Milujte svého záporáka: 4. Orochimaru má Zvučnou čtyřku stále rád

Konožští ninjové byli posláni k okolí černé stěny, monitorovat situaci a preventivně zatknout všechny nově příchozí návštěvníky. Ale jen lidé jako byli Kotetsu a Izumo věděli, že když před vámi stojí nervózní chlap ve věstě s kapsami plnými spleti různých drátků a v ruce si pohazuje červeně svítícím spínačem, je lepší ustoupit z cesty a předstírat, že tu jen dávájí pozor, kdyby někdo náhodou zakopl.
Jinak, zdálo se, že tu má ještě někdo další špatný den.
"Ne! Ne!!" Kabuto přestal narážet do temnoty ramenem a vyčerpaně padl na kolena. "Nemohl jen tak odejít! Něco takového by přece nikdy..."
"Udělal," doplnil Sasuke flegmaticky.
Tsunade po něm střelila zlostný pohled. Ten hajzlík uměl lidi rozbrečet a ještě se tomu smát. Ale měla teď vážnější problémy. Věž na střeše sídla Hokage byla zakončena dvěmi věžičkami na vrcholu a těsně předtím, než se propadla do budovy, se mezi nimi slavnostně zažehlo světlo. Nebo spíš oko...
Kotetsu si při pohledu na onu zlověsnou scenérii před sebou hlasitě vzdychl. Izumo zamyšleně žvýkal konec svého párátka. I v těch nejhorších situacích bylo něco, proč se lidé mohli cítit šťastní. Třeba to, že nemusí být v tuto chvíli v centru vesnice, kde rabování překročilo únosnou mez.
Kotetsu se dokonce pokusil roztýlit nastalé mlčení, větou: "Škoda, že tu není Písečný Gaara."
Izumo se souhlasně usmál. "Jo. Dali by si souboj pohledů."
Byli by se tomu i zasmáli, kdyby něco v tu chvíli neproletělo stěnou a nedopadlo přímo na střapatého ninju.
Kabutův pláč ustal a tvář věrného sluhy se roztáhla v úsměvu. "Orochimaru-sama?"
"O-O-Orochimaru!!" Izumo, který byl taktéž sražen, nikoliv však zavalen, se pokusil odplazit stranou.
Hadí sannin vyskočil na nohy a rozhlédl se kolem dokola. Ať viděl, co viděl, zřejmě ho to neuklidnilo, neboť popadl nebohého chuunina za límec a přitáhl ho k sobě. "Měl jsem moc těžký den, takže by ses měl zbavit veškerých ostrých předmětů, které bych mohl použít!" Když Izumo odhodil pouzdro na kunaie, pouzdro na shurikeny a pouzdro s holící soupravou, přitáhl si ho Orochimaru ještě blíž. "A teď bych si dal kafe! Dvakrát překapávaný, ve velkým hrnku, se smetanou a cukrem! Rozumněl?"
Izumova odpověď by se dala zaznamenat jako hodně vysoké: "Ííík."
"A bude tady nejpozději do deseti minut! Jasné!?"
"Ííík!" Ninja byl propuštěn a vydal se zpátky do vesnice rychlostí ostříleného sprintera.
Kabuto měl co dělat, aby potlačil nutkání líbat Hadovy boty. "Orochimaru-sensei, vždyť vy nepijete kávu."
"Tak to je nejvyšší čas s tím začít!" odsekl Konožský nepřítel číslo >216 a obrátil se směrem k Listové.
Hadův sluha se mu šťastně postavil po bok. "Jaký je plán, mistře?"
Plán nebyl žádný, v tom si byl Orochimaru jistý. Ale věděl, čím by mohl začít.

Sasuke stál zády k temnotě a sledoval Hadovu nadšenou skupinku, jak míří směrem k Listové. Když se ujistil, že i v jeho případě se stěna změnila v neprůstřelné sklo, pohodlně se opřel. Nešel s nimi, protože měl jistou představu o tom, jak tohle celé dopadne a při myšlence na padající budovy a hořící trosky by se každý držel raději stranou.
"Tak tohle byl teda vodvaz!"
"-urva, cítím se jako nadopovaná -anou tekutou chakrou!"
Stačilo, aby si poslední z klanu Uchihů přiřadil k hlasům vhodné tváře a voilá: "Kde jste byli tak zatraceně dlouho!?"
Jako poslední se z temnoty vypotácel Jiroubou a zmateně se rozhlédl kolem. Zdálo se, že je o něco méně tlustý a o něco více svalnatý, narozdíl od Sakona s Ukonem, kteří byli zmítáni v krátkých záškubech takové rychlosti, že je to na několika místech trochu rozmazávalo. Kidoumaru držel všechny své končetiny dále od těla, jako nejnověší modely palných zbraní a co se týče Tayuyi... Sasuke od ní odvrátil pohled. V její náhle klidné a usměvavé tváři se zračila vidina krutého násilí.
"Trochu jsme se zdrželi."
Sasuke nedal najevo rostoucí nervozitu, zato se velmi rychle dovtípil, že další kritika jejich příchodu by nebyla na místě. "Kde je Kimimaro?"
"Na základně," shodla se čtyřka.
Sasuke si oddechl - nedokázal si představit, jak by tu zmatenou, dobroutivou duši temnota strávila. "Hmm. Jiroubou?"
Svalnatý kolos, jenž se právě přesouval kolem Sasukeho, se pomalu obrátil. Ať už jeho průchod údolím stínů proběhl jakkoliv, zřejmě na něm zanechal dočasné následky v podobě vyspělé muskulatury, a to nejen na partiích od krku dolů. "?" *
"To na tvé noze je hranostaj?"
"."
Uchiha souhlasně přikývl. "Jen tak dál."
"Nerad ruším, panctvo," ozval se hlas, sám o sobě připomínající cosi nesrstnatého a plazivého.
Zvučná čtyřka se obrátila k jeho majiteli. Krom toho, že na něm příroda zjevně šetřila v oblasti nosu a vlasového porostu, měl dlouhý černý hábit, a pokud to stejné platilo i k jistým partiím pod ním, dokonale si to kompenzoval dlouhou, tenkou hůlkou. "Byli by jste tak laskavi a následovali mne?"

Megatron - obří robot neuvěřitelné životnosti, v jehož paměťových obvodech hučelo stále dokola, že na počátku byla kostka - pomalu propadal narůstající zuřivosti. Postupně mu totiž začalo docházet, že tady žádná kostka není a co víc, nejsou tu ani žádní autobots, na kterých by mohl procvičit svůj vysouvací cep. Takže si předsevzal, že nejprve srovná vesnici se zemí a teprve potom bude mít čas vymyslet, jak odtud vypadnout. Rozmáchl se svou ocelovou paží a povedlo se mu rozkrojit jakýsi dům na dvě poloviny. Nakonec byl v takovém demoličním zápalu a obklopený ohlušujícím rachotem, že si ani neuvědomil hlas malé postavičky, stojící mezi jeho nohama.
"Héééj!"
Konečně si dal Megatron pauzu a spěšně ustoupil.
Tsunade pochybovačně zkrabatila čelo. Stála společně s Kabutem trochu stranou, jelikož měla neodbytný pocit, že nacházet se v robotově blízkosti se zrovna nevyplácí. "Vážně to musíš dělat tímhle způsobem?"
Orochimaru neodpověděl. Počkal si, až mu bude kovový kolos věnovat celou pozornost a připravil se. Nastalo ticho. Okna zdemolovaného příbytku se otevřela a vzniklou mezeru zaplnily hlavy zvědavých občanů. Megatron nervózně přešlápl.
TAK-CO-JE-?
Hadí sannin došel k názoru, že je to ta nejvhodnější chvíle pro zlověstný úsměv. "Seznam se s mou tajnou technikou na proměnu olova ve zlato!!"
Atmosféra napříč Skrytou Listovou se zachvěla, zhoustla a na chvíli se zdálo, že se v ní zaleskla miniaturní zrníčka. Hlavy bývalých Hokage, vytesané nad vesnicí, se jakoby posunuly tam a zase zpátky a většina Konožanů pocítila nepříjemný tlak v hlavě. Ve vzduchu se ještě dlouho poté vznášel charakteristický pach kovu.
Pátá Hokage potlačila náhlý pocit nevolnosti a zhluboka se nadechla. "On to..."
"Jeho vlastní technika," přikývl dojatý Kabuto. "A přes celou vesnici!"
Megatron se nechápavě rozhlédl kolem a vytvořil ucelenou řadu dunivých tónů, jenž měly vyjadřovat jeho smích. DOBRÝ-POKUS-ALE-JÁ-V-SOBĚ-NEMÁM-OLOVO-!
"Orochimaru-sama?" ozval se Kabuto nervózně.
Oslovený jej však umlčel zvednutím ruky. Dovolil si několika vteřinovou pomlku, než odpověděl: "Zmínil jsem se, že ta technika funguje i obráceně?"
COŽE-!-?
Tsunade si sundala náušnice, načež zjistila, že už nemají tu samou hodnotu. "Perfektní..."
Olovo rozhodně není křehký kov, ale co se týče pevnosti, na jisté věci prostě nestačí. A právě tyto věci v Megatronově kovovém já, doteď posílené zlatem, byly náhle posíleny pouze olovem a začínaly se nezadržitelně ohýbat.
TY-MIZERNÝ--- stihl říct Megatron, než se jedna z důležitých součástek v jeho mozku zasekla.
Kabuto nešetřil nadšením. "Mistře, to bylo úžasné!"
"Jo, skvělý," přikývla Tsunade, když pokračovali dále po ulici. "A teď co?"
"Teď si dám svoje kafe!" odpověděl Orochimaru. Obrátil se tak rychle, že jeho tvář ještě několik měsíců pronásledovala Izuma ve snech, a sebral mu hrnek dřív, než se ninja stihl zhroutit vyčerpáním. Obezřetně jej zvedl k ústům, nasál vůni a trochu upil. "Ble, tak tohle nepiju z vlastní vůle..." utrousil šeptem a odhodil nápoj v dál.
Hrnek se s cinkotem přikutálel k nohám procesí, které se k nim blížilo ulicí. Ještě dřív, než se pochodující skupina zastavila pár kroků před nimi, bylo Páté Hokage jasné, že něco není v pořádku. Zato Kabutovi ne.
"Kde jste byli tak zatraceně dlouho!?" Hadův sluha vykročil kupředu, po vzoru většiny neduživých armádních důstojníků při nástupu jednotky.
Zvučná čtyřka nereagovala a podle příznaků, kterými bylo civění do prázdna, to Tsunade v prvních vteřinách přičetla sharinganu. Potom ji ale nenapadalo, jak si to Sasuke dokázal udělat sám? Popadla Kabuta za ruku a dovolila si dalších pár kroků vzad. Obrátila se Orochimarovým směrem. Žel, ten už se nacházel na druhém konci ulice a odhodlaně zdrhal. "O co tu jde?"
Skupina zhypnotizovaných se jako na povel rozestoupila a jejich středem prošel nějaký beznosý plešoun s dřevěnou hůlkou. "Myslím, že je čas, připojit se ke svým přátelům."
Byla to otázka vteřiny, když z konce hůlky vyletěl nazelenalý záblesk a ať už měl udělat cokoliv, mělo se to stát Tsunade s Kabutem. Jenomže Tsunade nebyla Pátou Hokage jen kvůli jistým krevním svazkům s Prvním Hokage, a protekcí Čtvrtého Hokage (alespoň nejen kvůli nim). Taky měla nějaké to eso v rukávu a diplom za první místo v rychlostní soutěži o vytváření pečetí, pověšený na stěně své kanceláře. Takže hotové kouzlo nezasáhlo ji s Kabutem, nýbrž rosolovitou bílou hmotu, která si říkala Katsuya a s přimhouřenýma očima se dala zařadit do čeledi slimákovitých.
Tsunade, zaujímající čestné místo na Katsuyině hlavě, podrážděně dupla nohou. "Útok!"
Slimáci nejsou od přírody moc rychlí tvorové, o těch patnácti metrových nemluvě. Dá se tedy říct, že měla Katsuya spoustu práce se zaznamenáváním Voldemortova Imperia, které schytala za svou paní, a na Tsunadiny příkazy by jí nakonec stejně nezbýval čas.
"Do háje!"
Kdyby nebyl Kabuto příliš zaskočený, určitě alespoň příliš vyděšený na okamžitý útěk, takže jej Pátá opět popadla a společně sklouzli po hladké, slizké kůži zpátky na chodník.
Voldemort nespokojeně vzdychl, schoval hůlku a kopl do spodní části Katsuyiny měkké osobnosti. "Hni se!" Chvíli trvalo, než omámený summon vstřebal požadavek a začal se otáčet. Jeho nový mentor se přenesl na jeho hlavu pomocí levitace a spokojeně se zde rozkročil. "Vpřed!"

Tsunade dohnala Orochimara hned za rohem. Přestože běhat uměl dobře, uvědomil si, že teď by mu to nijak nepomohlo, protože utéct nebylo kam. Místo toho se schovával pod pultem opuštěného stánku se slanečky a litoval, že si jako totemové zvíře nezvolil chameleona.
"Orochimaru!" Tsunade nadzvedla plachtu s nápisem 20 gramů za 39,- a vytáhla Hadího mistra z úkrytu.
"Nech mě!" bránil se Orochimaru. "To je ten chlap! Oproti němu nemám šanci..."
Možná by řekl i něco jiného, ale Pátá Hokage jej postavila na nohy a uštědřila mu nádherný příklad výchovné facky.
S ublíženým mrkáním si pohladil rudnoucí tvář. "Za co...?"
Beze slova ukázala k nebi, kde se tyčil bílý slimák Katsuya. Na něm stál Hadí mistr číslo dvě, kolem něhož levitovala zhypnotizovaná Zvučná čtyřka. Voldemort, který si svou chvilku slávy opravdu užíval, zamával hůlkou Orochimarovým směrem. "Co uděláš pro záchranu svých blízkých?"
Orochimaru, Konožský nepřítel číslo >262, padl na kolena. "Ne! To je taktika citového vydírání! Vždycky jsem toho byl schopný jenom já!"
"Trochu zastaralá, ale musím uznat, že vždy účinná," přikývl Voldemort a zvážněl. "To ti na nikom z nich ani trochu nezáleží?"
Orochimaru se zamyslel. "No jo, dobře. Opovaž se dotknout mýho budoucího těla, hnusnej kopíráku technik!!" dodal, při pohledu na nejmladšího Uchihu.
Voldemort se spokojeně usmál. "Mám pro tebe férovou nabídku - bojuj se mnou o toto město a já tvé poskoky nechám naživu. Poražený zemře."
"Vesnici..." neopomněl připomenout Kabuto.
Orochimaru zavrtěl hlavou. "Ani omylem! Co z toho budu mít já?"
Pán zla pokrčil rameny. "Když odmítneš, stejně s tebou budu bojovat?"
"Nelíbí se mi to." Tsunade se zastavila po Orochimarově boku. "Proč to vlastně takhle protahuje? Co z toho má?"
"To je typický," odvětil Hadí mistr kysele. "Taky tak blbnu, když mám pocit, že jsem nepřemožitelnej. Základní chyba, ale já si prostě nedokážu pomoct..."
Pátá ho ignorovala a hrdě vykročila k jejich společnému protivníku. "Co nějaké podmínky?"
"Já a moje hůlka, on a cokoliv při boji používá. Žádné kousání, škrábání a lechtání," odvětil Voldemort pobaveně.
Orochimaru chvíli nehybně stál, jak si hodinový strojek jeho uvažování procházel všechny alternativy. Výsledek byl vždy stejný. Povzdechl si. "No tak..."
Zvýšený Tsunadin hlas ho přerušil. "Počkat! Máme jednu podmínku."
Orochimaru skřivil obličej. "Co?"
Voldemort zvedl nadočnicové oblouky. "Ano?"
"Chci zpátky Katsuyu!" prohlásila Hokage a oboum Hadím mistrům bylo z jejího tónu jasné, že bez toho to nepůjde.

Sasuke nehybně levitoval nad vesnicí, nemohl se ani pohnout a do této chvíle se bezvýsledně pokoušel uklidnit sám sebe, neboť nehorázně zuřil. Chtělo to uspořádat myšlenky a najít v pevné síti Voldemortova zaklínadla nějakou trhlinu.
Kolem četného shromáždění přihlížejících ninjů proběhl Orochimaru, uskakující barevným paprskům z holohlavcovy hůlky. Poslední Uchiha v duchu obrátil oči vsloup. Jenom je na chvilku mimo hru a svět se začně rozpadat...
Zmobilizoval své psychické síly a zavřel své duchovní oči. Kdybychom si to představili prakticky, Sasuke předváděl velmi ojedinou techniku Sharinganu naruby. Pomalu pronikal vlastním tělem, ovlivňoval jednu část těla za druhou, bojoval se silou zaklínadla a vytlačoval je ze svého mozku. A pak, po dvou minutách vnitřní bitvy, Sasuke Uchiha ovládl sám sebe.
Zamrkal dolů do ulice. Pořád se vznášel pár metrů od zhypnotizované Zvučné čtyřky a asi deset nad zemí. Teď bylo načase udělat něco i zvenku. Když Orochimaru probíhal ulicí po druhé, kolem rudookého mstitele se vytvořila modrá aura chakry, překonala svírající chapadlo kouzla Locomotor ** a pomohla mu přichytit se na fasádě nejbližšího domu. Z něj se stačilo přesunout na vhodnou střechu naproti a ve chvíli, kdy tudy Orochimaru běžel třetí kolečko, zaměřil Sasuke své rudé panenky na čtyři postavy před sebou.

Orochimaru prudce zabrzdil a odbočil do jedné z tichých, temných uliček, která by měla ústit na jednom z mnoha malých náměstí a co si pamatoval, odtud se mohl dostat zase zpátky. Podvědomně ucítil protivníkův pohyb a obrátil se.
"Sen'ei jashu!"
Stalo se přesně to, co si myslel, že se stane. Hadi, záblesk a pak ho silné nazlátlé světlo odmrštilo na chodník, přerušovaný kalužemi. Ačkoliv tu naposled pršelo před dvěma týdny, v podobných uličkách byly vždycky kaluže.
Voldemort se zastavil kousek nad ním s posměšným úsměvem. "Hadi z rukávu? Úžasné! Kdy vytáhneš králíka?"
"Teď!" vykřikl Orochimaru a použil Fuuton.
To byla technika - působící na člověka, který se vznáší - více než účinná. Voldemort se pokusil nečeho zachytit, ale nezkrotný poryv větru jej už polapil a prorazil s ním protější zeď. Hadí mistr vstal a začal se pomalu přibližovat k zastínenému otvoru. Pak mu vyšlo vstříct zelené světlo.
"Adava Kedavra!"
Schytal přímý zásach a dopadl na zem několik metrů od původního stanoviště. Voldemort vystoupil z díry a spokojeně přilevitoval obhlédnout následky své smrtící kletby. Moc toho ovšem nespatřil, protože v té chvíli se Orochimaru rozplynul jako obláček dýmu.

Tayuya otevřela oči. Tedy, měla je otevřené už předtím, ale teprve nyní pustila neviditelná ruka její mozek a umožnila skutečné vnímání. "Sasuke?"
Vlastník Sharinganu byl rozvalený na vyhřátých střešních taškách a nejevil známky činnosti. Oči ho bolely a ve spáncích cítil nepříjemné pulzování. Tohle bylo ještě horší, než Orochimarovy poslední narozeniny - a to se Kabuto bránil opravdu zoufale. O chvíli později bylo slyšet hlasité nadávky, jak se čtyřka pokoušela dostat na zem a využívala k tomu rozličných způsobů.
"Chceš pomoct?" ozval se Kidoumaru, který právě slaňoval z nedaleké střechy.
"Zvládnu to..." utrousil Sasuke a kývavým krokem se vydal k nejbližšímu oknu na půdu. Zatímco Chakru jste ze sebe museli vyždímat, schody byly vždycky jistota.

Za jiných okolností by se Konožští shinobi velice rádi vrhli na Zvučnou čtyřku, jakožto obvyklé podezřelé. Jenomže tohle byla krizová situace, a navíc samotná Pátá Hokage, vedle které se zjevil výkvět záporácké mládeže, proti jejich přítomnosti nic nenamítala. Naopak, začali probírat Orochimarovu podivnou bojovou taktiku.
"Prohrává?" vyslovila Tayuya svůj předpoklad.
"Utíká," konstatovala Tsunade znuděně. "Zatím vůbec nechápu, o co mu jde."
"Nenechat se zabít?"
Pohledy všech se upřely na vyčerpaného Sasukeho, s bělmem protkaným rudými žilkami. Uchiha junior sice nebyl znalcem v oboru lidské duše, ale o lidském vnímání věděl svoje. Všichni do jednoho očekávali zázrak, což jim nemohl vyčítat, protože tak to u hrdinů skutečně chodilo. Jenomže jestli je Orochimaru opravdu hrdina, tak teprve pět minut a kdo ví, jestli si ho Štěstí zapsalo do své hrdinské databáze. Na to, že se na úplném konci vytasí s nějakým super-jutsu, sebere chybějící síly k poslednímu smrtícímu útoku, nebo na Voldemorta prostě dopadne zbloudilý meteorit, byla šance skutečně malá. Ale oni si to už ze zásady nepřipouštěli...
"Nech toho, Sasuke!" ... Kabuto tedy určitě. "Orochimaru-sama ví, co dělá! Musí vyhrát."
Sasuke pokrčil rameny. "Taky si myslím, že ví, co dělá. Proč by jinak zdrhal?"
Ozvalo se charakteristické pfuuing! a vedle skupinky se objevil Orochimarův klon. Otočil se, přiskočil k Sasukemu a než se skupinka nadála, pevně svíral límec jeho košile. "Jestli máš lepší nápad, tak sem s ním!"
"Adava Kedavra!"
Kolem proletěl zasažený Orochimaru a rozplynul se ještě dřív, než dopadl. Druhý Orochimaru pustil Sasukeho a udělal pečeť. "Kuchiyose no jutsu!"
Přihlížející si zakryli oči před vlnou šedého dýmu, ze které se vyhoupl Manda, přetransformoval se do maximální velikosti a nabídl Hadímu mistrovi místo na své hlavě. V tu chvíli se zástupu zmocnila panika, protože se objevili hadi. Byla jich spousta, většinou slepýšů a užovek, ale našli se i zmije, chřeštýši, brejlovci a z místního zverimexu se vyplazila agama límcová. Masově opouštěli zahrady, dvorky a sklepy a mířili k oběma protivníkům, aby posléze zjistili, že se nedokáží rozhodnout, na koho z nich zaútočit.
"Tak tohle je ten nejdivnější boj, co jsem kdy viděl," konstatoval Kidoumaru a vyklepal si z kalhot malého korálovce.
Oba Hadí mistrové na sebe upírali bodavé pohledy, Manda s Naginim nepřátelsky syčeli. Nastala minuta nervózního ticha, kterou nakonec přerušil Orochimaru. "Hady vynecháme!"
Voldemort neznatelně přikývl. "Souhlasím."
Byla to otázka následující vteřiny, kdy všeobecné napětí povolilo a přítomní plazi se začali věnovat jiným činnostem. Manda se vypařil. Mezi obláčky kouře bylo vidět Orochimara, jak seskakuje na zem a pak ještě něco...
"Orochimaru-samáá!!" vykřikl Kabuto a Čtyřka jej musela zadržet, aby se nevrhl do bitvy.
Nagini prošvištěl vzduchem, obmotal Orochimarův krk a pak bylo slyšet jen zřetelné křupnutí, načež se klon rozplynul. Ale to už se převrátil nedaleký pult se slanečky, z pod něhož se vyřítil další Orochimaru a zaútočil na Voldemortova nechráněná záda. Všichni se těšili na ukázku amatérského tainjutsu, ale jak už to bývá, zafoukal vítr a scéna byla obestřena tajemstvím dýmové opony. Netrvalo však dlouho, a Zvučná čtyřka se rozprchla před svým letícím mistrem, který prorazil výlohu obchodu s oděvy a zmizel v jeho útrobách. Voldemort se zvedl ze země, setřel krev z rozbitého rtu a obezřetně se rozhlížel kolem.
"O-Orochimaru-sama?" pípl Kabuto.
Pak se ozvalo šramocení a dveře do krámku se pomalu otevřely. O ně se opírala podivná postava s přelomenou dřevěnou hůlkou v ruce a krajkovými kalhotkami na hlavě. Bylo jasné, že onen Orochimaru byl tentokrát skutečným Orochimarem. A začínal se mu dělat monokl. "Tak tohle mám za to," zabrblal ukřivděně, "že se tu snažím zachránit svět."
"Orochimaru-sama..." začal Hadí sluha, ale vzápětí byl přerušen hlasem Hadího učně.
"Tak fajn." Sasuke se opřel o stěnu vedle dveří a založil ruce na hrudi. "Vzdej to Orochimaru, na tohohle týpka stejně nemáš."
"Sasuke!" okřikl ho Kabuto, ale poslední Uchiha jej umlčel mávnutím ruky.
"Klid Kabuto, tady Oro si musí vyjasnit, co vlastně chce." S úsměvem pohodil hlavou. "Tak co? Nechceš si radši najít nějaký klidný místečko s dobrým rozhledem a vychutnat si podívanou, jak tihle hoši zničí Konohu za tebe?"
Konožský nepřítel číslo >282, náhle pociťující silné nesympatie vůči tady Oro, zaťal pěsti. Zlomená hůlka byla rozčtvrcena. "Tohle je moje zatracená vesnice!!" Orochimaru odhodil hrst třísek a napřáhl ruce. "Kusanagi!!"
Tsunade udiveně sledovala jeho běžící siluetu s mečem v rukou, zatímco přistoupila k Sasukemu. "Netušila jsem, že to někdy řeknu, ale máš můj obdiv."
Odpověděl jí vážným výrazem. "Ještě to neskončilo. Je tu taky něco, co musíme udělat my."