Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 007

007 – Jediná slza
O několik hodin později jsme všichni seděli na chodbě v nemocnici, každý ponořený do vlastních myšlenek. Yamato byl na operačním sále a byl tam asi tři hodiny. Ze sálu vyšla Shizune v bílém plášti, s rouškou na obličeji a takovým tím sáčkem na hlavě. Na rukou měla rukavice. Všichni jsme okamžitě vyskočili.
„Bude v pořádku?“ ptal se hned Kakashi.
„Těžko říct, teď ho převezou na pokoj. Je možné, že...“ nedořekla to a sundala si roušku a tvářila se smutně.
„Takže...? Nevzdáte to, že ne?“ ptal jsem se já. Nijak zvlášť jsem ho neznal, ale připadal mi vcelku fajn a byl to Kakashiho dobrý přítel.
„Samozřejmě, že ne,“ ujistila nás, „ale i tak je možné, že se z toho nezotaví,“ sklopila oči.
„Nesmíte to vzdát!“ řekl Kakashi.
„Nevzdáme to,“ řekla Shizune.
„Můžeme za ním?“ zeptal se Kakashi.
„Ano, ale opatrně, pořád je v kritickém stavu,“ řekla Shizune a vedla nás chodbou. Nejspíš ho tam převezli někudy vnitřkem, těžko říct. Zastavila se u pokoje 115, zaklepala a vstoupila. Nepochopil jsem, proč klepe, když je v bezvědomí, ale asi pro jistotu.
„Pojďte,“ pobídla nás, následovali jsme ji. Yamato byl připojen k hodně přístrojům.
„Jak na tom je?“ zeptal se Kakashi, který ho smutně pozoroval.
„Dýchá sám a srdce mu bije pravidelně a silně, ale i tak možná...“ zlomil se jí hlas. Až teď si všimla Konan a Itachiho.
„Co vy tu...?!“ vyjekla.
„No my jsme...“ začala vysvětlovat Konan.
„Podepsali, jako jediní, mír,“ přerušil jsem ji.
„Aha, ale měli by jste jít za Tsunade-sama,“ řekla Shizune.
„Zavedu je tam,“ ozvala se zničehonic Temari, která až do teď nepromluvila ani slovo.
„Dobře,“ řekla Shizune a Temari Konan a Itachiho odvedla. V pokoji jsme byli jen já, Shizune, Kakashi, Kiba a Akamaru.
„My taky půjdeme,“ řekl Kiba a smutně se podíval nejdřív na Yamata a pak na Kakashiho a odešli. Stál jsem tam a díval se na Yamata, jak leží napojený na všechny ty přístroje a hadičky. Vešla Tsunade.
„Tsunade-sama! Právě jsme za vámi poslali dva bývalé členy Akatsuki,“ řekla Shizune.
„Ano, viděla jsem je a řekla jsem Temari, aby je zavedla do těch volných pokojů v tom domě, kde bydlí Naruto,“ řekla Tsunade.
„A je to rozumné? Přece jen Naruto – Akatsuki,“ ozval se Kakashi.
„Bude to muset přežít,“ řekla Tsunade, „taky jsem jí řekla, aby je nikdo zatím neviděl.“
„To je dobře,“ řekl Kakashi. Najednou začal přístroj napojený na Yamatovo srdce pípat jako zběsilý a čára na přístroji se vlnila míň a míň. Tsunade k němu hned přiskočila.
„Prosím, zachraňte ho!“ zaprosil Kakashi
„Pokusíme se!“ řekla Tsunade a začala něco Yamatovi dělat, „přiveď Sakuru! Hned!“ štěkla na mě a já rychle odešel.
„Kakashi, měl bys jít,“ řekla Kakashimu.
„Dobře. Hlavně ho zachraňte!“ řekl a taky odešel. Na chodbě si sedl na židli a seděl. Mezitím jsem konečně našel Sakuru, jak sedí na lavičce s Ino a o něčem debatují.
„Sakuro! Rychle se mnou pojď za Tsunade do nemocnice!“ řekl jsem. Neptala se proč, prostě vyskočila a utíkala se mnou zpátky. Došli jsme do nemocnice k pokoji 115 a okamžitě vpadli dovnitř. Sakura málem vyjekla, když uviděla Yamata.
„Ach ne!“ vylezlo z ní, Tsunade po ní začala štěkat rozkazy.
„Shikamaru, běž za Kakashim!“ rozkázala mi a já poslušně šel. Na chodbě jsem si sedl ke Kakashimu. Další dvě hodiny jsme čekali, z okna jsem viděl, že se už setmělo. Otevřely se dveře a ven vyšla Sakura. Kakashi hned vyskočil, jakoby sedl na ježka.
„Tak co?!“ hned se jí ptal.
„No... On...“ nedokázala to říct.
„On...?! Není... mrtvý, že ne?“
„Ne, ale...“
„Tak co?! Mluv už, sakra!“
„Není na tom nejlíp,“ vyslovila Sakura ty slova, jakoby se bála, že ji Kakashi zabije, „nepřežije to,“ řekla tu hroznou pravdu nahlas a měla co dělat, aby se nerozbrečela. Koneckonců byl nějakou dobu velitelem Týmu Kakashi.
„N-nepřežije?“ vykoktal.
„Ne, chce abych vás přivedla, aby... se mohl rozloučit. Probraly jsme ho,“ řekla a vracela se do pokoje.
„J-já n-nevím j-jestli to zvládnu,“ třásl se mu hlas, já jakobych tam nebyl.
„Pojďte,“ řekla a vešla do pokoje. Yamato ležel na posteli, netvářil se nějak smutně, ale ani vesele.
„Kakashi-senpai... Budeš mi chybět,“ řekl, „nechci abyste byli smutní.“
„Co si myslíš?“ zeptal se Kakashi, „nejdřív vše v pohodě a teď to hodláš vzdát?!“
„Ne... Nepřežiju to,“ řekl a zaúpěl bolestí.
„Ale vždyť jsi naživu, mluvíš s náma, hýbeš se a všechno, tak jak to, že to nepřežiješ?“ zeptal se Kakashi. Tsunade a Shizune stály v rohu a mlčky ty dva pozorovali.
„Všechno mě bolí, už nemůžu vzdorovat bolesti. Dovolím jí, aby mě zabila,“ pronesl Yamato bolestně, „prosím, nechali byste nás o samotě?“ požádal nás.
„Dobrá, ale rychle,“ řekla Tsunade a společně jsme vyšli na chodbu.
V pokoji...
„Kakashi, musím ti něco říct,“ řek Yamato a zhluboka dýchal, jak překonával bolest. Kakashi se k němu sklonil.
„Já... miluju...“ pošeptal, „řekni jí to jen v případě nejvyšší nouze,“ řekl Yamato, „sbohem,“ řekl a vydechl naposled. Kakashimu se zalilo oko slzami. Jediná slza ukápla na zem.