Děti noci 017- Incident na střední

Celá třída se hlasitě zasmála, Narutovi se i přes tu všechnu únavu objevil usměv, to se ale nedalo říct o jeho učitelce. Tužku, kterou držela v ruce se zlomila. Sice byli na školách zakázané tělesné tresty, ona se odhodlala toto nařízení porušit. Napřáhla se a chystala se mu dát facku, on její ruky ale okamžitě zachytil. Celý třída na něj překvapeně pohlédla, nikdo se už netroufl zasmát. Každý si všimnul jak učitelčina ruka pomalu bělá.
„Sice neznám školní řád, ale vím že jsou tělesné tresty zakázané,‘‘ usmál se Naruto a pomalu pustil její ruku. Učitelka couvla, ale rozhodla se zachovat si důstojnost.
„Po hodině půjdete se mnou do kabinetu,‘‘ řekla přísně a vrátila se zpět ke svému výkladu, stále sledovala usměvavého blonďáka, který se po tom všem pohodlně rozvalil na židli.

Celá hodina probíhala kupodivu v klidu, třída jen byla trochu ohromená tím co se stalo, proto se nikdy netroufl na Naruta ani podívat. Ke konci hodiny se postavil a vydal se loudavým krokem za ní, ještě předtím hodil polospícímu Sasukemu na lavici papírek se vzkazem. Ten se pro něj natáhle a přečetl si vzkaz ani se neobtěžoval dát najevo nějaké nadšení, jen se znovu rozplácl na lavice a v klidu dál dřímal. Uvili po Narutovi vyběhla ze třídy i Hinata, zamířila na dívčí toalety, kde za zamkla do kabinky a posadila se zkoušeně na zem.
Pohlédla na své ruce, které se jí sále klepali. Když pohlédla hlouběji uviděla ve své dlani tok její krve.
Čím déle se dívala tím její hlad stoupal.
„Je tam někdo, jsi v pořádku,‘‘ ozval se dívčí hlas za dveřmi. Hinata se vylekala a pohlédla na dveře.
Otevřela se a spatřila za nimi svoji spolužačku, co ji víc vyděsilo, bylo že i u ní viděla tok její krve. Usmála se.
„Můžu i nějak pomoct?‘‘ zeptala se mi mile dívka a přišla blíž k ní. To ale neměla dělat jakmile se přiblížila, Hinata ji chytila za ruku a v táhla ji s tajemným úsměvem dovnitř.
Naruto pomalu dorazil do kabinetu, jeho učitelka seděla za stolem s rozzuřeným pohledem, ale také vítězným.
Jakmile vešel postavila se a přišla před stůl.
„Myslím,že dá ti nějaký trest pro tebe nebude nijak poučující, bude lepší když zavolám tvým rodičům,‘‘ oznámila a mu a na školním telefonů vytočila číslo, které už si předtím přečetla. Naruto se usmál se posadil se pohodlně na gauč vedle stolu.
„Jakože o číslo neexistuje,‘‘ divila se učitelka a vztekle položila sluchátko. Mezitím se Naruto postavil za ni, dal ji ruku před ústa,aby nemohla vydat jedinou hlásku.
„Klid udělám to rychle ani to nebude bolet,‘‘ pošeptal ji do ucha a přitiskl se k jejímu krku,. Měl pravdu, nestačila vydat ani jedinou hlásku. Za pouhou minutu, klesla mrtvá na zem. Narurto si slastně oddychl a setřel si pramínek krve, který mu stékal z úst. Spokojeně se usadil na křeslo kousek od něj a prohlédl si svoje záznamy, ze kterým jeho učitelka zjistila jeho číslo. Schoval listy z ní do kapsy sejně jako záznamy dalších třech lidí. Už bylo načase odtud zmizet.
Najednou ztuhl. Ucítil ve vzduchu pach krve, čerstvé a bylo jí hodně. Vydal se přímo za tím pasech, který ho dovedl k dívčím toaletám. Zamyslel se. Kdyby se přeci jen někdo zranil tolik krve by to být nemohlo a navíc, přilákala by jiné. Chodba však byla prázdná.
Opatrně otevřel dveře, když ho někdo chytil za ruce a vtáhl ho dovnitř.
„Co se tu děje?!‘‘ ptala se ho Hinata ceká zamazaná od krve. Klepala se strachy a stále se zděšeně rozhlížela kolem sebe. Celá podlaha i zdi místnosti byli umazané od krve, zrcadla na zdech byla rozmlácená a kabinky rozbité a jako třešnička na dortu na zemi leželo tělo mrtvé dívky . Vypadalo to tu jako by se tu prohnalo tornádo, ale jediný kdo tu byl byla Hinata.
„Vidím, že tě přece jen někdo našel, chvíli to potrvá než zvykneš, ale nakonec se ti o bude líbit,‘‘ odpověděl ji s tajuplným nádechem a usmál. Hinata od něj couvla a nevěřícně kroutila hlavou, znovu zase začala vidět tok krve. Chytila se za hlavu a klekla si na zem.
„Být tebou tak to ani nezkouším, jsi ještě moc slabá abys s námi mohla bojovat,‘‘ řekl a pomohl ji na nohy.
„Neboj zanedlouho se všechno naučíš,‘‘ pokračoval a spolu s ní zmizel ze školy oken.

Sasuke, který byl stále rozpláclý na lavici nedokázal ignorovat ten pach krve, který se nesl celou budovou. Potřeboval se vytratit a doplnit síly a taky nebyl sám. Sakura stejně jako on netrpělivě čekala až zazvoní, přitom si vybírala, kdo ji poslouží jako odpolední svačinka. Kdysi dávno si slíbila, že lidí nedotkne, ale v tuhle chvíli těžko uprostřed města uloví nějaké zvíře. Zbývalo už jen pár posledních minut a Sasukemu se začala točit hlava. Věděl, že už dlouho nevydrží. On na rozdíl od Naruta nejedl už celý měsíc.
Konečně zvonění, Zasuje se kolíbavým krokem vydal ze třídy přitom si stále přidržoval hlavu, která ho neuvěřitelně bolela. Odklidil se záchody, kde se zamkl v kabince. Chtěl být sám, i když ho zmocňovala neskutečná touha něco zakousnout, nechtěl. Už nechtěl zabíjet jen proto aby přežil. Už ho přestalo bavit pořád se stěhovat a pořád dokola chodit na školu. Chtěl se někde usadit, někde na venkově. Třeba si založit rodinu a žít šťastně. Teď si šťastně nepřipadal.
„Sakra!‘‘ kopl zlostí do dveřích kabinky až je doslova vyrazil z pantu. V tuhle chvíli měl jedinou možnost, utéct pryč a začít odznívá. Vyběhl ze školy, chtěl ještě předtím jít domů a sbalit nějaké věci a nechat vzkaz Narutovi, aby se o něj nebál a nehledal ho. Ovšem někdo už doma byl. Na posteli spatřil Naruta a kousek vedle bledou Hinata s mokrýma vlasy zabalenou v osušce.
„Musíme zmizet a to hned!‘‘ řekl Naruto a hodil po Sasukem prázdnou tašku čímž se mu snažil naznačit,aby si okamžitě sbalil věci, on sám už měl dávno sbaleno, stejně jako Hinata, která měla tašku vedle sebe. Sasuke tak neučil a hodil prázdnou tašku na zem.
„Já už s tebou ale nikam jít nechci,‘‘ řekl rozhodně Sasuke. Naruto překvapeně zvedl hlavu a zasmál.
„Chceš jít někam sám, nebo chceš jít třeba do vězení nebo na ulici, tak co mi řekneš?!‘‘