Nová naděje 02-Nový domov

"No nedivte se. Jsem prostě divná," řekla tajuplně Saki.
"Jasně," přikývli všichni.
"Tak jo. Už půjdeme, aby si Saki odpočinula a uzdravila," prohlásila Nami.
"A kdo ji ponese?" zeptal se Juugo.
"Hmm... Sasuke!?" navrhl Suigetsu.
"To je dobrý nápad," přemýšlela na hlas Nami.
"Dobře," souhlasil Sasuke.
Tak ji zase vzal do náruče a pomalým krokem se vydali ke své skrýši. Mezi tím jak šli tak jim Suigetsu udělal přednášku, jak Saki má pěkné dlouhé tmavé hnědé vlasy a tmavě modré oči. Karin to tak trochu naštvalo. Tak začala přednášku o Sasukeho síle. Jak je silný, že by zabil každého, kdo by mu zkřížil cestu. Suigetsu ten se lehko nedal a začal se s Karin hádat. No a Nami toho už měla tak trochu po krk a zařvala:
"Buďte, ztichá!! Vy dva tupouni!" Překvapivě ztichli. Po chvíli se Nami začala nudit, tak se ptala Saki.
"Jakou máš oblíbenou barvu?" zeptala se Nami.
"Já? Všechny krom růžové," odpověděla Saki.
"Jaké ovládáš elemety?" chtěl vědět Saigetsu.
"No oheň, vodu a diamant," řekla Saki.
"Máš nějakou rodinu?" zajímal se mile Juugo.
"Ona a rodina?! Tak to sotva!!" odsekla suše Karin.
"Ona a rodina?! Tak to sotva!!" napodobovala Saki Karin.
Na to se všichni začali smát. Krom Sasuke ten se jen pousmál. Jak to Saki zpozorovala, že se Sasuke pousmál, tak usoudila Saki.
"Hehe… Sasuke nechtěl bys mně už položit dolů?? Já chci už po svých!!"
"Jak chceš," řekl nezvykle hezky Sasuke a položil Saki.
Jakmile Sasuke postavil Saki na zemi, zabalancovala.

Naštěstí Sasuke ji ale stačil chytit. Saki se jen lehce začervenala a Sasuke? Ten se jen usmál. Nami jen očekávala, co Sasuke udělá a chtělo se jí křičet:
Sasuke no ták požádej ji už o tu ruku!Jen už při té představě, jak Sasuke klečí a žádá Saki o ruku. Nami už to nevydržela a začala se řehtat a při tom se držela jednou rukou za břicho a druhou ukazovala na Saki a Sasukeho. K tomu ji ještě tekly slzy, ne, že by plakala ale slzy ji tekly díky smíchu. Možná by ty slzy vytvořily napajedlo v s**engeti. Karin byla o několik metru po zadu takže nevěděla, co se stalo. Až tam dorazila a uviděla, jak Sasuke drží Saki za pas tak zařvala:
"Cože!!!!"
"Vy-vy vypadáte jak byste vypadly z nějaké pohádky," dostala ze sebe nakonec Nami.
Mezi tím jak Nami básnila o Sasekem a Saki. Tak Sasuke posadil Saki na zem a zeptal se jí, jestli jí je dobře. Dokonce se nabídnul, že jí ještě ponese, že to není tak daleko. Saki jen zakroutila hlavou na náznak, že ne.
"Tak alespoň mi dovol, ať ti pomůžu na nohy," nabídl se starostlivě Sasuke.
"No tak dobře:" přijala nabídku Saki.
Tak ji Sasuke pomohl na nohy a šli dál. Sasuke se od Saki nehnul. Měl o ni celkem strach a to děsilo Suigetsa, jelikož Sasuke a starost? To nejde do hromady. No, a když si každý v té svoji hlavě něco představoval. Třeba jako Nami. Ta si představovala, jak by vypadaly Sasukeho a Sakičiny děti. Začala se zase smát. Karin jen převrátila oči v sloup a vymýšlela jak Saki něco udělat. Juugo a Suigetsu si povídali mezi sebou. Za chvíli už došli ke skrýši.

"Hehe… proč stojíme před stromem?" divila se Saki.
"Tady je vchod do naší skrýše," odpověděl Juugo.
"Ahá," přikyvovala Saki.
"Takhle vypadáš srandovně," napadlo Nami.
"Jak se tam ale dostaneme?" vyzvídala ještě jednou Saki.
"Lehce," usmál se Suigetsu.
Saki jen nevěřícně koukala, jak se tam dostanou. Sasuke jen šáhl dva metry od země na kmen stromu. Objevily se dveře. Karin se podívala na Saki. A její pohled napovídal: "Ha jsem lepší než ty!"
Sasuke otevřel dveře a za dveřmi vedly dřevěné schody dolů. Schody byly metr široké a sestupovaly asi deset metrů dolů. A ještě se začalo stmívat. Jak schody byly níž, tak byla větší tma.

"Tak co? Už máš strach?" těšila se nadějně Karin.
"Ne ale ty se třeseš jako čivouva,"utrousila si Saki.
"Css… jen počkej!" pronesla rozzuřeně Karin a strčila do Saki.
Naneštěstí Saki chytl Sasuke. A pověděl:
"Je to tři nula," Saki jen přikývla. Měla co dělat, aby neomdlela.
"Raději tě teď ponesu. Přeci jenom ty schody jsou už kluzké," pověděl Sasuke.
Saki přikývla na náznak souhlasu. Karin rudla vzteky. Za chviličku už došli dolů. Sasuke pustil Saki na zem.

"Proč tu je šest pokojů když vás je jen pět?" zarazila se Saki.
"Tady Nami nám předpovídá budoucnost. Takže věděla, co se ti stane. A taky díky tomu jsme tě zachránily," zodpověděl tiše Sasuke
"Aha," přikývla Saki.
"No tak tady máš pokoj ty Saki. Vlevo od tvého pokoje je Sasuke. A vpravo zas Saigetsu.
Naproti tvému pokoje jsem já. Vpravo od mého pokoje je Karin. A na druhé straně je Juugo." veselila se Nami.
Saki jen na všechno odkývala hlavou.
"Tak si už běž lehnout, ať nabereš sílu. A taky ať si odpočineš," poradil mile Suigetsu.
"To je dobrý nápad," napadlo nakonec Saki.
"Dobrou," zavolali na ni všichni.
"Taky dobrou. A děkuji za všechno," poděkovala tiše Saki, než zalezla do svého nového pokoje.

Saki rukou jezdila rukou po zdech, aby našla vypínač. Jakmile ho našla, tak ho zmáčkla. Světla se pomalu rozsvěcela. Saki se pokoušela zvyknout na světlo. Pokoj vypadal sice male ale za to útulně. Zdi byly chladné, jelikož tady nikdo nežil už nějakou tu dobu. Stěny měli bílý odstín. Postel stála uprostřed místnosti. Zem pokrýval prach. Pod prachem dřevěné parkety. Nejsou tu žádná okna jen dveře, které mířily na chodbu a do koupelny. Nic víc.

Saki po chvíli zhasla světla a šla si lehnout. Přemýšlela, co se bude dít dál.
Budu schopná tady žít? Nebo radši zemřu? Sice jsem neměla srdce. Ale stejně dneska umřela čtvrtina populace ninjů v Mlžné. K tomu sem se spřátelila se čtyřmi lidmi. Počkat! Nebylo jich pět? No jo no… ta brejlatá. Ona je strašně, no jak bych to řekla… posedlá Sasukem? Jo to je to správné slovo "posedlá". Juugo má rád podle mně zvířata. Nami ta je zas moc veselá. S ní by se smál i hřbitov. Suigetsu ten pořád má v puse to brčko. Jak mu může to brčko vůbec vydržet? A v neposlední řadě tu je Sasuke. Na mně působí pozitivně. myslela si Saki pro sebe až z toho usnula.
Spala tak klidně, že jste měli problém u ní zpozorovat, jestli dýchá. Usmívala se. Díky tomu, že se jí zdál hezký sen.

Ve snu
"Akemi? Akemi?" ptala se pořád do kola Saki.
"Ano Saki? Potřebuješ něco?" zeptala se Akemi.
" No. Ano… Mohla bys mně naučit nějaké jutsu?" dychtila po tom Saki.
"Ne nemohla ti je teprv pět." poučila Saki Akemi a pohladila ji po vlasech.

Realita
Saki ještě v klidu spala. Ale Saki ani nikdo krom Karin neví, co se stane. Saki jen pootevřela jedno oko. Tohle dělala pořád. Ani neví proč. Dívala se do stropu. Uviděla tam něco modrého asi chakru. Ale potom ji došlo, že se to rychle řítí dolů. Jen tak stačila vylézt z postele. Ozvala se rána a následovně se objevil i kouř. Dveře se rozletěly. V nich stáli všichni vyděšení. Nami pohotově přiběhla k Saki a zeptala se, jestli ji něco není. Saki odpověděla, že ne naštěstí se tomu vyhnula. Suigetsu zas běžel za Karin a jednu jí střeli. A zařval:
"Co tě to proboha napadlo?!" Sasuke přiletěl za Saki a zajímal se jestli jí něco neboli. Saki zatřepala hlavou, že ne. Nami poodešla kousek a při cestě si sebou vzala i Sasukeho. Chtěla si ze Sasukem promluvit ohledně Saki. Mezi tím jak si Nami ze Sasukem ne příliž potichu povídali. Tak Saki znovu usla. Zdál se jí sen o její starší sestře Akemi. Mamce a taťkovi. A jak to bývá po hezkém snu příjde noční můra. Zdál se jí ten okamžik kdy jí bylo šest let a Mlžná byla ve válce s Vodopádovou. Tehdy jí zabili rodinu přímo před jejíma očima. Tehdy ztratila vše rodinu i všechny city. Saki se z noční můry probila, prudce se posadila na postel a rozhlížela se kolem sebe.

Seděla na posteli. Přišlo ji to divné jelikož měla postel vejpůl. Nějak to neřešila. A lehla si. Uslyšela pohyb. Nebála se vůbec. Myslela, že se jí to nejspíš zda. Ale vše může klamat.
"Už jsi vzhůru?" uslyšela Saki.
Saki se tak lekla, že vyskočila z postele. A zaujala bojovou pozici.
"Neboj to jsem já Sasuke."
Pomalu se Sasuke přiblížil k Saki. Až byl u ní tak Saki dal ruce podel těla. Nechce, aby se ohrozila sama a ani, aby neohrozila ho. Sasuke se k ní naklonil a...