Láska zalitá krví 3. Láska, trénink a chybný předpoklad

„Dej od ní ruce pryč!“ Zařval jakýsi kluk z povzdálí, jenž byl v doprovodu dalších dvou, přibližně stejně starých.
„Co děláš Kazuki?“ Ptala se zmatenně Nari.
„Chtěl jsem vědět koho sis našla poté, co jsi mě odkopla... Ale někoho ze Skryté Písečné jsem nečekal...“ Řekl pohrdavým hlasem.
„Neopustila jsem tě kvůli tomu, že bych si našla někoho jiného. Ale protože jsi šílený a žárlivý. Ale to teď tady nebudem řešit.“ Dodala naštvaně Nari.
„A navíc pokud máš něco proti Písečné, klidně s tebou můžu udělat krátký proces. S kým se chce Nari stýkat je její věc, tak jí do toho nemluv.“ Řekl výhružně Kyro.
„Řekni ještě slovo a dostanu tě rychle k zemi!“ Zařval na něj Kazuki. Kyro se jen usmál.
„Tak ukaž co umíš.“ Jakmile to dořekl Kazuki začal dělat pečetě a během chvilky na Kyru i Nari letělo několik vodních koulí. Kyro duchapřítomně složil pečetě a kolem sebe a Nari udělal zemní krunýř, který nepropustil ani kapku vody. Hned poté začal skládat další pečetě a na místě, kde stáli tři ninjové se rozpustila zem natolik, že se propadli až po hlavy do země. Poté hned zem zas ztvrdla, né natolik, aby jim Kyro ublížil, ale jen tak aby se nemohli hýbat. Poté zrušil krunýř, který se následně vpil do země a přišel k nim blíž.
„Teď si snad už normálně popovídáme a vyřešíme to bez konfliktu. Co vy na to?“ V jejich tvářích bylo vidět, že naprosto nemají chuť se s Kyrou bavit. Aniž by to však čekal, náhle se před Kyrou objevil jistý muž s šedými vlasy a modrou maskou přes půlku tváře. Instinktivně si držel odstup, avšak Nari nevypadala moc vyvedená z míry.
„Tak ninjové z Písečné nám tady budou rozpoutávat boje?“ Pronesl vážným hlasem muž.
„Dobrý den Kakashi.“ Řekla náhle Nari s úsměvem na tváři.
„Rád tě vidím Nari.“ Řekl Kakashi a následně vytáhl všechny zahrabané ninji ze země. Poté se na ně zle podíval se slovy: „Tak co se tu děje studenti?“ Všichni zmínění se jen dívali do země a neměli se k odpovědi.
„Oni zaútočili na Kyru, jen se bránil.“ Začala rozmlouvat Nari.
„Však já vím Nari, jen jsem zkoušel jestli se přiznají. Co vás to napadlo takle útočit na hosty naší vesnice? Okamžitě běžte na tréninkový plac, hned za vámi přijdu.“
„Rozkaz Kakashi-sensei.“ Řekli všichni sborově a následně odešli. Poté se otočil ke Kyrovi a Nari. „Jsem rád, že jsi jim dal lekci Kyro.“ Nepřekvapilo ho, že zná jeho jméno.
„Rád vás poznávám. Už jsem o vás hodně slyšel pod pseudonymem Kopírovací Ninja Kakashi.“ Kakashi se jen pousmál.
„Nari, slyšel jsem, že tvá mise dopadla úspěšně.“
„To jen díky Kyrovi.“ Řekla radostně a líbezně se na Kyru podívala.
„Ach tak. No nic jdu pořádně prohnat ty neposlušné studenty. Zatím se mějte.“ Jakmile to dořekl zmizel. Nari se hned poté opět přiblížila ke Kyrovi na nic se neptala a políbila ho. S dlouhého polibku, který si oba užívali je však opět čekalo vyrušení.
„Doufám, že si vy dva nic zvláštního neplánujete během tréninku.“ Řekl veselým hlasem přicházející Morino. Dvojice jen úsměv opětovala i s veselými obličeji.
„Nemusíte mít strach. Kdybych tohle měl v plánu tak si nevyžádám trénink.“ Řekl téměř okamžitě Kyro, jakmile přišel Morino blíž.
„Mohla bych se jen zeptat, proč jdu i já? Né, že bych nechtěla, ale jen tak mě to zajímá.“ Zeptala se zvědavě Nari.
„Požádal mě o to tvůj otec. Prý, že ti trénink prospěje.“ Nari jen spokojeně kývla hlavou a poté se již Morino obracel a připavoval k odchodu.
„No, sejdeme se za čtyři hodiny u brány. Zatím se najezte, posilněte a připravte na cestu.“ Dodal a odešel.
„My nebudeme mít chvilku co...“ Řekla svůdně Nari. Kyro to jen odkýval.
„Tak asi se připravíme a pak tě zvu do Ichiraku rámen, kterej jsi mi ukazovala.“ Podotkl Kyro a Nari to jen s radostným výrazem ve tváři přijala a utíkala si zabalit. Kyro mezitím na ní počkal před jejím domem. Hned jakmile vyšla ven zamířili do oné restaurace se posílit. Kyro stále upoutával velkou pozornost všech dívek kolem, ale jeho pozornost patřila jen jedné. Nari pro Kyru byla nyní jedinnou a ostatním to dával dost najevo. V jejich vyhlédnutém místečku bylo téměř prázdno až na jedno děvče s lehce narůžovělými vlasy. Nari se k ní rozeběhla a ze zadu jí objala. Kyro jen nevěřícně zíral, poté se posadil na jednu z volných židliček, znovu dívky pozorovala a poslouchal jejich rozhovor. Nari jen objednala pro sebe i Kyru jídlo a poté se znovu věnovala své kamarádce.
„Ráda tě po tak dlouhé době vidím Nari, zaslechla jsem něco o tom, že tvoje poslední mise měla nějaké komplikace.“
„Nedopadlo to jak jsem předpokládala... dopadlo to daleko líp, díky té misi jsem poznala Kyru.“ Při vyslovení jeho jména se na něj otočila a líbezně se usmála. Kyro již srkal svůj pokrm, také se na ní usmál, poté si opět všímal misky a stále nenápadně poslouchal.
„Říkala jsem si, kdo tě to doprovází. Je moc hezký.“ Dodala upřímně dívka. „Představíš nás?“
„Och... jistě promiň.“ Řekla a poté i s onou dívkou přistoupily blíž ke Kyrovi, který odsunul pokrm a díval se dívce zpříma do očí. „Kyro tohle je moje nejlepší kamarádka Yumiko. Yumiko tohle je můj přítel Kyro.“ Podali si ruce a ještě jednou sami představili. Poté si všichni sedli ke svým miskám, jedli a při tom si povídali.
„A co tvá poslední mise Yumiko?“
„Dopadla dobře, bez komplikací... takže nuda.“ Dodala nakonec s úsměvem. „A co vlastně plánuješ? Co jen tak někam zajít jen my dvě jako za starých časů?“ Zeptala se Yumiko.
„Promiň to nepůjde...“ Začla Nari a odstrčila od sebe prázdnou misku. Poté pokračovala: „Jdem na dvou měsíční trénink mimo vesnici. Neboj slibuju ti, až se vrátím někam zajdem.“ Řekla s úsměvem. Yumiko jen přikývla, rozloučila se s Nari i Kyrou a odešla.
„Tvoje kamarádka je fajn.“ Řekl chvíli poté Kyro. Nari se jen sladce usmála a odvětila:
„Jsem ráda, že jste spolu zadobře. Nebyla by sem ráda kdybyste se hned po seznámení pohádali.“
„Pochopitelné, že by jsi z toho asi neměla radost... No je čas, měli bychom jít.“ Řekl Kyro, zaplatil a zvedl se ze stoličky. Nari opět jen přikývla, zvedla se a vyrazili společně před Listovou. Už zdáli uviděli muže jenž je měl dva měsíce doprovázet a trénovat. Jakmile je spatřil opět se usmál.
„Jsem rád, že jste dorazili včas. Jste připraveni na výcvik?“
„Ano.“ Odpověděli naráz.
„Dobrá budou to dlouhé dva měsíce, ale zlepšení vám zaručuji. Tak tedy vyrážíme.“ Morino vyšel jedním směrem a oba jej následovali.

Dva měsíce jenž Morino předpovídal jako velmi dlouhé, se Kyrovi a Nari zdáli jako chvilka. Bylo jim skvěle kdykoliv měli večer po tréninku a mohli si povídat u praskajícího ohně a lépe se poznávat. Oba na sobě zjistili zlepšení, jak jejich schopností tak i jejich vztahu. Při tréninku cestovali od Skryté Listové až po Skrytou Kamennou. Když však přešli hranice zpět do Země Ohně tak se Morino náhle zastavil.
„Děje se něco?“ Zeptala se znepokojeně Nari.
„Něco se mi nezdá... pojďte potichu za mnou.“ Nari odendala ruku jenž svýral Kyro, a poté šli oba potichu za ním. Plýžili se všemožnými křovinami až měli výhled na louku. Nebyla tak úplně prázdná. Uprostřed seděli dva muži v černých pláštích s červenými mraky. Ano, Kyro je poznával. Žraločí muž s obrovským bílím mečem a černovlasý muž, vrah jeho rodičů zvaný Uchiha Itachi.
„To jsou oni...“ Řekl náhle Kyro, na nic nečekal a rozeběhl se k nim a začal dělat pečetě. Kvůli tomuto nástupu si ho brzo všimli. Byl velmi naštvaný a cítil svojí pomstu tak blízko, téměř jako by mu dýchala do tváře. Jakmile dodělal pečetě přiložil ruce k zemi a pod obouma ninjama se začla rozpadat zem. Úlomky se tvarovaly do koule a uzavřeli oba uvnitř.
„Hodina pomsty udeřila. Nyní zaplatíte za to co jste udělali mým rodičům!“ Zařval a sevřením ruky rozdrttil kouly. Vše co bylo uvnitř zem rozdrtila, když se však rozpadla nebylo po zbytcích těl ani vidu a oba ninjové se objevili o pár metrů dál.
„Zase ty? Sám dobře víš, že nás neporazíš tak proč to furt zkoušíš? Smiř se s tím co se stalo.“ Pronesl otráveným hlasem Itachi. Zároveň ho však překvapilo, že má stále odvahu se jim postavit a celkem se mu tím i zalíbil.
„Genjutsu...?“ Řekl si pro sebe Kyro. Mezitím k němu doběhli Morino a Nari.
„Co vyvádíš Kyro? To jsou ninjové třídy S z Akatsuki.“ Řekl hned Morino s představou, že to Kyro neví.
„Jsou to hlavně vrahové mých rodičů!“ Řekl čím dál víc naštvaným hlasem.
„Tak Kyro... tebe si zapamatuju kluku. Nemusíš mít strach, nevidíme se naposledy, ale pokud se chceš pomstít musíš se zlepšit.“ Dodal Itachi a ve chvíli i s Kisamem zmizeli. Kyro jen kleknul na zem a rukama se opřel o zem.
„Stále jsem slabý...“ Nari se jen k němu posadila a položila mu ruku na rameno.
„Itachiho jen tak neporazíš Kyro. Už jen jeho úžasnou sílu pro genjutsu je skoro nemožné porazit. Být tebou tak se přestanu zabívat pomstou, když chceš stát proti někomu jako je on. Radši půjdem dál, ještě máme před sebou kus cesty.“ Pronesl upřímně Morino.
„Dobrá...“ Kyro se jen zvedl a s Nari následovali opět Morina. Začlo se stmívat a tak se naposled utábořily. Morino usnul velmi rychle, ale Kyro se stále převaloval a nemohl usnout. Nari si toho bystře všimla. Přitulila se k němu a dala mu letmý polibek.
„Netrap se tím Kyro, pomsta není všechno.“
„Ale není špatné jí vykonat.... Pochop mě Nari... On mě připravil za jednu noc o celou mojí rodinu.“ Podotkl vážně Kyro.
„Ráda ti pomůžu jak nejvíc budu moct... Miluju tě Kyro.“
„Já tebe taky Nari.“ Po této větě se k ní naklonil a políbil jí se stoprocentní vášní jakou dokázal vytvořit. Ze zamilovaného opojení je vyrušilo šramocení, které se ozívalo z blízkého křoví. Kyro už inctinktivně vytasil kunai a bez dalšího rozmýšlení do křoví skočil. Vynořil se na druhé straně křoví a pod krkem ohrožoval kunaiem někoho, koho absolutně nečekal a s překvapeným výrazem jen sledoval, nebyl však schopný říct ani slovo.
„Hele Kyro asi mě rád vidíš, ale mohl by si ze mě slézt a co víc dát pryč ten kunai? Ležim na nějakým kamenu a není to moc příjemný, tak mě pusť.“ Stěžovala si osoba pod Kyrou, ten jen kývnul a zvedl se z něho.
„Daichi?“ Řekl stále překvapený Kyro.
„Jsem rád, že si pamatuješ moje jméno, ale proč jsi tak překvapený? Myslel jsem, že bys to mohl čekat poté, co jsi se dal na dráhu nukenina.“
„Cože?“ Řekl Kyro, naprosto vyvedený z míry: „To má být vtip Daichi? Naruto přece posílal Gaarovy dopis o tom, že tu budu chvíli trénovat ne?“
„A proč myslíš, že bych tu jinak byl? Určitě ne na procházce Zemí Ohně. Už před měsícem jsi byl prohlášen v Písečné vesnici za nukenina. Kdokoliv tě uvidí, má rozkaz tě přivést živého... nebo mrtvého... Hiari se málem rozplakala, když to slyšela.“
„Neplánuju se teď vrátit... takže mě chceš zabít?“
„Pokud budu muset...“
„Daichi... docela si troufáš, nikdy jsi mě předtím neporazil. Navíc teď jsem ještě silnější.“ Po této poznámce Daichi zapískal na prsty a během pár vteřin u něj byli další dvě postavy. Avšak to probudilo i Morina a společně s Nari prolezly křovím ke Kyrovi.
„Co se děje Kyro?“ Zeptal se rozespale Morino.
„Skrytá Písečná mě označila za nukenina...“ Teď si však dvě postavy vedle Daichiho prohlídnul líp a zjistil, že i je moc dobře zná. „Už chápu nepřišel jsi sám... Rád jsem vás viděl, ale zabít ani zajmout se nenechám.“ Okamžitě začal dělat pečetě a jakmile to dokončil vztyčilo se kolem trojce vězení, jenž se skládalo z kamenů a hlíny. Poté se otočil na Nari a Morina. „Měli by jsme rychle vypadnout to vězení je neudrží napořád.“ A rozešel se jedním směrem s předsudkem, že jej budou oba následovat, avšak v tu chvíli ho někdo chytil za rameno.
„Takle by to nešlo Kyro, ty se sebereš a odejdeš s tvýma kamarádama do Písečné a hezky všechno vysvětlíš Kazekagemu.“ Promluvil Morino dost vážným hlasem. Kyrovi se moc nechtělo, ale uznal, že má Morino pravdu a zrušil techniku v níž držel tři ninji z Písečné. Jedna z postav se po něm okamžitě vrhla a srazila ho na zem.
„Zrádče... Proč si to udělal? Co ti v písečné chybělo?“ Řekl téměř znechucené Daichi sedící na Kyrovi, ten však se snažil jen uhýbat pohledem.
„Neobviňuj ho hned Daichi, třeba říká pravdu. Možná se Gaara spletl.“ Řekla druhá osoba a třetí jen přikývla.
„Vy dvě jste moc měkké. Proč jste chtěli jít se mnou, když nemáte odvahu ho zajmou?“ Obě se tvářily trochu zklameně.
„To je v pořádku... Asami, Hiari... tenhle paličák by to stejně nepochopil.“ Řekl Kyro již v klidu a bez známky sebemenší námahy ze sebe schodil Daichiho, vstal, rozešel se k Nari a něžně jí objal.
„Takže mě opouštíš?“ Zeptala se smutně Nari.
„Neboj, brzo se vrátím.“ Řekl mile a věnoval jí romantický polibek. Poté se připojil k jeho přátelům.
„Budu doufat Kyro... Miluju tě.“ Řekla ještě Nari to však již k němu mluvil Daichi.
„Tak vyrážíme.“ Zavelel a celá čtyřka ninjů z Písečné vyrazila na cestu. Morino s Nari se vydali na druhou stranu směr Listová. Oba mysleli na toho druhého a doufali, že se zase brzo uvidí. Tyto pocity byli u Nari i Kyry stejné. A ani jeden netuší, jestli ještě toho druhého uvidí...