Nečekaný brácha, nečekaný problém! Dattebayo! //10. část//

10.- Nepodařený trénink a následné skoro utopení
„Dnešní trénink bude zaměřen na rovnováhu,“ řekne Kakashi, když dorazíme do lesa, kterým protéká nějaký... No potok ne, spíš taková menší řeka. „Vidíte ty kůly v té řece? Každý z vás si vyleze na jeden.“ Prstem ukáže na tři kůly, které se houpají na hladině, jsou asi deset metrů vysoké. „Chvíli budete jen tak stát, aby jste si trochu zvykli na to pohupování a potom se pokusíte shodit se navzájem, ale nesmíte se hnout ze svého kůlu! Prostě po sobě budete házet zbraně a buďte ostražití, sem tam po vás něco hodím i já.“
„A to je všechno? A co ten, kdo vyhraje?!“ ozve se Naruto nepříčetně.
„Pozvu ho na pořádný nášup ramenu.“ Usměje se maskovaný muž.
„Tak na co čekáme-ttebayo?!“ výskne blonďák a rozeběhne se ke kůlům.
„Fajn, trénink začíná.“ Kakashi se svalí do trávy a s úsměvem sleduje, jak se ti tři snaží vyškrábat na kůly.
Já se opřu a nějaký strom a taky si sednu. Kůly jsou rozestavěny do trojúhelníku, vzdálené od sebe zhruba pět metrů. Ti tři se pomocí chakry, kterou naženou do nohou vyškrábají nahoru a rozestaví se tak, že se dívám na Narutova záda, jinak Sasuke a Sakura jsou ke mně čelem.
Pozoruji, jak se na těch kůlech kymácejí a málem bouchnu smíchy. Tok řeky je celkem prudký a tím, jak nahoru lezly se ty prkna také trochu rozkymácela. Nejvtipněji vypadá asi Naruto, protože ten se nahoru vysápal s největším nadšením a také kůl nejvíce rozkymácel, Sakura se jen tak trochu nahýbá a Sasuke stojí naprosto klidně.
„Fajn, můžete začít se shazováním.“ Prolomí ticho sencei a všichni tři se náhle narovnají a zvážní.
„Sasuke, spadni!“ zaječí Naruto a mrští po něm tři hvězdice, dvě letí směrem, že je jasné, že ho minou, ale třetí letí přímo na jeho srdce. Potlačím v sobě výkřik, aby Sasuke uhnul a jen se dívám, jak vyskočí do vzduchu, udělá přemet a v pohodě zase dopadne na kůl, který se jen lehce zakaboní.
„Naruto, to nemůžeš zvládnout!“ Vylekaně sebou škubnu, jak se ječák rozlehne lesem a já už jen zpozoruji, jak Naruto padá, jen aby uhnul pěti hvězdicím na něj letící.
Přes tvář mi přelítne škodolibý úšklebek, myslela jsem si, že v tom blonďáčkovi bude trochu víc, ale škleb se rázem vytratí. Narutovi nehty se zaseknou do kůlu a on zůstane vyset dolů.
„Cože-ttebayo?“ vyhrknu a zírám na to, jak se Naruto sápe druhou rukou po něčem, čeho by se dalo zachytit. Nakonec se jen díky Chakře drží malé rovné plochy na vrcholu a jeho tělo visí dolů. Samozřejmě, že se kůl převažuje a nebezpečně se nahne na stranu.
„Naruto, padej!“ vřískne zase Sakura a hodí po něm další tři hvězdice, jedna se mu zasekne do ruky, druhá do nohy a třetí proletí okolo něho a těsně se zasekne do kmene stromu, o který se opírám.
„Uh?!“ vyjeknu a trochu ucuknu, už jen pozoruji, jak se menší pramínek mých blonďatých vlasů snáší k zemi. Dělá si srandu? Už tak jsem dost opelichaná!
Naruto zasyčí bolestí a mě je ho trochu líto. A to si říkám nelítostná Akatsuki! S obtížemi se vyškrábe nahoru, chvíli balancuje, aby nespadl a pak se ohne, aby vytáhl hvězdici, která mu stále trčí z holeni.
Sakura se zašklebí a sáhne do pouzdra pro další zbraně, to už ale nevydržím!
„Na to zapomeň, ty barbie!“ vkřiknu, popadnu hvězdici u své hlavy a vší silou ji mrštím na tu blbku. Hvězdice jen o vlásek mine Narutovu hlavu, mám to vypočítané, samozřejmě, a neúprosně se blíží k té holce.
Sakura vytáhne kunai a již nemůže uhnout, tak před sebe tu zbraň dá. Hvězdice třískne do kunaie a ona pod sílou nárazu zavrávorá. S potěšením se dívám, jak její noha, hledající oporu, šlápne do prázdna a ona se s nečekaným vykvíknutím zřítí z kůlu a s velkým šplouchnutím sebou třískne do vody.
„Sakura-chan!“ vyhrkne blonďatý shinobi, vytrhne si zbraň z ruky a skočí do vody Sakuře pomoct.
„Blbec,“ odfrknu si nakvašeně a zase se o strom opřu.
„Sasuke, vyhrál jsi,“ prohodí Kakashi nevzrušeně a ani se nesnaží odtrhnout oči od své knížky.
„Sakura-chan, není ti nic?“
„Přestaň na mě sahat, Naruto!“
„Au!“ Nezúčastněně se dívám, jak Sakura mlátí Naruta, který se pro ni tak neohroženě vrhl do černých hlubin říčky.
„Jak jsi to dokázala?“ Polekaně sebou trhnu a podívám se na Sasukeho, který se nade mnou sklání.
„A co?“ zeptám se blbě.
„No přeci jak jsi hodila ten shuriken, byla to neomylná rána, máš bezvadnou mušku,“ řekne podezíravě. A sakra!
„Asi štěstí, byla jsem na ni jen naštvaná, vždyť Naruto sotva visel na tom kůle,“ snažím se vykecat, ale Sasuke se pořád tváří nějak divně.
„Ale je to trénink a navíc kdyby to byl opravdový boj, taky by mu nikdo nepomohl,“ odsekne a já se zvednu.
„No... Prostě mnou zalomcoval vztek, nic víc, promiň-ttebayo.“ Zašklebím se a šťouchnu ho do břicha. On to přejde bez jediné poznámky.
„Narumi?“ S neblahým tušením se otočím na Kakashiho, který na mě upírá své oko – on se nedívá do knížky! „Vylez na jeden z kůlů, prosím.“
„Cože? A nevíte jak-ttebayo?“ vyhrknu.
„Pomocí Chakry.“
„Ha! Já Chakru neumím používat!“ zaprotestuji. To už ale dřepím Kakashimu na zádech a on mě nese k řece. „Co chcete dělat?!“ vřísknu, on mě ale místo odpovědi vyhodí do vzduchu a já nevidím jiné východisko, než se chytit kůlu a pořádně se k němu přimáčknout.
„A co mám teď asi dělat, vy chytráku?“ zaskučím šíleně ublíženě. Trčet v téhle poloze není nic příjemného, kdybych mohla, vyskočila bych na to pitomé prkno a hezky jim předvedla, co umím, ale to bohužel nemůžu.
„Vylez nahoru,“ řekne Kakashi a já, kdybych mohla, zatleskám.
„Tak to teda díky!“ odseknu a chystám se na tvrdý pád do deset metrů snížené vody.
„Narumi, ty to zvládneš, protože...!“ Víc nevnímám, protože se s prošením Jashina o slitování pustím kůlu a z toho volného pádu se mi zamotá hlava. Potom už jen vnímám prudký náraz a následované ulehčení mého těla. Ten náraz byl moc prudký a mě stav, kdy si připadám naprosto lehká, vyhovuje. Nechám, ať si se mnou proud dělá, co chce.
Ucítím potřebu se nadechnout, otevřu ústa. Ta se mi naplní vodou a já překvapeně heknu. Z úst mi utečou jen bublinky vzduchu a mě se plíce zalijí vodou. Překvapeně a nic nechápajíc zírám na bublinky, které poklidně plynou nahoru k hladině.
Náhle mi výhled zatarasí nějaký velký stín a já nesouhlasně nakrčím obočí, něco uchopí mou ruku a já najednou ucítím vánek, který ovane můj obličej.
„Ty si tak blbá,“ odfrkne si něčí hlas a moje tělo dopadne na tvrdou zem.
Já se zakuckám a vyplivnu vodu, která se mi hrne z plic do pusy.
„Narumi, moc se ti omlouvám!“ pronese Kakashi s neskrývaným smutkem v hlase, když ke mně a Sasukemu přijde.
„Tobě je to líto? Málem jsem se udusila! Co tě to popadlo, říkala jsem, že nejsem žádnej potrhlej ninja, kterej chodí po vodě-ttebayo!“ vykřiknu naštvaně a stoupnu si.
„Dnešní trénink končí, nashledanou,“ odpoví mi, opět pln lítosti a s neutrálním výrazem se ztratí v korunách stromů.
„Měla ses vidět, takového placáka jsem ještě neviděla!“ zapiští Sakura rádoby mrtvá smíchy a já ji zpražím velice milým pohledem.
„Neviděla jsi většího placáka, protože jsi neviděla svůj pád,“ odseknu nakvašeně a mám chuť někomu ublížit.
Naruto v sobě potlačí smích a Sakura zrudne vztekem. „Shannaroooo!“ protlačí skrz zaťaté zuby a výhružně zvedne do vzduchu jednu pěst.
„Sem!“ Poklepu si ukazováčkem na tvář a ušklíbnu se. Sakura se otočí a odkluše pryč. Naruto bouchne smíchy.
„To se ti povedlo-ttebayo! Sakura-chan je tak roztomilá, když se naštve, ale já se musím smát!“ dostane ze sebe mezi výtlemy.
„Jdu do Ichiraku, mám hlad,“ řeknu znuděně a otočím se k odchodu.
„Do Ichiraku? Počkej, jdu s tebou!“ vyhrkne blonďák, zvedne se a doběhne mě.
„Tak se... ehe, měj, Sasuke,“ řeknu nejistě a otočím se na Uchihu, který stojí jako přimražený na místě a vypadá, jakoby nad něčím uvažoval. Vrhne na mě prázdný pohled a kývne, potom se vydá pryč.
Proč se chová tak divně?