A techniky svádění jsou venku! aneb I čtení může bolet

„Dámy a pánové, jako velký přítel Jiraiy-sensei mam tu čest přivítat vás na události, kde tomuto velkému člověku vzdáme poslední hold. Jiraiya byl nejen úžasný shinobi, jenž se držel svých zásad za každých okolnosti a ani na okamžik z nich nepolevil, ale zároveň se proslavil - no dobrá, ehm, řekněme, chtěl proslavit, jako nejlepší spisovatel lechtivých příběhů. My jsme se tu dnes sešli, abychom si veřejně početli z jeho nejdokonalejšího díla Icha Icha Takutikusu. A kdo jiný by měl dostat tu čest, než nejnáruživější čtenář Hatake Kakashi.“

Celé osazenstvo nově postavené konožské knihovny začalo spontánně aplaudovat, když Kakashi přistupoval s na první pohled neškodnou knihou ke čtenářskému pultu. Obrovská místnost doslova praskala ve švech. Ale nemyslete si, nebylo to díky známosti literárních dovedností zvrhlého poustevníka, ale důvod byl mnohem prozaičtější. Mladší shinobi doufali, že se konečně dozví věky hledané tajemství úspěchu u žen a ti starší byli rádi, že se jim dostane jakéhokoliv povyražení od tvrdé práce, kterou museli poslední měsíce odvádět.
Kakashi zaujal své vytyčené místo a vše mohlo konečně začít.

„Děkuji,“ pravil vzrušeným hlasem, „je to snad poprvé, co budu moci toto úžasné dílo o svádění žen předčítat veřejnosti, aniž by se všichni rozutekli. Zamkněte východy, prosím.“
Všechny dveře se naráz zavřely a mohutné zámky doslova duněly, když je stráže zamykaly. Nervozita najednou prostoupila celé osazenstvo knihovny.
„Proč zamykají? Děje se snad něco? Mají s námi jiné plány?“
„Nebojte se, přátelé,“ odpověděl Kakashi, „příslušná opatření jsme provedli jen proto, abyste nemohli svévolně odcházet sem a tam a my tak nebyli rušeni. Toto dílo si totiž zaslouží nanejvýš poklidnou atmosféru. A již nebudu zdržovat a pustíme se do první kapitoly - ta nese název Čím větší, tím lepší.“
Všichni přítomní muži začali pomalu, ale jistě směřovat svou pozornost Kakashimu, který se pouštěl do prvních řádek úvodní kapitoly.

„Milí pánové, každá žena by si jistě zasloužila vaší pozornost, ale život není nekonečný a my si tedy musíme vybírat, i když bychom rádi měli vše. Jak vlastně poznáte správnou ženu? Je to velice jednoduché - podle srdce. Čím větší srdce má dotyčná, tím větším hrudníkem se honosí, to je zcela logické. My muži budeme těžko posuzovat velikost srdce na první schůzce, ale velikost ducánků je patrná na první pohled. Dvě velké věže na hrudní pláni nám mohou poskytovat bezpečí při každém objetí ženy. A co teprve zadní část naší milé polovičky. Žena by měla být pracovitá. Každá pracovitá žena toho jistě hodně nachodí nebo naběhá a tím pádem se jí vypracuje zadeček zvaný kopeček. A tady je opět jednoduchá poučka, kterou jsme využili už na úplném začátku. Ano, čím větší tím lepší.“

Kakashi se svým nezakrytým okem podíval do místnosti a přišlo mu, jako by se něco změnilo. Pánové seděli v opojném pohledu, nikdo z nich ani nemrkal a vypadalo to, že se mužům zastavil čas. Zato ženy - ty z nějakého podivného důvodu začaly rudnout od hlavy až k patě a začaly připomínat rozzuřené býky. „Ale to se mi asi jen něco zdá,“ pomyslel si čtenář a pustil se do druhé kapitoly:
„Další kapitola nese název Dotyk. Teď již víme, jak má vypadat správná žena a my se můžeme posunout dále. Příštím krokem musí být osobní kontakt. Mysleli jste si, že měla následovat pozvánka na rande? Ale kdeže. Muži jsou od přírody mačkači, takže si správný chlap musí vyzkoušet, jestli se mu mačká dobře. Nejlépe se toto odehrává na rušné ulici. Nenápadně se budete plížit za svojí obětí a v okamžiku, kdy bude okolo vás největší ruch, pořádně zmačknete ženský zadeček. V této chvíli ale musíte použít techniku rychlého přesunu a pozorovat, jestli dotyčná příliš nezmlátila muže, jenž krásný ženský vztek odnesl místo vás. Pokud budete mít výčitky svědomí, můžete zmláceného pozvat na ledový koktejl, určitě to ocení. Mačkání zepředu je náročnější a doporučuji ho provádět jen zkušeným mužům. Jeden z nejlepších triků je, když se rozběhnete proti ženě, budete se dívat na krásné modré nebe a zcela nenápadně do ní vrazíte. V tu chvíli musíte zmačknout v čase, kdy celým tělem narazíte do ženy - takto to bude méně nápadné. Všímavější dívky vás mohou prokouknout, nebojte, monokly mizí celkem brzy.“
Kakashiho zarazil podivný šrum linoucí se z místnosti. Muži seděli jako přikovaní a kromě poslintaných úst na nich nebylo nic nápadného, ale ženy začaly vytahovat ze svých kabelek různé kovové i dřevěné nástroje, které pak začaly ukazovat směrem k podiu. „Podivné,“ pomyslel si syn legendárního Bílého tesáka, „asi chtějí přeskočit ty méně záživné kapitoly. Dobrá tedy, poskočíme dál.“

„Desátá kapitola se nazývá Dobytí ráje. Žena je již v dosti podroušeném stavu, financí vynaložených do koupě alkoholu nelitujte, určitě se vám za několik hodin vrátí nezapomenutelným zážitkem. V této chvíli musíte ženě lichotit, i když některé vypadají v opilosti spíše jako opičky. Tím se nenechte zastrašit, stačí sfouknout svíčku, a navíc má většina mužů bujnou fantazii. Mohou nastat dvě varianty - za prvé, žena bude tak opilá, že horko těžko bude chodit - v tomto případě si jí jednoduše odnesete, za druhé - žena bude chodit v osmičkách nebo v kruhu - v takovém případě se ji snažte jen správně navést a vysvětlete jí, že chozením v kruhu se k vám domů nedostane. Pokud bude mít námitky a bude trvat na tom, že chce do svého bytu, taková záležitost není problém, jen nesmí být v bytě nikdo další. Pokud zjistíte, že příslušná má manžela, tak ho buď svažte a skryjte do spíže, nebo si vymyslete jakoukoliv výmluvu, třeba ho pošlete na krvelačnou misi. V tomto máte volné ruce. Nyní se nacházíte sami se ženou. Konečně můžete domačkat, co jste zanedbali v prvních kapitolách této knihy. Navíc můžete po dlouhém ukázňování sebe sama vypustit ďáblíčka, který se ve vás doteď ukrýval, strhejte z ženšiny všechny šaty a po dlouhém odříkání vytaste…..“

To už ale Kakashi neměl možnost dočíst, protože se mu naskytnul hrůzný pohled. Muži leželi téměř bez známek života na podlaze a tlupa rozdivočelých žen se na něj hrnula jako sněhová lavina. Hatake Kakashi se tak začetl do své nejoblíbenější knihy, že nepostřehnul jatka, která se během jeho čtení odehrála, a pak už si jen pamatoval, jak se probouzí na nemocničním lůžku.

Tato událost je dnes známá jako „Měsíční domácí vězení pro muže v lepším případě a jestli zmíníte jméno toho chlíváka, zabiju vás.“ Inu, muži to nemají lehké…