Poezie

-------------------------------

Věnováno všem, co se snaží plnit si své sny a těm, co si je již splnili

[center]Mesiac zahalili mraky,
do pošvy na chrbte
zasunul sa meč.

Ticho se sápalo všude kolem.
Rty se mi sevřely k sobě žalem.
Z pohledu na tebe se zrak ztratil.
Prázdno mám a nic nepoznávám.
Možná jsem se ukvapil.

Hledím před sebe na tvé tělo.
Srdce teď puklo a zabolelo.
Ústa mám jen otevřená.
Na slova už nejsi připravená.

Spadl jsem těžce do kolen,
tvůj život byl náhle prolomen.
Řev a krev.
Řev a krev.
Dost! Proč ležíš a nehýbáš se,
nikdy tak lehce nevzdáváš se.
V nitru sebe umírám,
dusím se, nevnímám.

Ruce od krve, však ledové,
patříc k tělu mé nebohé.
Bude to hra jsi říkala,

[center]Ti, kdo se mě báli jako démona,
ti, kterým jsem slíbil, že je překonám.

Lidé, co mi ukázali záda,
dívka, která neměla mě ráda.

Protivníci se zbraněmi z oceli,
noční můry, co mě přikovaly k posteli.

Každá rána, kterou jsem kdy utržil,
každá bolest, která nervy přeruší,
s každým šrámem na těle i na duši,
přišla pravda, o které jsem netušil.

Všechny vteřiny a roky života,
všechny chvíle, kdy mě omráčila samota,
se všemi okamžiky, které vyplnila prázdnota,
přišla ruku v ruce neochvějná jistota.

Kde bolo, tam bolo, za pár horami a mnohými stromami,
potôčikmi, jazerami a vytesaných hokagov hlavami,
stálo budov nemálo, obtiahnutých hradbami,
a hlavne jeden shinobi, čo problémy mal s babami.

Zlatá hriva, modrých očí pár, no rozumu moc nepobral,
nemal ešte žiadnu dievku, ani mamu nebozkal.
Sedí v parku, zočí dievča, zadíva sa na ňu drsne,
aby zvýšil svoje šance, hrdo vztýči svaly prsné.

Sakura sa ladne plíži, rukavičky sťahuje,
keď pozdraví Naruta, ten si proste... odpľuje.
Oči blysknú, kunai tasí, potom sexi hodí vlasmi,

[center]
Narodil jsem se v Konoze
a trénoval jutsu v Konoze.
Měl jsem dva týmové parťáky,
nesnášel jsem svoje parťáky.
Mučil jsem lidi v podzemí,
přišli mi na to - v podzemí.

Založil jsem vlastní vesnici,
pojmenoval ji Zvučná, vesnici.
Zabil jsem Třetího Hokage,
protože byl slabý Hokage.
Chtěl jsem Sasukeho tělo,
jelikož má sexy tělo.

Zradil mě však můj poskok,
nebyl to moc dobrý poskok.
Sasuke mě probodl mečem,
dokonce mým vlastním mečem.
Dlouho jsem nezůstal mrtvý,
je to dost nuda, být mrtvý.

Itachi šel tu, zahradou stinnou,
Deidara s Tobim ho rychle minou.
"Výbuch!" vzkřikl pak Deidara.
"Ach...šťasten náš Madara,
že má v máji s kým být."

Šel dál tiše a trochu sklesle.
Náhle stojí zde před ním Sasuke.
"Chcípni, bídný bratře!"

Itachi se zarazil,
svůj sharingan vytasil,
na souboj se připravil.
Vítr jim vál ve vlasech
a bouřka šla k nim.
Hrom tam v dáli uhodil...
Kde je teď můj tým?!

Sasuke ruku nastavil,
chidori v ní vyrobil.
Rozeběh se proti němu,
narazil bohužel na stěnu.
Zvedl se však střelhbitě.

Přišlo jaro po roce,
Rozmrzlo nebe v potoce.
V Konoze zní opět křik a smích,
hlas paní zimy rychle z tich.

Ptáci zpívají v dubovém háji,
laně se pasou na zelené pláni.
Shikamaru a Temari se k sobě mají,
růžové květy na ně dopadají.

Na Oriho a Jiraiyu zase jaro leze,
Tsunade se na všechny jen směje.
Naruto Hinatě lásku vyznává,
Hiashi se spokojeně usmívá.

Sasuke se před dívkami schovává,
Neji s TenTen se tajně muckává.
Choji pomlázku plete v lese,
Asuma a Kurenai radostí plese.

A tak vypadá jaro v Konoze,

[center]Za horami v jakés díře
mladík čmárá po papíře.

Cesta je dlhá,
moja napriek tomu končí.
Cítim krídla smrti,
ako ma chladno polapili.

Odchádza so mnou,
do podsvetia.
Moja duša bola poškvrnená,
poškvrnená krvou.

Krvou ľudí ,
čo som zabila.
všetko bolo pre neho,
pre toho ktorého som milovala.

Meno ako pre boha,
pre Naruta.
Čo som spravila zle,
zle na to aby som zomrela?

Bola som hanblivá,
pretože som teba milovala.
Zabil si ma preto,
preto lebo milujem.

Už sme tam,
už sme v podsvetí.
Zbohom moji priatelia,
zbohom Naruto.

Samo, samučičké sedí dieťa na zemi,
a pozerá sa do nej tými svojimi,
smutnými no zároveň chladnými očami
ktoré ronia čierne slzy ničoty.

Prečo ma nikto nemá rád?
pýta sa samo seba a aj samo si odpovedá.
Si len monštrum, zbraň, ničota.
Odpovie mu v hlave hlas, ktorý ho zatiaľ ako jediný neopustil.

Prečo a prečo? Pýta sa stále dokola.
Odpovedá mu iba hlas zdola,
hlas toho monštra v ňom skrytom.

Až sa pod jeho nohami vytvorí more sĺz,
Až ukončí ten nekonečný boj v sebe,

[center]Pak v podobě nahé ženy
procházel se ulicemi.

[center]Svému cíly jsou už velmi blízko.
Největší cukrárna v Konoze,
toť místo jejich zločinného činu.
Chtějí zkazit všem dětem Halloween,

Bolesť pri srdci a moja láska vo dverách,
odjakživa som ťa tak veľmi chcela.
Avšak ty máš oči iba pre ňu,
nevnímaš svet, nevnímaš seba, iba ju.

Možno keby si otvoril oči,
a tvoj pohľad by na mňa skočil,
pochopil by si čo k tebe cítim...

Milujem ťa, avšak ty to nevidíš,
milujem ťa, avšak ty to necítiš.

Nevnímam nič, už iba svoju bolesť,
kvapky krvy padajúce na zem a to, že nadišiel môj koniec.

Naruto má dneska speciální den,
dneska rámen zadara jen.
Podmínkou je ale přijetí,
do klubu masek pro děti.

A tak Naruto za Kyubiho šel,
ale běda jen co do ichiraku vešel.
Málem o uši přišel,
zírajíc před sebe děti ve zbroji našel.
Naruto z ichiraku už nevyšel.

Co se stalo je jen a jen na vás,
ale rychle než přijde děda mráz.
A děti se sejdou zas,
a záchrana Naruta zbude jen na vás.

Za severnými bránami prázdnych hradov,
zlatými maskami ich padlých kráľov,
nánosmi prastarých čiernych skál,
skrývam si zhrozene svoju bielu tvár.

V labyrinte zo železa a tvrdého kameňa,
pod ťarchou vlastného trpkého bremena,
nesie sa ozvenou volanie môjho pána,
až kým sa mesiac nedotkne nového rána.

Krvou nevinných skropím opäť svoje pery,
len jediný bozk... jediný bozk plný nehy
a ako tá krehká jeseň v mrazivej zime,
tak aj tvoj plameň zanikne v dyme.

A keď pri úsvite povstane mŕtva viera,