TAJNÁ ZBRAŇ 01

Stáli jsme se Sasukem na kraji pole a dívali se na tři velké haly. Neuvěřitelné. Kdo by kdy byl řekl, že holku, která by se mohla stát nejmocnější zbraní Akatsuki najdeme tady. Od začátku mi to bylo divné, hned jak nám Tsunade zadala tuhle misi.

Oba jsme stáli v Tsunadině kanceláři. Já jsem se právě nemohl přestat divit.
,,Cože máme udělat?" ptal jsem se nevěřícně.
,,Prostě ji najděte. Najděte ji a přiveďte ji sem." řekla hokage unaveně.
,,Pořád jen nechápu, proč by měla být obyčejná malá holka posilou pro Akatsuki. Není přece Bijuu, že ne?" řekl Sasuke tím svým chladným hlasem, který jsem absolutně nesnášel.
,,Ona má sílu o které ani neví. Ve špatných rukou by mohla zpúsobit neuvěřitelně velké škody. Proto posílám vás dva. S Narutovými přesvědčovacímí schopnostmi a Sasukeho....ehm...no prostě myslím, že máte velkou šanci ji dokázat, že není taková jaká si myslí a přivést ji sem. Musíte ovšem dát okamžitě vědět, kdyby tam již někdo z Akatsuki byl, jasné?" řekla Tsunade.
,,Hai." kývli jsme oba.
,,Ona vám nejdřív nejspíš neuvěří, musíte ji přesvědčit že není obyčejná. Na šíji má pečeť, vypadá trochu jako ta Narutova, musíte uvolnit síly, které kontroluje. Až ji uvolníte, bude nejspíš vyděšená, ale věřím vám. Proto s vámi nikoho jiného neposílám." dokončila hokage.
,,Shizune, dej jim prosím podrobný popis hledané. A Sasuke," pohlédla ještě na mého kamaráda. ,,Nezkoušej na ní Sharingan. Nevím jak je to možné ale...na ní to prostě nefunguje." dokončila pátá a rozhodným gestem nám oba vykázala z místnosti.
,,Bože, to zase bude něco..." prohlásil Sasuke, sotva jsme vyšli z kanceláře.
,,No jo...Proř zrovna my dostaneme tak blbej úkol? Hledat nějaký malý holky." protáhl jsem se. Pak jsme se rozešli, abychom se připravili na cestu.

,,Vážně myslíš, že ta holka je tady?" zeptal jsem se nejistě.
,,Nejspíš..." prohodil Sasuke zamyšleně. Vypadal, že tomu ani on sám nevěří. Asi bychom se tam měli dostat nějak nepozorovaně a obhlédnout situaci, napadlo mě. Sasuke nejspíš pomyslel na to samé. Ukázal na mne znamení a oba jsme vyrazili k jedné z budov. Vyskočili jsme nahoru a dívali se na frmol pod námi střešním oknem.
,,Ehm...vidíš nějakou dívku,která m kaštanově hnědé vlasy i oči,je vysoká zhruba 175-179 cm ve věku...páni." protáhl.
,,Co je?" nechápel jsem, jako obvykle.
,,Žádná malá holka. Je o rok mladší než my...No nic, vidíš někoho takového?" zeptal se.
,,Neee...." řekl jsem zklamaně.
,,No,měli bychom se nějak dostat dovnitř. Jenže je tam tolik lidí...Nikdo o nás nesmí vědět." zamyslel se Sasuke. Skočili jsme oba dolů.
,,Zkusíme to tamtudy, to vypadá jako nějaký sklad." ukázal jsem na prostor mezi dvěma halami.
,,Hej vy dva! Co tam děláte?" křičel na nás ženský hlas. Přicházela k nám žena ve žlutém plášti.
,,No...eh" zakoktal jsem se. Hrklo ve mě. Nechali jsme se chytit v první hodině, co jsme plnili misi. Takový krach Konoha ještě nezažila. Ani Sasuke nevěděl co říct.
,,Už vím. Jste naše nová posila,že?" plácla se najednou přes čelo. ,,Naruto a Sasuke."
,,Eh...jo. Jasně." kývl Sasuke pohotově.
,,Dobře." usmála se. ,,Pojďte dovnitř." řekla a vedla nás do jedné z hal. Hala byla obrovská, uproštřed vedla jedna ulice a z ní odbočovaly menší ulička ke stolům, u každého stolu pracoval nějaký člověk.
,,Počkejte tady, podívám se, jestli se tu pro vás nenajde nějaká práce." řekla žena a odešla.
,,Podívej se, jestli tu někde není dívka odpovídající popisu." šeptl mi Sasuke a začal se rozhlížet. Kývl jsem. Znepokojeně jsem si začal uvědomovat, že většina dívek ve věku patnáct-dvacet let se vyklání do uličky a s mlsnými pohledy si nás prohlíží. Usmál jsem se pro sebe, předstíral jsem že je nevidím a díval se po dívce, kterou jsme měli oba najít. Vzpomínal jsem na popis, který i Sasuke před chvílí četl. Hnědé vlasy i oči, otrochu menší než já. A jméno...Jmenuje se...Tamika. Nevidím nikoho jako ona. Sakra. Zajímalo by mě, jestli ji Sasuke už našel.

Rozhlížel jsem se všude, ale nikde jsem tu dívku nespatřil. Tamika. Zvláštní jméno. Tamhle... ale ne... její oči nejsou hnědé. Doufám, že ji najdu dříve než stihnu dostat nějakou práci. Znepokojovaly mne dívky, které se vykláněly do uličky a zíraly na mě. Bylo to nepříjemné. Otravné. Bože. Už jsem chtěl jedné z nich něco říct, když mě zaujalo něco jiného. Zády ke mě na židli seděla dívka s hnědými vlasy a zvláštním tetováním na krku,ve kterém jsem poznal pečeť. Popošel jsem blíž rozhodnutý podívat se na ni zblízka.
,,Sasukeeeeee..." ozval se křik. Naruto se řítil uličkou ke mě. Blbec, pomyslel jsem si.
,,Nevidím..." začal, ale zmkl hned co identifikoval můj pohled. POdíval jsem se zpět na ni. Hluk, který Naruto udělal zřejmě přilákal její pozornost, protože se na nás dívala. Zmátla mě v prvním okamžiku. Viděl jsem, že popis lhal. Její vlasy nebyly krátké a kaštanové ale medově zlaté, ani blonďaté. A ty oči. Nebyly jen hnědé - měly odstín hořké čokolády. Nejkrásnější oči, co jsem kdy viděl. Ale ten pohled. Ledový a nenávistný. Vůbec se nehodil k její milé tváři. Viděla mě určitě poprvé. Nechápal jsem tedy pohled, to jak se na mě dívala. Naruto se na mě také díval. Nechapavě. Samozřejmě vůbec nepobíral, proč se na ní dívám. Otočila se.
,,Ježíš, není tohle ta..." začal větu. Nesměl jsem ho nechat doříct to, co chtěl říct před všemi těmi lidmi. Rychle jsem mu zakryl rukou pusu.
,,Co blbneš???!" pleskl mě přes ruku. ,,Jo jasně....Už chápu..." svitlo mu. Protočil jsem panenky. Jak je jenom možné, že se někdo takhle nechápavý mohl stát ninjou?
,,Tady jste vy dva. Mám pro vás práci ve skladu. Pojďte za mnou, ukážu vám to tu." přišla najednou žena ve žlutém plášti, která se nám později představila jako Akira. Šli jsme za ní, od těch nejkrásnějších očí a mě celou dobu vrtal hlavou výraz té dívky.


Nuda jako vždy. Dělala jsem svou práci, kterou jsem upřímně nesnášela. A nudila se při tom. Snažila jsem se najít nějaké rozptýlení. Přišlo ve chvilce. Ucítila jsem mrazení v zádech, které mi napovídalo, že se na mě někdo dívá. Nechtěla jsem se otočit. Pak jsem uslyšela křik. Nedalo mi to a otočila jsem se. Přibíhal vysoký modrooký blonďák. Ten kluk byl kus, sakra. Pak jsem ale zahlédla toho, za kým běžel, což byl mimochodem stejný člověk, který se na mě díval. Srdce se mi v hrudi namžik zastavilo, aby se hned na to rozbušilo o sto šest. Vzduch z místosti se vypařil. Ten okamžik trval snad milion let. Byli jsme tu jen on a já, jen my dva. Uvědomila jsem si, že na něj překvapeně zírám. Musela jsem nutně nahodit jiný výraz. Snažila jsem se zatvářit se lhostejně, jako že je mi že tu pár metrů ode mě stojí nejhezčí kluk, co jsem kdy viděla a zaujatě se na mě dívá. Vypadal, jako kdyby se divil. Nechápala jsem to. Blonďák těkal očima mezi jím a mnou. Vypadal při tom tak zabržděně, že jsem se htěla začít smát, takže jsem se raději otočila, aby si ani jeden z nich nevšiml, jak mi začínají cukat koutky. Pak pro ně přišla šéfka a odvedla je pryč. Do skladu myslím. Doufám, že ho uvidím o svačinu.


Seděl vedle mě se zasněným výrazem. Takového Sasukeho jsem prostě neznal.
,,Jsi si naprosto jistý, že je to ona?" ptal jsem se nejistě.
,Jasně...." prohodil bez rozmyslu. ,,Viděls ty její oči? Jako hořká čokoláda. Ale nelíbil se mi ten její pohled. ani trochu. Jsem si jist, že jsme se nikdy přetím neviděli. To vlastně ani není možné... ale stejně."
,,Je ti něco?" zeptal jsem se opatrně.
Chvilku mlčel. ,,Cože? Říkal jsi něco? Přemýšlel jsem o něčem jiném." řekl, jako by se nechumelilo.
,,Ježíš... no nazdar...." povzdechl jsem si. Budu na to nejspíš muset přijít sám, pomyslel jsem si. Sakra.

Naruto o tom přemýšlel dlouho. Možná totiž nebyl tak hloupý, jak vypadal.