Sprostá slova

Milý deníčku,

dnes jsem se rozhodla pro radikální změnu v téhle pofidérní organizaci, páč mě to tu už pěkně ser- a jejda, teda štve. Dnes jsem se tedy rozhodla pro konec sprostých slov v téhle organizaci! Je to už pěkná řádka let, co to toleruji, ale poslední špetkou bylo, když se Deidarovi rozbila žehlička na vlasy a začaly mu hořet. Se sprškou peprných sprostých slov vyletěl ze svého pokoje a lítal po chodbě a vzbudil přitom Tobiho, kterému jsem tak pracně četla pohádku, aby už konečně usnul. No, Kisame samozřejmě jako ostatní vyletěl z pokoje a aktivně se snažil uhasit hořícího a vřískajícího Deidaru. Dopadlo to tak, že nám vyplavil celé druhé patro. Aby všemu ne bylo konec, Kakuzu se rozhodl Deidarovi vykrást pokoj a Tobi začal vřískat. Deidara poté, co jsme ho oživili a vyplivnul veškerou vodu, se vrhl po Kisamem a začal opět souboj ve sprostých slovech. Itachi přistihl Kakuzu, jak se plíží s úlovkem pod pláštěm z Deidarova pokoje a začala šarvátka opět doprovázená sprostými slovy. Sasori přiběhl pomoci Deidarovi již v začátku šarvátky a prskal přitom (převedeno bez sprostých slov), že se opět bude muset namazat nebo mu zreznou klouby. Hidan chmatl Zetsu a chtěl ho ukřižovat nebo co a obětovat ho Jashinovi. A to se samozřejmě neobešlo bez dalších sprostých slov. Do toho všeho přiběhl Pein a spustil tak, že by se za to nemusel stydět žádný profesionální dlaždič! Když se po šesti hodinách situace opět uklidnila, celá vzteklá jsem se vrátila do svého pokoje a začala přemýšlet nad způsobem, jak vyhubit v „Rozbřesku“ sprostá slova.

Každý zločinec si na něco potrpí. Na saké, artefakty, démony a v Deidarově případě na leccos dalšího (no comment). No, prostě řečeno každý má něco, ale zločin se motá kolem jedné velké věci, bez níž by nemohl zločin vzniknout a být podporován - a to jsou peníze! Každý zločinec si na ně potrpí... Bez nich by zločin nemohl být ani zorganizován. A tak mě něco napadlo!!!

Členové Akatsuki seděli v obývacím pokoji a Pein se roztahoval na pohovce. Někteří se dívali na televizi, listovali módními katalogy, leštili sbírku padesátníků, probírali jaký lak jim sedne k plášti a jedli brambůrky. Důvodem tohoto shromáždění byla Konan, která si s příchodem dávala na čas, a tak Deidara odtrhl oči od článku v časopise.
„Ksó, kde dop*dele ta Konan vězí?“ a otráveně se podíval ke klenbě, která vedla do obývacího pokoje. V tom však rázným krokem Konan vešla a něco v rukách táhla. Vypnula televizi, vzala časopis, vzbudila Peina a sebrala laky. Udivení členové vycházeli z míry nad jejím chováním. Tahle poslušná uklízečka a kuchtička Akatsuki měla ve tváři odhodlaný výraz a podivně se chovala. Začala něco montovat dohromady, z čehož se nakonec vyklubala magnetická tabule a magnety na ni připevnila papíry. Poodstoupila, vytáhla laserové ukazovátko a všechny přejela přísným pohledem.
„Je to už mnoho let, co tady spolu žijeme. Jestli se to tak dá nazývat. Ovšem, co je nejvíc zarážející je vaše sprška nadávek a sprostých slov, které jste se po dobu vaší existence naučili! Kdybyste v téhle disciplíně soutěžili na Olympiádě, tak byste si na sto procent odvezli zlato!!“
„Říkal tu někdo zlato??“ procitnul Kakuzu z leštění padošů.
Konan zrudla vzteky, posbírala padesátníky a vyhodila je otevřeným oknem ven, přímo do fontány se zlatými rybičkami.
„Néééé!!“ vyhrkl Kakuzu a chystal se skočit za nimi.
Hidan ho však na poslední chvíli zachytil a společně se Sasorim ho drželi, když se chtěl vrhnou proti Konan. Ta se vrátila opět k tématu.
„Jak jsem říkala! Situace je již opravdu katastrofální a tak jsem musela přejít k následným opatřením! Zbavit se sprostých slov je asi těžší než si odvyknou od drog, cigaret a alkoholu, a proto musíme mít nějakou motivaci pro to, abychom mluvili slušně. Dlouho jsem si s tím lámala hlavu, ale nakonec jsem na to přišla!“
A nadšeně přejela laserovým ukazovátkem na první obrázek, kde byl nakreslen panáček s bublinkou, ve které bylo napsáno „CENZURA!“.
„Takže, když někdo vysloví jakékoliv sprosté slovo, bude muset zaplatit... peněžitou pokutu!“
A přejela na druhý obrázek, kde byl panáček vyobrazen, jak dává do prasátka peníze. Všichni zločinci ztuhli šokem. Vytřeštěné oči, pusy dokořán, snad neschopní i dýchat. Konan se slastně podívala po ostatních, jak na ně její slova zapůsobila.
„Tím se vyřeší mimo jiné i jiné problémy. Ucpeme rozpočet, který klesá a nakoupíme speciální schránky pro Bijuu. Nějaké dotazy?“ zeptala se a rozhlédla se po obecenstvu stále neschopném vyslovit jediné slovo.
„No výborně. Těším se na vaši spolupráci. Začínáme odteď! Přeji příjemný zbytek dne.“
Sbalila si svoje saky paky a odporoučela se pryč. Ubohá mužská polovička (v tomto případě hrubě odhadem 90%) se dostávala s první fáze šoku.
„T-to nemyslí v-vážně, že ne?!“ dostal se jako první z šoku Zetsu, přesněji jeho bílá půlka. "Já s ní náhodou souhlasím,“ řekla černá a vysloužila si tím vražedné pohledy. „No, je to kruté, ale myslím, že bychom se vážně v používání těch sprostých slov měli omezit.“
„Ale klid! Vždyť ona nemůže být všude! Ona je jedna a nás je devět!“ rozchechtal se Deidara a ostatní se k němu z úlevou přidali.
V tom přicházel z vedlejší místnosti vánek. Naši členové se pootočili ke klenbě, když v tom do obýváku přiletěly divně zformované papírky. Jeden přiletěl těsně k Deidarovi a ten si všimnul, že je zformován do tvaru úst.
„To už mám také promyšlené!“ ušklíbla se ústa s Konaniným hlasem a Deidara strachy nadskočil.
Ke každému členovi se připojily jedny papírové ústa a jedno papírové ucho.
„Pánové, to je náš konec,“ prohlásil zatrpkle Hidan a Kakuzu se mu rozbrečel v náručí.

Ten den šli všichni pánové brzo spát. Ovšem vztekem z Konanina plánu utekla při výkřiku sprostá slova, a tak milí pánové už poznali způsob platby a jejich peněženky výrazně zchudly. Deidara se zrovna chystal dát si horkou koupel na uklidnění a napouštěl vanu, přilil pěnu a nasypal sůl na zklidnění. Chtěl se začít vyslékat, když ztuhnul. To ucho a ústa ho doprovázely dokonce i do koupelny!!! Nemohl tomu uvěřit. Vyšel z koupelny ven a zastavil se v ložnici. Ucho s ústy ho následovaly a vznášely se mu kolem hlavy. Deidara rychle skočil přes postel a s hlasitou ranou spadl na druhou stranu. Opatrně vykoukl zpod druhé strany postele. Ucho a ústa k němu opět přes postel zamířily. Deidara začal příšerně vřískat a obíhat dokola kolem svého pokoje. Poté rychle skočil do koupelny a zabouchl dveře. Slyšel šustění, jak se papír snažil vletět do koupelny skrz dveře. Deidara rychle zamknul a oddychl si. Už si sundal plášť a hleděl do zrcadla před sebou na svůj odraz.
„A dop*dele, musím si znovu vytrhat obočí!“ zaklel, a v tom spatřil něco strašného.
Listy papíru pronikly pod dveřmi do koupelny, a tam se opět zformovaly do své podoby.
„Deidaro, právě jsi porušil zákaz mluvení sprostých slov. Důsledek toho je, že budeš muset zaplatit pět stovek. Platba se uskuteční za chvíli.“

Itachi seděl na posteli ve svém pokoji a pohledem hypnotizoval ucho s ústy, které se vznášely asi třicet centimetrů od jeho obličeje. Měl toho dotírání dost. Prvně mu sem lezl Deidara a teď tohle!
„Kolikrát mám ještě opakovat, že mám rád své soukromí!“ zavrčel tiše a nespustil přitom oči z papíru.
Najednou ho něco napadlo. Vždyť je to jen ubohý papír!
Udělal rychle pečetě, mocně se nadechl a vychrlil na papír svůj Katon.

Kisame v kuchyni pil zásobu minerálek v plastu a prázdné pet láhve házel někam za sebe.
„Já se z toho po*eru! Už mě zase svědí žábry!“ a potáhl si límec od Akatsuki pláště, když se mu za zády ozval formální hlas Konan.
„Právě jsi porušil pravidlo o zákazu mluvení sprostých slov! Částka, kterou budeš muset zaplatit je pět set.“
Kisame se zlostně otočil a hodil po papíru petláhev s vodou. Ovšem minul. Na jazyku měl už další arsenál peprných slov, když si to nakonec rozmyslel. Zašmátral v kapse a vytáhl peněženku. Z přihrádky v peněžence se na něj smála jeho pětistovka. Kisame na ni smutně pohlédl a vytáhl ji. Papírová ústa už přilétla blíže, že zinkasují částku, když na ně Kisame vychrlil proud vody.
„Muhehe! Co zmůže otravný papír proti vodě? Rozpustí se!“ a dal se do zběsilého zločineckého smíchu.

Deidara právě v koupelně držel fén, který byl zapnut v elektrice.
„Nepřibližuj se! Mám fén a nebojím se ho použít!“ zakřičel a držel fén jako svou pistoli.

Kakuzu mezitím vytáhl z kůlny na zahradě lopatu a vybral si pěkné místečko mezi záhonky muškátů a začal kopat.

Ze svého okna Hidan pozoroval dění na zahradě, když uviděl, jak Kakuzu vychází z kůlny na nářadí a nese si lopatu. Zastavil se mezi záhonkem muškátů, rozhlédl se a zaryl rýč do země.
„Ten pitomec! On se chce zabít!“ vyhrkl a vyletěl ze svého pokoje na zahradu a skákal přes záhonky pelargonií, aby se co nerychleji dostal ke Kakuzovi.
Přeskočil poslední záhonek muškátů, vrhl se Kakuzovi na záda a vytrhl mu lopatu z ruky.
„Ty baka! Co si myslíš že děláš! Tímhle nikomu nepomůžeš!“ a s lopatou visel točícímu se Kakuzovi na zádech.
„Slovo pitomec a baka se řadí mezi sprostá slova. Hidane, tvoje částka na zaplacení čítá čtyři tisíce! Připrav se k platbě!“ vyhrkly rozezleně ústa na Hidana, který praštil Kakazu lopatou a ten stoupl do vykopané jámy. Přitom bolestně zavyl.
„Ty zas*anej idiotéééé!!! Co si o sobě myslíš, ty ha*zle jeden! Já tě na mou duši zabiju!!!“
„Můžeš mi děkovat! Teď to skončilo jen otřesem mozku, ale-“
„Zmetku, zlomil jsem si kvůli tobě nohu!!!“
„No dobře, tak ještě nohu, ale nebýt mě, tak jsi se normálně zabil!“
„O čem to, do p*dele, meleš!“ vyjekl Kakuzu a zároveň Konanin hlas z úst k němu přidělených mu účtoval částku deset tisíc.
„Jen si nemysli! Moc dobře vím, co jsi dělal! Kopal jsi si hrob!"
„Ty jedno pobožný hovado! Já si nekopal hrob! Já tam mám ukrytý padesátníky z druhý ninja války!!!“
„A sakra!“ vyklouzlo Hidanovi a upustil lopatu, která Kakuzovi dopadla na hlavu.
„Au!“ ozvalo se a Kakuzu klesl k zemi.
„Hej, Kakuzu, brácho, jseš celej?“ optal se Hidan, ale neozvala se žádná reakce. „Kakuzu?! Pomóóóccc! Zabil jsem Kakuzu!“ zařval Hidan a to už se k němu přes trávník řítil Zetsu.
„Co se-?“ začal, ale zarazil se při tom pohledu na tu tragédii. „On- On… Ony jsou mrtvé!!!“ zařvaly obě Zetsuovi půlky.
„Jak ony?“ nechápal Hidan a hleděl na Kakuzu.
„Ony! Kytky!!! Muškáty! Vy vrahové! Já vás sežeru! Zuzuzuzu!!!“
„Pomóóóccc! Zetsu mě chce sežrat!“ řval Hidan a utíkal před Zetsuem zahradou, co mu nohy stačily.

Leader vykoukl z okna a podíval se na tu podívanou.
„To je zase den!“ poznamenal sklesle a chtěl si jít na záchod přečíst noviny.
Přešel do kuchyně a najednou ho začaly studit nohy. Kuchyň byla po jeho kotníky vytopená a na vodní hladině plavaly pet láhve.
„Co je zase tohle!“ poznamenal a brodil se kuchyní dál.
Jeho papíráci mu byli v patách. Leader došel na záchod, dal prkýnko dolů, stáhnul kalhoty a lapnul. Ze země vzal včerejší noviny a začal v nich horlivě číst. Byl asi v polovině potřeby, když se ozvala zlověstná rána, která ho málem shodila z prkýnka. Šéf odtrhl zrak od novinového článku.
„Co je zas tohle?!“ řekl a chtěl se vrátit k novinovému článku, když se ozvalo: „Chcípni! Katon: Goukakyuu no Jutsu!!“ a na záchodové dveře se valila obří ohnivá koule.
Pein nestačil nijak zareagovat a v posledním okamžiku stihl před sebe dát jen ty noviny a zavřít oči.
„Cheche! Trefa!“ vyhrkl vítězoslavně Itachi a v tom se rozestoupil kouř a mu se naskytl nevšední pohled.
Dveře a kousek zdi byly totálně pryč a za dírou byl na záchodě jeho šéf s dírou propálenou v článku „Jak udržet nervy na uzdě!“. Plamínky ještě dohořívaly na novinách a překvapený výraz Leadera se při pohledu na Itachiho změnil ve vražedný. Všechny pearcingy se výhružně otřásly.

Milý Deníčku,

Dnes je konec prvního dne, kdy jsem zavedla poplatky za vyřčení sprostého slova. Musím přiznat, že je to velice efektivní technika, ale díky ní mám trochu strach, že se naše sídlo a nervy drahých poloviček neudrží pohromadě. Možná budeme vystaveni několika úmrtím a platbě za architekta, já jsem však připravena tuto oběť podstoupit.