Legendy Konohy - 03 Návraty

„Kakashi-senseii, já...já necítím Narutovu chakru!“ ozval se Kiba
„Neji!“
„Byakugan!“ zvolal oslovený. Žilky mu naběhly kolem očí, které začaly okamžitě pročesávat okolí.
„Také ho nevidím.“ zakřičel Neji.
„Sakra!“ ulevil si Kakashi.
„Pokuste se zničit, zbývající soupeře. Já se pokusím zachránit Naruta.“ řekl Hatake a mocným skokem se vydal směrem k úkrytu Akatsuki.

Sakura spěchala směrem, který jí poradila Tsunade. Náhle však za sebou zaslechla jakýsi šustot. Otočila se, ale nic neviděla. Když se ale otočila zpátky, aby pokračovala v cestě, uklouzla jí noha na větvi. Prudce mířila nekontrolovatelným pádem k zemi. Pomyslela si, že Tsunade na ní spoléhá a ona ji zase zklame. Naposledy pohlédla pod sebe. Uviděla palouček posetý lesními bylinami a lesní bystřinu tekoucí nedaleko. Zavřela oči a už se pomalu smiřovala s nesnesitelnou bolestí spojenou s tvrdým dopadem, když zaslechla ženský hlas:
„Suiton: Suishi no Jutsu.“
Sakura otevřela oči a uviděla, kterak se z lesního potůčku zvedl sloup vody a mířil směrem k ní. Voda se rozprostřela do plochy pod padající kunoichi a zabránila tak mnohačetným zraněním. Když voda opadla, Sakura stále ležela se zavřenýma očima na zemi a hlavou jí běhaly myšlenky.
Kdo to jen mohl být? Je to nepřítel? Nebo snad spojenec? Podle hlasu jsem poznala, že je to žena.
Najednou ji vyrušil onen hlas:
„Jsi v pořádku?“
Sakura otevřela oči. Stála nad ní skloněná žena ve věku zhruba pětadvaceti let. Dlouhé hnědé vlasy jí lemovaly obličej a na tvářích měla nakreslené čáry.
„J..jasně.“ odpověděla otřeseně Sakura. Prohlédla si znovu neznámou kunoichi a pohled jí padl na čelenku, kterou měla uvázanou na levé paži. Na té čelence byl vyrytý znak...
„Konoha?“ podivila se Sakura.
„T..to už je dávno.“ zvedla se neznámá k odchodu.
Sakura spěšně zrakem přelétla okolí a spatřila malou chaloupku skrytou v lesním porostu.
„Vy musíte být Rin!“ zvolala Sakura.
Kunoichi se otočila.
„Já jsem Sakura a mým senseiem je Hatake Kakashi.“ pokračovala Sakura.
„Nikoho takového neznám.“ odsekla jednoznačně Rin a pomalu odcházela.
Sakura se zamračila. „Kakashiho klidně odmítejte, ale přece neodmítnete pomoc Konoze!“
Rin se zarazila. „Něco se děje?“
„Tsunade-sama se vypravuje do Písečné a já spolu s vámi ji máme zastoupit na pozici lékařských ninjů.“ pokračovala růžovovláska naštvaně.
Rin se chvíli rozmýšlela. „V tom případě si musím zbalit pár věcí, pojď se mnou.“ a vydala se směrem ke své chajdě. Sakura ji následovala.

„Tsunade-sama kam se chystáte?“ tázal se Páté u brány Izumo.
„Do Písečné a vy dva mě doprovodíte.“ rozkázala a ukázala na oba hlídače.
Izumo a Kotetsu se po sobě podívali. A pak oba svorně zařvali: „MISEEEE!!“
Tsunade se jen pobaveně kroutila hlavou, když viděla křepčící chuuniny.
„Tak vyrážíme!“ zavelila Pátá.
„Hai.“ vyhrkli Izumo i Kotetsu a všichni tři se vydali na cestu.

„Kur*a, ten Zetsu tam snad toho Jinchuurikiho flambuje a Uchiha mu dělá plotýnku ne?“ rozkřikl se Hidan na celou jeskyni.
„Nebuď nervní,“ uklidňoval ho Kisame, „ale pravda je, že už tam jsou dost dlouho.
„Jestli se jim něco stalo...“
„V klidu, dokážou se o sebe postarat.“
„Ale co když je někdo napadl.“ vypískla vyděšeně Karin.
Suigetsu jen obrátil oči v sloup: „Když se o ně tak bojíš, tak se po nich jdi podívat ne?“
„Co když Zetsu sežral i Sasukeho?“ strachovala se dál Karin.
„Žádná škoda.“ pravil Kisame a v očích měl vražedný pohled.
„Dobře půjdu se po nich podívat.“ řekla Karin rozhodně.
„Ne! Půjdu já.“ rozhodl Tobi
„Peine, zatím to tady máš na starosti!“ otočil se ještě Tobi při průchodu vodopádem.

Dlouhými skoky se snažil dostat co nejrychleji ke svému cíli. Cítil, že něco je špatně, že už jde pozdě.
„Sakra, jak jsem mohl. Ztratil jsem dalšího studenta.“ zatlačil slzu, která se mu drala do oka.
„Nedokázal jsem být dobrý přítel aani sensei. Nejdřív Obito, Rin, Sasuke a teď i Naruto.“
Náhle mu na rameno dopadla čísi ruka. Otočil se připraven na nejhorší a spatřil známou tvář.
„Asumo. Co tu děláš?“
„Přece tě nenechám jít samotého. Nejdříve chtěl jít Gai, ale přeci nechceme, aby si na Akatsuki vylámal zuby.“ žertoval Asuma.
„Jo, to by byla škoda.“ zasmál se Kakashi od srdce.
Pokračovali dál v cestě, když najednou Kakashi zastavil. Zvedl ruku na znamení, aby Asuma také zastavil a ukázal směrem pod ně. Po cestě si to rychlým krokem rázovala jakási postava. Postava v černěm plášti s červenými mraky.
„Akatsuki...“ sykl Asuma.
Zahalená pohlédla vzhůru a spatřila dva Jouniny, kterak skáčou přímo na ni.
Úlekem couvla, zakopla o kořen a rozplácla se na zemi. V tu chvíli jí spadla kápě a odhalila oranžovou masku. Kakashi se bleskově dostal až k Tobimu chytil ho pod krkem a přitlačil ke stromu. Asuma se postavil za něj připraven k boji.
„Kde je Naruto?“ ptal se Kakashi klidně.
Tobi se jen rozchechtal.
„TAK KDE JE?“ zakřičel Kakashi už o poznání hlasitěji.
Tobi se dál smál a dostal ze sebe jen: „Jdete pozdě. Moc pozdě.“
„NE!“ udeřil Kakashi maskovaného do obličeje a pustil ho ze sevření.
Tobi se sesunul na kolena s hlavou svěšenou. Kakashi se snažil potlačit palčivou bolest deroucí se mu do očí. Najednou se ozval zvuk předmětu dopadajícího na zem. Kakashi i Asuma pohlédli směrem k Tobimu u jeho nohou ležela rozbitá maska, jenž praskla, když ho Kakashi udeřil.
Tobi zvedl hlavu a pohlédl na oba listové ninji s úšklebkem na tváři.
„Ne, to ne. To...to to to nemůže být pravda! To nemůžeš být ty...!!“ zděsil se Kakashi při pohledu do Tobiho tváře.

„Tak naše práce tu končí. Musíme doufat, že to Kakashi s Asumou zvládnou.“ řekl Yamato při pohledu na čtyři mrtvá těla ležící u jejich nohou.
„Jak je na tom Akamaru?“ položil Lee otázku směrem ke Kibovi.
„Nevypadá to moc dobře.“ odpověděl Neji držíc štkajícího Kibu kolem ramen.
„Musíme ho co nejdřív dostat ke Tsunade!“ zavelil Gai a všichni vyrazili směrem ke Konoze.

Na cestě do vesnice se Sakura snažila navázat rozhovor s Rin:
„Takže, proč jste odešla z vesnice? V nemocnici byste se určitě uplatnila.“
„Odešla jsem, když mě tvů sensei prohlásil za mrtvou. Zlomilo mi to srdce.“ odpověděla Rin s klidem.
„Co...cože udělal?“ podivila se Sakura.
„Aaaa, zdá se, že jsme na místě.“ odvedla Rin řeč jinam, když spatřila Hlavní bránu Konohy.
Obě kunoichi zastavili u vrátnice.
„Kde je Izumo a Kotetsu?“ ptala se Sakura objemnějšího chlapce, který seděl na místě zmíněných ninjů.
„Dostali misi jako doprovod do Vesnice ukryté v písku.“ odpověděl a dál chroupal svoje chipsy.
„A co tu děláš ty, Chouji?“ ptala se dál Sak.
„Náhradní Hokage-sama mě pověřil touhle prací.“ odvětil Chouji.
„Náhradní Hokage? Pověřil?“ divila se pořád Sakura.
„Rychle potřebujeme Tsunade!“ ozvalo se za jejími zády.
Sakura i Rin se otočily. Za nimi stály obě pátrací skupiny bez Kakashiho a Asumy. Gai nesl na zádech težce zaněného Akamaru. Rock Lee spolu s Nejim podpírali stále vzlykajícího Kibu.
„Položte ho sem rychle!“ zvolala najednou Rin a rozhodila na zem deku, kterou měla připraveno ve svém batůžku. Gai opatrně položil ninkena na deku Kiba poklekl k němu. Rin vytáhla potřebné nástroje a začala s léčením.
„Co se stalo?“ zajímala se Sakura.
„Postavili se nám čtyři Peinové. Jeden z nich poranil Akamaru.“ odpovídal jí Lee.
„A co co Kakashi a Asuma? A Naruto? Našli jste ho....?“ najednou se zarazila a pohlédla směrem nad Leeho pravé rameno.
Uprostřed brány stál muž nesoucí v rukou lidské tělo. Tělo mladého muže ve stejném věku jako byl on sám. Muž byl oblečen v černém plášti. Chouji ve vrátnici na něj zíral s otevřenou pusou. Zapomněl dokonce i na své chipsy.
V naprostém tichu přistoupil muž ke skupince lidí, položil blonďáka k Sakuřiným nohám.
„Odpusť Sakuro.“ řekl smutně.
„On měl pravdu. Narutova cesta – to je správná cesta ninji. Ne moje cesta pomsty. Teď už to vím. Ale je pozdě. Moc pozdě.“ podlomily se mu nohy a klesl k Narutově tělu.