Světelní strážci - Kapitola X. - Levhartí techniky

Kapitola X. – Levhartí techniky

Druhý den ráno se Wiera a Arashi vrátily do hor. Yuki je již netrpělivě vyhlížela na obranné plošině.
„Vítejte zpět,“ řekla.
„Díky,“ odvětila Wiera poněkud zaskočeně, „děje se něco?“
„Hm, částečně. Vzpomněla jsem si, že jsem tě nenaučila jednu ze základních technik se zvířaty.“
Arashi dívku nenápadně švihla chlupatým ocasem po lýtku a šibalsky se usmála. „Já ti to říkala.“
„Ach tak,“ pokývala Wiera hlavou. Koutky jí však cukaly vzhůru. „Kdy začneme?“
„Ihned.“ Obrátila se ke své dceři. „Ty počkej tady nahoře. My půjdeme dolů a potom… se objevíš u nás.“
„Paráda.“ Arashi je obešla a ladně pokračovala k hlavní plošině. „Aspoň nemusím chodit dolů zase po svých.“
Yuki a Wiera zamířily dolů na úpatí hor. Skákaly dolů po těch samých kamenech, po nichž se do Yama no hyō kdysi dostali nejmladší členové rodiny Hikari.
Dívku levhartice překvapila svou nevídanou mrštností vlastní všem kočkovitým šelmám. Zatímco Wiera musela co chvíli zastavit a promyslet svou další trasu, Yuki se dolů vrhala střemhlav a se vším se vyrovnala.
„Nemohla jste na nás počkat dole, že ne?“ Ironie v otázce byla víc než znát.
Levhartice se zastavila na jednom z kamenů a ohlédla se po ní. Lehce se ušklíbla. Připomínala tak Arashi, zamýšlející vyvést nějakou lumpárnu.
„Ne.“
Wiera se zastavila o kousek vedle. „Jak to děláte? Vrháte se do neznáma, a přesto vždycky dopadnete správně.“
„Žít v horách má mnohá úskalí. Za nepříznivého počasí stačí chvilka a balvan, jenž byl nejdřív nahoře, se skutálí dolů a změní terén. Jakožto obyvatelka Yama no hyō jsem si už zvykla na tyto obměny. Ty bys taky měla. Je to nesmírná výhoda, zvláště potřebuješ-li utéct před nepřítelem.“ Pohlédla dolů. „Jsme skoro na úpatí, tak zkus držet krok.“
Přikrčila se, a pak elegantním obloukem skočila do dálky deseti metrů na travnatou zem. Jako blesk se rozeběhla dál. Dívka na nic nečekala a vyrazila za ní.
Byly už hodně daleko od hor, když Yuki zastavila. Wiera doběhla k ní a sotva popadala dech.
„Nemáš moc velkou výdrž,“ konstatovala.
„Zato Vy jo,“ oplatila jí stejnou mincí. „Překvapujete mě.“
Yuki mrkla na nebe a pak začala vysvětlovat:
„Nejprve se kousneš do prstu. Krev ti zpočátku pomůže při přivolání jednoho druhu zvířete. Potom poskládáš pečetě, položíš ruku dlaní na místo, kde se následně zvíře objeví. Jak velké zvíře přivoláš, závisí na množství chakry.“
Dívka kývla, kousla se do palce a poskládala pečetě. Připlácla ruku na zem.
„Kuchiyose no Jutsu.“
Objevil se oblak dýmu. Když opadl, na zemi zůstalo ležet malinké, sotva narozené kotě. Celé se třáslo a kňučelo. Wiera se zděsila.
„Panenko skákavá, komu jsem vzala kotě při kojení?“
„Asi Amaye. Ta má teď mladé. Radši ho vrať zpátky, aby se nenachladlo.“
Poslechla, techniku zrušila a zkusila ji ještě jednou. Tentokrát se objevilo o něco větší mládě, už nebylo slepé. Jenže ani při dalších pokusech se Wieře nevedlo.
„Chce to víc chakry. Mnohem víc chakry,“ zamumlala k sobě a mimoděk pohlédla na levhartici ležící opodál. Ta zvědavě natočila uši vpřed.
Dívka znovu poskládala techniky.
„Kuchiyose no Jutsu!“
Plocha kolem její dlaně připláclé na zem se proměnila v přivolávací pečeť a objevil se dým. Po rozplynutí na místě pečetě stála Arashi.
„Tobě to ale trvalo,“ prohlásila mladá levhartice uštěpačně.
„Promiň jako,“ odsekla a rozhodila rukama. „Nemůžu za to, že seš tak velká a tlustá.“
„Já nejsem tlustá. Já mám zimní srst.“
„No tak to mnohé vysvětluje…“ zamumlala.
Arashi chtěla zrovna něco namítnout, jenže Yuki ji předběhla:
„Dobře, Wiero. Později budeš přivolávat Arashi jakožto dospělého levharta. Teď si můžeš odpočinout…“
Wiera zvedla hlavu, protože zaregistrovala nedokončenou větu v Yukiině hlase.
„Nebo?“ ptala se zvídavě.
„Nebo můžeš přivolat dospělého levharta už teď. Zkus to.“
„Dobře, jdu na to. Kuchiyose no Jutsu!“
Objevil se Kyoshi, nejhezčí člen běžecké hlídky v Yama no hyō. Arashi pro něj měla slabost.
„Děje se něco, Yuki-sama?“ otázal se zmateně.
„Ne, vůbec ne. Nedělej si starosti, Kyoshi, Wiera jen zkouší techniku přivolání,“ vysvětlila Yuki.
„Omlouvám se, Kyoshi-kun. Snad jsem tě nevyrušila z žádné důležité práce.“
„Nic se nestalo, jsem rád, že jsem mohl pomoci, Wiera-san, Yuki-sama. Ale teď mě prosím vraťte zpět do hor.“
„Jistě, hned to bude,“ kývla Wiera.
„Poroučím se, Yuki-sama, Wiera-san, Arashi-chan,“ na poslední se mile usmál a v mžiku byl pryč.
„Tak. To bychom měly…“ uzavřela Yuki trénink techniky přivolání. „Teď si odpočiň.“
„Ale já vůbec nejsem unavená,“ namítla dívka, „cítím se odpočatě, jako bych se právě probudila. I když vůbec nevím proč…“
Starší levhartice zvedla hlavu a pronesla pod vousy:
„Vůbec se tomu nedivím.“
„Proč se pořád koukáte na oblohu?“
Yuki sebou škubla. Wiera se tvářila jako rodič, který přistihl své dítě při provádění zakázané činnosti.
„Jen jsem se chtěla ujistit, že nezačne pršet. Ale nic tomu nenasvědčuje, takže se dojdi napít, odpočiň si a pak začneme s druhou technikou.“
Dívka kývla a došla se k potoku opláchnout.
„Yuki-sensei není špatná, ale tím ,hrozně nenápadným’ zíráním do nebe mě vytáčí. Něco mi určitě tají. Jenže co? A proč?“
Položila se do trávy a zavřela oči, když tu se k ní přitočila Arashi.
„Jak jsi mohla přivolat zrovna Kyoshiho?!“
„Promiň, chtěla jsi říct ,děkuju, Wiero, že jsi přivolala zrovna Kyoshiho’? Nějak jsem se totiž přeslechla.“
„Ne, chtěla jsem říct to, co jsem řekla,“ trvala Arashi na svém. Wiera si jen odfrkla a dál ji neřešila. „Ale stejně…“ pokračovala levhartice a rozšafně sebou plácla do trávy vedle ní, „Kyoshi je tak boží. Je tak skvělej, rychlej… no žejo?“
„Jo, je super. Má tak krásný, svalnatý, úžasně stavěný tělo…“ Společně se zasmály.
„Jak vás dvě tak poslouchám…“ pronesla z ničeho nic Yuki a ty dvě se poplašeně obrátily, „… myslím, že Wiera už dobře zná tělo levharta. To je dobře, protože své znalosti využiješ k další technice.“
„Fakt? To zní hodně zajímavě. Co je to za techniku?“ zvedla se na nohy a oprášila se.
„Kage Hyō Fōmu. Podobně jako u Kage Bunshin vytvoříš skutečné tělo, zde se přeměníš do levhartí formy.“
„Hm, to nezní moc složitě. Kage Hyō Fōmu!“
Jakmile mlha opadla, Arashi a Yuki vybuchly smíchy. Wiera se správně dovtípila, že ptát se by bylo zbytečné, a místo toho se šla podívat na svůj odraz.
Byl to vskutku komický pohled, to musela uznat. Levou horní část včetně oka a ucha zdárně přeměnila, stejně jako nos a horní ret, z něhož trčely fousy. Po celém těle měla tmavé skvrny a na určitých místech rašila šedá srst s nádechem modré. Zpoza kalhot jí čouhalo něco, co se dalo považovat za ocas. Vcelku zvládla přeměnit pravou zadní nohu a na všech končetinách měla ostré zahnuté drápy.
Obě levhartice se válely v záchvatu po zemi a oči jim slzely, ani mluvit nemohly. Wiera techniku zrušila a čekala, až se uklidní.
„To… to bylo… huh… velmi, heheh, nečekané, Wiero…“ dostala ze sebe po několika dlouhých minutách Yuki.
„Ano, to věřím.“ Úkosem pohlédla na svíjející se Arashi, kterou od dlouhého smíchu bolelo břicho, a tak jen sténala.
„Budeš tu techniku muset ještě vypilovat,“ podotkla starší šelma. Dívka kývla. Pak se ušklíbla.
„Něco mě napadlo. Když znám levhartí tělo jen částečně, mohla by se mi podařit jiná technika.“ V rychlosti poskládala pečeti. „Bubun Kage Hyō Fōmu!“
„Počkej! Nevíme, co to s tebou-“ snažila se ji zadržet Yuki, když tu se ozvalo puf a Wieru zahalil oblak dýmu. „… udělá.“ Potom, co mrak zmizel, nestačila valit oči.
Děvče dokázalo částečně proměnit svůj obličej do kočičího. Uši měla nahoře na hlavě jako kočka, na záda jí splývaly hnědo-šedé vlasy. Duhovka (čočky poněkud kazily celkový dojem) se roztáhla přes celé oko a to dostalo jakýsi výraz šelmy, stejně jako celá tvář. Zuby, především první špičáky, byly delší a špičatější. Ocas nabyl správné délky a Wiera s ním lehce mávala.
„Tak co tomu říkáte?“
„No… páni…“ vydechla Arashi. „To je zatraceně sexy. Na tohle určitě jednou sbalíš nějakýho chlapa!“
„Díky, Arashi.“
„Jsi úplně stejná jako tvoje sestra,“ řekla Yuki.
„Vážně?“ podivila se Wiera.
„Ano. V tvém věku při téže technice dostala ten samý nápad a dopadlo to na chlup stejně. Jestli náhodou nejste příbuzné,“ potutelně se ušklíbla.
„Na tuhle techniku jsem přišla nezávisle na Ammanti,“ bránila se. „Ale díky tomu jsem na dobré cestě ke zvládnutí celkové přeměny. Vždyť cvičení dělá mistra, no ne?“