V perfektním světě - 1.část
Nebylo vidět na cestu. Vypadalo to, jakoby les odmítnul propustit byť jen jediný paprsek světla skrz listoví a těžké větve. Občas se ozval vzdálený skřek ptáka, ale jinak bylo vše zahaleno do ticha. Mohl by zde někdo být? Ano. Lidskou přítomnost naznačovala krev, krev na trávě a listech, polámané větvičky a ono zlověstné ticho. Zvířata raději uprchla před lidskou krutostí.
A já prostupovala tou změtí křovin a věkovitých stromů. Cítila jsem, jak se mi třesou kolena, ale šla jsem dál, protože to byl rozkaz. Rozkazy se musí plnit, i kdyby to znamenalo ohrožení našeho života, nebo naší smrt. Za války vždy.
Nesměla jsem běžet jako obvykle, v korunách stromů. Nepřítel se na ona místa zaměřil a pro utajení jsem se plížila dole, po tvrdé zemi. Ještěže už je to jen kousíček. Jen pár kroků a …
Měl tu být náš tábor. Měli tu být téměř všichni. Tábor tu stál, ale nikde ani živáčka. Zděšeně jsem se rozhlédla. To snad ne! Je to moje první mise jako chunnina a stane se tohle! Ale… Co je vlastně ono „tohle“?
Najednou jsem zaslechla kroky. Rychle jsem se otočila a… Hlasitě si oddechla. Nebyl to ani nepřítel, ale ani veverka, nebo pták. Byl to vůdce naší mise.
„Co tu děláš?“ zeptal se mě. Vypadal dost unaveně a špinavě a na rameni měl velký šrám. Jeho blonďaté vlasy ale byli stejně rozcuchané jako obvykle.
„Já… Já… Poslali mě jako posilu, sem do tábora!“ vyhrkla jsem. „P-Pane!“
„Aha. Jenom tebe?“
„N-no, ano. Nebyl přece hlášen žádný útok, takže-“
V tom mě přerušil.
„Bože. Nic nebylo hlášeno, a oni si myslí, že jeden shinobi bude stačit.“ mumlal si pro sebe.
„Jsi aspoň lékařský ninja?“
„Ano, pane. A-ale proč se ptáte?“ Hlas se mi pořád ještě třásl.
„Zaútočili na nás.“ Odfrkl si. „Proto tady nikdo není. Boj je v plném proudu a já tu ztrácím čas s tebou. Pojď, musíme se co nejdřív dostat k místu střetu.“ Po těchto slovech se otočil zpět k lesu.
„Můžu se na něco ještě zeptat, pane?“
„Na co?“ Ani se na mě neotočil.
„K-kdo na nás zaútočil?“
„Podle vzhledu a dostupných informací to vypadá na ninji ze Země Vodních Vírů. Ale zatímco ty se vyptáváš, může někdo umírat. Musíme jít.“ Řekl tiše, ale naléhavě.
„Ano, pane.“ Vyběhla jsem za ním. Rychle, tentokrát bez plížení, jsme směřovali k místu střetu.
Po ani ne čtvrthodině vyčerpávajícího běhu, při kterém jsem dosti zaostávala za ním, jsme tam konečně dorazili. Během cesty mi hlavou vířila jediná myšlenka. Proč se vrátil do tábora? Možná hledal nějaké vybavení… Nebo doufal, že přijdou posily. Nebo že by se chtěl prostě vyhnout boji? Poslední varianta mi přišla nejméně možná. On vždy bojoval v předních liniích, a tam zbabělé lidi nedávají. Navíc, znala jsem ho jako velmi statečného člověka. Leda kdyby měl jiný důvod. Z urputného přemýšlení mě vytrhl až jeho hlas.
„Jak to vypadá, Kenji?“ Otázal se prvního člověka, na kterého jsme narazili. Poznala jsem ho. Jmenoval se Haruno Kenji a měl moc hezké zelené oči. Býval to můj spolužák z akademie.
„Stejně, jako předtím, pane. Zdá se, že nad nimi máme převahu, ale… Určitě byste měl jít zkontrolovat situaci.“ Tázaný se snažil vypadat statečně, ale viděla jsem, že má velkou tržnou ránu na boku.
„Půjdu se tam podívat. Sayu, pomož mu.“ Řekl náš vůdce a během okamžiku zmizel v lese. Bezradně jsem se podívala na Kenjiho. Ten ale jen odvětil.
„Pomůžeš mi, nebo budeš jen zírat?“
„Promiň!“ Vyhrkla jsem a sklonila se k jeho zranění. Chvíli jsme mlčeli. Vždyť, o čem byste v takovéto situaci chtěli mluvit. Chakra proudila skrz mé ruce. Ticho protrhl až Kenji, s poněkud neobvyklou poznámkou.
„Přijde mi to hrozně divný. Říkat mu pane.“ Povzdechl si.
„Cože?“ Překvapeně jsem sebou trhla.
„Vždyť je jenom o dva roky starší než mi.“ V tu chvíli mi došlo, o kom mluví.
„Ale je to jounnin. Na rozdíl od tebe.“ Odsekla jsem. „Navíc… Jsi nějaký moc čilý, na to, že jsi měl málem díru v žaludku.“ Přes Kenjiho tvář jakoby v tu chvíli přeběhl stín.
„Jsem rád, že tam už nejsem.“ Zašeptal tak, že jsem ho sotva slyšela. „Bylo to… Já…“ Pak zavrtěl hlavou.
„Co se stalo?“ Domnívala jsem se, že to nebylo nic vážného, jen nějaká menší potyčka. Ale jeho výraz mi napověděl, že ne.
„V těch bitvách předtím… To byli nepřátelští ninjové. Ale tady… Nebojovali tam jenom oni. Někteří z nich, to byli…“ Jakoby to nedokázal vyslovit.
„Kdo?“ zašeptala jsem.
„Ještě děti.“ Dopověděl ztěžka Kenji. Ano, zaslechla jsem, že země Vodních Vírů, ležící na hranici, už nemá profesionální bojové síly. Jenom jsem si nedokázala představit, co je tím přesně myšleno.
„Nejstarší mohli být tak jako já. Viděl jsem… Viděl jsem v jejich očích strašný strach. Když tam proti nám stáli. A oni… My…“ Nemusel už nic víc říkat. Co zmůže dítě proti dospělému ninjovi? „Nechápu, jak Minato dokáže bojovat s tak chladnou tváří. Možná proto je jounnin on a ne třeba já.“ Promluvil Kenji zpět k předchozímu tématu. Ale mě v duchu hlodal takový malý červík. Takový pocit, že…
„Pokračují ještě boje?“ Zeptala jsem se.
„Řekl bych, že ano. Sice měli početní převahu, ale… “ Jakoby už nedokázal víc říct. Neviděla jsem mu do tváře a popravdě, možná to tak bylo lepší. V tu chvíli mě napadlo, jak je válka hrozná.
„Půjdu se tam podívat.“ Řekla jsem odhodlaně.
„Blázníš?“ Vykřikl.
„Ne. Ale ty už si v pořádku, tak můžu pomoci ještě někomu dalšímu.“
„Ale…“
Jeho argumenty jsem už neslyšela. Směřovala jsem do stejného místa jako náš vůdce. Všude jsem se rozhlížela, ale nikde ani noha. Neslyšela jsem křik ani zvuky zbraní, které by měli u bitvy být. Najednou jsem hlasitě vyjekla. Na zemi leželo tělo. Tělo dítěte. Mohl to být tak třináctiletý chlapec. V břiše měl několik kunaií a v očích výraz… Plný strachu. Kdyby nebyla válka, tenhle kluk by ještě chodil do školy. V perfektním světě… Ta myšlenka mě zamrazila. Ani mě nenapadlo, že by můj neopatrný výkřik mohl někoho přilákat.
Chtěla jsem se pohnout, když v tu chvíli jsem ucítila chladnou ocel na svém krku...
Eh... Moje první FF. To snad mluví za všechno, ne? Chtěla jsem, aby to byla jednorázovka, ale přišlo mi to moc dlouhý, takže to bude mít ještě druhou část. Snad se vám to bude líbít.
A jen tak mimochodem, tato FF popisuje minulost, ne budoucnost.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Mise L: Když jsem si v roce 2012 dala za úkol si něco od tebe přečíst, nikdy jsem si nemyslela, že mě k tomu donutí až nová mise. Ehm, měla bych se stydět. ^^" Sem tam mi děj trochu skřípal, ale jinak hodně, hodně slušný, na první pokus. x) Chtělo by to trochu prodloužit, ale tehdy byla tahle délka úplně normální, což teď rozhodně nechápu. Jak nám to mohlo stačit? xD A jméno Sayu se mi moc líbí. :3
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
SUPEEER
páni, Tenny, píšeš fakt dobře líbí se mi tvůj styl a už jsem dlouho neviděla nějakou FF v tzv. "Ich formě", ale je to opravdu skvělý fakt dokážeš člověka vtáhnout do děje
Anime závislost je Nana ^^ Ta, co chytne a jen tak nepustí.
Začíná to zajímavě a vypadá to na velmi strhující sérii, kterou budu číst ráda rozhodně v tvé sérii není čas na to, aby se člověk nudil naopak musí být neustále ve střehu, aby mu nic neuniklo letím na další
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Konečně jsem se dostala taky k tvým povídkám a tahle mě velice zaujala. Hned se musím dát do pokračování. No prostě krása, se mnou se to nedá srovnat!!!
Tak! xD Keďže ty si poctivo komentovala tú moju kravinku, tak som sa rozhodla prečítať si aj ja tvoju xD
No zatiaľ to vyzerá dosť zaujímavo...idem na ďalší diel
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
(alebo keď dojdú nápady čo sem dať )
Uf až mě přejel mráz po zádech, když si popisovala to mrtvé dítě.
No a teď k příběhu. Moc se mi nezdá, že by se velitel uprostřed boje sebral a šel hledat nějakou malou medičku. Když to ale přehlédnu tak je to zatím asi nejlépe napsaná bitevní scéna co jsem četl. Zmatek, krutost a obě strany dělají vše pro to aby vyhráli.
Rozhovor byl hezký a vysvětloval mnoho věcí a hezky dostal čtenáře do děje.
Celkově si myslím že by tomu možná více sedla třetí osoba. (do realistických povídek, a to tahle určitě je, se víc hodí.)
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
*Začala slavit* Hurá, díky, díky! Aspoň vím, jaké mám chyby. A kromě tamté blbosti s tím hledáním medičky - on ji vlastně nehledal. Já jsem chtěla vysvětlit, proč se vrátil do toho tábora, ale pak jsem na to nějak zapomněla v zápalu psaní... A teď už nevím, jak to vlastně mělo být. xD
Ještě jednou díky, tohle je mnohem lepší než "Super, další díl." (ale tím samozřejmě nechci nikoho urazit. )
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Pěkné, píšeš celkem pěkně. Možná bych udělala odstavce. Ale tak já nemohu soudit úpravu, má je také katastrofální. Píšeš pěkně (ač možná trošku zmateně), rozhodně ve psaní pokračuj. Já už běžím na 2.kapitolku.
No jo, ale tam JSOU odstavce. Sice bez toho odsazení, ale jsou!
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Děkuji ti za komentářík hodně povzbudil a už mám napsaný další dílek jen ho opravit a poslat. teď se tu nebudu déle vyskytovat mám po počítači.. jen tak dál
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
pěkný a zajímavý těšim se na další
Nádherný...moc krásný...moc se těšim na další díl...a ani se mi nechce věřit že je to tvoje první FF:-)
Nejiho zbožňuju a vůbec všechny [img]http://***/game/images/characters/4/medium.jpg[/img]
Zázraky se dějí každý den.
Často přímo vedle nás.
Protože se ale většinou díváme jen jedním směrem mnohé z nich přehlédneme. Někdy však máme štěstí. Potkáme někoho kdo nám pomůže si všimnout, kolik neuvěřitelných krás čeká, až je objevíme. Náhle uvidíme, kde byla celý ten čas láska, jíž jsme si pouze nevšimly. Občas nám životem delší nebo kratší chvíli někdo doprovází. Když se pak naše cesty rozejdou, hodně věcí se změní. Budeme se možná cítit silnější, lepší, veseljší a dokonce štastnější. Ten, kdo nám dopomohl k nové radosti, nám často připadá jako anděl.
Někdy to dokonce anděl je. I když má na sobě džíny a vytahané tričko....(Thomas Brezina)
No... Popravdě je druhá, jenže tu první mi neschválili. (Ona taky nestála za nic, narozdíl od tohohle se mi nepovedla)
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Jé, moc děkuju. (Psát komentáře ostatním se opravdu vyplatí... )
Jenom si nejsem jistá, kdy bude pokračování. Snad brzo.
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Juuu... Pěkně napsané... Jsem zvědavá, jakto dopadne... Piš piš piš!!!
Je to moc pěkné!!!! Už se těším na to, jak se to vyvine!
Začná to vypadat zajímavě a na to že je to tvoje první FF, je to vážně moc pěkně napsaný, doufám , že budeš takhle pokračovat, jinak by konoha přišla o další dobrou pisatelku:)
Takovej můj sběr.. říká se to FF
Děkuji za tvůj heký komentář. Ihned jsem se musela podívat na tvou FF.
Musím uznat, že máš talent. Je to velice zajímavé a... Jen tak dál, doufám, že bude i další díl!
~Kuroshitsuji~
~Even so, I will search for that one true, love~
~Fandím~Melonade/Yumi/hAnko~My FF~ Novej stajl Sasukeho Uchihy...
~Deidarovo dětství Requiem za sen
~Jsem hrdá yaoistka!~
Nikola Marečková | Vytvořte si svou vlastní vizitku
Blood is a liquid, which brings us feelings-thoughts. Then remain in our minds and we can not get rid of them because you will be responsible for them, because it is for us to deal with them. If the nation's nightmares, or dreams, which brings us pleasure and calm. But even those who unwittingly collect and thus hurt not only themselves but also others in their surroundings. However the longer control, will remain in our hearts ...forever.
Art is an explosion! However, we have betrayed their own plans, or active, can be in the hearts of anyone who sound incredibly famous, however this is not even.. Maybe not so wise, but also because of my certain loveliness and not only its spirit, but also character. It is simply a master of me.
"People can not gain anything without previously has not something equivalent value. This is the first law of alchemy-
Law equivalent exchange. Once upon a time we believed that this
is the only truth about the world."
Depressing love between father and daughter, but hated as the others in this world. Read everything and learn it is what is on the existence of this self-important. The book, as he is ... as he loves the people spout, but the reader does not love random in it?
"You just envy that I have a cake with whipped cream and not you."
"If you were not so stupid, maybe you could give chocolate without you fatten up."
"Do not think that they offer ..."
"Bank!"
Why I love him? Perhaps it is just as sweet as this delicious cake with whipped cream and a little red strawberry up.
Nakrm mě! Adoptuj si dráčka
Tatsu si pořídila dráčka...klikni...nenech ho umřít.
Ty jo jak ty mě tak já tobě Už ze začátku jsem si myslela, že fakt umíš psát a jakmile jsem dočetla byla jsem si tím naprosto jistá! Opravdu famozní! A na druhou část se fakt těším tak ať je tu rychle plosím
Tak sis přecejen to přečetla! Dííííky!
A co se týče Kenjiho... mohla bych o něm ještě něco napsat.
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Ten Kenji je skvelý, moc sa mi páči ako charakter
no čo ti na to povedať...
rozhodne sa nemáš za čo hanbiť a treba rozvíjať talent, ktorý má každý, o to viac je ho cítiť u tvojej poviedky
a ak pridáš druhú časť, tak rozhodne nič nepokazíš, lebo dievča...
tebe to ideeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!
Watch out for this crazy shinobi!!!
Sooo sooo... Saiki no saika-tachi nante ii nee xD