Potomci Dvou Klanů Kapitola 7 - Trénink

Kapitola 7 – Trénink

Všichni tři ze studentů, usnuli hned, jakmile se dostali domů, do postele. Zatímco Haru tvrdě spal, seděl Shinra na lavičce před domem a popíjel saké.
„Věděl jsem, že se ukážeš.“ Promluvil, když se ze stínu vynořila Gaarova tvář.
„Nebyl jsem si jistý, jestli je dobrý nápad se ptát před ostatními, zvlášť potom jak reagovali, když jsem se tě zeptal, jestli zůstaneš.“
„Zajímají tě moje vzpomínky, že?“
„Ano.“
„Tak se posaď, tohle možná chvilku potrvá. Nabídl bych ti taky skleničku, ale… na to máš ještě čas.“
„Stejně bych asi odmítl,“ řekl Kazekage, když si sedl.
„Fajn, tak já tedy začnu. Jelikož jsme byli vlastně odpadlíci, museli jsme se skrývat. Někteří nás ignorovali a jiní zase lovili. Vyrůstal jsem v horách daleko na severu. Mě a mého bratra Senjiho vychovávala převážně naše matka, protože otec byl pořád někde pryč. Je to velmi laskavá žena. Naučila mě všechny techniky, co znala. Nějaké jsem se, ale časem naučil i sám. Bratr býval často uražený, protože mi věnovala více pozornosti. Senji zdědil talent po otci, ale všechno se učil sám. Časem jsme byli rovnocennými soupeři, nikdy jsem, ale neviděl, že by měl Sharingan a ty modré plameny jsem teď viděl také poprvé. Otec získal v klanu velký vliv. Jeho názory ohledně toho, že bychom se neměli už nechávat pronásledovat, za něco, co už s naší generací nemá nic společného, byly velmi oblíbené i já jsem smýšlel podobně a stejně tak Senji. Trénovali jsme, abychom mu mohli pomoci, ale matka jeho sny nesdílela. Později jsme pochopili proč. Jeho způsoby prostě nebyli správné… nechci to moc rozebírat, nevadí?“
„V pořádku.“ Odvětil Gaara, celkem tušil, co těmi způsoby Shinra myslí.
„Dlouho jsme s bratrem přemýšleli, jak otce přesvědčit, že jsou i lepší způsoby, než ty ke kterým se uchyloval. Nakonec jsem ale po několika neúspěšných pokusech odešel. Senji stále věřil, že otce změní, ale já se rozhodl ho k té změně donutit i kdybych neměl být nakonec o nic lepší, než on. Dělal jsem, co jsem mohl, abych překazil jeho plány, které se mi nelíbili… no nakonec mě tahle snaha dovedla sem.“ Dokončil Shinra svůj monolog.
„Co se stalo s Tvým bratrem? Podle tvého vyprávění nebýval takový, jako teď. Proč se tak změnil?“
„Pokládám si tutéž otázku. Jako by ho někdo… ovládal nebo něco takového. Každopádně zjistím, co se stalo a pokusím se to napravit.“
„Hodně štěstí. No vím, co jsem vědět potřeboval, takže dobrou noc.“ Kazekage se zvedl z lavičky a pomalu zamířil domů.

Následující den ráno se všichni sešli na cvičišti. Bylo takové horko, že bylo těžké vydržet na přímém slunci. Trojice se chtěla schovat někam do stínu, ale nebyla možnost.
„Perfektní počasí.“ Řekl ironicky Shinra.
„Zbláznil jste se Sensei!? Vždyť se tu za chvilku upečeme!“ stěžovala si Mirai.
„V boji se nečeká na to, až bude počasí vyhovovat všem. Takže to ber jako součást tréninku.“
„Jsi docela sadista.“
„Sensei má pravdu, Haru. Po posledním boji bychom se měli zlepšit za každou cenu a toto nám v tom jen pomůže. Věřím, že on to určitě moc dobře ví.“ Zapojil se do hovoru Jin. Haru si jen naštvaně odfrkl a čekal, co po nich bude Shinra chtít.
„Mirai, Ty se budeš soustředit na svůj katon. Naučím tě několik technik, které ti budou užitečné.“
„Skvěle!“
„Jiné, hodlám rozvinout tvůj doton. Vím, že ho příliš nepoužíváš, ale bude užitečný, zvláště když bude třeba ochránit sebe nebo tvé přátele.“
„Na tom něco bude.“
„A Haru, jsi velmi talentovaný, ale máš ve zvyku se přespříliš přepínat a nakonec se stáváš přítěží pro ostatní.“
Haru se už chystal něco říct na svoji obhajobu, ale Shinra ho zvednutím ruky zastavil.
„Nehodlám, ale tento tvůj zvyk měnit. Pokud budeš dostatečně cvičit, mohl by si zvládat podobné techniky, jako Suiryuudan, aniž by to byl problém, když bych se tě snažil změnit… Nejspíš bys jen tvrdohlavě ničil všechnu moji snahu.“ Usmál se Sensei.
„Jak tedy bude náš výcvik probíhat?“ zajímal se rudovlasý kluk.
„Dobrá otázka.“ Shinra vytvořil dva dřevní klony. „Nebudu vás cvičit všechny najednou. Chci se zaměřit nejprve na každého z vás jednotlivě, takže toto bude asi nejlepší způsob. Týmovou práci budeme cvičit později.“ Trojice Shinrů se rozešla na různé strany. Studentům došlo, že každý má jednoho z nich následovat, tedy kromě jednoho.
„Haru pojď se mnou.“ Ozval se jediný skutečný Sensei.
Když každá dvojice došla na místo dostatečně vzdálené od té druhé, zastavili se.
„Teď začneme s výcvikem. Pojď na mě vším, co máš!“ řekli všichni Shinrové svým studentům.
Tak začal výcvik, který měl geniny dostat na dno jejich sil.

Uběhl už týden od začátku tréninku. Shinra často slýchával spoustu stížností na jeho vysoké nároky a občas i nějaké nadávky. Každým dnem byli, ale všichni o něco silnější, každý den vydrželi o trochu déle. Mirai už téměř zvládla Gouryuuka no Jutsu a Haru si také nevedl špatně. Jediný Jin měl trochu potíže všechno zvládat, protože jeho zásoba chakry nebyla příliš velká. Dny ale dále plynuli a i on se začínal viditelně zlepšovat.
Během volných chvílí se Shinra často stýkal s Yumi. Mirai z toho, ale moc nadšená nebyla, jelikož toho sadisty, jak Shinrovy s oblibou v posledních týdnech říkala, měla plné zuby. Yumi ovšem ale její názor nesdílela, byla ráda, že na její malou sestřičku dává pozor někdo tak spolehlivý, jako Shinra a že jí pomáhá ke splnění jejího snu a také byla ráda, když jí byl nablízku.

Od bitvy se Senjim uběhlo už téměř půl roku. Geninové se podstatně zlepšili ve všech ohledech, a když se jedno ráno chystali na další celodenní trénink, byli překvapeni slovy jejich Senseie.
„Dneškem váš výcvik končí.“
„Takže už si myslíš, že dokážeme bojovat proti tvému bratrovy bok po boku?“ Dostal ze sebe Haru po několika dlouhých vteřinách hrobového ticha.
„To nevím, ale doufám v to.“
„Uběhla spousta času, nemusíme být jediní, kdo zesílil.“ Konstatoval Jin svým obvyklým znuděným hlasem.
„Přesně tak,“ potvrdil Shinra.
„Na tom nezáleží, až přijde čas, budeme vám krýt záda, Sensei.“
„Díky Mirai, spoléhám na vás.“
„Takže, co teď? Máme jít domů?“ zeptal se Haru.
„Ne, ještě si naposledy cvičně zabojujeme. Pojďte na mě vším, co máte.“
„Tak jo! Jen abyste toho později nelitoval!“ Křikla Mirai a vyrazila k útoku. Haru ji následoval.
Hodila na Shinru několik kunaiů. On je samozřejmě snadno odrazil. Poté zaútočila přímým úderem na jeho hlavu. Její pěst, ale cíl nezasáhla a chytala tvrdý úder do břicha.
Když Shinra udeřil Mirai, najednou se změnila ve vodu a celého ho namočila. Vodní klon? To je přece nesmysl. Pomyslel si, a když se nadechl, ucítil, že to nebyla jen voda. Opodál na něj mával šklebící se Haru a Shinra na něho upřel pohled.
„Doton: Yomi Numa,“ Využil Jin Senseiovy nepozornosti a vytvořil pod ním velkou kaluž bahna, ze které se nemohl dostat.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ křikla pravá Mirai a poslala na uvězněného Shinru ohnivou kouli. „Říkala jsem Vám, že budete litovat, Sensei!“ křikla radostně dívka, ale radost ji hned přešla, jakmile spatřila pouze hořící kus dřeva na místě, kde byl původně její cíl.
„Jejda, to bylo docela nebezpečné.“ Promluvil Shinra, který se objevil hned za ní.
Dívka se po něm ohnala, ale už byl zase pryč.
Shinra odskočil dřív, než ho mohla Mirai udeřit.
„Teď jsem na řadě já.“ Shinra v rychlosti složil několik pečetí „Doton: Ganchuusou!“ ze země začaly vystupovat ostny. Trojice měla problémy se všem vyhnout, ale podařilo se jim vyváznout bez jediného škrábnutí.
„Měl by ses víc snažit!“ provokoval Haru.
„Katon: Hai Seki Shou!“ Mirai vydechla mrak popela přímo na Senseie. Shinra vyskočil vysoko do vzduchu dřív, než mrak explodoval, ale tam už čekal Haru. Ksakru! Zanadával sám pro sebe Shinra.
„Suiton: Mizu rappa!“
„Katon: Endan.“ Plameny oslabily Haruovu techniku, takže neměla téměř žádný efekt, avšak všechno vycházelo přesně podle plánu.
„Doton: Tsuchi Kairou.“ Jin vytvořil kolem Shinry malou jeskyni, zatímco se soustředil na útok ze vzduchu.
Jediná možnost úniku byla otvorem ve stropě, ale tam se hned objevila Mirai.
„Katon: Karyuu Endan!“ proud ohně zaplnil Jinem vytvořenou jeskyni.
Tentokrát se už Shinra vyhnout nedokázal a nestihl ani použít žádný protiútok. Jeskyně se rozpadla a odhalila jeho postavu. Oblečení bylo značně poničené a na několika místech měl lehké popáleniny.
„To bylo dobré. Kdyby si byla při plné síle, určitě bych z toho tak snadno nevyvázl. Dobře spolupracujete, ale stále plýtváte chakrou, ještě ji nedokážete tak dobře ovládat. Haru, i když už ke svým technikám nepotřebuješ mít v okolí vodu, tak je to pro tebe stále hodně náročné. Rychle tak spotřebuješ svou chakru. Jin ji má z vás nejméně a proto se chytře drží vzadu, ale už má také dost. Ty jsi na tom nejlépe Mirai, ale pořád to nestačí.“
Dívka začínala být naštvaná. Bylo to jako by ten půlrok byl k ničemu, pořád pro něj nebyli soupeři, sice ho zranili, ale moc dobře věděla, že je šetří. Všechno, co říkal, byla pravda. Doufali, že když ho týmově zahltí všemi možnými technikami, tak možná uhrají remízu, ale to bylo příliš naivní.
Haru se sotva držel na nohou, ale měl pořád odhodlání bojovat, zatímco Jin seděl a ztěžka oddechoval. Nebyla si jistá, zda už rezignoval nebo ne. Z výrazu jeho tváře se nikdy nedalo nic moc poznat.
Zatraceně, zvládnu ještě tak jednu, dvě techniky. Mirai ještě může bojovat a od toho brejlouna toho už asi víc čekat nemůžeme, takže co teď? Musí tu přeci být ještě něco, co můžeme udělat. Konečně jsme mu dali trochu zabrat, chci už jednou vyhrát! Pomyslel si Haru.
Rudovlasý chlapec se opět postavil a sáhl pro něco do kapsy, když si toho jeho dva spolubojovníci všimli, stáhli se k němu. To, co vytáhl, byla kouřová bomba. Hodil ji kousek před sebe a trojici tak zahalil kouř.
O co se to asi snaží? Přemýšlel Shinra.
„Mám plán.“ Řekl Jin a rychle s ním ostatní seznámil. Když se kouř rozptýlil, tak každý z trojice měl vytvořené dva klony. Všechny klony se společně vrhli na jejich Senseie. Shinra zaútočil na nejbližší osobu, což byla Mirai, ale jeho ruka jí jen prolétla.
„Obyčejné klony? Nic lepšího už nedokážete?“
Shinra se už útokům nevyhýbal, protože si myslel, že je to zbytečné, iluze ho přece nemůžou zranit. Najednou, ale dostal zásah zleva do tváře. Byl to Haru. Shinra se rychle vzpamatoval a zaútočil. Jeho útok byl úspěšný, ale chlapec se jen změnil ve vodu.
Tak takhle to je. Chtěli, abych si myslel, že mi nemůžou ublížit a dal jim tak šanci k útoku, ale byla chyba poslat jen klony a zůstat v zadu. Blesklo mu hlavou a rychle se rozeběhl k trojici stojící opodál.
Udeřil Jina do tváře, ale jeho ruka prošla skrz. Haru mu skočil na záda a chytil ho tak, aby se nemohl příliš hýbat. Najednou spatřil kolem sebe na zemi výbušné lístky. Rychle vyskočil vysoko do vzduchu i s Haruem na zádech a hned na to se ozvala exploze. Ve vzduchu přes sebe přehodil Harua, ale i on měl na sobě výbušné lístky.
„Suiton: Suijinheki Jutsu!“ křikl Shinra, ale přes výbuch ho nebylo slyšet. Všechny klony zmizely a geninové, kteří společně s některými klony původně útočili na Shinru se začali radovat z vítězství, ale radost je brzy přešla.
„To byl moc dobrý plán, Jine.“ Pochválil Sensei chlapce, když dopadl na zem. „No, asi bych to dnes prohlásil za remízu, co vy na to?“
Trojice se začala hlasitě radovat, dokonce i rudovlasý kluk.
„Moc se neradujte, ještě se máte co učit a… Hej! Neignorujte mě, když vám něco říkám!“

Když se Shinra vracel z nemocnice s ošetřenými poraněními, byla už noc. Pomaličku šel ulicemi Písečné, než ho zastavil jeden starý muž.
„Murasaki Shinra?“
„Ano, kdo jste?“
„Někdo mi dal váš popis a zaplatil mi, abych Vám tohle předal,“ natáhl muž ruku s obálkou.
Shinra se tvářil trochu nedůvěřivě, ale nakonec si obálku vzal. Bylo na ní napsáno jeho jméno a hned podle písma poznal, kdo mu dopis posílá.
„Kdo Vám to dal?“ zeptal se, ale muž byl už pryč.
Otevřel obálku a vytáhl dopis.
Zachraň mě. Byla jediná slova, která tam byla napsána. Pod nimi, byl ale obrázek připomínající mapu.
„To je malá oáza asi půl dne odtud, co tam sakra děláš, Senji?“ zamyslel se nahlas Shinra.
Chtěl dopis ignorovat, protože to mohla být past, ale protože to byl jeho bratr, byl ochoten to risknout. Rozeběhl se směrem domů, tam si vzal pár věcí, naškrábal vzkaz na kus papíru a připnul ho na ledničku.
„Promiňte děcka, ale přeci jen vás do tohohle nemůžu zatáhnout.“ Zašeptal Shinra, zavřel dveře od domu a vyrazil pryč z vesnice, směrem k místu, které bylo na mapě v Senjiho dopise.