Potomek dvou klanů 13 - Svitek
Tak je tu konečně 13 díl Potomka a já upřímě doufám, že se vám bude líbit. V tom to díle se konečně definitivně Naruto rozhodne komu dá své srdce, ale víc vám před začátkem neprozradím. Budete si to muset přečíst samy.
Krásný sluneční den. Konoha se od rozbřesku koupala v záplavě květů a všemožných vůní. Zlatavé slunce rozdávalo své teplo na všechny strany a probouzelo ty, co si ještě hověli v pelíšku.
Avšak byly i tací, kteří spát nemohli. Byla mezi nimi i kunoichi s růžovými vlasy, která od časného rána seděla na hlavni bráně a sledovala cestu, vedoucí do Konohy. Čekala na něj - na někoho, koho milovala. Uběhl týden ode dne, kdy odešel na trénink a dnes se měl vrátit. Odešel a na rozloučenou jí zanechal malý dárek na ústech, pak se vytratil a ona mu nestihla říct, že cítí stejnou náklonnost.
Celý dlouhý týden přemýšlela o něm a o sobě. Vždycky jí připadalo, že je potrhlý a myslela si, že je zamilovaná do Sasukeho. Nikdy si neuvědomila, že on byl stále při ní a Sasuke ne jenom ji ale i ostatní ignoroval. Pak odešel a utěšoval ji znovu Naruto, ale stejně to neviděla, myslela stále na zrádce. Proč si neuvědomila, koho vlastně miluje?! Proč se jí začalo stýskat, až když Naruto byl kdovíkde celých šest let? Proč si uvědomila, že je pro ni víc než přítel, až když se vrátil? Otázky takového typu se jí honily hlavou celý týden a ona na něj nemohla přestat myslet. Kdo by si kdy pomyslel, že z toho uřvaného kluka vyroste tak skvělý muž s tak výbornými schopnostmi a co víc, s čistým, city rozdávajícím srdcem. Litovala, že si toho nevšimla dřív. Litovala spousty věcí, ale teď jí přišlo, že právě téhle skutečnosti nejvíce. Litovala každé rány, kterou mu dala. Znovu se podívala na cestu, vedoucí dovnitř. Nespatřila nic, jen lehký vánek si pohrával se štěrkem, který byl na cestě.
Na opačné straně ulice, skryta v koruně stromu před zraky, seděla osoba, také vyhlížející mladíka. Její pohled byl zabodnutý do růžovlásky, sedící na bráně. Stal se z ní soupeř, kterého nikdy neměla, ale byla odhodlaná se tvrdě za své srdce bít. Zavřela na chvíli své světle fialové oči, a když je znovu otevřela, měla kolem nich naběhlé žilky. Ano, byla to Hyuuga Hinata, sledující Sakuru vražedným pohledem. Ta křehká, stydlivá dívka teď vymýšlela plán, jak získat svou lásku nazpět. Vůbec si nepřipustila fakt, že si Naruto nevybral ji, ale Sakuru. Svým rentgenovým zrakem pohlédla nejdál, co to šlo, ale vytouženého mládence nespatřila. S povzdechem oči zase zavřela a vrátila je do původní podoby. Každých pár minut se tento proces opakoval. Dívala se střídavě do dáli a na Sakuru.
Nedaleko vesnice běžel tak očekávaný mladík s liškou na rameni. Byla sice pravda, že se mohl v klidu přemístit, ale měl rád vzduch ve vlasech a na tvářích. A tenhle požitek při přemístění neměl, proto rád cestoval pešky jako normální ninjové, také to mělo jistou výhodu, všímal si více věcí a měl čas i přemýšlet. Zastavil se na nedaleké skalce, kde měl výhled na celou Konohu i na monument Hokage. Užíval si ten pohled. Měl vesnici nade vše rád a neuměl by jí ani jejím obyvatelům ublížit. Jeho pohled padl na hlavu čtvrtého, jeho otce. Vzpomínal na dny, kdy se stal geninem a nastoupil do týmu sedm. Z myšlenek ho vytrhl až Kyuubi, který si hlasitě odkašlal.
„Naruto, měl by ses přemístit nejdřív k Hokage, protože u brány to bude na dlouho.“ prohlásil tajemně a sledoval růžovou skvrnu na vršku hlavní brány a tmavě modrou mezi listím.
Naruto nechápavě otočil hlavu a zadíval se na lišáka.
„Proč? Vesnice není daleko tak nač plácat chakru? Děje se něco?“ byl zmatený stále se snažil přijít na to, kam Kyuubi kouká, těkal pohledem mezi ním a vesnicí nedaleko.
„Neptej se a udělej to; nejdřív k Hokage a pak se vrátíme zpět sem.“ Víc mu neřekl a Naruto se radši neptal, udělal přesně to, co chtěl a během okamžiku po něm nezbyla ani stopa.
V kanceláři Hokage se uprostřed místnosti objevilo malé větrné tornádo, doprovázené kapkami vody, z něhož následně vystoupil náš světlovlasý hrdina. Barva vody se vytratila a Tsunade zvedla hlavu od papíru. Na její tváři se rozzářil úsměv. Tsunade mu ukázala na židli před stolem. Naruto si sedl a začal.
„Tsunade-sama, týdenní volno se vyplatilo. Nové jutsu už dokonale ovládám, ale bohužel mě při jeho zkoušení spatřil nepřítel.“ Odmlčel se a koukal na Tsunadin obličej a čekal na reakci. Jak předpokládal, její šťastný výraz se změnil na naštvaný, zle loupla po mladíkovi okem a vypadlo z ní jediné slovo.
„Kdo?!“
„Uchiha Sasuke.“ Narutovi se při vyslovení toho jména nepohnul na tváři ani jediný sval. Byl jako vytesán za kamene, jen dychtivě pozoroval Hokage a její reakci. Moc ho mrzelo, že se stal jeho nepřítelem. Tolik ho měl rád, byl pro něj bratrem, kterého nikdy neměl. A přesto se z něj stal stejný nepřítel jako z Orochimara. Tolik si přál, aby se vrátil do vesnice, tolik chtěl, aby se tým sedm nikdy nerozpadl. Bohužel, čas nejde vrátit a Sasuke byl teď stejný, jako všichni zločinci a temnota, z které se ho snažil vždy vytáhnout, ho zcela pohltila.
Na krátkou chvíli přes jeho obličej přelétl stín smutku, ale byl to jen okamžik. Tsunade přemítala o stejných věcech. Věděla, jak se Naruto cítí, byl pro ni jako vlastní syn. Navíc se tato událost podobala té, co stala jejich týmu. V těch časech to nesl Jiraiya velmi špatně a stejně jako Naruto nikdy nepřestal věřit, že se Orochimaru zase vrátí do vesnice. Smutně si povzdechla a začala mluvit.
„To není dobré Naruto. Sasuke je podle všech správ u Akatsuki a ty vede Madara. Pokud se to dozví, nemáš sebemenší šanci ho s tím jutsu překvapit. Máš ještě nějaké s úrovní S nebo vyšší, které by platilo na Madaru?“ ptala se a zkoumavě si ho prohlížela.
Velice ji potěšilo, když jí Naruto na otázku lehce přikývl hlavou. Sáhl pod plášť a ze skryté kapsy vytáhl svitek, kousl se do prstu a nechal pár kapek krve skápnout na pečeť, která na něm byla. Ozvalo se sotva slyšitelné „puf“ a Naruto jej podal Tsunade. Ta jej vzala do ruky a opatrně rozbalila. Nestačila se divit, co má v rukou. Naruto jí právě ukázal většinu svých nejsilnějších technik a jen málo jich bylo na úrovni A, většina se pohybovala na S+. Dostala se až ke konci, kde ji upoutala jedna z technik, byl tam její odborný popis a také byla S+, ale co ji překvapilo, byla poznámka.
„Extrémní“
Vzhlédla od poznámky a podívala se na název.
Shiage rasengan.
Když si ho přečetla, podívala se na Naruta a ten jakoby věděl, na kterou techniku kouká.
„Zatím jsem ji použil jen jednou, když jsem ji vynalezl a málem jsem u toho přišel o život. Zkoušel jsem ho, když ve mně nebyl Kyuubi, naštěstí ten brzo přišel a vyléčil mě, ale nebýt jeho, tak bych tu už nebyl. Je to velmi nebezpečná technika. Jak pro nepřítele, tak pro mě. Jak jste si mohla všimnout, je u ní popis.“
Tsunade se tedy znovu sklonila ke svitku a začetla se do popisu jutsu.
Shiage rasengan - Vyžaduje tři podstaty chakry. Do základního rasenganu se přidá větrná, ohnivá i vodní podstata. Větrná a vodní chakra tvoří okolo lávově zbarvené koule ostny. Uvnitř koule je velmi zhuštěná ohnivá + kyuubiho chakra. Koule má o průměru cca 20 cm a na nepřítele se hází jako FRS. Pokud se přiblíží k nepříteli větrné a vodní jehlice se zabodávají do každé buňky. Okolo každé buňky se díky větrné chakře vytvoří obal. Ohnivá + kyuubiho chakra se rozptýlí po výstřelu jehlic na mikroskopické kuličky, které se usadí v každé buňce. To způsobí, že jej začne spalovat zevnitř. Voda vystřelená zároveň s větrem nedovoluje nepříteli se jakkoliv uhasit, i kdyby měl hlavní živel právě vodu. Nepřítel zasažen technikou Shiage rasengan umírá do několika vteřin. Technika vyžaduje obrovské množství chakry uživatele. Techniku lze použít pouze jako finální, protože ten kdo tuto techniku použije, upadá do několika denního bezvědomí.
Tsunade si musela přečíst popisek ještě jednou. Vůbec nevěděla, že je Naruto schopný vládnout takovou silou. Bylo to nejsilnější jutsu, které kdy viděla. Překvapeně své oči obrátila na sedícího Naruta před sebou a Kyuubiho v jeho klíně, který se zrovna drbal za ušima.
„Naruto, silnější jutsu jsem nikdy v životě neviděla a podle tohoto svitku soudím, že ty jsi vynálezce těchto justu. Teď už můžu s jistotou říct, že jsi překonal svého otce. A toho, jak víš, považovali za největšího ninju této doby. Myslím, že je otázkou času, kdy ostatní uznají tvojí sílu a ty převezmeš otcův post nejlepšího ninji.“
„Děkuji Tsunade-sama. Už půjdu, jestli je to vše co jste chtěla vědět.“
S těmi slovy se postavil a Kyuubi se rozplynul. Tsunde jen kývla a podala mu zpátky svitek, který Naruto zase zapečetil a dal zpátky do kapsy. Naruto se rozloučil a přemístil se zpátky na to samé místo, kde ho Kyuubi přesvědčil, že se má k Hokage přemístit a nejít hlavní bránou. V duchu se chvíli dohadoval s lišákem proč, ale když ani po půl hodně z něj nedostal ani slovo, rozhodl se pro něco jiného. Sedl si na zem a začal se soustředit. Bez sebemenšího hnutí nějakou chvíli seděl. Když konečně zvedl hlavu, měly jeho oči zlatou barvu s vodorovnou čárkou a rudé zbarvení okolo očí. Zaměřil se na bránu a až teď konečně pochopil, proč ho lišák nechtěl pustit hlavní branou a tvrdil mu, že to bude na dlouho. Na bráně cítil chakru Sakury a o pár metru dál chakru Hinaty.
Musel se usmát, čekala na něj Sakura, takže se nezlobí, ale co nechápal, co tam dělá Hinata. Proč na něj čeká i ona? A ještě podle toho, kde se nejspíš schovává před zrakem Sakury. S touto otázkou zrušil Sage mod a vydal se k hlavní bráně. Někde v koruně stromu Hinata už asi po sté vypnula svůj Byakugan. Už od rána se ze svého místa nehnula, stále sledovala cestu. Znovu se znechuceně podívala na Sakuru. Ta se také ze svého místa od rána nehnula a dál sledovala cestu, chtěla být první, kdo ho přivítá po týdnu doma.
Naruto se mezitím rychle blížil k bráně. Chtěl byt rychle u Sakury a srdce mu říkalo, že i ona k němu něco cítí. Jediné co mu vrtalo hlavou, proč je tam Hinata, vždyť to ostatním ani neříkal, tak jak to ví?
Hinata znovu zavřela oči a zapnula Byakugan. Pohlédla na cestu a málem hlasitě vykřikla, zahlédla ho, jak se rychle blížil k bráně. Na nic nečekala, pomocí chakry kterou vkládala do nohou se mu rozběhla naproti. Když probíhala bránou, tak si jí všimla Sakura, ta na ni chvíli zůstala koukat, ale ve chvíli, kdy si uvědomila, že byla nejspíš někde celou dobu schovaná a měla nejspíš aktivovaný Byakugan, okamžitě se za ní rozběhla, jenže to už Hinata mizela za zatáčkou.
Hinata běžela jako o život, věděla, že Sakura si jí všimne, jen co proběhne branou. Když zahýbala, viděla ještě rychle blížící se Sakuru.
Naruto z opačné stany neviděl souboj obou dívek, jen z upozornění Kyuubiho věděl, že se daly do pohybu. Než se stačil zeptat na cokoliv jiného, uviděl Hinatu, jak se k němu rychle blíží. Chtěl ji pozdravit a běžet dál, ale stalo se něco, co by od Hinaty nečekal.
Jen co se Hinata přiblížila k Narutovi, bleskla jí hlavou slova: „Teď nebo nikdy!“ a skočila mu do náruče a hluboce ho políbila. Všechen stud nebo podobné pocity nechala daleko za sebou. Bylo jí úplně jedno, co se stane, prostě to udělala.
Naruto byl tak překvapený, že se ani nebránil. Vůbec nechápal co se to děje. Díval se na Hinatu, která se s ním teď líbala. Chtěl nějak zareagovat, ale jeho tělo ho neposlouchalo. V hlavě křičel sám na sebe, aby se na něco zmohl. Nic nepomáhalo, jen tam stál a nechal se líbat dívkou, kterou neměl rád. Nejhorší však bylo, když uviděl Sakuru.
Sakura doběhla za zatáčku a v tu chvíli se jí zbořil celý svět. Viděla Naruta v objetí Hinaty, jak se s ní líbá. Do očí se jí vhrnuly slzy. V tu chvíli si uvědomila, jak moc to bolí, jak moc bolí láska. Plně si uvědomila, že si Naruto nevybral ji, ale Hinatu; necítila zklamání, cítila jen bolest. Bolest ze ztráty, ale něco si přeci uvědomila; tuhle bolest necítila, když Sasuke odešel z vesnice. Ne, teď jí pukalo srdce, teď neviděla budoucnost, minulost jen bolest. Bolest v jejím srdci. Rozběhla se pryč. Daleko od nich, od bolesti.
V Narutovi se v tu chvíli něco hnulo, už zase cítil, že může používat své nohy a nedbaje na Hinatu rozběhl se za Sakurou. Sice slyšel, že na něj Hinata volá, ale absolutně ho nezajímalo co. Věděl jen jedno, musí to Sakuře vysvětlit, musí jí říct, že ji miluje, prostě musí. Hinata zůstala stát uprostřed cesty s pusou dokořán. Nechápala to, když ho líbala a on ji nezarazil, myslela si, že i on k ní něco cítí, ale když se objevila Sakura, okamžitě se za ní rozběhl. Vzteky nakopla kamínek.
Sakura se slzami v očích a bolestí v srdci doběhla na malý palouček nedaleko Konohy a svalila se do trávy.
Slzy jí z tváří tekly proudem, ona jen ležela stočená do klubíčka v trávě a jediné co slyšela, byly její vzlyky.
Naruto utíkal za ní, ale brzy mu zmizela z dohledu. Nevěděl si rady, na aktivování sage mogu neměl čas, než by se mu ho podařilo aktivovat, mohla být, kdo ví kde. V duchu se spojil s Kyuubim.
„Pomůžeš mi prosím, najdi Sakuru, ona viděla…“ nedořekl Naruto, protože mu skočil do řeči.
„Vím, co viděla, já to viděl taky, ta Hinata to měla dobře naplánované.“ odpověděl mu v myšlenkách.
„Prosím, necháme to na později, teď ji najdi.“ Naruto byl zoufalý, nevěděl, kde má hledat a Kyuubi mu to zrovna neulehčoval.
„Dobře, dobře počkej chvíli.“ozvala se odpověď a chvíli na to tichá zabručení.
„Je nedaleko, běž rovně, pak zahni doprava, najdeš ji na paloučku.“ Naruto se bez sebemenšího slova rozběhl určeným směrem.
Když doběhl na palouček, uviděl ji, jak pláče na zemi, schoulená do klubíčka. V tu chvíli nevěděl, co má dělat. Jeho nohy ho zase odmítly poslouchat a on tam jenom stál a poslouchal její pláč. No tak Naruto běž za ní a utěš ji, musíš to vysvětlit. Pokud tu budeš jenom stát, nic tím nevyřešíš.“ Zavrčel na něj Kyuubi. Naruto se při těch slovech jakoby probral, pomalými krůčky se vydal ke své lásce.
Zastavil se nad ní pomalu a neslyšně si k ní sedl. Měla zavřené oči a z pod víček se jí hrnuly proudy slz. Malinko se nad ní nahnul, pohladil ji po vlasech a sjel i na tvář. Sakura sebou trhla a upřela svůj uslzený pohled na mladíka. Z úst se jí vydralo jediné.
„Proč?“ poté sklopila pohled k zemi a nechala své slzy volně padat na zem. Naruto si povzdechl, chtěl jí říct, jak moc ji miluje, hned jak by se vrátil z tréninku a Hinata mu to tak pokazí. Jemně chytil za bradu a zvedl jí hlavu tak, aby se mohl podívat do těch nádherných očí.
„Sakuro-chan copak ty nevíš, že tě mám rád už od doby, co jsme byli v týmu?“ stále se jí díval do očí a ona do těch jeho.
„Ale co Hinata, když jsem vás viděla, myslela jsem, že…“ zmohla se na otázku, ale byla zastavená Narutem.
„Hinata ke mně přiběhla. Začala mě líbat, nevěděl jsem, co mám dělat, pak jsem uviděl tebe a rozběhl se za tebou, ji jsem nechal na cestě. Sakuro, moc tě miluju a nedokážu bez tebe být, prostě…“ ani nedokončil větu a raději ji políbil. Sakura nemohla věřit vlastním uší, právě jí vyznal lásku a líbá ji, s chutí se zapojila do toho polibku, obtočila svoje ruce okolo jeho krku a nechala se unášet tím krásným pocitem. Už ztráceli dech, tak se od sebe museli odtrhnout. Naruto se jí podíval do stále uslzených očí a opatrně jí poslední slzičky setřel. Zvedl se a pomohl vstát i Sakuře, ruku v ruce se vydali do vesnice. Oba šťastní že mají toho druhého.
tak doufám, že se vám díl líbil
Další dobrý dílek a musim říct, že tohle je nejlepší série na konoze.
luxusni dilek chce to dalsi ..