Za sestru… se omlouvám!

„Brácha, snídaně je na stole!“ Křikla z kuchyně na svého poněkud málo pracující člověka, kterého měla za příbuzného.
„Jasně, už letím!“ Ozvalo se z jeho pokoje, který byl v prvním patře. Ovšem jeho tempo nebylo vražedné, ani smrtící, bylo takové pomalejší.
„I ta Gaiova želva by tu byla rychlejc! Nemůžu pochopit, že mám takovýho bráchu! Fakt, brácha za všechny prachy!“ Snad už po sto padesáté si Hotaru pro sebe zaláteřila.
„No jo furt, omlouvám se, že jsem takovej! Jak’s mě vychovala, takovýho mě máš!“ Poslední větu raději zašeptal, to by byl cirkus, kdyby ho slyšela. Když se konečně dostal dolů, snídaně, už byla nachystána. Nelenil a pustil se do ní.
Zrovna, když dojídali, zeptala se Hotaru: „Kdy zase vyrážíš do Sunagakure?“
„Ani nevím, ale asi až na jejich zkoušky, proč?“ Tuhle větu zadrmolil s plnou pusou, takže mu nebylo tak dobře rozumět.
„No, víš, psala mi Temari, zdali bych nechtěla přijet. Její syn bude mít pět let, tak nás pozvala.“ Oznámila mu to jako kdyby se bavila o počasí. Mluvení s plnou pusou už přecházela. Nemělo cenu ho plísnit za něco, co stejně dělal s železnou pravidelností.
Věděl, že nemá cenu se dohadovat, tak jen rezignovaně řekl: „Tak dobrá. Vyrazíme.“ V duchu už úpěl. Dejte jeho sestru mezi lidi a máte tu katastrofu jen to fikne. Ani Naruto se svým Rasenshurikenem nenadělá takovou paseku jako ona! Nemýlil se… znal ji jako své prošlapané sandály.

Za dva dny – Brána Sunagakure no sato

„Vítejte, Kazekage-sama nám sdělil, že dorazíte.“ Přivítal je vesele Baki, možná až moc vesele.
„Děkujeme.“ Zatím všechny formality proběhly hladce a bez komplikací. Zatím.
Poté se jich Baki ujal, coby průvodce, vedl do Gaarovy kanceláře, jenže…
„Díky za doprovod, ale pány nechám, aby se radili sami, já půjdu rovnou za Temari-san, pomoci jí s oslavou. Pokud mě tedy omluvíte…“ otočila se na Daruie, zajela mu do vlasů a rozcuchala mu je ještě víc. „Ty buď hodnej, kloučku!“ Varovala ho tou jeho nejméně oblíbenou přezdívkou z dětství.
„Postarejte se mi o něj,“ pronesla k Bakimu takovým tím mateřským hlasem, jakoby byl roční miminko, kterého musíte koupat, krmit, vodit za ručičku, hlídat, utírat mu zadeček a už vůbec nespouštět z očí jinak nadělá pěknou neplechu. A byla fuč.
Užuž se Baki chystal něco namítnout, ale více méně zahanbený Darui ho zastavil kroucením hlavy. „Na vašem místě, bych to nedělal. A omlouvám se za ní. Je moc roztržitá.“

(…)

„Á, vítej, jaká byla cesta?“ ihned ode dveří slyšel Darui otázku.
„Dobrá, ale sestra na můj vkus jako vždy moc spěchala.“
„Tak máš něco nového ohledně té věci, na které jsme se domlouvali?“ Gaara zněl tajemně, aby taky ne při probírání taktických výhod pro ninji.
„No, omlouvám se, jistý pokrok tu je, ale jak se brzy ukázalo, jdeme dobrým směrem, ale vzali jsme to za špatný konec. Stále to má negativní účinky na člověka, ovšem již nejsou tak destruktivní.“ Málem se zadýchal jak se náhle rozpovídal.
„Aha, nevadí. Asi to bude chtít více času než jsme předpokládali, ale příště už budeme chytřejší… to mi věř. A co sestra?“ Gaara změnil téma, o práci se dvakrát bavit nechtěl. Dneska měl náladu pod psa. Temari vyšilovala kvůli oslavě, Shikamaru pro jistotu se jí klidil z cesty, rozumnej to nápad, Kankurou se někam zašil a on? Škoda mluvit.
„Ále, furt to samý. Vždyť to znáš. Je to děs, mít takovou sestru, která si myslí, že ví vše nejlépe a k vám se chová jako k miminu, co ještě rozum nepobralo. Kdybych nevěděl, že je moje sestra, myslel bych si, že je to Temari. Bez urážky.“ Špatně si vyložil Gaarovo svraštělé obočí, že se ho asi dotklo, jak mluvil o Temari-san, tak chvatně spustil. „Omlouvám se, takhle jsem to rozhodně nemyslel.“
Gaara jen mávnul rukou. „Vím, jaká sestra je… se divím, že s ní Shikamaru vydrží.“ Oba sborově zakroutili hlavami.

Jinde ve vesnici se odehrávalo jinčí drama. S velkým ‚D‘.

Znáte to, když se sejdou ženské, kutí něco, tak přirozeně padne hovor na téma: ‚chlapi‘. Tady to nebylo jiné. Co byste také čekali od žen, které se většinou vyskytují ve společnosti mužů. Jsou rády za každou ženskou společnost.
„Nazdar ve spolek!“ zahlaholila Hotaru.
„Jsem ráda, žes dorazila tak brzy,“ uvítala ji Temari skoro medvědím objetím.
„Mohu nějako pomoct?“ nemusela se ani ptát a Temari už ji cpala do ruk nůžky a barevné papíry. Pochopila.
Temari mezitím, co Hotaru stříhala konfety, kontrolovala podle seznamu všechny položky. „A jé, zapomněla jsem koupit led!“
„Led? Tak počkej,“ odložila nůžky a papíry, soustředila chakru, provedla pečetě a svými ústy vypouštěla ledový vzduch, který se podle její vůle měnil na led. Měl podobu všech myslitelných ninja zbraní, přes svitky, kunaie, shurikeny až po velké meče patřící Sedmi šermířům.
„Jé, moc díky. Tos nemusela se s tím tak mazat. To se bude líbit hlavně TenTen. Víš, ta, co je zblázněná do zbraní. Dám to mrazáku.“ Odběhla Temari splnit zadaný úkol. Za chviličku byla zpátky. „Dáš si čaj nebo něco jiného?“
„Děkuji, snad jen poprosím o vodu,“ popravdě měla už docela žízeň. Technika způsobila vyprahnutí v krku. Obě se přesunuly do kuchyně. „Už máš vše nachystané?“ ptala se preventivně Hotaru po vypití více jak poloviny sklenice.
„Teď již ano. Povídej mi, jaký byl brácha, když mu bylo pět.“ Zajímala se blonďatá kunoichi s dango kuličkami v puse.
„Co ti budu povídat…“

Později téhož dne, když se měla oslava uskutečnit. Vešli do domu Gaara a Darui, zrovna ve chvíli, když Hotaru dovypravovala jednu starou a stále se opakující příhodu z jeho těžkého dětství.
„… tos ho měla slyšet jak mě volal, když se ztratil v tom lese. Celý ubrečený ke mně doslova letěl a to nemluvím o jeho malinko zamokřených kalhotách…“ a smálo se celé osazenstvo.
„Za sestru… se omlouvám, tohle vykládá pořád,“ značně načervenalé tváře daly znát, že je v rozpacích.
„To je v pořádku, o mě si sestra myslela, že jsem labilní magor, akorát tak případ pro psychologa, což měla vlastně pravdu.“ Uznal mladík.

Nebudu vás nudit tou pasáží, kdy se všichni veselili, bavili a zkrátka chovali se jako malí. Den již značně pokročil, řady oslavujících řádně prořídli…
Dostáváme se do části, kdy Temari nabídla ubytování.
„Moc rádi, pokud nebudeme na obtíž, ale tady bráchu bych tu nenechala, ještě dá špatný případ pro Shikada.“ Rozhodně slova jako žiletky.
„No tak, ségra, uklidni se, budu spát u Gaary. Dopoledne jsme se tak dohodli.“ Nebyla to pravda, jenže Gaara nezklamal a pohotově kýval hlavou na souhlas. Mladší bráchové musí držet basu. No ne?
„Dohlédnu na něj.“ Slíbil.
„Jen aby.“ Nelíbilo se jí mít bráchy z dohledu, zato však věřila, že Gaara je mnohem rozumnější než Darui.
Hotaru šla pomoci uklidit. Proto také nemohla slyšet následující hovor.
„Se divím, že nejsou sestry,“ podivil se Shikamaru.
„Také se tomu podivuji. Omlouvám se za sestru. Tohle dělá pokaždý.“
„To je dobré, zvykl jsem si tohle chování u Temari, i když je to otrava. Jenže rodina je rodina.“ Pak mrkl a musel jít, Temari z pokoje zavolala: „Lásko, můžeš na chvíli?“
„Ano, už jsem tam. Tak se mějte, kluci.“
„Ty taky,“ odcházeli s nejasným pocitem a pochopením, co jim naznačoval Shikamaru. Přestože jsou starší sestry na draka nebo hůř na zabití, stále jsou to milované sestry, co myslí jen na dobro svých mladších a tudíž slabších brášků.