Jak Sasuke ke plášti přišel

„Proč míříme do Konohy?“ zeptal se Sugeitsu při pohledu na monument kagů.
„Lepší non-stop krejčovství široko daleko nenajdeš,“ pohotově odpověděl Sasuke.
„Já jsem se svojí mašlí vysoce spokojen!“ pokusil se o vzpouru Orochimaru, avšak marně, neboť mu Sasuke familiérním gestem naznačil, že smrdí. Z toho všeho cestování měla naše čtveřice totálně propocené oblečení. Jediný Sugeitsu na tom byl jakž tak dobře, neboť si zvládal prát oblečení na sobě.

Do obchodu vstoupila podivná kompanie. Smrtelně bledý vysoký muž a tři chlapci, každý s úplně jinou barvou vlasů.
„Dobrý den,“ slušně pozdravil Orochimaru a slizce se usmál.
„D..dobrý den, rodinka přišla nakupovat?“ snažila se odlehčit atmosféru prodavačka.
Juugo už se nadechoval, aby něco řekl, Sugeitsu mu však pohotově zacpal úcta, takže z něj vyšlo jenom zahuhlání ve smyslu: „Ty nejsi naše maminka!“
Oro rychle vymyslel, jak se z toho vyvléct: „Kdepák, to jsou všechno sirotci, a já se o ně starám.“ Tušil, že by díky tomu mohl dostat slevu.
„Jéé, výborně, ke každému plášti pro sirotka dnes dáváme deodorant zdarma!“ potěšila všechny prodavačka. Sasuke sice měl na mysli trochu jinou módu, ale takové akční nabídce prostě nešlo odolat.

Přívětivá pokladní je dovedla do místnosti plné zrcadel, kde již čekala dívka s krejčovským metrem.
„Změřím si vaše míry,“ oznámila jim s milým úsměvem. Sasuke se zamračil, začínal mít déjà vu.
Když si všimnul, že má krejčí u sebe pletací jehlice, už to nevydržel a vyhrknul: „Slečno, nejste vy sestra Haku?“
„Ne, já jsem Ukah," odpověděl nakonec asi muž hlubokým basem. Nikomu to nepřišlo podezřelé.

O hodinu později už si trojice chlapců zkoušela nové černé pláště, padly jim perfektně. K Orovi přišel krejčí.
„Pane, velice se omlouvám, ale už mi na vás nezbyla látka.“
Než stihly Orochimarovi vytrysknout slzy, Ukah rychle pokračoval: „Ale našla jsem ve skladu plášť vaší velikosti, bohužel má vycpávky pro nepříliš svalnaté jedince.“ Sasuke už chtěl poznamenat, že o sobě Ukah mluvil v ženském rodu, proud myšlenek mu však přerušil pohled na Orochimara, který se navlékal do pláště s vycpávkami. Nešlo se ubránit smíchu, Orochimaru teď vypadal jako vyhazovač před nočním klubem. Náš ramenatý hadí muž neochotně zaplatil za pláště a společně se svými kumpány zmizel do tmy.

Branou Konohy prošla skupinka lidí zahalená v černých pláštích.
„Vidíš tu bandu?“ otázal se hlídač svého zkušenějšího kolegy.
„Neboj, tady se dějou daleko horší věci. Já už jsem viděl po ulicích skákat velké žáby, slimáky, stovky klonů blonďatého pometla...tohle nic není,“ uklidnil ho starší hlídač.
„Navíc, s tamtím bouchačem bych si nechtěl nic začínat.“

Později do krejčovství vtrhnula zadýchaná brýlatá dívka. Karin až sem sledovala stopu Sasukeho, dál se však ztrácela v mohutném oblaku AXE.
„Nebyl tady takový pedofilní chlapík a tři jeho oběti?“ otázala se zaskočené prodavačky.
„Ano, před chvílí tady nakupovali černé pláště, toho chlapíka poznáte podle toho, že má velká ramena,“ vzpomněla si na nápadnou Orochimarovu siluetu pokladní. Karin zmizela do tmy stejně, jako její bývalí týmoví kolegové.

V dálce konečně spatřila svůj cíl. Ramenatý muž v černém plášti, to musel být on. Doběhla ho, plácnula přes záda a vykřikla: „Tak kde máš Sasukeho, ty starý úchyle?“ Muž, ukázkový pouliční rváč, se se zavrčením otočil a prokřupal si pěsti.
„Sarutobi Sasuke, tak říkám svojí pravačce. Tak tady je,“ napřáhnul se. Karin měla problém.