. Reina se na něj s úsměvem podívala.
„Takže to ti vadí? Myslíš, že si na tebe neudělám čas? Teď, když jsme já a Itachi zase spolu?“ podivila se. Deidara sklopil hlavu a mírně se začervenal.
„Ty sis to vážně myslel. Proboha ty jsi pako a teď pojď, jde se slavit.“ Chytla ho za ruku a táhla ho za sebou. Deidara se prvně vzpouzel, ale nebylo mu to nic platný. Dotáhla ho zpátky na oslavu a šla za Konan.
„Ahoj Konan. Ty jsi o tom věděla, že?“ přisedla si Reina mezi ní a Hidana.
„Jé ahojky Re..No jasně, že věděla.“ Zaculila se na ní Konan.
„Za to tě trest nemine, ale ne dneska. Dneska se bude slavit.“ Usmála se Reina.
„No to jsi mě teda potěšila.“ ušklíbla se Konan. Reina se začala smát při pohledu na Peina v králičím kostýmu.S velkým nápisem Happy birthday a dortem v náruči.
„Proboha, kdo ho k tomu donutil?“ podivila se Reina.
„Za to děkuj Itachimu a Deidarovi. Ti dva ho ukecali.“ Přidala se k ní Konan.
„Prvně jsem to měl být já, ale naštěstí jsem se nenechal ukecat.“ Zašklebil se Hidan.
„Tomu neunikneš, to je osud, až bude mít Pein narozeniny tak půjdeš za králička ty.“ Poplácala ho Konan po zádech a Hidan nahodil naoko vyděšený pohled a radši se klidil z jejich dosahu.
„Tak pojď sfouknout svíčky, Reino.“ Přihopkal k ní Pein. Ten kostým nedovoloval chodit.
„No jasný!“ vyskočila Reina do stoje a přihopkala k Peinovi. Asi hopkala, aby ho naštvala, ale to se jí nepovedlo. Sfoukla svíčky a všichni začali tleskat. Hidan okamžitě přiběhl a začal krájet dort div, že si neukrojil prsty.

Po několika hodinách se rozhodli to rozpustit. První je opustili Reina s Itachim. Ostatní radši nerozebírali, co šli dělat.
„Měli bychom to už rozpustit, sice zítra nejsou žádné mise, ale měli bychom jít spát.“ Prohlásil Pein a šel si lehnout. Pár přeživších se vydalo za ním, někteří už dávno spali, například Deidara a Hidan. Nikomu se nechtěli tahat a tak je tam nechali, že oni ráno přijdou.

Ráno všechny solidně bolela hlava. Tedy kromě Reiny, která se zařekla, že už pít nebude a Itachiho, který nepil spolu s Reinou, aby se necítila odstrčená. První vstávala Re a v kuchyni potkala Peina.
„Co ty tady takhle brzo?“ podivil se.
„Už se mi nechce spát…spíš jsem celou noc nespala a teď bych neusnula.“ Začervenala se.
„Chápu to. Nemusíš mi to vysvětlovat.“ Ušklíbl se na ní a zasedl za stůl a jal se číst noviny.
„Já ti to nechtěla vysvětlovat, víš?“ přisedla si k němu Reina a nalila si hrnek kafe. Po chvíli se začali trousit ostatní a nakonec přišel i Itachi. Usmála se na něj a nabídla mu místo vedle sebe. Itachi se k ní sehnul něco jí zašeptal a oba zmizeli v chodbách. Deidara ani nepípl, ale jeho nálada byla na bodu mrazu. Sasori to jen tiše pozoroval, ale nechtěl zasahovat, není mu do toho nic.
„Co se s tebou děje Deidaro? Od té doby, co je tu Reina, si jak přejetej?“odvážil se zeptat Kisame. Deidara po něm hodil jeden ze svých vražedných pohledů.
„Takže to má něco společného s Reinou?“ rejpl si do něj Hidan.
„Co je vám sakra do toho?“ vyjel na ně Deidara.
„Takže jo.“ Zašklebil se Kakuzu. Deidara už to nevydržel, odešel od stolu a nezapomněl bouchnout dveřmi. Ostatní se na to pobaveně dívali dokud nezasáhl Pein.
„To ho musíte takhle dráždit?“ rozčiloval se Pein.
„Ale šéfe mi jen chtěli vědět co mu je. Nic víc.“ Pokrčil rameny Kisame. Pein po něm hodil vražedný pohled.
„Nech je být..“ uklidňovala ho Konan.
„Ještě ty se k nim přidávej!“ ulevil si Pein.
Konan nad tím jen pobaveně zakroutila hlavou a začala umívat nádobí.

Uplynula doba a Reina ani Itachi nikde. Ostatním už to dělalo starosti.
„Nevíte někdo, kde jsou?“ podivil se Kisame, který měl o svého týmového partnera strach. Najednou se otevřeli vchodové dveře a do nich nakráčela Reina ruku v ruce s Itachim.
„Počkat! Nešli jste náhodou do pokoje?“ podivil se Hidan.
„Jo šli, vadí to snad?“ podívala se na něj Reina.
„Jistě, že ne.“ Usmál se mile Hidan. Reina se na něj zašklebila a posadila se k Sasorimu.
„Nevíte někdo, co je s Deidarou?“ zeptala se.
„To by jsi měla vědět ty.“ Odpověděla jí Konan. Reina se na ní zmateně podívala a potom pohledem přejela po pokoji.
„Může mi to někdo vysvětlit?“ Konan k ní přišla a kývla jí ať jde za ní.
„Kluci dneska dráždili Deidaru a nějak z toho vyplynulo to, že za tím nějak stojíš ty.“ Vysvětlila jí polopatisticky Konan.
„A co jsem mu měla udělat?“ zeptala se jí.
„Zlomit srdce.“ Odpověděla Konan tajemně a nechala Reinu přemýšlet. Zlomit srdce? To jako, že se do mě zamiloval? Honilo se Reině hlavou.
„Ale ne..“ ulevila si a vyrazila najít Deidaru. Najít ho netrvalo dlouho, už z dálky bylo slyšet bouchání těch jeho figurek.
„Co se děje?“ přistoupila k němu. Deidara se na ni udiveně podíval. V očích se jí mísily všemožné pocity.
„To je už teď jedno.“ Mávl nad tím rukou. Reina si k němu sedla a otočila jeho obličej svým směrem.
„Proč se na mě nedíváš?“ zeptala se ho jemným hlasem. Deidara se začal třást. Takže je to pravda. Pomyslela si Reina udiveně.
„Já..ehm..no..uhm..to je jedno.“ Otočil hlavu stranou.
„Zítra začneme s tréninkem, ale počítej s tím, že to bude makačka.“ Usmála se na něj a odešla pryč. Deidara v sobě pocítil zmatek. Nevěděl co si má myslet, ale rozhodl se, že se bude snažit zlepšit. A to hned zítra. Usmál se a po chvilce následoval Reinu. V noci spal klidně, jako vždy. A poslední na co myslel byla věta. I sny se můžou splnit. Sasori ho ode dveří pozoroval a byl za něj velice rád.