Tým 7 a pedologický průzkum

Další krásný den jako stvořený pro pořádnou misi. Tým 7 stál nastoupen před Hokagem a netrpělivě očekával, co na ně zbylo tentokrát.
„Jedná se o misi typu D,“ začal Sarutobi, ale zbytek jeho slov zanikl ve velmi hlasitém protestů ze strany Naruta.
„Aaaaaaaa,“ pravda, projev to byl značně neartikulovaný, avšak naprosto vystihoval jeho pocity. A navíc protestoval proti misím tak často a hlasitě, že už i pro něho ztratilo smysl to opakovat. Sasuke nehnul brvou a Sakura se tvářila jako v sedmém nebi. Kakashi stále s rukama v kapse, nicméně pod maskou se vítězoslavně šklebící, měl následující myšlenky: Tyhle déčkový mise jsou naprosto super. Smráďata uklízejí po psech bobky nebo spravují plot. Nemusím si jich celý den všimnout, protože při podobných záležitostech se nemůže ani Narutovi povést se smrtelně zranit.
„Aaaaaaaa,“ Naruto navázal na svůj předchozí monolog, „to nemůžete myslet vážně. Plýtvat mým talentem na tak obyčejné úkoly.“
„Zadrž, Naruto, není to jen tak ledajaká mise. Jedná se o důležitý vědecký výzkum, určitě to bude pro tebe to pravé.“
Kakashi trochu znejistěl, protože tušil, že v tom bude nějaký háček. Naruto a vědecký výzkum? Svůj účel to zřejmě splnilo, protože už se žádné protesty neozvaly.
„Za půl hodiny všichni u hlavní brány. Pozor! Je tu poznámka. Všichni se připravte na práci v terénu, zvláště obuv do mokra.“

„Hahaha, Kakashi-sensei, co to máte na sobě,“ chechtal se Naruto a ukazoval při tom na nohy svého mistra.
„To jsou holínky, Naruto,“ a v duchu si říkal, jsem zvědavý, kdo se bude smát na konci dne, když tak shlédl jejich garderobu. Všichni měli na sobě stejné hadry, v jakých byli před třiceti minutami, sandály nevyjímaje.
Došli až k místu, kde okolní stromy ustupovaly a odkrývaly pohled na obnaženou hnědou půdu. Na kameni tam seděla jakási podivná existence. Celá zmazaná od bláta. Intenzita zeminy se snižovala směrem nahoru, takže na obličeji měl již jen několik čmouh. Ovšem nejhůř na tom byly ruce, až po lokte měl silnou vrstvu bláta, která už začala zasychat a pomalu se odlupovala. Ve zmaštěných pazourách svíral cigaretu, ze které popotahoval. Když si jich všiml, široce se usmál a zamířil k nim.
„Zdravím, mládeží. Já jsem místní pedolog.“
„Neeeeee,“ zařval Naruto, popadl Sakuru za ruku a táhl jí pryč.
„Narutooo,“ zařvala vztekle.
„Sakuro-chan, to je ten, jak jde po malých dětech musíme rychle pryč.“ Vědec na ně jen zmateně koukal a v duchu si říkal: Co za pošuky mi to zase přidělili.
„Vezmi si Sasukeho, úchyláku!“ vřískal dál.
„Je to pedolog, ne pedofil,“ upozornil ho Kakashi klidně. Na podobné výstupy si již zvykl.
„Idiote,“ ušklíbl se Sasuke.
„A jakej je mezi tím rozdíl?“
„No, pedolog se zabývá půdou a pedofil...“ sensei viditelně znejistěl, „no, o tom zase někdy příště.“
Když se situace vyjasnila, konečně mohli pokračovat v misi.
„Váš úkol...“ začal pedolog.
„Je náročná vědecká práce, kterou jen tak někdo nezvládne,“ dořekl za něj Naruto.
„Co tě nemá, kluku, tohle zvládne každý pako.“
„Až na tebe, pako,“ dodal Sasuke. Naruto se nadechl k dalšímu projevu, ale Sakura ho včas umlčela dobře mířenou ranou do čenicha.
„Takže, vaším úkolem bude udělat sondy. Víte, možná to zní vznešeně, ale vlastně to je díra v zemi.“
„A k čemu je to potřeba?“ ptala se Sakura.
„Vesnice tady chce vybudovat sad a potřebují vědět, jestli jsou tu pro to vhodné podmínky. Máme jen menší problém, pořád je tu nějak mokro.“
„Nedá se to udělat i jinak než kopat jámu?“ ptal se Sasuke.
„Jistě, ale všichni v řadě, s Hokage v čele, si myslí, že jsou to vyhozené peníze. Nač kupovat přístroje, když do zvládne lidská ruka.“
„Škrti!“ ulevil si.
„Takže si tady každý vezměte lopatu a s chutí do toho,“ řekl a sám si šel sednout zpátky na svůj kámen. Kakashi už se taky zdejchnul, aby se mohl věnovat svým prasárničkám.
Naruto, jako vždy, se snažil být první a nejlepší, popadl lopatu a vyrazil. Prvních pár kroků nic nezaznamenal, pak zjistil, že brát si sandály nebylo nejlepší, protože už cítil bláto, které mu protékalo mezi prsty. Brzy mu ztěžkly nohy a když se dostal asi do poloviny pozemků, nemohl se už ani hnout. Až po kolena uvízl v lepkavém blátě, které ho za žádnou cenu nechtělo pustit. Bezmocně zamával rukama, ale byl to jen ubohý pokus se vyprostit. Otočil se, aby varoval své týmové kolegy, ale pozdě. Sasuke i Sakura byli jen kousek za ním a v naprosto stejné situaci.
„Co budeme dělat?“
„Vyhlubte si místo kolem nohou pomocí lopaty,“ zavelel Sasuke. Jenže kdo se někdy pokoušel o něco podobného, ví, že je to zhola nemožné. Jak něco odhrnuli, začalo se to na ně lepit z jiné strany.
„Proč my? Proč zrovna my musíme dostat tak pitomej úkol,“ stěžoval si Naruto. To ještě mohl být rád, že nedostal misi místo týmu 10. Ti měli provádět vzorkování společenstev trav, což je daleko větší pakárna a navíc z toho bolí záda.
„Přestaň si stěžovat a raději se snaž,“ okřikla ho Sakura. Tak se rozhodl řídit její radou a začal divoce odhazovat bahno, které se ale při každém dopadu s plesknutím rozprsklo a všechny přítomné řádně nahodilo.
„Přestaň s tím, idiote,“ zakřičel na něho Sasuke.
„Sám seš idiot,“ odpověděl mu vztekle. Nahmátl jednu obzvlášť šťavnatou hroudu a mrsknul ji po svém sokovi. I když měl Uchiha nohy uvězněné v blátě, stačil mu malý pohyb tělem, aby se ráně elegantně vyhnul. Stejné štěstí ale neměla Sakura. S pěkným mlasknutím se jí bláto rozpláclo na hlavě a začalo jí stékat po vlasech dolů. Oba chlapci se zarazili a šokovaně na ni hleděli. Nastalo ticho. Dlouhé ticho. Než ho prořízl uširvoucí jekot. Asi jako kdybyste do prasete zabodli kudlu.
„Narutooooo, já tě zabijuuu!“ vřískalo podsvinčátko a chtělo se za ním rozeběhnout a uštědřit mu pořádnou lekci. Jenže ve chvíli, když chtěla udělat první krok, zapomněla na uvězněné nohy, takže jen přepadla dopředu. Několik okamžiků si mysleli, že je po ní. Pak se najednou zvedla.
„Aaaaaa, fuj! Smrdí to,“ zděšeně si odírala sajrajt z obličeje.
„Jo, děcka, bacha. Zkoušeli tady udělat pastvinu pro krávy, tak ať nenarazíte na nějaké překvapení.“ Když to Sakura uslyšela, omdlela.
„A je klid,“ prohlásil Sasuke.
Po dlouhé době přemýšlení vyzkoušel Naruto svoje Kage Bunshin.
„Proč mě to nenapadlo hned?“ nadšeně zavřískal. Najednou tu místo jednoho topícího se nemehla bylo těch nemehel deset a všichni stejně k ničemu.
„Ať mi podají ruce a zkusí mě vytáhnout,“ volal na něho druhý ztroskotanec. Takže všichni udělali dlouhý řetěz a pokoušeli se Sasukeho dostat ven. Jako v pohádce O veliké řepě. Nejprve to vypadalo nadějně. Jenže pak někdo z nich povolil a řepa zaplula zpátky do svého ďůlku a ještě si při tom dřepla na zadek. Nádherně běloskvoucí Sasukeho trenky, tak již nebyly nádherně běloskvoucí obzvláště v některých partiích. V tu chvíli se konečně probrala Sakura, ale když uviděla tu spoušť na gatích svého milovaného, zařvala a znova omdlela.

Nejspíš by tam byli, dokud by nezapustili kořeny, ale naštěstí měli svoji chůvu. Když Kakashi přečetl čtyři kapitoly a neslyšel žádný řev, přišlo mu to podezřelé, a tak se šel podívat na své svěřence. Samozřejmě, že holinky měl jen tak pro sichr, protože se dokázal pomocí chakry elegantně držet nad bahýnkem. Našel je všechny tři zmazané a skoro spící ve stoje vyčerpáním.
„Tak pojďte, čuňátka moje,“ a všechny je vytáhl ven. Pravda, jejich boty už nikdo nikdy neviděl a oni museli jít domů potupně bosky.
„No, asi počkáme, jestli to tady vyschne, než se pustíme do dalšího průzkumu,“ řekl jim důležitě pedolog, aniž se zvedl ze šutru. Nikdo z nich už neměl sílu protestovat, dokonce ani Naruto, a tak Kakashi usoudil, že je nejvyšší čas vydat se domů.
Takže tým 7 misi sice nesplnil, zato byli všichni zmazaný od hlavy k patě, přišli o boty a svoji důstojnost.

A jak to dopadlo se sadem? Nu, bláto nevyschlo ani po týdnu, dokonce ani po měsíci, a tak pan pedolog došel k závěru, že je tu příliš vysoká hladina podzemní vody a sad tady nikdy nemůže být. Takže tam nakonec vybudovali rybník a začali chovat kapry, ale to už je zase docela jiný příběh.