Zrození hrdiny, díl 011 - Je pryč

Speedo vysunul čepele na levé ruce, uhnul hlavou, na kterou mířila kunai, vyskočil ze židle a máchl po maskovaném ninjovi. Krev vystříkla a ninja zařval bolestí, nebylo to však smrtelné zranění a dovnitř se už hrnuli jeho kumpáni. Speedo se rozběhl a proskočil oknem ven.
„Za ním, chyťte ho!“ komandoval ostatní zraněný ninja.
Z boku mu tekla krev, věděl, že přežije, ale za výhru to nepovažoval.
„Jestli nám uteče,“ pomyslel si, „dlouho žít nebudu.“
Speedo se zvedl a běžel pryč. Nejradši by se zneviditelnil, ale jeho pravá ruka byla nepoužitelná, nemohl poskládat žádnou pečeť. Náskok měl minimální a se zraněnou rukou se mu špatně utíkalo, navíc si musel dávat pozor na jutsu svých pronásledovatelů. Jediná chyba by znamenala smrt. Záložní plán byl riskantní, ale musel se k němu uchýlit, nebyla jiná možnost.

v Listové
Gai prošel s Leeem v náručí vstupní branou do vesnice, kráčel jako v transu, za ním jako ve smutečním průvodu šli všichni ostatní. Slunce zrovna zapadalo.
Akamaru zakňučel, Kiba s sebou trhl.
„To nemůže být …“ pomyslel si.
Otočil se, bránou, kterou před chvílí prošli, proběhl Speedo. Kiba šťouchl do Shina a do Naruta, vyrazili proti němu. Ostatní kromě Gaie se také otočili, Sakura a Hinata běžely za nimi v druhé vlně, Naoki zůstal stát spolu s Mikou a jejím doprovodem.
Speedo se nechtěl rvát, dával najevo, že se vzdává, přesto mu Naruto pořádnou ubalil.
„Ty haj*le!“ doprovodil svou ránu Naruto.
Speedo se poroučel k zemi a zůstal ležet. Kiba mu klekl na záda a zakroutil mu zraněnou rukou. Byla to příšerná bolest, ale ani nezařval, místo toho jim chtěl poradit: „Chyťte ty, co mě pronásledovali!“
„Tebe tak budeme poslouchat!“ odmítl Kiba.
„To oni za vším stojí,“ zkusil to ještě Speedo.
„Byakugan!“ aktivovala svoje oči Hinata, „Vidím tři ninjy, ne teď k nim došel čtvrtý.“
„My se o něho postaráme,“ nabídli se Izumo a Kotetsu, kteří jako obvykle měli službu na bráně, „běžte po nich!“
„Vzdalují se,“ upozornila je Hinata.
„Rychle za nimi!“ rozhodl Naruto a s Hinatou po boku spěchali za ninjy.
Shino a Kiba s Akamarem utvořili druhý sled a skupinu pronásledovatelů uzavírala Sakura.
„Hej ty!“ zavolal Kotetsu na Naokiho, „Běž pro Kakashiho!“
„Hai!“ přijal rozkaz a upaloval ho vyplnit.

„Zastavili se, asi o nás vědí!“ podávala zprávu Hinata, „A teď zmizeli!“
„Cože?“ nevěřil tomu, co právě slyšel, Naruto.
Dorazili na místo, kde Hinata naposledy čtveřici viděla.
„Stejně jako když jsme pronásledovali toho, co napadl Kakashiho,“ porovnával Kiba, „vypadá to na nějakou teleportační techniku.“

Naoki našel Kakashiho v jeho pracovně, stručně mu nastínil, proč je nutná jeho přítomnost u brány a cestou mu podrobněji popsal, co se od doby, kdy s Leeem vyrazili, událo.
„Okamžitě ho odveďte k Ibikimu!“ nařídil Kakashi Izumovi a Kotetsovi, když s Naokim dorazili k bráně.
„Chci mluvit s tebou, Sharingane Kakashi!“ dožadoval se Speedo.
Kakashi rukou naznačil, že mají pokračovat v jeho rozkazu. Neměl chuť se s někým takovým vybavovat, dokonce si i přál, aby ho Ibiki trochu zmáčknul.
„Je to jen ztráta času, nakonec budeme mluvit spolu,“ prohodil Speedo, když míjel Kakashiho.
„To je ta vnučka?“ zeptal se Kakashi Naokiho s pohledem upřeným na Miku.
„Ano, já jsem ta vnučka, Hokage-sama,“ odpověděla Mika, která zaslechla jeho otázku.
„Těší mě, že Vás poznávám a vítám Vás v Listové!“ přivítal ji, „Dám vědět feudálnímu pánovi, že jste v bezpečí v naší vesnici. Zítra Vám přidělím doprovod, abyste mohla pokračovat ve své cestě.“
„Chtěla bych zde zůstat na pohřeb toho mladíka, co mě zachránil. Nebude Vám to vadit?“
„Zůstaňte, jak dlouho budete chtít,“ nabídl jí Kakashi, ačkoliv si přál, aby opustila vesnici co nejdříve, a v jeho tónu to bylo patrné.
„Snad Vám tu nepřekážím?“ vycítila Mika, že o její přítomnost tu moc nestojí.
„Nikoliv! Jste tu vždy vítána!“ zalhal Kakashi a dával si pozor, aby to tentokrát znělo věrohodně.
„Jako bych už neměl tolik starostí,“ prolétlo mu hlavou, „teď ještě hlídat vnučku feudálního pána.“

Skupina pronásledovatelů se vrátila s nepořízenou, oznámili, co zjistili a očekávali další rozkazy. Shino, Hinata a Naoki byli pověřeni dočasnou službou na bráně, Naruto se měl postarat o ubytování a bezpečnost Miky a jejího doprovodu. Tohoto úkolu se vehementně dožadoval Kiba, ale Sakura chtěla prohlednout jeho zranění v nemocnici, tak si alespoň zamluvil, že Naruta vystřídá hned, jak ho Sakura propustí.
Kakashi se vydal zpět do pracovny, chtěl se podívat, jak to Ibikimu půjde, ale nejprve musel promyslet, jak posílí hlídky, aby se do vesnice nebo ven nedostal nikdo nepozorován. Spojil si, že za útokem na něho a osvobozením Kurotsuchi stojí lidé, co pronásledovali Speeda, a ti ho budou chtít odstranit, než něco řekne.

„Jediné, co jsem z něho dostal, bylo, že chce mluvit s tebou, Kakashi!“ shrnoval Ibiki výsledky výslechu, „A to jsem si dal opravdu záležet!“
„Tak ať je po jeho, jdu tam!“ přistoupil na Speedovo přání Kakashi a vstoupil do výslechové místnosti.
Speedo seděl svlečený do půli těla na židli, ke které byl připoután. Tělo měl sežehlé patrně od katonu, celý obličej pokrývala krev, která stékala na hruď, nos měl prapodivně zdeformovaný a na tváři hluboké zářezy od kunaie, která skončila zabodnutá v jeho pravém rameni. Pod žebry se mu začínaly vybarvovat modřiny.
„Já říkal, že nakonec budeme mluvit spolu,“ poukázal na to, že měl pravdu.
Kakashi ho obešel, mohl si tak prohlédnout jeho záda rozdrásaná od biče, prsty na levé ruce zlámané kladivem a vpichy na levém předloktí. Ibiky na něm zkusil takřka všechno.
„Tak mluv, nebo se Ibiki vrátí!“ vyhrožoval Kakashi.
„Už mu asi dochází nápady, když seš tady,“ nezalekl se Speedo, „chci ošetřit!“
„Ty si tu nebudeš klást požadavky!“ zakřičel na něj ve vzteku Kakashi.
„Pak se nemáme o čem bavit,“ couvl zpět Speedo, „přemýšlel jsem, co bude následovat, jestli uřezávání prstů na nohou nebo vydloubnutí očí, no doufám, že si to ten magor užije!“
„K čemu ti bude ošetření, když tě za pár dnů popravíme?“ chtěl vědět Kakashi, „Únos vnučky feudálního pána nemůže skončit ničím jiným. Nehledě na to, že jsi při tom zabil našeho ninju. A kdo ví, co dalšího máš na svědomí.“
„Chtěl bych ve svůj poslední den dobře vypadat,“ uvedl Speedo svůj důvod, kterému Kakashi vůbec nevěřil,„ber to jako moje poslední přání, ať už se pak poprava nezdržuje.“
„Čekáš, že tě tvoji společníci vysvobodí?“
„Já nemám společníky a pokud myslíš ty, co mě pronásledovali, tak ti mě chtěli zabít. A když mně Ibiki rozdrtil prsty na levé ruce, tak ani po ošetření nesložím pečetě ještě nějakej týden, takže sám rozhodně neuteču.“
Kakashimu se to nelíbilo, nechtěl vůbec pomyslet, co by mu provedl Gai, kdyby se dozvěděl, že smlouvá s Leeho vrahem. Touha po informacích ale byla silnější.
„Doufám, že to, co mně chceš říct, stojí za to!“ zpečetil svůj vnitřní boj.
„Řeknu vše, co vím,“ dráždil Speedo s úsměvem na tváři.
„Pošlu sem Sakuru,“ pronesl Kakashi spíš pro sebe.
„A to má být kdo?“ chytil se toho Speedo, „Chci někoho, kdo to umí!“
„Je to žákyně páté Hokage!“ odpověděl mu.
„To už radši tu její věčnou patolízalku,“ vybíral si Speedo.
„Dobrá,“ zkousl i tohle se zaťatou pěstí, „přijde sem Shizune.“

Ošetřování se protáhlo, takže když Kakashi opět vstoupil do výslechové místnosti, bylo skoro ráno. Speedo stále seděl připoután k židli, ale tentokrát už na něm nebyla žádná krev a zranění z výslechu byla schována pod obvazy.
„Poslouchám!“ bylo jediné, co Kakashi řekl.
Speedo se usmíval, vychutnával si tento okamžik, možná poslední, který stál za úsměv, v jeho životě. Když už to vypadalo, že Kakashi na něho začne křičet, konečně promluvil: „Osobně je neznám, nevím, jak mě vyhledali, protože se dost skrývám a dávám si pozor. Každopádně za mnou před pár dny přišli a dali mně tip na tu vnučku. Poradili mně o kolik si říct, aby to bylo reálné, a kdy a za jakých okolností provést výměnu. K tomu výkupnému mně chtěli přihodit slušný balík navíc.“
Odmlčel se a Kakashi, který si myslel, že už domluvil, na něj vystartoval: „To je jako všechno?“
„Nebuď tak nervózní,“ uklidňoval ho Speedo, „a dones sem mapu! Moc se mně ta jejich akce nelíbila, takže jsem je vystopoval k jejich úkrytu.“
„To jsou kecy!“ nevěřil mu Kakashi, „Několikrát jsme se je snažili vystopovat, ale vždy nám zmizeli pomocí nějakého teleportačního jutsu.“
„Jestli nemáš zájem, tak to je asi všechno, co jsem o nich mohl říct!“ ukončil to Speedo.
Kakashi odešel a práskl za sebou dveřmi, po chvíli se ale vrátil s mapou.
„Já věděl, že se vrátíš,“ užíval si to opět Speedo.
Kakashi to raději nekomentoval, rozbalil před ním mapu a Speedo mu svými pokyny odhalil, kde se úkryt maskovaných ninjů nachází.
„Je to jeskyně,“ dodal ještě, „vchod je dost malý, takže je těžké si toho všimnou, ale pro někoho s byakuganem to bude hračka.“
„Ale jestli je to past …“
„Vyhrožovat smrtí někomu, kdo čeká na popravu, je až komické!“ vysmál se Kakashiho nedokončené výhružce.

Kakashi se vrátil do pracovny, sestavil a vyslal tým prozkoumat jeskyni, kterou Speedo vydával za úkryt maskovaných ninjů, a protože už bylo ráno, vydal se po probdělé noci na Leeho pohřeb.
Pohřby se teď, během války, konaly často, přesto se všichni ninjové ve vesnici, kteří neměli hlídku či službu v nemocnici, opět sešli, aby se naposledy rozloučili s přítelem, který bojoval po jejich boku. Dorazil i Gaara s několika ninjy z Písečné, aby se ještě jednou omluvil za jejich první setkání, při kterém ho sám málem zabil.
Gai položil kytku vedle Leeho fotografie a do naprostého ticha mu dal své poslední sbohem …

Puf!
Před Kakashim se objevil ninja v ANBU masce.
„Hokage-sama, utekl!“