Děti noci 018- Musíš si poradit sám

„Já…‘‘ Sasuke neměl slov, jen koukal na Narutův posměšný výraz. I když nechtěl musel si přiznat, že mluvil pravdu, neměl kam jít. Neměl žádnou jinou rodinu, jiný domov. Zkroušeně se posadil do křesl a upřeně hleděl před sebe.
„Tak vidíš, honem sbal, zanedlouho tu bude policie a já nechci další mrtvé,‘‘ naléhal a začal si sám balit věci.
„Policie, takže ta krev?! Nezdálo se mi to,‘‘ zarazil se a nechal balení. Naruto mu neopověděl, spíš jen víc sklopil tvář a otočil se k němu zády.
„Ne nezdálo,‘‘ odpověděl tiše a hodil se batoh přes záda.
„Kdo?‘‘ pokračoval ve vyslýchání, ale tentokrát ani odpověď nepotřeboval. Stačilo se jen podívat do koupelny, kde leželo oblečení celé od krve. Zarazilo ho, že je tam i Narutovo. Ten když zabíjel tak vždycky bez jakékoli stopy, žádná krev nikdy nepřišla nazmar.
„Co se stalo, kdo je vůbec mrtvý?‘‘ zeptal se, ale tentokrát se otočil na Hinatu. Dívka leknutím nadskočila, pootevřela ústa, ale odpověď z ní nevyšla. Místo toho sklopila hlavu a začala se třást.
Nemělo cenu se dál vyptávat, ale to ticho bylo nesnesitelné. Nebyla to jediná věc.
Sasuke se nemohl odpustit ten pohled, kterým ho tmavovlasá dívka spalovala. Hleděla na něj jak na potravu. Litoval toho do jaké hry ho zatáhl, kým ji udělal.
„Tak pohneš si nebo ti mám sbalit jako tvoje maminka,‘‘ naléhal dál a zamával Sasukemu před očima, aby ho vytrhl z tranzu. Věděl jak upřeně hledí na Hinata a ona na něj. V téhle chvíli si nebyl ničím jistým. Hinata byla nevyzpytatelná, ale Sasuke pro změnu hladový. Bylo celkem jasné, kdo by tento souboj vyhrál.
Sasuke konečně popadl tašku a začal si pomalu balit svůj jediný majetek. Než vyšli z domu naposledy se podíval do pokoje ve kterém strávil čtyři roky.

Šli pomalu lesem, zpátky do rozbořenému domu z minulé noci. Hinata se stále zmateně rozhlížela kolem sebe. Děsili ji ty zvyky, které slyšela hlasitěji než předtím, děsilo i to co sama viděla. Všechno vypadalo jinak. Vše teď viděla očima upíra.
Když se přiblížili k chatce ona dívka něco zaznamenala a začala zpomalovat až se úplně zastavila. Naruto do ní mírně strčil a tím ji donutil dojít až ke dveřím, sám pak první vešel. Než stačil nahmatat světlo, něco jej udeřilo do hlavy. Skácel se na zem a přidržel si poraněnou hlavu. Jako by Hinata tušila museli ji cítit.
„Co si myslíš, že jsi udělal, dohodli jsme se že nedojde k žádným vraždám ve škole?!‘‘ ozval se rozzuřený hlas ihned potom se z celé místnosti rozsvítila světla. Světlo odkrylo tvář bledé blonďaté ženy s modrýma očima. Netvářila se nijak přívětivě.
„Neměl jsme jinou možnost a navíc není to jen moje chyba,‘‘ hájil se zmateně a pohlédl na Sasukeho jako by chtěl všechno hodit na něj. Sasuke o krok couvl jakmile ta neznává dívka pohlédla jemu do tváře. Vypadala hrozivěji než kdy Naruto. Tenhle pocit měl i Naruto, který v okamžiku ztratil svoji sebejistotu.
„Nezkoušej to házet na někoho jiného, všechno je tvoje vinna, kdyby ses nepřátelil s lidmi, mohl jsi žít normálně,‘‘ vrátila mu to blonďatá dívka vztekle a posadila se do křesla. Naruto sklopil hlavu, zavřel oči a semknul rty. Stále mu všechno vyčítala i když už to dala snad stovka let, co se to událo.
„Jak žít normálně, jako ty zavřená v temné díře a čekat dokud se neproměníš v prach, já jsem chtěl nadechnout čerstvého vzduch jako lidi,‘‘ řekl tiše Naruto a pozvedl hlavu.
„Pořád s nimi soucítíš, myslela jsem se že jsme tě za to všechno potrestali hodně,‘‘ oddychla siV Narutovi takhle slova probudila dávno zapomenutou vzpomínku, vzpomínku na kůl a plameny. A především na ten křik. Zatřásl hlavou, nemohl se dál za vše takhle trápit, jen ho to oslabí. Žena pohlédla s okna, když se spustil déšť, alespoň že ten smaže jejich stopy, žena totiž měla celou dobu špatný pocit, kdy se sem vkradla, že ji někdo sledoval.
Celou dobu stále sledovala Sasuke a tmavovlasou dívenku. Nemohla z hlavy smazat jejich tázavé pohledy. Cítila i jejich hlad.
„Co se bude dít?‘‘ rozhodl se Sasuke ukončit tuhle tíživou chvíli, ale jako odpověď mu byl je smích. Žena neměla v plánu s ním nadále komunikovat pro ni byl jen přítěž, které se měla zbavit už před několika lety. Nakonec se přece jenom rozhodla mu odpovědět, ten jeho tázavý pohled ji začal štvát.
„Tobě tu můžeme být jedno, ty si půjdeš o svých,‘‘ řekla mu zcela jasně bez jakýchkoli emocí a vydala se ke dveřím, Naruto se zkroušeně zvedl ze země a bez jakéhokoli slova se vydal jako pejsek se vydal za ní. Čekal ho trest, který si měl odpykat už před několika lety, tenkrát ale nemohl nechat Sasukeho o samotě. Teď už není dítě, může se o sebe postarat sám.
Sasuke se chystal jít za ním, vždycky všechno sdílel sním dokonce i jeho problémy ale tentokrát byl u dveří zastaven.
„Je mi líto, teď si musíš poradit sám ‘‘ to byla jeho poslední slova než zmizel. Sasuke chvíli stál na místě a pak se rozběhl do deště. Byl pryč a déšť smazal všechny stopy.