Láska zalitá krví 2.- Nalezení citu

„Tak jsme tu.“ Řekl spokojeně Kyro po chvíli, kdy zíral na bránu Listové.
„Přece bys mě teď neopustil.“ Dodala s úšklebkem Nari.
„To myslíš, že mě nechají tě donést až k Hokagemu?“ Zeptal se Kyro.
„Budou muset, od nikoho jiného se odnést nenechám. Všichni by to udělali jen, aby si šplhli u Hokageho a stouply v žebříčku v Listové. Jen ty to děláš, i když za to nic nečekáš. Vidím ti to na očích Kyro.“ Odpověděla s úsměvem na rtech.
„Uvidíme tedy, bude mi ctí tě donést až k sídlu Hokage. Vlastně jsem ho ještě nikdy neviděl.“ Řekl trochu nedočkavě Kyro.
„Brzy ho poznáš.“ Odvětila s úsměvem Nari. Brzo se k nim dostavil ninja, jenž měl bílou pásku přes nos. Vypadal, že hlídal u brány.
„Co se stalo Nari?“ Zeptal se muž zvědavě.
„Jen jsem si vyvrkla kotník Kotetsu, nic vážného.“ Podotkla s nevinným úsměvem.
„Dobrá měl bys zrychlit.“ Řekl a podíval se při tom na Kyru: „Hokage ji už očekává.“ Kyro jen kývnul na důkaz souhlasu a poté za navigace Nari se dostali až k sídlu Hokage. Poté prošli bludištěm v sídlu Hokage až se ocitli před velkými dveřmi.
„Na co čekáš Kyro?“ Zeptala se náhle Nari, když stáli necelou minutu před dveřmi k Hokagemu.
„Moc se mi tam nechce.“ Zaváhal Kyro.
„Nebuď strašpytel Kyro.“ Pobídla ho Nari, zaklepala a otevřela dveře.
Osoba sedící za stolem měla židly namířenou k oknu tak, že si asi ani nevšiml jejich příchodu. Aspoň tak si to Kyro myslel. Ihned toho využil, jemně posadil Nari na židli a chtěl se vypařit. Nari ho však pevně chytla za plášť a tak přestal klást odpor.
„Jsem rád, že jsi už dorazila Nari.“ Muž na křesle se jen otočil a Kyro tak poprvé spatřil Hokageho Skryté Listové. Za stolem seděl bloďatý chlapík s modrými oči a milým obličejem. Tvářil se však překvapeně, když uviděl Nari za doprovodu chlapce ze Skryté Písečné.
„Ahoj tati.“ Řekla s úsměvem Nari. Blonďák jí úsměv opětoval a poté si opět prohlížel Kyru. Ten však znervózněl, když zjistil, kdo je její otec.
„Je mi ctí vás poznat Hokage-sama.“ Řekl s respektem Kyro a při tom se trochu poklonil. Blonďák se jen zasmál.
„Nemusíme být zas až tak formální, můžeš mi říkat Naruto.“ Dodal s úsměvem.
„Pokusím se Hokage-sam.... teda Naruto.“ Jmenovaný se opět jen usmál a poté jeho výraz trochu zvážněl.
„Nechci být k tobě nezdvořilý, ale potřebuju si s Nari promluvit osamotě.“ Kyro jen odkývl souhlas a odešel na chodbu, kde se opřel o zeď a čekal. Za několik desítek minut kolem něj prošlo dost lidí a všichni se na něj dívali dost podezřívavě. Nejvíc se mu však nezamlouval muž s dlouhými hnědými vlasy a s bílíma očima. Pak se však otevřeli dveře z nichž vyšel Naruto.
„Děkuju ti, že jsi ochránil mojí dceru. Jsi v Listové vždy vítán.“ Pronesl vděčně Naruto.
„Bylo mi ctí Naruto.“ Řekl s úsměvem Kyro.
„Nevadilo by ti kdybys Nari ještě odnesl do nemocnice?“
„S radostí.“ Řekl Kyro a rozešel se do místnosti. Jemně vzal Nari do náručí a odcházel. Než však odešel ho Naruto ještě zastavil.
„Potom se za mnou ještě stav.“ Kyro jen kývl na důkaz souhlasu a poté pokračoval v cestě.
„Padl jsi mu do oka.“ Řekla Nari s jejím nekončícím úsměvem na tváři.
„Netušil jsem, že by dcera Hokageho byla na tak nebezpečné misi.“
„Nechtěl mě omezovat a já si to vybrala sama.“
„Ty jsi asi docela statečná co?“ Řekl s obdivem Kyro.
„Jen občas, co se týče úkolů to ano, ale nerada bojuju.“
„Pozoruhodné.“ Už jen dodal Kyro a náhle stál před nemocnicí. Je jasné, že jí nenašel sám, ale opět se vše seběhlo za pomocí navigačních schopností Nari. Jakmile vešli dovnitř nemuseli ani čekat. Během opravdu krátké chvilky k nim přiběhla hysterická žena v bílém plášti.
„Nari? Co se stalo?!“ Nari si jen odfrkla a odvětila.
„To nic mami, jen mám vyvrklý kotník.“ Teď si toho Kyro všiml, ty dvě jsou si dost podobné. Ale také si všiml toho, že oči její matky jsou podobné, ne-li stejné jako měl ten chlápek, co si ho prohlížel před Narutovo kanceláří.
„Chlapče, pojď za mnou.“ Kyro pln slušnosti okamžitě poslechl ženu a následoval ji. Dovedla ho až do jednoho pokoje. Kyro duchapřítomně položil Nari na postel. Žena náhle někam rychle odběhla.
„Půjdu za Narutem, zjistím co po mě chtěl.“
„Přijdeš mě ještě navštívit?“ Zeptala se prosebně Nari.
„Ani o tom nepochybuj.“ Odpověděl mile Kyro. Už měl namířeno pryč, ale Nari ho chytla za plášť, s pomocí úchytu se posadila, přitáhla si Kyru k sobě a políbila ho. Po dlouhém polibku se na sebe oba usmáli a společně se začervenali.
„Odměna za to, že jsi mě zachránil.“ Dodala s flirtujícím úsměvem. Kyro už jen pomohl Nari zpátky do pozice lehu a poté odešel. Cestu již znal a tak netrvalo dlouho a byl zpět u Narutových dveří. Zaklepal a po vyzvání vešel. Uviděl Naruta sedícího ve svém křesle a vedle něho muže s černými vlasy a znuděným výrazem.
„Rád tě vidím Kyro. Chtěl jsem s tebou probrat něco, co mi řekla Nari. Posaď se.“ Nabídl Kyrovi místo a ten bez váhání přijmul. Než stihl dosednout, Naruto pokračoval: „Kdo zabil tvé rodiče? Vím, že se ti to neříká lehko, ale chcem ti pomoct.“ Kyro bez váhání jakmile slyšel téma se zvedl a vyrazil ke dveřím. U dveří se jen otočil a spustil:
„Tohle je moje pomsta a já jsem ten, kdo ji vykonná.“ Řekl s vážným výrazem ve tváři Kyro.
„Nemůžeš se nechat vést jen pomstou. Chcem ti jakkoliv pomoct.“
„Chcete mi pomoct? Tak mi sežente učitele. Musím se zlepšit.“
„No... dobrá je-li to tvé přání, za záchranu mé dcery ti zařídím učitele. Stav se zítra brzo ráno.“ Dodal nakonec Naruto. Kyro jen kývl na důkaz souhlasu a poté odešel dveřma z kanceláře a následně došel ven. První směr kam se vydal vedl do nemocnice. Když však dorazil jedinné co se dozvěděl, že je u Nari zrovna doktor a má se stavit za hodinu. Nyní už jen přemýšlel o tom co bude tu hodinu dělat. Umýnil si, že prozkoumá vesnici a tak se vydal náhodným směrem a lehkým krokem vyrazil. Došlo mu, že to asi nebyl dobrý nápad poté, co hodinu jen tak bloudil. Pochopil, že se ztratil. Furt chodil a hledal nějaké orientační body. Náhle v uličce, kterou zrovna míjel uslyšel křik. Duchapřítomně a nenápadně se přiblížil. Jeho směrem vyděl utíkat staršího muže s kabelkou v ruce. Opodál za ním se snažila běžet postarší žena. Kyro na nic nečekal, složil pečetě a vytvořil pod běžícím mužem bahno, které ho okamžitě zastavilo. Kyro k němu jen pomalu přišel, vzal kabelku z ruky a poté gestem naznačil, aby co nejrychleji zmizel. Když doběhla i ona žena, kabelku jí okamžitě vrátil.
„Mockrát ti děkuju mladíku.“ Řekla žena vděčným tónem.
„To byla maličkost.“ Odvětil Kyro.
„Jak se ti můžu odvděčit?“ Zeptala se.
„Potřeboval bych najít nemocnici. Chtěl jsem si prohlídnout město, ale ztratil jsem se.“ Žena se jen pousmála a naznačila Kyrovi, aby jí následoval. Po necelých deseti minutách, motáním se všelijakými uličkami se ocitli před nemocnicí. Ani nestihl poděkovat a žena byla náhle pryč. Chvíli jen tak nechápavě koukal a poté pln radosti vyšel do nemocnice. Jedna ze sestřiček ho dovedla až k pokoji Nari. Zaklepal a poté vešel. Na tváři Nari se objevil úsměv plný štěstí.
„Jsem ráda, že jsi mě přišel navštívit.“ Řekla hned jakmile Kyro vešel.
„Já jsem rád, že jsem tě mohl přijít navštívit. I když mi osud moc nepřál.“
„Co se stalo?“ Zajímala se hned Nari. Kyro se jen pousmál, posadil se na blízkou židly, přisunul se blíž k Nari a poté jí žačal vyprávět celý příběh o jeho zkoumání Listové vesnice. Následně si už jen povídali, povídali a stále si měli co říct.
„Už je docela pozdě.“ Uvědomil si náhle Kyro.
„Máš kde spát?“ Zeptala se starostlivě Nari.
„Asi půjdu do lesa a lehnu si k nějakýmu stromu.“ Řekl s úsměvem a zároveň vážně Kyro.
„Tak přespi tady, se mnou... Jejda to znělo asi divně že? Myslela jsem jako se mnou v pokoji ta druhá postel je nevyužitá.“ Dodala zarudlá Nari. Kyro se jen pousmál a s radostí souhlasil. Šli spát hned poté, jelikož byli oba unavení.
Kyro neměl dobré spaní. Jen co usnul ho trápily šílené noční můry. Všechny se točily kolem tří lidí.
Ty tři lidi byli jeho rodiče a jejich vrah Uchiha Itachi. Jeho oči se mu vpily do paměti. Náhle se vzbudil a téměř okamžitě si utahaně všiml, překrásného měsíce a spousty hvězd na obloze. Setřel si pot z čela, zvedl se a přistoupil k oknu. Jen tak tam stál a pozoroval měsíc.
„Děje se něco Kyro?“ Zeptala se Nari poté, co se vzbudila a všimla si, že Kyro stojí u okna.
„Jen zlé sny Nari... jen sny.“ Nari se zakoukala na Kyrovo polonahé tělo a trochu se zadívala, ale pak dostala nápad.
„Kyro, co kdybychom spojili postele k sobě? Neber to jako... vždyť víš..., ale třeba se ti bude líp spát.“ Kyro se jen pousmál a hned poté přitiskl svojí postel k posteli Nari. Pak oba zalehli a již odpočívali nerušeným spánkem.
Ráno se Kyro vzbudil celkem brzo, navíc byl překvapen, že má u sebe Nari, která se ho držela kolem pasu. A jen co vrátil svojí postel do bývalé polohy tak, aby nezvbudil Nari se vydal do sídla Hokage. Ráno byla Listová velmi klidná a po normálně rušných ulicích chodilo jen několik málo lidí. Všechno šlo jako obvykle, došel ke kanceláři Hokage, zaklepal, vešel , pouze s tou změnou, že nyní viděl vedle Naruta muže s krátkými černými vlasy a rudým šátkem kolem krku.
„Nejdřív ti chci říct Kyro, že jsem o všem informoval Gaaru, aby aspoň věděl, že jsi u nás. A nyní se seznamte tohle je učitel, kterého jsem ti sehnal. Morino Asara.“ Asara přišel ke Kyrovi blíž a potřásl mu rukou.
„Rád tě poznávám Kyro. Naučím tě vše, co bude v mých silách, ale mimo vesnici. Podvečer se sejdeme před branou Listové. Připrav se fyzicky i duševně na tvůj dvouměsíční trénink.“ Podotkl s úsměvem. Kyro zaskočením nevydal ani hlásku. „Snad není, co dodávat a uvidíme se večer.“ Kyro už jen odkývl souhlas a odešel. Stále si to srovnával v hlavě a když už mu bylo vše jasné vyrazil do nemocnice. Už známou cestou přišel k Nari do pokoje, která již byla vzhůru. Jakmile vešel viděl akorát Nari jak sedí na posteli a čte nějaký dopis.
„Stalo se něco?“ Zeptal se Kyro, když viděl její naštvaný výraz.
„Mám jít na dvouměsíční cestu spojenou s tréninkem, ani se tu nepíše kam, s nějakým mužem co se jmenuje Morino Asara a nějakým chuuninem jehož jméno tu ani není napsané. A to jsem se těšila, že tě líp poznám když mi dneska ráno doktor řekl, že už je to v pořádku, že to ani nebylo vyvrknuté. A proč se vlastně tak culíš?“ Zeptala se zmateně Nari.
„No jak to říct... Já jsem ten chuunin, co jde s váma.“ Během vteřiny se tvář Nari rozzářily štěstím, okamžitě se rozeběhla ke Kyrovi a objala ho. Byl tím sice zaskočený, ale obětování jí duchapřítomně opětoval.
„Jsem tak šťastná, aspoň tě trochu poznám.“ Řekla plná nadšení. Kyro se jen značně pousmál.
„Koukám, že sis balila. Mohl bych tě doprovodit domů?“ Nari jen šťastně přikývla, dobalila si věci, Kyro jí je jako správný gentleman vzal a vyrazili společně z nemocnice. Udělali si menší procházku po Listové, při čemž mu Nari ukazovala, kde co je a tak. Šli a šli až došli k malému hezkému domku. Nerozešli se však dál, ale jen tak stáli před domkem a sledovali jeden druhého.
„Mockrát ti děkuju za vše Kyro... Jsem šťastná, že jsem na tebe v tom lese narazila.“ Rozpovídala se milým hlasem.
„To já bych měl děkovat Nari, za to, že jsi mě vyléčila a působila mi oporu když mi bylo nejhůř....“ Než to však stačil doříct tak se Nari k němu pomalu přiblížila, chytla se ho kolem pasu a políbila ho. Bylo v tom něco jiného než děkovná pusa a tenhle okamžik si oba dokonale užívali. Náhle jí však Kyro pevně sevřel a odběhl i s ní kousek od místa, kde stáli. Když se Nari podívala, co se děje všimla si, že místo, kde stáli bylo po úderu vodní střely.
„Dej od ní ruce pryč!“ Ozvalo se.