Boj proti Osudu 9

Ráno Nejiho probudily horké sluneční paprsky dotýkající se jeho bledé kůže. Otevřel oči a podíval se z okna. Venku byl slunečný den, až moc slunečný na Mlžnou vesnici. Vstal, otevřel okno a kolem něj se prohnal osvěžující ranní vánek. S mírným úsměvem sledoval vesnici, Pro kterou bude dnes se svou sestrou plnit první opravdovou misi, ale po několika minutách vstal a svižně seběhl ze schodů. Nakoukl do kuchyně a nijak ho nepřekvapilo, že Hinata stojí u linky a chystá snídani.
„Dobré ráno, sestřičko.“ Usmál se.
„Dobré ráno.“ Opětovala mu úsměv Hinata. Neji chvíli stál, potom ale nesměle vykročil ke své sestře. Položil jí ruce na ramena a zadíval se jí do očí. Hinatin obličej se zformoval do překvapeného výrazu, avšak čekala, co řekne. Doufala, že to budou ta dvě slova.
Neji se k nim zrovna odhodlával, nemohl ale přinutit hlasivky, aby to vyslovily. Po chvilce zbytečného snažení svou sestru pustil.
„Promiň.“ Zašeptal a sedl si ke stolu. Stále z ní ale nespouštěl oči. Hinata chvíli stá la jako opařená potom se ale otočila a dál pokračovala v přípravě snídaně. Pohledy obou dvou byly smutné a plné napětí. Zamotáni do svých citů - a oba se báli že nejsou vzájemné - téměř zapomněli, co je dnes čeká.
Hinata popadla dvě misky s rýží a dva hrnky plné horkého čaje a položila je na jídelní stůl. Oba sourozenci se posadili a pustili se do jídla.
„Dnes jdeme na tu misi, viď?“zašeptal Neji, myšlenkami byl však úplně jinde. Hinata přikývla a povzdechla si.
„Doufám, že nikoho z Konohy nepotkáme.“ Zašeptala stísněně.
„To já taky. Ale jestli se tak stane a my s nimi budeme muset bojovat ...“ nedokončil a sledujíce misku se snídaní zakroutil hlavou.
***
„Dále!“ křikl Mizukage a ve dveřích se objevili Neji s Hinatou.
„Výborně! Jdete akorát na čas.“ Pochválil je a začal se přehrabovat v jedné z mnoha zásuvek ve svém stolu.
„Tady máte ten svitek. Jak jsem řekl je to mírová dohoda a Listová se o ní nesmí dozvědět. S vyslancem Orochimaru-sama, kterému tenhle svitek předáte, se setkáte přímo u nejbližších hranic Zvučné se Zemí Ohně. Bude tam na vás čekat.“ Řekl a zabodl svůj prst na určené místo na mapě. „Nějaké dotazy?“ zeptal se, podávaje Nejimu svitek. Sourozenci se na sebe tázavě podívali.
„Ne.“ Odpověděl nakonec Neji.
„Výtečně. Tak šťastnou cestu, a vraťte se prosím.“ přejel po nich pohledem „... v pořádku.“ Dokončil.
„Ano, pane!“ vykřikli oba zároveň a chvilinku nato už po nich v Mizukageho kanceláři nebylo ani památky.
***
„,Vraťte se prosím ...‘“ zašeptal si pro sebe Neji jakmile prošli bránou a zakroutil hlavou. „Doufám, že nám věří.“ Zamračil se.
„Kdyby nám nevěřil, tak teď tvrdneme v jedné místnosti se čtyřmi na boj na blízko neschopnými ninji a snažíme se jejich dovednosti vytáhnout do kladných čísel.“ Povzdechla si Hinata. „A možná by to tak bylo i lepší.“ dodala si v duchu a pomyslela na svoje týmové kolegy, senseie a vůbec všechny své přátele z rodné vesnice, se kterými dnes možná bude muset bojovat.
„Ale to není všechno.“ Ozval se po chvíli zase Neji. „Stále nevíme, jestli se nás náhodou stále ještě nechce Hiashi zbavit. Je možné, že cestou narazíme na několik ninjů z vedlejšího rodu klanu, kteří budou mít za úkol zbavit se nás ihned, jak nás zahlédnou. Kdybychom to aspoň mohli vědět najisto nebo to vyvrátit ...“
„Asi to nebyl zrovna nejlepší nápad,viď?“ poznamenala po chvilce ticha Hinata.
„Máš pravdu, to nebyl, ale je pravda, že my tam ten svitek doneseme asi nejrychleji. Ostatním by to trvalo jak plánoval Mizukage celkem šest dní. My bychom mohli být ve vesnici už pozítří.“ Zamyslel se a pakl dodal „Jestli tedy všechno půjde podle plánu.“
***
Nejimu i Hinatě přálo štěstí. Přestože byli za hranicemi Ohňové země už několik hodin, nenarazili na žádného listového ninju. Běželi teď dvakrát rychleji. Chtěli se totiž co nejdříve vrátit zpět do Mlžné vesnice.
Od rozhovoru za hranicemi Kirigakure no Sato nikdo nepromluvil. Oba se pozorně rozhlíželi, a když zaregistrovali přítomnost něčí chakry, ihned se snažili jít jinou cestou, aby nemuselo dojít ke střetu.
Ušli už téměř polovinu cesty k hranicím, když zaznamenali chakru - chakru svého blízkého kamaráda. Oba se na sebe ustaraně podívali a ještě více zrychlili. Za chvíli za sebou však zase ucítili jeho přítomnost. Ještě přidali na tempu, avšak on se jejich rychlosti bez problémů přizpůsobil.
„Sakra!“ zašeptal Neji a zapnul Byakugan. Potom zaklel ještě jednou.
„Co se děje?“ zamračila se Hinata.
„Jsou dva! Naruto a Lee. Jenže Leeho jsme si předtím nevšimli.“ Zasténal a otočil se na svou sestru. „Jestli to Naruto nepochopil a bude se nám snažit ,pomoct‘ tím, že nás odvleče do Konohy, a jestliže se k němu přidal ještě Lee, tak máme problém... velký problém...“ Hinata si povzdechla a dál udržovala tempo se svým bratrem. Zanedlouho se však zastavili a otočili. Po několika sekundách vyskočili z keřů před nimi Naruto s Leem.
„No konečně! To jste na nás nemohli počkat?“ zakřičel pobouřeně Naruto a společně s Leem se hnal k sourozencům. Neji s Hinatou si vyměnili nechápavé pohledy, přesto byli dál ve střehu.
„Poslyšte, já vím, že se nemůžete vrátit zpátky a taky tady nejsem proto, abych se o to snažil.“ Řekl. Neji se zamračil, ale Naruto si ho nevšímal a pokračoval. „Chci vás uklidnit. Hiashi to vzdal, prý je mu to jedno, máte si dělat co chcete a je jenom na vás jak ztratíte život .“ ušklíbl se. Kradmo se podíval na Hinatu, ta však měla skloněnou hlavu. „To znamená, že nemá v plánu dál pokračovat v pátrání.“ Dokončil a sledoval reakce sourozenců. Hinata se usmála a podívala se na svého bratra. Nevypadalo to, že by se tvářil nějak nadšeně.
Zapnul Byakugan a pozorně se rozhlédl po okolí. Naruto se zamračil.
„To mi nevěříš, nebo co?“ zasyčel. Neji ještě chvíli propátrával okolí, potom ale odlehčeně vydechl. Nikde poblíž nebyl nikdo, kdo by je mohl ohrozit.
„Promiň, musel jsem to ověřit.“ Usmál se. „Díky za novinky,... ale mohli byste mi říct, proč to všechno děláte? Proč tak riskujete ... kvůli nám?“ zeptal se a napjatě čekal na odpověď.
„Vzpomínáš si, co jsem ti říkal na chuuninské zkoušce?“ zeptal se.
„Toho bylo hodně.“ Zašklebil se Neji, avšak Naruto měl stále vážný výraz.
„Slíbil jsem, že až se stanu Hokagem, změním pro tebe Hyuugy. A budoucí Hokage nikdy nebere svá slova zpět. To je moje cesta ninji!“ řekl odhodlaně. „A navíc ...“ zašklebil se „... se musíš postarat o Hinatu.“ Nejiho výraz se napjal, potom ale donutil svá ústa, aby se zformovala do úsměvu.
„Jasně, a díky.“ Naruto se zase zašklebil.
„Tak naschle a... šťastnou cestu.“ Sykl a otočil se. Potom zmizel mezi stromy. Jakmile zmizel z dohledu, Neji se zamračil. Když si Hinata všimla jeho výrazu, trochu znejistěla.
„C-co se stalo?“ špitla. Neji zakroutil hlavou.
„Jako by se mi snažil říct, že se o ni nedokážu postarat.“ Zašeptal si pro sebe a zamyšleně se zadíval do křoví, ve kterém Uzumaki zmizel. „Takhle nikdy nemluvil.“
***
Netrvalo dlouho a den se pomalu chýlil ke konci. Sourozenci se zastavili u příkrého útesu, pod nímž se v záři zapadajícího slunce o sebe mlely stovky a tisíce malých i velkých vlnek. Zde Hinata tiše seděla a ohromeně sledovala oblohu. Dříve žlutá záře slunce se pomalu měnila do miliónů odstínů oranžové a růžové, které se vzdalujíce od něj víc a víc přibližovaly k temně černé. Nebe ale přesto nebylo temné. Měsíc společně s hvězdami převzal úlohu slunce a nyní jeho bílé světlo dopadalo na zem.
Náhle Hinata ucítila, že se k ní někdo blíží. Otočila hlavu, když ale spatřila svého bratra, vrátila se zpět ke své původní činnosti a dál zasněně sledovala nebe, i nekonečné šumící moře pod ním.
„Nádhera, viď?“zašeptal po chvíli ticha Neji a sedl si vedle ní. Jeho sestra se usmála.
„Tohle mi na Konoze nejvíc chybí. V Kirigakure není většinou přes všechnu tu mlhu na nebe vůbec vidět.“ špitla, aniž by z oblohy spustila oči. Ucítila, jak se kolem ní ovinuje bratrova ruka. Zavřela oči a opřela se mu o rameno.
„Je tady nádherně ...“ Zašeptala, a potichu si větu sama pro sebe v myšlenkách dokončila ,...Stejně jako všude, kde jsi ty.‘