Démon Naruto 6

Chtěl promluvit. Nemohl. Chytil se za krk. Podíval se na sebe. Byl... bledý. Ale jinak bledý. Skoro bílý. A na ruce měl znak. Připomínal mu jin-jang. Měl ale pouze tmavou část. Jin. Na krku náhrdelník. Jediné, co mu zůstalo, byly křídla. Otevřely se velké a těžké dveře a vstoupili...

Démon Naruto 6

U Nagata
„Tak kde, do svatého Rinneganu, je?!" řekl.
„Taky ho nikde nevidím. Rozdělíme se. Já jdu doleva a ty doprava."
„Hai," odpověděl a byl ty tam.

U Naruta
Pod dveřmi se mihly stíny. Otevřely se a stála tam nějaká černá osoba. Zamlžilo se mu vidění a opět podlehl hlubokému spánku.

U Konan
„No ták. Kde jste?" bědovala.

U Nagata
„Snad už nejsou... NE! Nagato, na to ani nemysli. Oni by si poradili. Snad..." řekl si pro sebe a zrychlil.

U Sasukeho
„Kam se poděl? Z ničeho nic jsem ucítil chakru Kyuubiho, ale pak i s Narutem zmizeli beze stopy. Hm... To nevěští nic dobrého. Raději si pospíším."

U Naruta
Pomalu otevíral oči... Nevěděl, kde je... Byl zase v jiné místnosti... Zkusil se postavit, ale zatočila se mu hlava... Když se podíval na sebe, zjistil, že má pořád řetězy... Slyšel hlasy a viděl stíny pod železnými vraty... Když se otevřely, vstoupily dovnitř tentokrát dvě osoby... Ozařovalo je světlo z vedlejší místnosti a byla zde velká tma, takže nemohl rozpoznat o koho se jedná...
„Takže už ses probral, co Naruto?"
Narutovi ten hlas někoho připomínal, ale nedokázal si vzpomenout koho. Všechny vzpomínky měl zamlžené.
„Kdo... kdo jste?" zeptal se zoufalý Naruto.
„Ty si nevzpomínáš? Asi ti po tom incidentu moc v hlavě nezůstalo. Nu což. Zatím ti nebudeme zatěžovat hlavu. Však ty si vzpomeneš," odpověděla osoba. I přes velké úsilí se Naruto musel zeptat, proč vůbec má ty řetězy. Osoba na to jen: „Jej. Promiň. Už ti je sundám." Ukázala na osobu vedle a ta je Narutovi začala sundávat.
„To byla jen pojistka."
„Pojistka?! Proti čemu?!" zeptal se překvapeně, ale zároveň vystrašeně.
„Ty máš ale otázek. Jak už jsem řekla, určitě si brzy vzpomeneš."
Naruto nabručeně našpulil rty a zkřížil ruce na hrudi. Po chvíli je ale zase dal normálně a pravou zvedl před sebe.
„A co je zase tohle?" nadhodil Naruto.
Osoba si zoufale oddychla a řekla: „Ty snad ten zobák nezavřeš, co? Je to jakási pečeť. Měl jsi ji už předtím." Druhá osoba kývla na souhlas.
„Má cenu se vůbec ptát...?" Jen kývla a z toho Naruto pochopil jen, že bude muset být více trpělivý.
„Dokážeš se postavit?"
Naruto se zapřel a chtěl se postavit, ale jeho nohy mu to nedovolily. Zkusil to ještě dvakrát a vždy spadl na zadek.
„Dobrá. Vezmeme tě na záda." Pokynula směrem k druhé osobě. Ta odešla z místnosti a poté se vrátila s někým větším. Zřejmě to byl muž. Řekl jen: „Pevně se chyť. Drž se."
Naruto se chytil, muž ho chytil pod koleny a šli směrem ke dveřím. Když se ale dostali blízko světla, tak Naruto zasyčel bolestí. Jeho oči si zvykly na tmu. Osoba opět kývla na tu druhou, a ta ihned pochopila, že mu je má zavázat. Uzumaki se trochu uvolnil a oni mohli pokračovat. Zaskřípáním dveří mu došlo, že asi vešli do nějaké místnosti. Cítil, že ho muž pomalu pouští a pokládá do postele. Odvázali mu látku z očí. Odešli a Uzumaki po pár minutách spal.

Jakmile se probral, bylo mu dobře. Rozhlédl se. Tentokrát byl v hezkém pokoji. Zdi byly černé a zdobily je oranžové znaky. Měl zde jen jedno okno a ještě k tomu zamřížované. To mu bylo hned úplně jedno, protože spatřil na stole rámen a vodu. Krk měl úplně vysušený a hlad jako vlk. Dokázal by sežrat i srnu. A navíc rámen neměl tak dlouho... Sedl si, odkryl se a chtěl za tím zlatem doběhnout. Po prvním kroku spadl na obličej. Zamručel. Horší bylo, že se nemohl zvednout. Tak si řekl, že se bude válet, dokud se tam nedostane. Co by pro rámen neudělal? V tom nastala další překážka. Stůl byl vysoký. Naruto tedy zavřel oči a zatnul zuby. Objevil se mu na zádech ocas a tím se nadzvedl na židli. Pustil se do hostiny. Otevřely se bez jakéhokoliv varování dveře. Naruto samým leknutím naskočil a opět spadl na obličej.
„To jako vážně?!" zamumlal do studené podlahy. Už se napil, takže mluvit docela zvládl. Zvedl hlavu a spatřil růžovovlasou dívku, která se na něj s nechutí dívala. Odněkud ji znal, ale vzpomínky se mu stále nevracely.
„Hokage-sama tě volá k sobě," řekla. Otočila se na podpadku a chtěla odejít, v tom ji ale vyrušil jeho hlas.
„Já ale nemůžu..." Ohlédla se na něj a zavolala, se zrakem stále upřeným na něj, toho muže. Je starý podobně jako Kakashi. Jeho vlasy mají hnědou barvu a oči jsou černé jako uhel. Čelenka, sedící mu na hlavě, má zvláštní tvar. Kryje nejen čelo, ale také lícní kosti. Má tmavé triko, barvy modré, které má rolák až po bradu. Shlížel na Uzumakiho smutným a nenávistným pohledem. Chytil ho za límec, až se Naruto přidusil a vzal si ho na záda. Když přecházeli po chodbě, všichni je sledovali s velkou nechutí. Naruto to nechápal.
„Co jsem provedl?" Nikdo mu však neodpověděl. Ty oči už odněkud znal. Neměl čas nad tím přemýšlet, jelikož se otevřely obrovské dveře a ocitli se ve velké a prosklené místnosti. Naproti nich stála žena otočená k nim zády.
„Tsunade-sama. Vedeme vám ho."
„Děkuji vám Sakuro a Yamato. Položte ho na židli a nechte nás tu samotné."
„Ale Hokage-sama," namítal Yamato.
„Něco jsem řekla," přitvrdila. Yamato kývl a odešel. Tsunade se otočila.
„Jak už sis jistě všiml, Naruto, tak se ti vytratila paměť." Naruto jen zakýval hlavou.
„Proto jsem tě sem taky přivedla. Chtěla bych ti ji navrátit."
Uzumaki na ni jen ohromeně zíral.
„Ale první dám do pořádku toto," ukázala na nohy. „Abys mohl později trénovat."
„Trénovat?!"
„Ano. Teď se pevně chyť opěradel. Možná to bude trochu bolet." V rukou se Tsunade objevila zelenomodrá chakra a přiložila je na Uzumakiho lýtka. Ten zařval bolestí. Rozrazily se dveře a tam stál Yamato a Sakura. Naruta obklopilo dřevo.
„To nic! Uklidněte se prosím! Jen ho léčím." Yamato se Sakurou se na sebe zahanbeně koukli a odešli.
„Bože! Ti mě teda vylekali," řekl Naruto. Tsunade pokračovala v započaté práci. Tentokrát Naruto jen ucukl.
„Hotovo," řekla s úsměvem Tsunade.
„Arigato. Jak mi tedy vrátíte tu paměť?" optal se.
„No... zkusím ti říct, co se stalo a pak uvidíme. Nemůžu ti ale nic slibovat."
„Dobře. Tak já poslouchám."
„Začalo to takhle..."

U Nagata
„Kde to jsem? Někdo mě praštil do hlavy a teď... to je vězení?!"
„Už jsi se probudil, že Nagato?" ozvalo se za zdí."
„Konan? Jsi to ty, že?"
„Ano. Jak vidíš, tak nás dostali."
„To ale pak znamená... ONI DOSTALI I NARUTA!"
„Zaslechla jsem to jen letmo, ale prý se k nim přidal."
„Tak to mu museli vymít mozek," řekl Nagato.
„Asi máš pravdu," odpověděla zoufalá Konan. „Snad ho Sasuke ochrání..."

U Naruta
Sedím ve svém pokoji a přemýšlím o tom, co se stalo. To, co mi Hokage řekla, mě úplně odrovnalo.

„Začalo to takhle. Jednoho dne jsi se změnil. Byl jsi... chladný. Sakura si řekla, že tě zkusí rozveselit, jenže ty jsi zmizel. Beze stopy. Na tvé posteli byl dopis. Od Akatsuki. Psali tam, že tě odvedli a nyní jsi jejich součástí. Poslala jsem tedy pátrací týmy s jediným cílem. Najít tě a bezpečně dovést domů. Tehdy se stalo něco, co nikdo neočekával. Zabil jsi svého senseie. Hatake Kakashiho. Podle informací jsi si nic nepamatoval. Zřejmě ti vymazali paměť a navedli k tomu. Všichni jsme byli nešťastní. Využívali tě ve svůj prospěch. Mnoho nás kvůli tomu padlo. Také u tebe vyvolali jedno prokletí. S ním ses změnil. Tuto změnu ale nedokážeme vysvětlit. Předtím jsi vypadal jinak. Jako... démon. Teď jsi jiný. Proto se tě ostatní mohou trochu bát. Neví co očekávat. Věř ale, že za to můžou Akatsuki. V tomto stavu jsme tě našli v lese. Odhodili tě jako kus nepotřebného hadru."

Dala mi ruku na čelo a mě jakoby se vše vrátilo. Jako bych to měl v hlavě celou dobu. Nebyl jsem si ničím jistý. No... možná něčím jo. Zabiju Akatsuki!

U Sasukeho
„Už zase cítím jeho chakru. Musí být v tom pokoji." Vyskočil na parapet a ramenem rozbil sklo. Skočil dovnitř. Cítil ho. Byl za rohem. Viděl ho, jak si vaří čaj.
„Naruto!" zakřičel šeptem. Otočil se. Pět sekund Sasukeho jen tak pozoroval a pak prudce zaútočil kunaiem. Nechápal to. Odrazil útok a rozeběhl se k oknu. Naruto mu nedovolil jím vyskočit.
„Naruto! Co to děláš!" vykřikl naléhavě Sasuke.
„Zabiju tě!" Sasuke strnul. Co se mu to stalo? To není on. Naruto mu zabodl kunai do stehna. Sasuke vyjekl bolestí. Až teď si uvědomil že padá z okna. On ho strčil. Naštěstí to bylo jen pár metrů, takže přistál na nohy. Naposledy se podíval na modrookého blonďáka a běžel pryč.
„Musím se připravit," pomyslel si. Po pár metrech se zastavil. Ucítil chakru Nagata a Konan. Přímo... pod ním?! Vytvořil chidori a udělal díru v zemi. Ta se po chvilce propadla.
„Který deb*l... SASUKE?!"
„Čau, Nagato. Nechceš pomoct?" uchechtl se. Jakmile je vytáhl nahoru, spustil hned novinky o Narutovi.

U Naruta
Do pokoje vběhla Tsunade.
„Co se tady pro pána krále děje?! Slyším to až do kanceláře!" Blonďák se jen otočil a mlčky ji pozoroval. Za ním se leskly střepy z okna.
„Byl tu, že?"
Jen kývl.

U Sasukeho
Nagato a Konan doháněli Sasukeho.
„Stůj. Sasuke... hej!"
„Co chceš dělat?" Zastavil. Otočil se a v očích se mu zaleskly slzy.
„Přivést Naruta zpět k sobě."
„Máš plán?"
„Ano."

U Naruta
„Tak čím začneme?" zeptal se nadšený Naruto.
„Začneme něčím jednoduchým. Nevím, co to máš za druh chakry. Tedy... jestli to chakra vůbec je. Vyzkoušej vytvořit rasengan a pak s ním vzlétni," odpověděla Tsunade.
Blonďák zvedl ruku a v ní se mu nahromadila černá krev. Vznikl z toho černý rasengan.
„Asi takhle?"
„A...ano. A teď vzlétni." Roztáhl křídla a jedním mávnutím se vznesl. Usmál se. Byl už asi tak třicet metrů nad zemí, když v tom začal padat.
„Áaaa..."
„Počkej! Stůj! Ne na mě!" křičela Hokage při běhu. „Představ si, že jsi slepice! Mávej křídly jako ona!"
„Ale slepice neumí létat!"
„Tak pštros!"
„Ten taky ne!"
„Tak Jiraiyu!" Naruto si ho představil a už věděl jak na to. Bohužel pozdě. Dopadl přímo na čumák a rasenganem udělal deseti metrovou jámu v zemi.
„Páni! To bych nedokázala ani já. A to je co říct," řekla šokovaná Tsunade. Naruto se jen podrbal na hlavě a usmál se.
„Jdu si pro čaj. Ty to tu zatím zakopej."
„Ale proč já?" optal se smutně a zoufale Naruto.
„Protože jsem to řekla. A navíc já tu díru neudělala." Jen na něj při pochodu zamávala.
„Chjo."
„Máš recht," ozvalo se.
„K-kdo to řek?!"
„Já. To si nepamatuješ ani na mne? Tak nyní jsi mě urazil. Po tom kolik jsme toho spolu prožili," řekla neznámá osoba.
„Kde jsi?!" řekl Naruto a začal se divoce otáčet.
„Tady." Blonďák se objevil v nějaké divné místnosti před velkou klecí. Udělal krok vpřed, avšak nemohl si nevšimnout, kde stojí. Všude byla voda po kotníky. Něco se za klecí pohnulo. Zaostřil zrak a když spatřil obrovské, rudé oko, spadl na zadek. Udiveně ho pozoroval, až se chytl za hlavu. Vzpomínky. Promítaly se mu v hlavě. Jenže je držela nějaká síla. Zase se všechny vytratily. Narutovy oči povadly.
„Ts," to bylo jediné, na co se Kurama zmohl. Vrátil ho zpět na povrch.
„Už nesu ten čaj. Můžeme pokračovat," ozvala se Tsunade jdoucí naproti Uzumakiho. Ten šel jen dál. Zastavil se vedle ní a bez jediného očního kontaktu odsekl: „Jdu spát." A šel dál.

Poznámky: 

Tak jsem zpátky. Moooooooooc se omlouvám za zpoždění. Ale prostě má dutá hlava nebyla schopna něco vymyslet. Chjo! Hlavně se moc omlouvám

tomuto

https://konoha.cz/user/66071

občanu konohy. Trpělivě vyčkával na každý další díl. Arigato a sumimasen.