Zachránce

Byla zima. Na Konohu se snášely sněhové vločky a v ulice byly vyzdobeny mnoho krásnými ozdobami. Téměř všichni byly doma u svých rodin, téměř. Jedna tmavovlasá dívenka si vyšla ven zabruslit na zmrzlý rybník. Hin si brouzdala sem a tam a nic jí netrápilo, byla svobodná. Malé vločky jí padaly do vlasů a její ladné otočky a skoky by jí mohl leckdo závidět. Prostě tyhle chvíle Hin milovala. Hlavně se jí na tom líbilo že může v klidu přemýšlet. O sobě a taky Narutovi. Pořád si představovala a doufala kdy příjde ta chvíle, kdy si jí všimne.
,,Naruto-kun.‘‘ Pomyslela si

Hinata ale nebyla jediná kdo v tu dobu nebyl u svých blízkých. Naruto si bezstarostně kráčel k směrem k jezírku. Těšil se až si zase zabruslí a ponoří se do svých myšlenek, oddychne si od náročných misí a od neustálého káráni Sakury.
,,Táák, konečně o samotě.‘‘ Povzdych si Naruto a sedl si na lavičku. Když si však vytahoval brusle z baťohu uviděl něco překrásného. Viděl jak jsi na druhém břehu zmrzlého rybníku bruslí žena. S úžasem ji pozoroval a sledoval její krásné a ladné pohyby.
,,Proboha vždyť to je Hinata!!‘‘ Řekl si pro sebe a žasl nad tím jak je krásná.
,,Nikdy jsem si nevšiml jak je krásná…když nad tím tak přemýšlím tak jsem si jí ani moc nevšímal.‘‘ Hlesl Naruto.
,,Myslím že bych se za ní měl jít podívat.‘‘

Hinata nic netušila. Naruta si vůbec nevšimla a dál si bruslila. Ale když udělala poslední otočku tak se pod ní doslova prolomil led. Hinata se lekla a propadla se do ledové vody.
,,Pomooc!!‘‘ křičela ze všech sil, nikdo. Bezmocně máchala rukama ale voda byla příliš studená.
,,Né, já ještě nemůžu…já ještě nemůžu zemřít!‘‘Pomyslela si a potápěla se čím dal tím hlouběji.
,,Tak tohle je můj konec??‘‘ Hinata nemohla uvěřit že zemře tak brzy, ještě neudělala tolik věcí, ale nejvíc ji mrzelo že nikdy nebude s Narutem. Když jí opustily poslední síly tak se něco stalo. Něčí ruka jí pevně sevřela zápěstí a začala jí vytahovat. Hinata byla na pokrají smrti, ale ta naděje jí ještě udržela při životě. Vůbec nevnímala že už je na ledě a někdo na ní volá ať se probudí s posledních sil se vzchopila a pootevřela v bolestech oči…
,,N-Naruto-kun…‘‘upadla do bezvědomí.

Když se Hin probudila tak jí chvíli trvalo než si uvědomila kde asi je. Ležela v nemocničním lůžku a pomalu se pokoušela si sednou. Byla sice slabá, ale bylo jí už mnohem lépe.
,,Hinato není ti nic??‘‘ Když Naruto viděl že se Hin probudila tak po ní hned skočil a objal jí. Měl hodně času na přemýšlení a uvědomil si vše, že ho Hin miluje a že kvůli tomu vždycky omdlívala.
,,A-Ano ale je mi strašná zima‘‘ Řekla Hin a byla zaskočená z toho co tu Naruto dělá.
,,Ach já jsem tak šťastný, Hin to bylo štěstí že jsem šel kolem a..‘‘
,,Počkat Naruto-kun to jsi byl ty kdo mě zachránil??‘‘
,,Noo, ano ale to b…‘‘ V tom to Hin už nevydržela. Možná ji pomohlo že měla ještě trochu přimrzlý mozek, ale to bylo jedno. Přerušila Naruta v půlce věty a vlepila mu vášnivý polibek. Naruta to zaskočilo, ale dlouho nebyl pozadu a polibky jí taky začal vracet. Líbaly se a nic jim to nemohlo překazit. Hin prolomila svou zeď studu. Zajížděla Narutovi do jeho blonďatých vlasů. Naruto si vlezl k ni do postele a jen tak si tam ležely a hladili se.
,,Miluju tě Hin‘‘
,,Já tebe taky můj zachránče‘‘