Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 006

006 - „Odcházím.“
Tentokrát Hidan a Kakuzu nešli, Konan přišla s Itachim a s Kisamem.
„Zdravím,” řekla vesele Konan. Kývli jsme na ně.
„Itachi, Kisame víte proč jsme tady,” řekla jim.
„Ano,” řekl za oba Itachi.„Přece to nepodepíšeme, že ne Itachi?” řekl Kisame.
„Podepíšu,” řekl Itachi a všechny tím překvapil. Jeho výraz byl pořád stejný. Jeho bezvýrazí výraz nic neříkal, nešlo z něj nic vyčíst. Kakashi se zatvářil překvapeně. Zjevně nečekal, že Itachi to přijme.
„Já ne,” zašklebil se Kisame, „tenhle život se mi líbí.”
„Mohl bys žít líp, nemusel by ses skrývat,” začal ho přesvědčovat Yamato.
„Promyslím to, ale nemyslím, že změním názor!”
„Tady,” řekl Kakashi a podal smlouvu Itachimu. Ten si ji vzal, chvíli se na ni díval, těžko říct jak, a pak pozvedl pero a podepsal.
„Tak,” řekl a podal smlouvu zpátky Kakashimu.
„Díky,” odpověděl Kakashi. Najednou přiletěl černý pták se vzkazem pro Konan. Sedl jí na rameno a natáhl nožku, ke které měl vzkaz přivázaný. Konan ho odvázala a přečetla. Zorničky se jí rozšířily údivem.
„Co se stalo?“ zeptal se Kakashi.
„Pein píše, že nikdo sem nechce chodit a že se máte vrátit do Listové a přestat ho otravovat zbytečnostnmi!“ řekla a pohlédla na každého z nás, „mrzí mě to,“ řekla smutně, sundala si Akatsuki plášť a roztrhala ho, „půjdu s vámi do Konohy, odpracuju si zločiny a budu žít normálně,“ řekla a povzdechla si.
„Půjdu taky, tolik jsem toužil se jednou vrátit do Konohy a chtěl jsem ji chránit a teď se do ní můžu vrátit a žít čestně. Konečně,“ řekl Itachi a sundal si plášť a také ho roztrhal, kousíčky pláště dal ke Konaniným a pak je spálil ohnivou koulí.
„A co ten Kakuzu?“ zeptal jsem se pomalu.
„Pein napsal, že si to rozmyslel a že jeho podpis mám vymazat,“ vysvětlila Konan.
„No nevadí. Půjdeme, pokud ještě dnes něco uběhneme, můžeme dorazit do Konohy zítra večer,“ řekl Kakashi a začal si balit.
„Bude to těžké, budu muset na něj zapomenout,“ řekla Konan a povzdechla si. Sedla si na zem a čekala, až si všichni sbalíme.
Asi po půl hodině jsme konečně byli připraveni vyrazit.
„Počkat a co snídaně?!“ zeptal jsem se naštvaně. Kakashi místo odpovědi hodil každému balíček.
„Kdy je stihl zabalit?“ pomyslel jsem si a vyskočil na větev, tam jsem balíček rozbalil a viděl okaralý chleba s plesnivým něčím, co už ani nebylo poznat, co původně bylo. Okamžitě jsem to zahodil. Teď mi bylo jasné, že to Kakashi balil tak před třemi dny. Nebo později.
„Fuj! To si myslíš, že to budeme jíst?!“ vyjekla Temari.
„Cha! Už na to přišli. Doufám, že to po něm hodí,“ pomyslel jsem si a usmál jsem se nad tou představou. A opravdu, Temari ten chleba hodila Kakashimu na hlavu. Ten se bránil rukama nad hlavou.
„Nic jiného nemáme,“ řekl Kakashi a zahodil i svůj chleba, „budeme to muset vydržet. Berte to jako cvičení!“
„Ach jo! Kakashi já říkal, že nachystám jídlo!“ řekl Yamato.
„Nevadí!“ Kakashi vyskočil na větev za mnou, „jdeme!“ rozkázal a všichni poslechli. Skákali jsme a skákali. Nic zajímavého se nestalo a večer jsme se utábořili na malé mýtince. Kakashi ulovil malého jelena.
„To si děláš srandu!“ vyjekl jsem, když jsem viděl, co nese.
„Ach Shikamaru! Promiň!“ omlouval se mi, ale bylo vidět, že to udělal schválně. Lehl jsem si zády k ostatním. Zakručelo mi v žaludku. Hlad byl nesnesitelný. Najednou přišla Temari a něco mi podala. Byl to nějaký balíček, už jsem se obával, co v něm najdu.
„Neboj,“ chlácholila mě, „není v tom něco takového jako od Kakashiho,“ ujistila mě a tak jsem ho otevřel. Byly v něm dvě jablka a voda.
„Díky,“ poděkoval jsem a zakousl se do jednoho jablka.
„Není zač, já s jeleny nic nemám a tak mi nevadilo je jíst,“ řekla a pokrčila rameny, uvědomila si co řekla a dala si ruku přes pusu, „promiň!“ omluvila se rychle, když dala ruku dolů.
„V pohodě,“ řekl jsem mezi dvěma sousty. Konečně jsem snědl i druhé jablko a napil se vody a mohl spát. Temari se ke mně opět přitulila.
„Dobrou,“ zašeptala.
„Dobrou,“ odpověděl jsem a usnul.
Byl zázrak, že se mi ráno nic nestalo, ale tušil jsem, že stane.
„Dobré ranko!“ popřála všem Konan, i když jsem byl vzhůru jen já a Temari.
„Shikamaru, všiml sis, že se ti dnes nic nestalo?“ zasmála se Temari.
„Hmm!“ zamručel jsem. Najednou naše vyhaslé ohniště vybuchlo. Naštěstí jsem byl s Temari dost daleko, ale Yamato takové štěstí neměl. Ležel kousek od ohniště. Byl celý popálený a začal hořet. Kakashi se hned probudil a začal ho hasit, ale než se mu to podařilo, Yamatovy popáleniny byly rozsáhlé a měl malou naději na přežití.
„Ne! Yamato!“ křikla Temari, ale nebylo jí to moc platné. Všichni jsme hned k němu přistoupili a Kakashi z něj začal strhávat ohořelé oblečení.
„Temari,! Nestůj tak! Bež pro vodu, hned!“ křikl na ni Kakashi a dál strhával oblečení.
„Bomba byla v ohništi?“ zeptala se mě Konan.
„Ano,“ řekl jsem.
„Itachi!“ sykla Konan.
„Jasně, už jdu na to,“ ujistil ji a v očích se mu objevil Sharingan.
„Jak jsem si myslel. Je to Deidarova práce,“ řekl.
Někde ve větvích nad nimi...
„Sakra! Objevili mě!“ pomyslel si blonďák, „je jich na mě moc, ale měl by tady někde být Kisame a Hidan. Tak kde jsou?!“ ptal se sám sebe Deidara.
U ohniště...
„Musíme odtud!“ řekla Konan.
„Nemůžeme,“ řekl Kakashi a trhl hlavou k Yamatovi. Konečně Temari přinesla vodu. Kakashi si ji od ní vzal a začal jí chladit Yamatov spáleniny, pak vytáhl ze svého batůžku obvazy a obvázal Yamata.
„Nevydrží dlouho, musíme ho okamžitě dopravit do Listové,“ řekl Kakashi, přehodil si ho přes ramena. Yamato zasténal bolestí.
„Ššš...“ utěšoval Kakashi a rychle začal skákat po větvích. Skákali jsme za ním.
Po několika dlouhých mučivých hodinách jsme konečně zahlédli brány Konohy a vzdychli jsme úlevou.
„Rychle jděte pro Tsunade!“ rozkázal Kakashi strážným brány. Ti se divili, ale když viděli Yamata, hned se rozutíkali.