Boj proti Osudu 10

Upozornění pro čtenáře, týká se 8. a 9. dílu

Já i Shina jsme se po... mírném dohadování dohodly, že děj šel tak trochu... rychle (hlavně to, týkající se Nejiho a Hinaty). Proto Shina předělala konec osmého a celý devátý díl tak, že desítka na to volně navazuje. Jedná se hlavně o předělání těch...osobních scén . To totiž přijde až později. Takže kdybyste chtěli vědět, jak jsme to zkomoliliy, můžete si to znovu přečíst. Ovšem jen pokud na to máte nervy . Díky moc za pochopení a za to, že tuhle sérii čtete .

Temná čerň konečně zahalila celé okolí a nechala jen malý plápolavý plamínek prosvítat svým královstvím. Oheň zapraskal, jak do něj někdo hodil další kus dřeva, a rozprskl malé jiskřičky všude po okolí.
,,Zatraceně.." Zamumlal hnědovlasý mladík, když mu červená tečka dopadla na ruku a zanechala po sobě stopu v podobě malé skvrnky spálené kůže.
,,Jsi v pořádku, nii-san?" Ozval se za ním slabý hlásek. Neji se hbitě otočil, čímž přinutil svoji sestru upustit várku dřevěných klacků a postavit se do bojové pozice. Když spatřil její reakci, sice slabě, ale začaly mu cukat koutky. Hinata se na něj ze začátku jen soustředěně dívala, ovšem po chvíli jí přepadla stejná nákaza jako Nejiho. Napřed se mírně usmála, potom se začala chvět a nakonec se po celém okolí ozýval její jemný zvonivý smích.
,,Spíš, jestli jsi ty v pořádku." Oplatil s úsměvem Neji. Hinata se najednou přestala smát a tázavě se na něj podívala. ,,No... moc často jsem tě neslyšel se smát." Pokrčil rameny a zohnul se, aby posbíral dříví, které přinesla.
I s várkou suchých větví se vrátil zpět na své místo a přihodil dalších pár klacíků do ohně.
,,To tam budeš pořád tak stát?" Zeptal se s mírným náznakem humoru a podíval se směrem, kde modrovláska stála. Hinata jen párkrát zamrkala, ale potom jí zčervenaly tváře a ona znovu koktavým hlasem odpověděla.
,,N-ne n-nii-san. J-jen js-em t-rošku překva-pená." Vysoukala ze sebe a sedla si vedle něho. Zpočátku ho to překvapilo, byla skoro vždy taková odtažitá. Ale nakonec... nemohl si stěžovat. Její přítomnost mu dělala dobře. Miloval vůni jejich vlasů, ten rozkošný rozpačitý úsměv a červenající se tvářičky. V duchu se blaženě usmál a nevědomky přenesl svoje myšlenky do reality.
,,Nii-san, ty se červenáš." Uslyšel zasmátí. Vyvalil na Hinatu oči, ale hned potom obrátil svoji tvář tak, aby se na ni nemohla dívat.
,,To se ti jenom zdálo. Bude to zřejmě tím ohněm." Odpověděl Neji nyní už plně profesionálním tónem a dal tak své sestře najevo, že o tomhle se už bavit nechce.
Hinata byla zprvu trochu v šoku . Nechtěla svého bratra nějak rozhněvat, ovšem pohled na jeho narůžovělé tváře se jí zdál... roztomilý? Ano, možná. Jenže ona nebyla zvyklá mít takové myšlenky, proto je jako mávnutím kouzelného brku zahnala a dál se věnovala přemýšlením o téhle zvláštní misi.

Slunce vystoupilo nízko nad obzor a jeho paprsky přinutily modrovlásčina víčka zachvět se a dát tak možnost očím spatřit další krásný den. Hinata párkrát zamrkala, aby zahnala únavu, a opatrně si stoupla na roztřesené nohy. Protáhla se a podívala se na místo, kde spal její bratr. Překvapením jí však bylo, když ho tam neviděla. Prvně zpanikařila a chtěla na něj zavolat, ale myšlenka, že jsou ještě na území země Ohně, jí přiměla držet jazyk za zuby a radši aktivovat svoji kekkei genkai.
,,Byakugan." Zašeptala přičemž jí kolem očí naběhly žíly a čelo se zvrásnilo napětím. Bývalá dědička Hyuuga klanu se dívala všude možně po okolí, ale ne a ne svého bratra zahlédnout. Najednou ucítila známou chakru přímo za sebou, a tak se rychle otočila. Nebylo pro ní až tak velké překvapení, že je to Neji, ale spíš to, jak se sem dostal.
,,Copak je, Hin? Vypadáš nějak zaraženě..." Svraštil obočí a začal se k ní pomalu přibližovat. ,,A proč máš vlastně zapnutý Byakugan?" Nějak mu to nešlo na mozek, i přes to, že to byl konožský génius. Hinata se párkrát nadechla, a potom svoji kekkei genkai deaktivovala.
,,No... ty jsi.. tady nebyl. Proto... jsem zapnula Byakugan, abych tě našla." Vysoukala ze sebe a sklopila pohled. Neji se jen něžně usmál a objal svoji sestru.
,,Ale přiznej, že jsi mě neviděla?" Na tváři se mu rozlil potěšený úsměv, když jeho sestra pomalu, nejistě přikývla. ,,Já to věděl..." Zamumlal si pro sebe a pustil Hinatu z obětí. Ta na něj však jen pořád zaraženě koukala. ,,Chceš vědět, jak je to možné?" S úsměvem zamrkal, ale potom se mu rty vrátili do neutrální polohy a obočí se svraštilo.
,,Máme návštěvu." Zavrčel, zkontroloval svitek, který dostal od Mizukageho, a se svoji sestrou v patách vyrazil vstříc hranici země Zvuku.

,,Neji... mám takové neblahé tušení..." Pípla Hinata, když procházeli přes nejstřeženější část hranice země Ohně.
,,To já taky. Něco není v pořádku. Měli bychom odtud rychle zmizet." Souhlasil a prudce změnil směr skokem ze stromu na strom. Někde tu je někdo, koho znám, ale nemůžu přijít na to, kdo to je. Přemýšlel Neji, zatímco uháněli nejrychlejším tempem najít onoho posla.
Najednou se před nimi z ničeho nic objevil dělící bod a lesy země Ohně vystřídaly kamenitá pohoří země Zvuku.
,,Konečně." Oddechla si Hinata a chystala se udělat jeden jediný dělící krok, když v tom je překvapila silná chakra, která se znenadání objevila za nimi.
Oba sourozenci se otočili a hleděli tak tváří v tvář Orochimatovu vyslanci s kamennou tváří a šíleným šklebem.
,,Vy určitě jdete od Mizukageho, že?" Zeptal se a poukázal na jejich Mlžné pásky. Neji i Hinata jen mlčky přikývli a čekali, co dalšího z toho ninji vypadne.
,,Já jsem vyslanec Lorda Orochimaru a mám tu vyzvednout svitek, který bude znamenat naše spojenectví." Mírně se uklonil a udělal k nim pár kroků. Neji přimhouřil oči. Něco se mu na tom chlápkovi nelíbilo, ale nemohl přijít na to, co. Zato Hinata byla nedočkavá ukončením téhle mise, takže drcla do Nejiho, aby mu ten svitek předal. Když se však mladík chystal podat budoucímu spojenci svinutý pergamen, někde v lese praskla větvička.
Hinata i Neji hbitě uskočili a přitom schovali svitek tam, kde byl předtím. Oba ihned zaktivovali Byakugan a rozhlédli se po okolí.
,,C-cože?" Vypadlo z překvapené Hinaty. ,,Ale Naruto ří...." Chtěla protestovat, když v tom jí kolem paže prosvištěl kunai. Nestihla dost rychle zareagovat, proto já nechal celkem hluboký škrábanec na levé paži. Jen se za ní bolestivě chytla a snažila se tak zabránit vykrvácení.
,,Věděl jsem, že mu nemáme věřit." Vztekal se Neji, když se z Orochimarova poskoka stal člen vedlejší rodiny klanu Hyuuga.
,,Už víš, kdo jsem, Neji?" Zeptal se už normálním hlasem Hyuuga a postavil se do bojové pozice svého klanu.
,,Jistě... na tebe se nedá zapomenout, Hachiro."Zavrčel Neji a přiskočil blíž ke své zraněné sestře. ,,Je jich tu příliš mnoho. Nemáme šanci je sami zvládnout." Zašeptal a spolu s ní odskočil pár metrů doleva.
,,A-ale co chceš dělat, nii-san? Nemůžeme jim utéct." Zakoktala Hinata a kunaiem ve zdravé ruce vykryla shurikeny mířící na ně.
,,To ne, ale můžeme se dostat někam, kam oni nesmí." Neji se slabě usmál a potom se otočil zpět na bratrance svého otce. ,,Vyřiď Hiashimu, že nemá cenu nás pronásledovat. MY už máme svůj vlastní život. On nás vyhodil, takže ať se teď vzteká, jak chce." Zamračil se na něj a i s Hinatou odskočil deset metrů dozadu, do země Zvuku.

,,T-to je dobrý, nii-san." Zašeptala Hinata a snažila se uklidnit svého rozrušeného bratra.
,,Ne, Hin, tohle není dobrý. Přestaň drmolit ty nesmysly a radši mě k tomu pusť." Neji začínal pomalu přicházet do varu, protože mu jeho sestra nechtěla dovolit podívat se na to zranění. ,,Sama dobře víš, že se to ošetřit musí. Jinak bys mohla ztratit hodně krve, omdlít a zemřít." Snažil se jí nějakým způsobem přesvědčit, aby nebyla tvrdohlavá jako mezek a ukázala mu své zranění.
,,Ne, nii-san. Já bych neumřela. Protože ty bys mě odnesl zpět do města a předal mě lékařům." Zapípla Hinata a s tvářemi jako právě uzrálé rajče se podívala do země.
Neji se na ni napřed zaraženě díval, ale potom odtrhl svoje oči od té křehké bytosti a zadíval se na obzor. K její poznáme se nechtěl vyjadřovat. Věděl, že by se mohl dostat na tenký led, a on nebyl zrovna špičkový plavec.
,,Stejně za to všechno může ta proradná liška." Zasyčel a zmáčkl ruku v pěst. Hinata se na něj vytřeštěnýma očima podívala a už otevírala ústa, aby vznesla námitku, ale Neji ji nenechal vzít si slovo. ,,Podrazil nás. Že to udělá mně, to bych pochopil. Ale proč zradil i tebe? Podrazáckej parchant! Nesnáším ho!" Hulákal nadávky a peprné poznámky na Narutovu adresu a Hinata si byla jistá, že protestovat v tomhle Nejiho stavu by byla skoro sebevražda. I tak to ale hodlala risknout. Nevěděla, proč to dělá. Aby chránila Naruta? Nebo aby se snažila uklidnit Nejiho a dokázat mu, že není takový idiot, když blonďáčkovi věřil?
,,Neji... prosím." Zašeptala a chytla Nejiho ze zadu za předloktí. V tu chvíli se mladík zarazil, přestal prskat nadávky a otočil se na Hinatu. Nebylo zrovna moc chvil od doby, co opustili Konohu, kdy by mu říkala Neji místo nii-san. ,,Nebyla to naše vina. Ale možná ani jeho. On... jde si za svým snem. Ale také by ho obětoval, aby dostal zpět své přátelé. Nezlob se na něj, prosím." Zaprosila a podívala se mu do hlubokých pomněnkových očí. Neji pod jejím pohledem jen sklopil hlavu a zavřel oči. ,,Ale taky se neobviňuj ty sám. Jsi skvělý vůdce. A ani skvělí vůdcové by nebyli připraveni na to, že je jejich přátelé... zradí." Poslední slovo vypustila přes rty s velkou námahou. Ani ona nebyla schopna uvěřit, že by byl ten smějící se hyperaktivní kluk toužící stát se Hokage schopen udělat něco takového.
Neji svoji sestru ale zřejmě nevnímal. Jeho pohled byl zaražený do země. Nechtěl se jí podívat do očí. Viděla by mu v nich, jak moc se za své chování stydí. Nejenže zklamal sebe, zklamal i ji. A ona tu teď stojí na proti němu se zakrvácenou paží a i přes svůj stav se mu snaží říct, že za to nemohl.
Vzmuž se trochu. Tím, že tu budeš jen tak stát a nadávat si, nikomu nepomůžeš. Radši se jí podívej na tu ruku, než ti tu zkolabuje. Promlouval se sebou v duchu. Konečně zvedl hlavu a mírně se na Hinatu usmál.
,,Dobře, nebudu to považovat za...svoji chybu." Nedařilo se mu říct jí tahle dvě slova. ,,Ale jen pod jednou podmínkou." Mírně se usmál a posadil Hinatu pod strom. Ta se na něj skoro až vystrašeně dívala. Její bratr na ní nikdy, ani když ještě nevěděli, že jsou sourozenci, nekladl nějaké ,,požadavky".
,,Necháš mě, abych ti ošetřil tu ruku." Řekl teď už zcela vážným tónem hlasu.
,,Ale nii-san...."
,,Žádné ale, imouto-chan! Ošetřím ti to a basta." Rozhodl a přinutil tak svoji stydlivou sestru, aby si sundala mikinu s dlouhým rukávem, pod kterou měla jen tmavě modré tričko na ramínkách. Hnědovlasý mladík by si to ještě nikdy nepřiznal, ale takhle mu připadala ještě víc roztomilá. Rozhodl se ale zatlačit svoje myšlenky až na samý konec své hlavy a vzal raději hadřičku s dezinfekcí, aby jí mohl ránu na paži vyčistit.
Byla to celkem hluboký škrábanec, krve z něj teklo požehnaně, ale díky ošetření a zavázání obinadlem nehrozilo, že by se Hinatě něco stalo.
,,Děkuji, nii-san." Pípla a otiskla své rty na jeho červenou tvář.