Tomoe?! (5)

5.

Tomoe zdrhal daleko, věděl, že tahle chvíle přijde, že si to jeho táta nenechá jen tak líbit a s pobavením zjistil, že si to užívá a je z toho příjemně nervózní. Museli se dostat daleko za vesnici, někam kde nebude snadné je najít. Někam, kde budou moct udělat pořádný nepořádek, protože Tomoe nepochyboval o tom, že ten nepořádek udělají.
Vběhl na mýtinu, udělal ještě tři skoky a pak se prudce zastavil a obrátil. Ruka mu vystřelila k pouzdru s kunaii a tak tak stihl odrazit letící shuriken.
„To bylo zákeřný,“ zahučel Tomoe a zamračil se.
„Chtěl jsem poznat tvoje instinkty a reflexy. Poprvé ke mně budeš upřímný.“ Tomoeho na sekundu bodl osten výčitky. S otcem si byl vždycky hodně blízký, byl pro něj vzor. Asi mu to měl říct, táta by ho pochopil, rozuměl by jeho důvodům, ale měl to udělat dřív, než se stal Levou rukou.
„Připravený?“ zeptal se Tomoe, když se postavil do bojového postavení.
„Byl jsem stále připravený už ode dne, kdy ses narodil,“ odpověděl mu Kakashi a vytáhl ze zadní kapsy knihu. Tomoe se zasmál.
„Donutím tě ji zavřít během pěti tahů,“ řekl Tomoe a rozběhl se. První seknutí kunaiem - Kakashi se sehnul a vykopnul. Tomoe, couvnul, aby se vyhnul ráně a zaútočil podruhé. S tím Tomoe počítal a zachytil se tak, aby ho otec nemohl pustit, jinak by mu hrozilo poranění kunaiem- třetí tah. Kakashi byl nucený stoupnout si k němu bokem, Tomoe, zaútočil levou rukou a donutil Kakashiho sehnout se.
„Pět,“ řekl Tomou a vyrazil kolenem, proti otcově skloněné hlavě. Tomoe viděl pobavený pohled v jeho očích, když upustil knihu, aby mohl volnou rukou odrazit jeho koleno. Pak od sebe Tomoeho prudce odstrčil a Tomoe schytal silný kopanec do hrudníku, až skončil na zemi, kde se pokoušel popadnout dech.
Vyprovokoval ho, došlo Tomoemu. Chtěl, aby se k němu přiblížil, aby si dobrovolně zablokoval ruku a aby ho donutil upustit knihu a tím mu dal taky možnost ho pořádně nakopnout. Tomoe vztekle zavrčel a vyšvihl se na nohy. S bolavým hrudníkem bude teď hodně v nevýhodě. Kdyby Kakashi chtěl, mohl by mu nalomit pár žeber a to by pro něj nebylo moc dobré. Uvědomil si, že s tátou nikdy nebojoval naplno, takže ani on nebojoval naplno s ním. V podstatě netušil čeho je Kakashi schopný. Tomoe podrážděně zaskřípal zuby. Seskládal pečetě a vytvořil štít, když se proti němu Kakashi vrhnul. Tomoe potřeboval ještě dva nádechy, aby se vzpamatoval. Následovala výměna ran a kopů. Oba neměli moc silné údery, ale za to byli rychlé a přesné. V tomhle neměl nikdo nad nikým výhodu.
Tomoe udělal výpad kunaiem po jeho levém rameni. V poslední chvíli kunai protočil a udeřil tak otce zadní stranou nože. Kakashi bolestivě syknul a chytil se za rameno. Tahle rána byla tvrdá. Tomoe opět švihnul kunaiem, ale ozval se skřípot kovu o kov, když ho Kakashi zablokoval. Tomoe se stočil, aby mohl zaútočit znovu, ale Kakashi už věděl, co chce udělat. Odrazil ho, vykopl, aby ho zmátl a pak zablokoval i jeho druhou ruku. Tomoe se nemohl ani pohnout.
Podíval se svému otci do tváře a pak se zeptal konverzačním tónem. „Přemýšlel jsi někdy nad tím, že když jsi měl ve svém těle sharingan tak dlouho, že by se ti dostal i do DNA?“ V Kakashim hrklo, zaváhal a pak Tomoeho rychle pustil. Na to on čekal. Ohnal se a udeřil Kakashiho přímo do obličeje, následovala otočka a kopanec. Kakashi se odkutálel několik metrů dozadu, přetočil se na břicho a vzhlédl k Tomoemu, který opět zaujal bojové postavení. Užíval si toho, že otce znervóznil. Čekal, protože tentokrát si ho táta prohlížel zkoumavým pohledem. Jakoby se jen z pohledu snažil zanalyzovat, jestli je pravda to, co řekl. Zpomalil, protože věděl, do čeho jde. Kakashi si stoupnul a začal si oprašovat kalhoty. Tomoe zpozorněl, věděl, že ho nesmí podceňovat a pak začal Kakashi skládat pečetě a pak se nadechl. Katon, blesklo Tomoemu hlavou a už jeho prsty kmitaly, aby odrazily ohromnou vlnu ohně, která se proti němu okamžitě vyvalila. Sakra
Když plamen zmizel, zůstal Tomoe na mýtině sám. Nervózně se rozhlédl po okolí a snažil se zjistit, kam jeho otec zmizel a odkud zaútočí tentokrát. Sakra, blesklo mu hlavou už podruhé a pak se to stalo. Došlo mu, že jinak to být ani nemohlo. Pod jeho nohama se zatřásla země. Tomoe v poslední chvíli uskočil, protože se mu málem kolem kotníku obmotala otcova ruka. Kdyby ho chytil a stáhnul pod zem, skončil. Z toho by se nedostal. Namáhavě dopadl na kámen poblíž mýtiny a s úlevou si vydechl.
„Většina lidí si myslí, že když jsem přišel o sharingan, přišel jsem i o ta jutsu. Už sice neokopíruju nová a neskládám pečeti tak rychle, ale v té hlavě to zůstalo,“ řekl a pak se dal do dalšího skládání pečetí. Tomoe věděl, co přijde a věděl, že se tak otec snaží zjistit, jestli lhal nebo ne. Pořád mu to nedá. Poslední pečeť poskládána a proti Tomoemu se vrhnul bleskový vlk. Skákal z místa na místo a mířil přímo k němu. Tomoe věděl, že nemá cenu uhýbat nebo dělat štít, protože ním stejně projde. Dvě vteřiny a zhroutil se v křečích k zemi. Tisknul k sobě zuby, jak se mu elektřina prohnala tělem. Bolestivě heknul a otočil se na břicho. Začal se škrábat na nohy, ale dostal se jen do kleku. Vztekle se na tátu podíval, zamračil se a pak začal skládat.
Kakashi s sebou trhnul, protože tyhle pečetě znal. Jeho výraz se změnil od zamračeného k vyděšenému.
„Ona tě to naučila? Proklatá Mazuki,“ zavrčel Kakashi a rozhlédl se.
„Tengeku no fukushū,“ zavřískl Tomoe. Objevily se blesky a udeřili do třech míst a tak zabránily Kakashimu uhnout. Poté se zformovaly do ohromné pěsti, která plnou silou udeřila do země. Tomoe vyčerpaně vydechl a spokojeně se ušklíbl. Dostal ho. Všude se vyvalil prach a Tomoe se vyškrábal na nohy a pomalu se ploužil k místu dopadu. Všechno ho bolelo a měl dojem, že cítí každou ránu, kterou od otce dostal a i jeho ruce cítily ty, které rozdal.
Hlína, kamení, prach a písek se pomalu usazovali. A pak to schytal znovu – ránu do hrudníku. Tomoe odletěl pár metrů, bolestivě narazil do nejbližšího stromu a pak se pod něj svalil. S heknutím se přetočil na záda a zůstal ležet. Nebyl schopný se pohnout, protože na něj táta použil nějaké poutací jutsu. Tělo ho neposlouchalo. Slyšel šouravé kroky a pak se nad ním objevila otcova tvář.
„Co se směješ, trubko? Dostal jsem tě,“ řekl Kakashi a Tomoe si ani neuvědomil, že se usmívá jen se díval do jeho tváře a zhluboka dýchal.
„Mám tě rád, tati,“ vydechl místo toho a dál se spokojeně usmíval.
„Jo, já tebe taky,“ odpověděl Kakashi, pak se mu podlomila kolena a on se zřítil vedle něj a pobaveně se zasmál.

Otevřely se dveře a notnou chvíli se nic nehnulo, až pak se konečně protáhl dveřmi Tomoe a zamířil do kuchyně k židli, protože byla nejblíže. Zhroutil se na ni a o pár sekund později se do čela stolu tvrdě posadil i jeho otec. Tomoe se na otce potěšeně zazubil. I když od něj dostal na p***l, tak jeho táta taky nevypadal, že je v pohodě.
Za nimi se ozvalo povzdechnutí, ani si neuvědomili, že v kuchyni nejsou sami. Tomoemu na hlavě přistál pytlík s ledem, trochu syknul, ale bylo to spíš úlevou.
„Zkusil to na tebe taky co?" ozvalo se pobaveně a pak přistál další pytlík na Kakashiho rameně, které si stále masíroval. Zvedl pohled k ženě, která se teď postavila mezi ně. „No netvař se tak, já tím ramenem nepohnula týden," pokračovala a pak se obrátila k Tomoemu. „seš pěkně zákeřnej.“ Tomoe se místo odpovědi jen zazubil.
„Hm,“ zahučel Kakashi a pořádně si pytlík s ledem přitlačil k rameni. Žena zmizela za kuchyňským pultem a pak se vrátila s tácem s vodou, sklenicemi a pečivem a položila to na stůl.
„Užili jste si to hoši?" zeptala se a Tomoemu neušlo, že jí tahle situace velice baví. Tomoe se posunul na židli a bolestivě se ozvala jeho záda.
„Měl jsem nejdřív bojovat s tebou mami," utrousil Tomoe a Mazuki po něm střelila pohledem.
„Prosím?" zeptala se, jakoby špatně slyšela. Tomoe si raději nacpal do pusy pečivo, vystrčil se ze žídle a zamířil ke schodům.
„To si myslíš, že jsem slabší než tvůj otec?" pokračovala dál a šla za Tomoem, který se snažil co nejrychleji vyškrábat schody. Vyklonila se za roh a houkla do patra. „Já bojovala s Madarou, ty jedna mrňavá opice."
„Po boku Naruta nebo Hashirami?" ozvalo se z vrchu pobaveně. Mazuki se se zdviženým obočím a pobaveným úšklebkem otočila na Kakashiho. „Po kom je náš syn tak drzý?" zeptala se nevěřícně.
Teď pro změnu zvedl obočí Kakashi a promluvil vysokým hlasem. "Danzou, uhněte s tou holí, už tak vaše ego zabírá moc prostoru - připomíná ti to něco?" Mazuki po něm hodila utěrku a s pobaveným úsměvem zamířila zpět do kuchyně, ale udělala jen pár kroků, když někdo zaklepal.
Když se začal Kakashi namáhavě zvedat, tak na něj jen pobaveně mávla a vyrazila ke dveřím. Přejela mu rukou po zádech, když ho míjela a položila mu na stůl noviny.
Tomoe mu zatopil a nějak to umlčelo všechen ten strach, který o svého syna měla. Není moc lidí, kteří dokáží Kakashiho takhle zřídit v boji jeden na jednoho. A byla si jistá, že on svého syna rozhodně nešetřil.
Vzala za kliku a otevřela.
„Tomoe! Jsou tu další lidé, co by tě chtěli zmlátit," zařvala ode dveří a gestem pozvala nově příchozí dovnitř. Tomoe se zarazil, když uslyšel matčin hlas. Věděl o nich, věděl, že je v tom lese sledovali a nejspíš to věděl i táta, ale byli až příliš zabráni bojem, než aby to řešili.
„Zdravím Mazuki-sama," usmála se na ni zeširoka Mirai. Mazuki si povzdechla.
„Kdy jsem se z Mazuki-chan stala -sama?"
„Od té doby, kdy ses stala velvyslankyní Konohy," odpověděl ji Kakashi pobaveně. Nebyl v pozici, kdy by se mohl bránit, takže raději zvolil tuto možnost než fakt, že od té doby uběhlo hodně vody.
„Kaii, jak se má otec?" zeptal se Kakashi, když vešel i chlapec s černými krátkými vlasy a trošku naštvaným úšklebkem. Všichni v místnosti byli rádi, že zdědil podobu po matce, ale nikdo to nikdy neřekl nahlas a taky nikdy neřekne.
„Dnes mě nutil obejít Konohu po rukou," zahučel Kai otráveně, ale pak se zazubil. „Mám vás pozdravovat Kakashi-sama."
„Jo, zase se za ním musím zastavit."
Ozvalo se nejisté šoupání po schodek a pak se konečně dobelhal Tomoe, ale zastavil se pod schody.
„Ty jsi Levá ruka," začal Kai a znělo to vyčítavě. Tomoe neurčitě pokrčil rameny. Věděl, že jim to dojde, věděl, že se naštvou, ale podcenil jejich inteligenci. Ani ho nenapadlo, že ho automaticky označí za levou ruku a on nechtěl urážet jejich dedukci. „Proč jsi nám to neřekl? Jsme snad přátelé ne?"
„Jistě," odpověděl Tomoe.
„Tak proč jsi nám neřekl, že jsi tak zesílil? Jsme tým ne?"
„A v tom je ten problém," řekl Tomoe a Kai k němu udělal naštvaně krok, ale Mirai ho zastavila. Tomoe k nim zvedl pohled. "šli byste do toho se mnou."
„No to si teda piš, že bychom do toho šli s tebou," řval dál Kai.
„Ale to jsem nechtěl."
„Co? To sis jako chtěl nechat všechnu tu slávu pro sebe? Být ten, co dostává důležité mise? Myslel sis, že jsme pod tvoji úroveň?"
„Tak to přece není!" zakřičel naštvaně Tomoe.
„No tak jak teda? Myslel sis, že bychom byli na obtíž?"
„Ne," vztekal se Tomoe a na Kaie se mračil. Pocit provinilosti ho úplně opustil.
„Chtěl sis něco dokázat, co."
„Nechtěl jsem o vás přijít!" zakřičel Tomoe až to Kaie zarazilo v půlce nádechu. Pak si Tomoe povzdechl. „Některé mise byly úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí. Šel jsem do toho sám. Kdybych to podělal, následky bych si nesl jen já."
„Údolí Křiku, ale nebyla tvoje chyba Tomoe." promluvila Mirai.
„Kvůli mně jsme tam všichni málem umřeli," odvrátil tvář Tomoe.
„To už je přece dávno. Už dávno nejsme jen obyčejní genini," řekl Kai a přestal se tvářit tak naštvaně. Tomoe se na ně podíval. Mirai se pořád usmívala od ucha k uchu a Kai uvolnil postoj.
„Ty se na mě nezlobíš?" podíval se na Mirai.
„Myslíš, že jsem to nevěděla?" zeptala se pobaveně.
„Jak to?"
„Protože tě sleduju," odpověděla mu tajemně Mirai.
Mazuki si všimla jak sebou Kakashi jemně trhnul, i když se snažil předstírat čtení novin a ona mytí nádobí. Utřela si ruce, přešla k němu, opřela mu hlavu o rameno a omotala ruce kolem krku, jakoby se chtěla podívat, co čte. Kakashi věděl, jak se Tomoe cítí a proč to svým společníkům neřekl. Možná to byla i jeho chyba, možná ho vyděsil, když mu vyprávěl o Obitovi, Rin a Minatovi. Co to s ním udělalo, že skončil sám. Ani Mazuki už neměla svůj tým kompletní. Zůstal jí ještě Gai, ale Asuma a Shikaku už byli mrtví.
„Takže, už jste si to vyříkali, týme devět?" ozval se zpoza novin Kakashi, když už bylo delší dobu ticho. „Dáte si čaj?"
„Já jo," houkla Mirai a otočila se ke stolu. „tihle dva se nejspíš za deset minut znova pohádají a pak ještě jednou a pak to bude dobrý."