Potomek dvou klanů 12 - Ukázka talentu

Tento díl bych chtěla věnovat mému dobrému příteli Karlosovi který dnes slaví své 18 narozeniny. Takže vše nejlepší hodně zdraví atd. doufám, že někdy budu tak dobrá jako ty. Takže ještě jednou vše nej. :D

Tři dny uplynuly od doby co Naruto odešel na trénink. V Konoze se mezitím pokoušela Sakura dokonale ovládnout živel země který začala používat teprve nedávno. Její schopnosti byly dobré, ale přesto se je snažila zdokonalovat na nejvyšší úroveň. Už nějakou tu chvíli ji pozorovala hokage byla náležitě pyšná, že její žačka se řadí mezi nejlepší mediky a ninji v Konoze. Potichu se ze svého místa ztratila a nechala trénující Sakuru o samotě.
Daleko od Konohy také pobíhal trénink, ale zcela odlišný. Na velké louce stál blonďatý mladík byla na něm znát únava, ale přes to všechno dál cvičil. Louka, která nejspíš byla zarostlá spoustou květin a plevelu byla teď jen udusaná hlína ze spoustou puklin a děr.
Naruto uprostřed všeho stál a soustředil chakru. Její modré jazyky divoce poskakovaly okolo. Naruto v tom momentu otevřel oči které měl až do teď silně přimknuté a ukázal světu svůj Nukagan. V rychlosti složil nějaké pečetě a soustředil se.
Bohužel nic se nestalo a on jen vyčerpaně klesl na koleno. Pomalu se rozdýchával vůbec nechápal proč mu to nejde. Jednoduší verzi ovládal. Byla to jedna technika jeho otce. Byla to extrémní technika spotřebovala příliš chakry, ale pro někoho, kdo má krále démonu v nitru to není problém. Pomalu se rozdýchal znovu se postavil a chtěl to zkusit znovu, ale Kyuubi který se u něj náhle objevil jen zakroutil hlavou.
„Pro dnešek toho už nech jsi unavený. Na něco jsem přišel možná ti to pomůže ale povím ti to až zítra dnes bys to už nezvládl.“ Otočil se a zamířil si to přímo k tábořišti bylo mu jedno jestli bude něco namítat prostě si odkráčel. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil že Naruto jen kývl a vydal se za ním bez sebemenšího slova.
Věděl, že by se měl prospat byl třetí den na nohou, ale jemu se spát nechtělo v malém lesíku poblíž kterého trénoval měli postavení tábor. Sedl si tedy k ohni který udržoval Kyuubi a zády se opřel a mohutný dub. Zadíval se do koruny a přemýšlel naproti němu seděl Kyuubi a pozoroval jeho tvář s velmi zvláštním výrazem. Bylo mu divné jeho chování kdyby ho odvolal z tréninku jako před malou chvíli někdy jindy zasloužil by si pár peprných slov a spoustu otázek, ale dnes ho poslechl bez jakéhokoliv odporu.
„Naruto…“ chtěl mluvit dál, ale mladíkův pohled ho zastavil. Nevyřknutá slova mu zůstala v hrdle. Díval se do očí které neznal. Narutovi oči byly plné otázek bez odpovědí bez jeho typických jiskřiček, ale to jen pár vteřin. Než znovu mrknul. Jen co oči otevřel byly zase normální. Ta krátká chvíle však stačila, aby si toho Kyuubi všimnul. Seskočil z pařezu na kterém seděl, obešel ohniště a sedl si k Narutovým nohám. Jeho rudé oči se vpíjely do těch pomněnkově modrých.
„Co se děje Naruto?“ prolomil ticho Kyuubi a dál hleděl do jeho očí jako by se bál že ten záblesk se objeví znovu. Neobjevil jeho oči zůstaly veselé.
„Nic se neděje jenom jsem trochu unavený nic víc.“ Jeho tón se mu nelíbil. Takového ho neznal a to sním žil skoro od narození. Nikdy nepřiznal únavu i když byl k smrti unavený. Tohle přece nemůže být ten Naruto co prohlašoval, že bude ze všech nejsilnější, aby ho uznávali. Stane se hokagem. Tohle přece není ten co má moc změnit lidi bez jakého ohledu na lepší a hlavně na jeho přátele. Kyuubi ještě chvíli přemýšlel a pak mu řekl.
„Ano jsi unavený, ale to není to co tě trápí nebo si to mám zjistit sám?“ užuž se chystal skočit do jeho břicha pro patřičné informace když ho Naruto zarazil. Věděl totiž že to nemá cenu něco zapírá jen co, by se Kyuubi dostal do místnosti, kde kdysi byl zavřený za zlatou bránou dozvěděl by se i tu nejtajnější myšlenku a pocit. Proto kývl.
„Počkej, povím ti to.“ Zhluboka se nadechl a pokračoval.
„Přemýšlel jsem o vesnici o Sakuře, ale hlavně o otci a to co mi předtím řekl nemám pocit, že jsem ten pravý vždyť nezvládnu ani vlastní jutsu natož pak spasit svět. Znám spoustu lidí, kteří by to zvládli lépe a byly by neskutečně rádi, že jejich otec je Yondaime hokage. Kyuubi já mám pocit že jsem neschopný, tak jak mi to vždy tvrdili.“ Naruto mluvil tiše přesto srozumitelně a jeho blankytné oči neměli ten samý lesk jako vždy, ale byly takové prázdné bez naděje.
Kyuubi nevěřil vlastním uším! To přece není pravda nikdy si nemyslel, že uslyší Naruta o sobě pochybovat. On který má osud světa ve svých rukách, neudržel se a jedním ocasem mu vlepil políček přes celou tvář. Byl tak neštvaný, že se mu ježila srst a cenil na překvapeného Naruta své ostré zuby.
„Proč, o sobě pochybuješ?“ procedil skrz zuby a snažil se uklidnit „Zrovna ty ten co je přítel Devítiocasého a je tak silný že ho dokázal porazit. Zrovna ty syn Čtvrtého, nejuznávanějšího hokageho všech dob. Ty, Uzumaki Namikaze Naruto, dědic dvou mocných klanů. Tak se sakra vzpamatuj!“ Kyuubi opravdu zuřil nechápal proč o sobě Naruto pochybuje neuznal by ho, kdy nebyl silný, tak proč? Zkusil se mu dodat odvahu a navnadit ho na to jutsu.
„Naruto, seber se poradím ti s tím jutsu a už ho určitě zvládneš ale už je pozdě běž si lehnout zítra to určitě dokážeš.“ Naruto byl ještě chvíli značně mimo z toho co právě viděl takhle rozčíleného viděl Kyuubiho jenom jednou v životě a to v ten den, kdy se dozvěděl, že Madara se pokusil s jeho pomocí srovnat Konohu za zemí. Ještě by nejspíš uvažoval, ale když viděl že se lišák znovu mírně naježila okamžitě zalez do stanu, kde ho neviděl. Kyuubi spokojeně seděl u ohně, kde měl něco jako hlídku. Nepotřeboval spát, odpočíval totiž celý den, co Naruto cvičil. Zatímco tam tak seděl jeho myšlenky za zatoulaly do minulosti. Přesněji na den, kdy se „rozhodl“ útočit na Konohu. V jeho mysli se začala odehrávat jedna vzpomínka za druhou.

Na jedné velké louce uprostřed lesu odpočíval stočení v klubíčku obávaný král démonů. Ohromná liška z devíti ocasy. Na tohoto tvora si netroufl skoro nikdo a ti co ho mohli porazit, těch bylo po málu. Nebál se jich a taky proč. Mezi démony byl ten nelepší a lidé celého světa shinobi se ho obávali.
Kdyby v tu chvíli jen tušil co se má stát nespal by tak klidně.
V ten nejneočekávanější moment se začal vzduch tetelit a byla cítit velmi mocná chakra. Tato změna v zbudila i Kitsune. Před jejíma očima se začala objevovat osoba v černém plášti se znakem Uchiha na zádech. Před Kyuubim stál takzvaný génius klanu Uchiha. Uchiha Madara.
Pár minut si hleděli do očí temně rudé do ledově černých. První prolomil ticho Madara.
„Přišel jsem požádat o pomoc v postě. Chtěl bych zničit vesnici Konohagakure no Sato. Obou stranám to prospěje já budu mít tu vesnici z krku a vy jako král démonů si budete moct připsat další zničení a prolití krve na svůj seznam.“ Madara vypadal velmi jistě sám sebou vůbec si neuvědomil, že by mohl odmítnout.
Lišák se za jeho poslovu posadil a tyčil se před ním velmi majestátně. Chvíli uvažoval pak, ale zavrčel a prohlásil velmi tvrdě.
„Ne nikomu nástroj dělat nebudu jsem nejobávanější ze všech démonů a nehodlám se zahazovat s takovým červem jako jsi ty! Běž si hezky tu svou pomstu vybít a mě nech na pokoji. Možná jsem chtěl na Konohagakure no Sato někdy zaútočit, ale nikdy na něčí příkaz či přání. Běž jsi svou pomstu zařídit jinak.“ Nečekal co mu odpoví a chystal se k odchodu když ho zastavila věta.
„Dobře jak chceš když to nepůjde po dobrém může to jít také po zlém.“ Tato velmi hlasitá věta Kyuubiho tak dopálila, že se vzteky otočil na opovážlivce a svou hlavu přiblížil velmi blízko té jeho. To však bylo osudovou chybou jen co se podíval do jeho očí bylo to poslední co spatřil. Viděl jen dvě rudě žhnoucí oči s protáčející hvězdou kolem panenek…

Kyuubi se vrátil zpátky do současnosti. Ano tenkrát ho Madara přišel požádat, on odmítl a když to udělal své činy si plně uvědomil až ve chvíli, kdy byl uvězněn za zlatou mříži v Narutově těle. Proto Naruta nechtěl uznat měl pocit, že za to taky muže Madara.
Koukl na stan, kde právě odpočíval Naruto a musel se usmát. Jeho nenávist ke světu změnil ten poslední člověk od kterého by to čekal.
Jeho uvažování nebralo konce a když konečně začaly hvězdy blednout dál seděl na pařezu zahloubán do minulosti.
Kolem páté ráno když už bylo slušně vidět se probudil Naruto. Vykoukl ze stanu a spatřil Kyuubiho jak stále sedí na to samém pařezu jako včera večer. Vypadal zamyšleně nechtěl ho rušit proto se vydal k nedalekému potoku, aby se opláchl. Když se vrátil Kyuubi už na pařezu neseděl, ale vyhlížel ho. Pomalu ji sedl k němu a vyčkával. Jeden z Kyuubiho ocasů se natáhl a podal Narutovi kus nějaké pečeně vypadalo to na králíka. Naruto se z chutí zakousl do masa.
Seděli mlčky Naruto si vesele pochutnával na králíkovy, netrvalo dlouho a nezbylo po něm ani stopy. Kyuubi trpělivě počkal až se Naruto vrátí od potoka kam si šel umýt ruce. Když byl konečně zpátky kývl na místo před sebe a začal.
„Naruto, jsi teď odpočinutí a cítím, že se tvá chakra opět ustálila tudíž ti mohu říct co jsem vymyslel. Myslím si, že máš na toto jutsu příliš málo žhavý oheň ve svém nitru proto přidáme ve fázi vypuštění i mojí tím docílíme vetší žhavosti a mělo by vše vyjít, pojď hned to můžeme zkusit.“ S těmi slovy seskočil z pařezu a vydal se na „louku“.
Naruto se nadšeně vydal za ním.
Uprostřed louky stál bez hnutí ze zavřenýma očima. Mírný vánek cuchal mu jeho delší vlasy, oči mě stále zavřené. Pak během pár vteřin je otevřel a začaly kolem něho poskakovat modré jazyky chakry, ke kterým se v dalším okamžiku připojily i rudé. Obě chakry se divoce zmítaly ve vzduchu a dodávaly všemu zvláštní nádech. Naruto začal odříkávat pečetě Inu, Tori, Ne, Saru, Tatsu, Titsuji (Pes, Pták, Potkan, Opice, Drak, Beran).
Před ním se ve vzduchu objevila malá ohnivá kulička, která v zápětí zmizela ve velké spoustě páry. Pár vteřin to vypadalo, že se pára rozpustí a bez sebemenšího efektu zmizí. Naruto se však nepřestával soustředit a vydával ze sebe vše. Pára zhoustla a nabývala tvar před Narutem se vznášela obří dračí hlava. Vypadala jako, že je jenom z páry zdání však muže klamat. Pára tvořila něco jako pomyslnou kůži uvnitř byl ten nejžhavější oheň podpoření větrem.
Velká ohnivá dračí hlava se řítila na jediný strom na palouku, na který ji Naruto nasměroval.
Chvíli to vypadalo, že se nic nestalo, ale když se pára rozptýlila po stromu zůstala jenom kopička popela. Z Narutových úst se vydrala tichá slova „Tenryuu mikka joubu no jutsu" (Technika draka tří živlů.)
Naruto se zaradoval konečně se mu povedlo to jutsu dokončit a vyvolat. Byl tak šťastný, že si ani nevšiml dvou tmavých očí z nedalekého konce louky. Mezitím Naruto vesele skákal okolo hromádky popela, která po stromu zbyla. Z euforie ho dostal až Kyuubi, který se objevil u jeho nohou.
„Naruto! Uklidni se někdo nás pozoruje. Jeho chakra je velmi mocná i když jí potlačuje je tu sice chvíli, ale už viděl co tvoje jutsu dokáže.“ Věnoval mu jeden jeho pohled říkající „Vyroste někdy?“ a pokračoval.
„Soustřeď se na tu osobu v sage-modu. Poznáš ji lépe než já.“ Naruto jen něco zabručel a začal se soustředit. S hlavou sklopenou stál bez hnutí pár sekund. Když se zase narovnal díval se na svět zlatýma očima z vodorovnou čárkou. Okamžitě se zaměřil na osobu schovávající se v houští. Zalapal po dechu jeho by tu nečekal. Ustoupil o krok jako by se bál, že se neznámý přiblíží.
Věděl proč ho Kyuubi nedokázal identifikovat, ta chakra! Zaměřil se tím směrem, kde ho našel posledně, ale strom byl prázdný zmizel. Oddechl si, ale přesto mu vrtalo hlavou proč tam byl. Nevěřil, že jenom tak náhodou otočil se na Kyuubiho a zrušil sage-mód.
Kyuubi který ho pozoroval se zarazil při jeho výrazu. Vůbec nechápal co, ho mohlo tak překvapit, ale co mu nešlo na mozek víc bylo, že toho člověka nemohl poznat ta vzdálenost nebyla dlouhá ta co mu bránilo? Pohled mu znovu sklouzl na Naruta, který seděl na zemi a vypadalo to, že přemýšlí. Než se stačil na cokoliv zeptat Naruto vytáhl svitek v rychlosti na něj něco načmáral sbalil ho zpátky a kousl se do prstu. U ruky kterou měl na zemi se objevila malá šedočerná liška. Okamžitě bez otázek si vzala od Naruta svitek a z pufnutím zmizela. Kyuubi užuž otvíral ústa ne vypuštění otázky, ale byl předstižen svým bývalým Jinchuurikim.
„Není dobré, že nás viděl ještě že neví co všechno dokážu nebylo by nejlepší ukázat nepříteli karty.“ Kyuubi zabručel a rychle vychrlil otázku.
„A prozradíš mi konečně, kdo to byl?“ byl dost naštvaně a Narutův nechápavý pohled mu na klidu nepřidal.
„No je vidět, že Uchihové drží spolu i proti bývalým nejlepším přátelům.“