Inu, Každý má nějaké tajemství 08-Doplňovačka

Návrat do úkrytu byl kritický. Sakura už byla sice úplně zdravá, ovšem Itachi vypadal, jako kdyby ji chtěl upoutat na hranici a upálit ji. Sám ovšem nebyl moc dobrého zdraví a většinu času trávil v pokoji v houpací síti a odpočíval.
Sakura se vrátila do své „ordinace“, nejmoderněji zařízené místnosti v úkrytu. Začala se více soustředit na Itachiho a snažila se vyhýbat Kisamemu tak moc, jak jen to šlo. Nebylo to snadné, protože s ním spala v jedné místnosti, ale dařilo se jí předstírat únavu a usnout rovnou v ordinaci, odkud ji pokaždé někdo přenesl do jejího pokoje.
„Zas si usla na stole,“ řekl Deidara, když už poněkolikáté přišel se špatnou rukou.
„Opravdu?“ zeptala se Sakura užasle. „A já měla pocit, že zase byla noční bitva o koupelnu.“
„Taky že byla,“ zašklebil se Deidara. „A drsná.“
A pustil se do rozpustilého vyprávění. Sakura byla ráda, že alespoň znovu nezamířil k několika týdnové dovolené s Kisamem, kdy navštívili poušť i mlžnou vesnici.
Pustila se do psaní receptu a její mysl se znovu točila kolem Itachiho, Sasukeho a léků. Její rozdvojená duše jí napomínala za to, co se stalo předtím, ta druhá část ji zase napomínala za to, že by měla odstoupit od Akatsuki a nechat se zabít, aby už dali pokoj.
„Sakuro.“
Nadskočila a spatřila Itachiho unavenou tvář, jak se na ni mračí v bolestivé grimase. Jeho oči měli bledou barvu.
„Zapomněl sis slepeckou hůl, Uchiho,“ zamumlal Deidara a seskočil z lehátka, aby uvolnil místo Itachimu.
Sakura vzala baterku. „Vidíš něco?“
„Jen šmouhy, nebýt těch vlasů, nepoznal bych tě.“
Podívala se mu do oka a začala připravovat správnou medicínu. Znovu se jí začaly motat myšlenky a div, že nepodala jed.
Oči mu pomazala mastí a nakapala mu do očí výtažek ze surovin, pro které před tím byli.
„Je to lepší?“ zeptala se po té.
Itachi kývl a posadil se. „Vidím tvůj obličej. A věci také. Ale mohla bys to udělat trošku silnější,“ přiznal a zvedl se. Sakura mu pomohla postavit se na nohy a doprovodila ho do pokoje.
„Ne abys zase usla v ordinaci,“ řekl jí Itachi. „Dnes tě chci vidět na skládačce v ložnici. Máš kruhy pod očima.“
Sakura kývla a nechala se dovést až k posteli, kam padla a usnula, jako když ji do vody hodí.
***
Cítila silné trhnutí. Rozlepila řasy a víčka a spatřila před sebou bledou tvář Jashinisty. Nadskočila a udeřila ho čelem do nosu.
„K*rva!“ zaklel hlasitě Hidan a držel se za nos. „Přijímám bolest, ale jen sám od sebe, s*kra!“
„Omlouvám se-“
„Ty v*le, ty máš fakt velký čelo.“
Sakura se zamračila a ruka jí vyletěla do vzduchu.
Neměla zrovna v oblibě, když jí někdo tak řekl.
Hidan její zápěstí bleskově chytl a mrštil s ní do rohu místnosti. Sakura narazila zády o zeď. Po spánku jí stekl čůrek krve až na krk.
Jashinista si zakřupal s klouby a odkašlal si. „Dělej, vstávej. Máme se dostavit do jídelny.“
Sakura si rukou otřela krev ze rtu a vstala. „Nemám povinnost s tebou jít.“
„He?“
Vydechla. „Nejdu. Ty vaše porady se mě netýkají.“
„Půjdeš a uvidíš, že týkají. Týkají se každého z našeho úkrytu.“
Sakura si dala ruce křížem. „Nejdu!“ vykřikla.
Hidanovi vyskočila na čele žíla hněvu. Zkrabatil obličej
Chytl ji za zápěstí. „Půjdeš!“
Sakura trhla rukou ve snaze se mu ubránit. Stiskl ji ještě víc, ozvalo se křupnutí.
„Hidane, co tu děláš?“
„Co by? Poslali mě, ať ji přivedu.“
„Poslali mě, pokud vím,“ zamračil se příchozí. „Měl bys zmizet, Itachi-san si na ni dává pozor.“
Sakura zvedla oči od zlomeného zápěstí a zadívala se na něj. Zamrkala, když přišel blíž.