Poezie

Stála jsem v dešti a svět se mi točil,
byla to doba, kdy bratr s bratrem válčil.
Byla to doba, kdy katany byly nabroušené a připravené k boji,
rány z té doby se jen těžko hojí.

Stála sem tam a můj přítel naproti mě,
avšak nesmál se.
V ruce tasil katanu výhružně,
proti dobru zády se obrátil se.

Listová vesnice bojuje hrdě,
dohořívá však i poslední naděje.
Je tu však chlapec neztrácejíc naději a odvahu bojovat dál,
ve vesnici není nikdo, kdo by ho neznal.

Má jen jeden veliký sen a za tím jde,

Deidara se v koutku krčí
Gaara do něj jemně strčí,
koukne se mu do očí....
a zeptá se o co běží.

Deidara mu však řekne,
že mu to neřekne....
protože ho za to pleskne...

(po delším vysvětlování že ho nepleskne...)

Gaara se otočí
a slzy mu vtečou do očí.

Vidí jak na zemi,
leží jeho bábovička....srovnaná se zemí

Deidara ted před ním klečí
a přitom brečí...
dívajic se přitom do zlověstných očí.

Teď prosí o mylost,
ale Gaara nemá lítost

Deidaru ža to pleskne
a řekne....to se řekne!!!

Sasuke Sasuke,
chlapče můj rozmilý,
prosím tě pošesté,
sedni si na chvíli.

Neboj se Sasuke,
já nejsem ďas,
Já ti jen pokrátím
tvůj hebký vlas.

Jen vlásek po vlásku,
přistřihnu trošičku.
Hlavně mi promiň,
když stříhnu kůžičku.

Už žhavím strojek
a připravuji gel.
Doufám, že tě ostříhám,
tak jak jsi vždycky chtěl.

Nůžky jen cvakají
a strojek temně bzučí.
Černé vlásky padají
do tvého náručí.

Hleď Sasuke,
hleď na tu nádheru.
Se svým cool účesem
děláš čest punkerům.

Slunce zapadá
tma již převládá,
ale dívka mladá
do lesa v vbíhá.

Slyšela o tom
že v lese bude souboj
a dokud jede nezemře...
nedají si pokoj

Se slzami v očích
běží lesem temným
a stále slyší v uších
o tom boji krutým.

Již doběhla na mýtinu
kde boj se měl konat...
tam kde jeden měl skonat.

Pozdě
Náhle si všimla,
ze jeden z nichv trávě leží...
ale nevěděla..
o koho běží

K kousek se přiblíží,
aby viděla tu zkázu...
náhle ji u srdce zabolí,
a z očí pustí slzu.

Neji...proč?

Náhle si všimla

Takže zde je celá ta básnička, jak jsem slibovala...!

Ach Orinku, Orinku,
dej mi malou pusinku.
Když to ale uděláš,
Sakuru tím nahněváš.
Pusa malá, nebo velká,
budu rozdrcená selka.
Zničí to můj super zjev,
ve mě probudí to hněv.
Lásko při pohledu na tě,
zapomněl jsem na své gatě.
Nechal jsem je někde v chatě,
co se utopila v blátě.
Přes oči mám jako pásku,
nalepenou velkou lásku.
Ty však na ni nedáš, běda!
Najdeš si starého děda.
Rozhodla ses pro něho,
Sakuro, ty NEněho...
DĚVKO JEDNA!

Tsunade a Naruťák.

Všude samý básně... všude samý verše... to děsně naštve, vzhledem k tomu, že já nejsem vůbec žádný básnický střevo!!! Ae je to děsně nakažlivý!!! Můj první pokus... a jak tak koukám, nemá to vůbec nic společnýho s Narutem!!! xDDD A zase ty moje zbytečný kecy!!! Mno... snad se bude aspoň trošku líbit!!!

***

Život je tvrdý a záludný...,
ale je také krásný a radostný...

Život je jako cenný artefakt, který se vystaví...,
avšak když se rozbije, už ho nic nespraví...

Života si každý váží...,

Milý Kyuubi, ty zatracená devítiocasá liško,
vím, jak tě musí tížit fakt, že vězní tě mé bříško.
Určitě jsi měl mnohem lepší plány, jako zabíjet a lidem se mstít...
smůla! To bych i já musel všechny tyto věci dělat chtít.
Už je tomu nějaký pátek, co jsi byl do mě násilím zapečetěn
a já se jednou stanu Hokage, takže měl bys být poctěn.
Měl bys jásat, že budeš v těle osoby z Listové nejsilnější,
chránit a bojovat za lidi ve vesnici bude pro nás nejpřednější.

Sasukeho spoveď

Itachi
Jeden malý kluk,
jak jeho táta pravil,
vyrost jako buk
a svou mysl otrávil.

Jednou se mu zachtělo,
získat velkou moc,
v jeho mozku to shořelo,
volal o pomoc.

V tom k němu přišel Peiňucha,
pozvánku jemo dal,
zatvářil se jak Barbucha,
pak se tupě usmíval.

Itachi se zaradoval,
že je do Akatsuki zván,
do Peina se zamiloval,
chtěl Mangekyou Sharingan.

Nakonec ho získal,
a s ním velkou moc,
svůj klan k smrti ztřískal,

Přátelství,
Slovo jež napraví
Každičkou trhlinu života
Bez něj byla by jen samota

Ty jsi tu pro mě, já pro tebe
Spolu se koukáme na nebe
Poseté nekonečnem malých hvězd
Sklánějících se nad tisíci spících měst

Úplněk dnes jasně září
Okruh přátelství vytváří
Přátelství, citu jež pochopit
Můžeš jen, pokud necháš se ním obklopit

Vždy spolu kráčíme
A kráčet dále budem
Dokud já i ty nesetkáme se s osudem
To, čeho se bojíme

Smrt, smrt, ta je ohavná
Každý živý tvor se jí obává
Ale nás dva jen tak nerozdělí

Kráčím temnotou
Mlhou zahalenou
Tma mě ovíjí
A postupně zabíjí

Nevidím na krok
Padám do mdlob
Na zemi tělo mé
Leží nehybné

Oči mé se otevřely
Světlo štěstí spatřily
Ty jsi mě vysvobodil
Z těch nejhorších chvil

Příteli můj drahý
Ty mě vždy ochráníš
Jsem ti za to vděčný
Přátelství nezabráníš…

Ty a já navždy
Zmocníme se vlády
Kráčet spolu budem
Naším krásným životem

Do svých rukou čistých
Převezmeme pravdu
Lidí sebejistých
Co přesto zůstávají vzadu

My pomůžeme světu

Osud spletl naše cesty dohromady,
má duše posetá tvými klamy,
v sdrci neuvěřitelné prázdno,
chci tě slyšet znovu říkat mi "lásko".

Copak nevíš jak tvůj odchod bolí?
Jako bys dostal přes palici holí,
mé srdce touží po tvé lásce,
chci jí dát co pro to, lhářce.

Křičím do ticha "Vrať se"
Křičím ze sebe "Obětuj se"
Křičím ze srdce "Miluj mě"

Tvé oči nic nevidí,
tvé rty nic necítí,
tvé dotyky jsou minulostí,
mé srdce plné nenávisti

Nás dva tvůj "přítel" rozdělil,
bojoval jsi za slib, proto jsi zemřel,

Necítím lásku, necítím žal,
ve prospěch práce jsem se toho vzdal,
Co jsou to lidská pouta?
Je tahle otázka snad hloupá?

Jestli ano tak se omlouvám,
jenže já o nich opravdu nic nevím,
a proto k tobě promlouvám.
Snad mi odpovíš a já pochopím.

Pracuju u Rootu,
a tam přítele jsem měl,
ten ovšem předčasně zemřel.
Teď mám jen tebe,
a ty jsi má poslední naděje,
naděje která mi pomůže pochopit city,
prosím, pomoz mi chápat smysl tvého bytí...

Poslyš, příteli nejdražší
Ty, na kterém mi záleží
Ty, se kterým trávím svůj čas
Ty, jehož slýchávám hlas

S tebou je svět barvitější
S tebou to nejhorší mě těší
S tebou svou radost neskrývám
S tebou se stále jen usmívám

Bez tebe já svůj klid nenajdu
Bez tebe jsem vždycky pozadu
Bez tebe nikdo mi nevěří
Bez tebe jsem jen všem přítěží

Odejdeš a já tu zůstanu
Odejdeš, já kunai svůj vytáhnu
Odejdeš, tím zraníš mou duši
Odejdeš, tím přátelství se ruší

S lítostí oznamuji teď
Bez tebe končí můj svět...

Pro lásku žiji i umírám
O ní sním vždy když usínám
Ta dívka, spása mého srdce
Jednou přišla s kunaiem v ruce
A se slovy 'miluji tě' na svých rtech
Opustil tento svět i její dech
Nechápal jsem, co se stalo
Její tělo k zemi klesalo
Vyrazil jsem jí kunai z ruky
Ozvaly se vyděšené zvuky

Teď ležím tu, pod hlínou a keři
Vedle své lásky, co doteď mi věří

Stojím tu na okraji a vlny hlasitě se bouří,
každá z nich bojuje, každá po životě touží.
Ale já umírám, už nepopadám dech,
z úst se mi vydral tichý bolestný vzdech.

Vzpomínám na dny, kdy jsi tu ještě byl,
dny, kdy v myšlenkách na osud stále jsi žil,
Tenkrát snažil ses pochopit svůj životní běh.
Možná, žes nevěděl, ale stavěl jsi kolem sebe zeď.

Do života ti vstoupil Naruto, ten ninja se žlutými vlasy,
a ty jsi konečně zjistil, proč žiješ a kdo vlastně jsi.
Otevřels oči a tvůj pohled setkal se s mým,

Sama jsi věděla,
sama jsi tušila,
že se to stane.
Sama jsi věděla,
sama jsi tušila,
muselas to tušit...

Sama jsi říkala,
tenkrát jsi říkala,
že s tebou mám zůstat.
Tenkrát mě poprvé,
úplně poprvé
a naposledy napadlo...

Proč jsem to udělal,
proč jsem se tak zachoval?
Zradil jsem tě...

Zradil jsem vesnici,
zradil jsem tebe,
zradil jsem přátele,
zradil jsem sebe.
A to se neodpouští...

Zničil jsem tebe,
zahubil ten ušlechtilý cit,
zničil jsem sebe,
chtěl jsem, abys mě nechala být.
Zničil jsem naději,
zničil jsem lásku,

Jak Sakura ráno vstala,
čelenku si závazala:
„Půjdu matičko k jezeru,
špinavé prádlo si vyperu.“

„Nelži tak hloupě, moje dcero,
vím že nejdeš na jezero!
Říkám tito každý den:
Ty jdeš zase za Sasukem?!“

Nemá Sakura, nemá stání -
za Sasounem už uhání.
Však Gaara za rohem schovává se,
podivujíc se její kráse.

Hned jak z domu vykročila,
písečná paže ji obtočila.
Projela s ní houští,
odtáhla ji k poušti.

Dvůr Gaarův sic prostorný,
bohatství v něm dosti,
ale nikdy v celý čas,
nechodí tam hosti.

[size=18][i][font=Times New Roman]

Ahoj, abych se představil….jmenuji se Kabuto Yakushi
nosím fialový oblek, mám brýle, našedlé vlasy a vůbec mi to moc nesluší.
Teď bych Vám, potenciálním zájemcům, rád nabídl své cenné služby,
za menší příplatek jsem ochoten uspokojit i večerní tužby,
mou asi největší předností je, že umím krásně zpívat,
ale nutno vědět, že jsem stydlivý a nesmíte se na mě při tom dívat.

S klidem můžu říci, že v domácích pracech jsem víc než zběhlý,
připište si k mému jménu: uklízí, pere, vaří a taky žehlí.