Potomci Dvou Klanů Kapitola 5 - Zkouška

Kapitola 5 - Zkouška

Trojice geninů napjatě očekávala, až zjistí, jaký test si pro ně jejich Sensei připravil.
„Trénovat vás všechny tři se mi nechce, takže váš počet prostě teď zredukuju.“ Řekl Shinra přísně. Vytáhl z kapsy svitek a ukázal ho trojici před sebou.
„Ten z vás, kdo mi ten svitek dokáže sebrat, toho budu trénovat. Zbytek pro mě nemá cenu a vrátí se zpět ke studiu na akademii.“ Vysvětlil Shinra a položil svitek na nedaleký kámen.
„To snad nemyslíte vážně!? To jste vážně takový lenoch a musíte se dvou z nás zbavit!?“ začala se rozčilovat Mirai.
„Je nějaký časový limit?“ zeptal se Jin.
„Dobrá otázka. Budu velkorysý a dám vám hodinu, pokud nikdo z vás svitek nezíská, zbavím se vás všech.“ Odpověděl Shinra jakoby o nic nešlo a ignoroval dívčinu poznámku.
„Rozhodně ten svitek získám, pak mě budete trénovat a já budu moct pomstít svou vesnici!“ křikl Haru, vytáhl kunai a rozběhl se na svého Senseie.
Shinra chytl Harua za zápěstí ruky, která svírala kunai, v okamžik kdy se ho chystal seknout, obratně ho přes sebe přehodil a praštil s ním o zem.
„Líbí se mi tvoje nadšení, ale měl by ses víc snažit.“ Promluvil Shinra na ležícího Harua a otočil se k ostatním. „Na co čekáte? Snad ne, až vám to odstartuju? Ve skutečném boji se nečeká na to, až někdo řekne start.“ Tím zbylé dva dostal z jejich letargie a začali jednat.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ křikla Mirai a poslala na svého Senseie ohnivou kouli, zatímco Jin se rozběhl získat svitek.
Plameny zasáhly jen kus dřeva a málem i Harua, ale ten naštěstí stačil uskočit. Jin už sahal po svitku, když dostal tvrdý zásah do břicha a přistál o pár metrů dál.
„Mokuton bunshin!?“ Byla překvapená Mirai, když spatřila to, co zasáhla a ohlédla se přesně ve chvíli, aby viděla, jak Shinrův kop zasáhl jejího spolubojovníka.
„Tímhle způsobem, ten svitek nikdy nezískáte. Máte být nejtalentovanější geninové v písečné, ale rozhodně to tak zatím nevypadá. Pokud nic lepšího nezvládnete, můžete to rovnou zabalit.“ Snažil se je vyburcovat k lepšímu výkonu. Jeho snaha se vyplatila. Všichni tři se na něj rozběhli, Haru opět zaútočil první. Shinra jeho útok snadno zablokoval, ale vzápětí na něj zaútočila Mirai kopem ze vzduchu, zatímco Jin ho oběhl a zaútočil zezadu.
Shinra odkopl Harua, chytil dívku za nohu, otočil se a použil jí, aby praštil Jina těsně předtím, než jeho úder dopadl. Když sebou oba praštili o zem, ruce rusovlasého chlapce se ocitly na nesprávném místě a než si to stačil uvědomit, dostal facku od červenající se Mirai.
„Promiň.“ Řekl Jin, když se postavil a pomáhal zpět na nohy i své spolubojovnici. Oba chvíli stáli a dívali se na jejich Senseie hlídajícího svitek.
„Tohle nemá smysl. Tímhle způsobem nemáme šanci.“ Konstatoval Haru, když se přiblížil ke zbytku týmu.
„Vskutku.“ Řekla dvojice zároveň.
„Bez vody v okolí nedokážu používat svůj suiton. A i kdyby ano, tak pochybuji, že bych dokázal ten svitek získat sám. Jedině pod jeho vedením, dokážu v blízké době pomstít svou vesnici. Potřebuju získat ten svitek, ale bez vás dvou to nedokážu.“ Haru posmutněl a v jeho hlase byl i náznak beznaděje.
„Hele, nejsi jediný, kdo ho potřebuje. Slyšela jsem, že je hodně silný, takže mě toho určitě může hodně naučit, abych se jednoho dne stala Kazekage.“
„Kde jsi to slyšela?“ zajímal se Jin.
„Moje sestra pracuje v nemocnici, něco málo o něm zaslechla. Doma často mluví o tom, co se stalo v práci.“
„Aha. Každopádně mě úspěch v téhle zkoušce nijak zvlášť nezajímá. No a vzhledem k tomu, že Haru momentálně nemůže moc efektivně používat ninjutsu, budeš mi muset pomoci v zabavení Senseie Ty a mezitím se on pokusí získat svitek.“
„Myslím, že bude lepší, když uspěje alespoň jeden z nás, než abychom nechali toho namyšleného lenocha vyhrát a obětovat se pro dobro ostatních je jedna z důležitých vlastností pro Kage.“
„Děkuju vám. Určitě se vám za to odvděčím.“
„Tak, jaký je tedy plán?“ zeptala se Mirai.
„Zvládneš Mizu Bunshin, Haru?“ zeptal se Jin.
„Zvládnu, ale…“ více toho neměl možnost říct, protože ho rudovlasý kluk přerušil.
„Vím, co jsi říkal. Nemyslím, že jen my dva pro tebe získáme dost času, takže ti dám možnost k vytvoření klonů.“ Jin z kapsy vytáhl papírek, položil ho na zem a potom co složil několik pečetí, se objevila voda. Nebylo jí moc a rychle se vsakovala do písku, ale stačilo to.
„Mizu Bunshin no Jutsu.“ Řekl Haru a vytvořil tři klony, které se společně s ostatními vrhli proti Shinrovy.
Haruovi spolubojovníci a jeho klony zaútočili, zatímco on zamířil pro svitek.
Nakonec se rozhodli spolupracovat, možná na to mají. Uvidíme, jak to bude vypadat, až Haru získá svitek. Zamyslel se Shinra, odrazil útoky klonů a následně je shurikeny zničil. Hodlal se vydat zastavit Harua, ale do cesty se mu postavil Jin.
„Katon: Housenka no Jutsu.“ Ozvalo se od nedaleko stojící dívky. Vyhýbání se dívčiným ohnivým projektilům Shinru zdrželo dostatečně, aby se Haru dokázal dostat tam, kam bylo třeba.
Mladík získal vytoužený svitek a všichni na něj upírali svůj zrak. Osud celého týmu je teď ve tvých rukou, jak se zachováš, chlapče?
„Získal jsem ten svitek. Teď mě musíte učit. Jenže, bez pomoci ostatních bych to nedokázal. Kdybych pro svoje osobní potřeby obětoval své kolegy, o co bych byl lepší, než ti, co vyvraždili mou vesnici. Žádám Vás tedy, abyste učil nás všechny.“ Řekl Haru a postavil se ke svým spolubojovníkům.
„Přesně tohle, jsem chtěl slyšet. Prošli jste. Vy všichni.“
„Cože? Takže vyhovíte jeho žádosti?“ řekla překvapeně a radostně Mirai.
„Dá se to tak říct. Kdyby se vás dvou nezastal, neučil bych ho. Nechci mít za studenta někoho, kdo jen pro svůj prospěch obětuje své přátele.“
„Takže to všechno byla lest, už od začátku jste měl v plánu trénovat všechny nebo nikoho?“
„Správně, chytré děvče.“
Myslím, že jsem mu asi trochu křivdila, když jsem ho nazvala namyšleným lenochem, ale stejně se mi nelíbí, jak to na nás ušil. Pomyslela se Mirai.
„Říkal jsem si, že to bylo nějak lehké. Příliš se nesnažil. Nešlo ani tolik o to otestovat naše schopnosti, jako o to zjistit, jak se zachováme v podobné situaci.“ Přemýšlel nahlas Jin.
„Ano a uspěly jste. Teď jsou z vás skuteční geninové a od zítřka začneme společně plnit mise. Můžete jít domů, po zbytek dne máte volno a zítra ráno se v osm hodin sejdeme před budovou Kazekageho.“
Haru a Mirai se začali radovat, byli zase o něco blíž ke splnění svých cílu, jen rudovlasý chlapec příliš nadšení neprojevoval.
Mirai s Jinem se vydali domů a Shinra s Haruem zůstali sami.
„Mam chuť na nějaké grilované maso. Co ty? Zvu tě, jako odměnu za úklid a splnění zkoušky.“
„Jo, myslím, že si to zasloužím.“ Ačkoliv grilované maso k snídani není zrovna nejvhodnější, ale když nemusím platit, tak je mi to fuk. Navíc už umírám hlady. Dodal v duchu Haru a vydal se společně se Shinrou zpět do vesnice.

Ráno krátce před osmou hodinou už Shinra a jeho mladý spolubydlící čekali na místě setkání na zbytek týmu. Jin se ukázal přesně v osm hodin a asi po pěti minutách přiběhla Mirai.
„Pozdě.“ Řekl tiše brýlatý hoch.
„Omlouvám se, zaspala jsem.“
„Netřeba se omlouvat, to se stává. Důležité je, že jsi tady. Takže tady je seznam našich dnešních misí.“ Řekl Shinra a rozbalil svitek, který dostal včera večer od Gaary, když mu oznamoval výsledek jeho testu. Všichni se zvědavě šli podívat, co je dnes čeká.
„To jsou všechno mise typu D.“ řekla smutně jediná dívka v týmu.
„Samozřejmě. Jste sice talentovaní, ale to neznamená, že nebudete dostávat podobné mise. Ať už talentovaní či nikoliv, pořád jste geninové, takhle to prostě chodí.“ Všichni tři se začali tvářit nešťastně. „Ale hlavu vzhůru, pokud si povedete v těchto misích dobře, tak brzy dostane něco obtížnějšího a záživnějšího, než hledání ztracených věcí nebo domácích mazlíčků, sbíraní odpadků, či podobných hloupostí.“ Dodal Shinra, když se podíval na tváře svých studentů a uvedl několik příkladů ze seznamu dnešních misí.
„Tak se do toho dejme, ať už to máme za sebou, kluci!“ Snažila se povzbudit Mirai své kolegy a její snaha přinesla pozitivní výsledek.
„Máš pravdu, jdeme na to.“ Řekl Haru, zatímco Jin přikyvoval.
Když Shinra viděl, že už se nikdo netváří sklesle, vyrazil vstříc první misi na seznamu se zbytkem týmu v patách.

Shinrův tým bez problému plnil všechny mise typu D, které dostali zadány, už celý týden. Večer na jejich pro ten den poslední misi, když chytali zaběhlého psa jedné bohaté dámy, se ale stala malá nehoda. Pod Haruem se propadla země a spadl ze skály. Naštěstí se mu nestalo nic vážného, poranil si ruku o kámen, když padal. Všichni už byli ten den vyčerpaní, takže Haru už neměl dost sil na to, vyléčit si zranění sám. Zatímco Jin a Mirai dokončili misi, Shinra vzal zraněného studenta do nemocnice na ošetření.

„Dlouho jsme se neviděly.“ Ozval se dámský hlas, když Shinra a Haru vešli do nemocnice.
„Rád vás zase vidím, Yumi.“ Pozdravil Shinra.
„Já vás také. Zdá se, že se vám zranil student. Pojďte se mnou, ošetřím mu to.“
„To je skvělé, díky. Bál jsem se, že budeme muset dlouho čekat, prý máte teď málo lidí.“
„Ano bohužel.“
„Jste jen sestra, určitě to zvládnete?“ ozval se Haru.
„Hej! Chovej se slušně a koukej se omluvit!“ okřikl ho Shinra.
„Omlouvám se.“
„To nic. Není to nic vážného, zvládnu to.“ Řekla sestra a otevřela dveře na ošetřovnu.
Haru dostal pár stehů a potom mu Yumi ruku obvázala.
„Díky.“ Řekl Haru a zamířil ke dveřím.
„Nechtěla byste… někdy někam zajít… třeba na večeři?“ zeptal se Shinra.
„M-moc ráda.“ Dostala ze sebe po chvilce mlčení úplně rudá Yumi. „Za dvě hodiny mi končí služba, takže pokud by se vám to hodilo…“
„Skvěle, takže v devět hodin vás vyzvednu.“ Přerušil ji usmívající se Shinra.
„Dobrá, bydlím hned naproti nemocnici… budu vás čekat.“
„Sensei, už pojďte.“ Vyrušil dvojici Haru a táhl svého spolubydlícího pryč.
„Zatím nashle.“ Stačil se sotva rozloučit Shinra, když ho Haru už vytáhl ze dveří.

„To je neuvěřitelné, mezitím co mě sestra ošetřuje, si domlouváte rande.“ Stěžoval si cestou Haru.
„Co je na tom špatného? A bylo to až potom, co tě ošetřila.“
„Ale stejně, využívat zranění studenta k něčemu takovému, měl byste se stydět.“
„Cože!? Děláš jako bych za to, že ses zranil, mohl já a jediný, kdo by se měl stydět si ty.“
„Já? Proč?“
„Za to tvoje chování přece. Co máš vůbec za problém? To jsi na mě pořád naštvanej za to, že jsem tě nechal uklidit celej dům?“
„Jo.“
Shinra jen povzdechl a dál už nehodlal marnit energii hádkou s Haruem. Zbytek cesty domů strávili oba mlčením.

Jakmile nastala devátá hodina, Shinra zaklepal na dveře domu, kde bydlela Yumi, ale osobu, která dveře otevřela, nečekal.
„Sensei, co tu děláte?“
„M-Mirai? Promiň, asi jsem si spletl dům.“
„Přesně včas, to je v dnešní době docela vzácnost.“ Ozvala se Yumi, která se přišla podívat, s kým to její mladší sestra mluví.
„Počkat. Ségra, to jdeš na to rande s ním?“
„Ségra? Vy dvě jste sestry?“ řekl zmateně Shinra a těkal pohledem z jedné na druhou.
„Mirai se nezmínila?“
„Ani v nejmenším.“
„Když jsi řekla, že jdeš na rande s někým koho znám, tak jeho jsem vážně nečekala.“
„A koho jsi čekala?“
„Nevím, možná někoho lepšího.“
„Lepšího? Co je na něm špatného?“
„Jo, co je na mě špatného?“
„Ale nic.“ Povzdechla si Mirai. „Ať je do půlnoci doma, jasné, Sensei?“ dodala a zamířila do svého pokoje.
„Omlouvám se za ni, někdy bývá docela náladová.“
„To je v pořádku. Vypadá to, že oba máme trochu náročné spolubydlící.“
„Kdo je tvůj spolubydlící?“
„Ten kluk s nevymáchanou pusou, kterého jsi dnes ošetřovala. Ještě jednou ti děkuju, že jsi nás vzala přednostně.“
„Není zač. Kam tedy půjdeme?“
„Gaara mi jednou doporučil restauraci Yukihara, prý tam dobře vaří.“
„To je pravda, už se nemůžu dočkat.“ Usmála se Yumi a poté společně vyrazili.

Oba si užívali dobrého jídla a společnosti toho druhého. Jejich dobrou náladu, ale pokazila osoba, která vešla do restaurace a zamířila si to přímo k nim.
„Konečně jsem tě našel. Omlouvám se, že vám ruším schůzku, ale toto je naléhavé.“
„Co se děje, Gaaro?“
„Máte s týmem misi. Za dvacet minut vyrážíte, ostatní už jsem nechal informovat.“
„Ale no tak, to není nikdo…“
„Bohužel momentálně mám k dispozici jen tebe a tvůj tým.“ Přerušil Shinrovy protesty Kazekage a naznačil mu, aby ho následoval.
„Omlouvám se Yumi, ale musím jít. Slibuji, že to vynahradím, až se vrátím.“
„To je v pořádku. Budu se těšit.“
Shinra zaplatil a následoval Gaaru ven.
„Tady jsou podrobnosti o misi.“ Řekl Gaara a natáhl před ruku se svitkem. „Buď opatrný, mám z téhle mise špatný pocit a dávej pozor na svoje studenty, tohle bude jejich prví mise typu B.“
„Spolehni se.“ Odpověděl Shinra, vzal si svitek a zamířil rychle domů se připravit.

O necelých dvacet minut později se všichni sešli před bránou vesnice. Trojice geninů se postavila před Shinru a s nadšením, že se konečně něco děje, očekávala rozkazy.
„Nastala chvíle, na kterou jste všichni čekali. Tohle bude vaše první mise typu B. na rozdíl od vašich předchozích misí to bude bezpečné, takže buďte neustále ve střehu a kryjte jeden druhému záda a žádné hloupostí. Teď vám vysvětlím, o co jde. Jeden velmi bohatý kupec z Čajové Země dostal výhružný dopis, to sice není příliš netradiční pro někoho s takovým postavením, ale u dopisu byla hlava jednoho z jeho obchodních partnerů. Takže jsme byli najati na jeho ochranu a dopadení odesílatele. Otázky?“
Trojice jen zavrtěla hlavou.
„Fajn, tak vyrážíme.“