Boj proti Osudu 11

Nejiho tvář se studem zbarvila do ruda. Nemohl uvěřit tomu, co teď právě jeho malá upíplá sestřička udělala. Rukou si přejel po své líci a potom upřel své nevěřícné pomněnkové oči na Hinatu. Ta se ale, k jeho velkému překvapení, tvářila pobaveně. Čekal, že se bude stydět, bude ještě víc červená jak rak nebo se aspoň bude pokoušet omluvit, ale ona vypadala úplně...normálně. Normálně jako normálně. Ne jako koktavá holka, ale jako silná, sebevědomá kunoichi, skoro jako TenTen.
,,Nii-san, ty se červenáš," popíchla ho a na tváři se jí vytvořil šťastný úsměv.
,,J-já...," Neji chtěl něco říct, ovšem vyschlo mu v ústech. Změnila se. Z jedné jediné pusy si vzala tolik sebevědomí, odvahy a odhodlání, kolik se do ní jen vlezlo, a začala se chovat jako ninja. Konečně, po těch dlouhých letech. Už to nebyla jen slova, žádná cesta ninji nezmohla to, co jejich vzájemná přítomnost.
,,Koktáš, nii-san," usmála se znovu a zády se opřela o kmen stromu. Překvapení ho ovládlo ještě víc. Že by to snad celý život jen hrála? Její stud zmizel jako mávnutím kouzelného pírka a místo něj se uvnitř modrovlásky usadila touha být jako všichni ostatní. Ne koktavá, ne slabá, ne nemluvná, ne slušná. Ne... protože takoví ninjové nejsou. To jen ona naivně žila dlouhá léta v domnění, že existují. Teď se ale z ničeho nic rozhodla to změnit. Brala snad ten letmý dotyk jako záminku? Kdo ví.

,,Myslím, že bychom měli jít do jednoho z krajních měst a předat jeho zástupci svitek pro Orochimara. Co ty na to?" Další den byl už Neji úplně v pořádku. Sice mu Hinatina pusa vrtala celou noc i začátek dne v hlavě, ale rozhodl se odsunout to na jindy.
,,Souhlasím. Jen nevím, jestli nás přijmou. Byakugan se přece nikdy v historii nedostal pod nadvládu jiné vesnice než Listové." Hinata si při své odpovědi na sebe navlékla včera shozenou mikinu a zkontrolovala, jestli mají v batohu dostatek zásob. Neji svraštil obočí a na chvíli se zamyslel.
,,Jistě, to je pravda. Mohli bychom ale přece použít Henge," navrhl a nahodil si na záda svůj batoh.
,,Dobrý nápad," souhlasila jeho sestra a následovala Nejiho, který se rozběhl po rovinaté zemi.
Za necelých pět hodin běhu se dostali k jednomu zdejšímu městečku. Bylo malé, čítalo maximálně pět set obyvatel. Uprostřed se tyčila vysoká budova. Předpokládali, že to bude nějaký místní úřad.
,,Takže jdeme na to," nadechl se Neji a provedl potřebné pečetě k Henge. Hinata jen kývla na souhlas a zopakovala jutsu po svém bratrovi. Po pěti sekundách už na místě nestáli dva členi nejmocnějšího klanu v Konoze, ale dva úplně jiní ninjové s nevýraznýma hnědýma očima.
Po klikaté kamenité stezce sešli dolů, do údolí, kde se víska nalézala. Celkem bez problému prošli bránou, protože ninjové z mlžné vesnice měli v zemi Zvuku zvláštní privilegia.
,,Zatím to jde celkem dobře," zašeptal Neji Hinatě, když kráčeli po hlavní cestě.
,,Jo, zatím....," povzdechla si a křečovitě sevřela popruh svého batohu. Lidé, kteří kolem nich procházeli, se na ně s překvapením dívali. Jako by jim chtěli říct, že tu nemají co dělat.
Za sedm minut chůze se dostali k oné vysoké budově. Před ní stáli dva plně ozbrojeni ninjové. Když kolem nich chtěli sourozenci projít, zastavily je ostře nabroušené katany. Jeden z hlídky se na ně znechuceným pohledem podíval a otevřel ústa k projevu.
,,Kdo jste?" vyštěkl, div je celé nepoprskal. Hinata si jeho slinu utřela z obličeje a ne moc pěkně se na něj podívala.
,,Přicházíme z mlžné vesnice, Mizukage-sama nás posílá se svitkem pro Orochimaru-sama. Na hranicích jsme se měli setkat s poslem, ale napadli nás konožští ninjové. Proto jsme se rozhodli předat listinu správci tohohle města, aby ji podle vlastního uvážení předal Orochimaru-sama," pověděl diplomaticky Neji a mírně se strážci uklonil. Ten se na něj i na jeho společnici chvíli skepticky díval, ale potom zastrčil svoji katanu zpět do pouzdra.
,,No dobře, můžete jít. Ale tady Shiho vás doprovodí," zaprskal znovu a pokynul svému společníkovi, aby cizince vedl.
Z Hinatiných úst se vydral oddech, když kráčeli po točitých schodech do nejvyššího patra.
,,Prosím buďte k Hirakovi-sama ohleduplní. Má problémy se srdcem, je skoro na infarkt," upozornil je mladší z obou stráží když vystupovali poslední patro.
,,Nechceme se s ním nějak přít. Toužíme jen po předání toho svitku někomu důvěryhodnému ze země Zvuku," hájil sebe i svoji sestru Neji.
,,Chápu," přikývl Shiho a zaklepal na bytelné dřevěné dveře na úplném konci chodby v posledním patře.
,,Dále...," ozvalo se po chvíli chraplavě. Slámový blonďák otevřel dveře a pokynul sourozencům, aby ho následovali.
,,Hikaro-sama, máte tu návštěvu z Mlžné vesnice," uklonil se Shiho a ukázal na Nejiho a Hinatu. Postarší muž sedící za stolem nastražil uši a zvedl svoji velkou kulatou hlavu.
,,Z Mlžné vesnice povídáš?" zeptal se a vypochodoval zpoza nábytku. Jeho zavalitá postava mu nedovolovala pohybovat se nějak ohebně, takže se spíš valil jako kulička.
,,Ano, pane," kývl Shiho a o krok poodstoupil, aby měl Hikaro-sama možnost prohlédnout si nově příchozí. Jeho rentgenový pohled přejížděl po každém z nich snad stokrát, než se na jeho staré, utrápené tváři vytvořil malý náznak úsměvu.
,,Jste tu kvůli té smlouvě mezi Mlžnou a Zvučnou, je to pravda?" zeptal se, i když sám znal dopředu odpověď. Neji i Hinata jen mlčky přikývli. ,,Výborně. Lord Orochimaru čekal, že na hranicích se zemí Ohně budou nějaké problémy, proto mě už předem informoval," usmál se muž a pokynul sourozencům, aby se posadili. Ti, aby neurazili, nepatrným úsměvem poděkovali a sedli si na místa naproti správci vesnice.
,,Vážně nás mrzí, že obtěžujeme. Ale jak jste sám řekl, nastaly komplikace, které nás přinutily uchýlit se do jedné z blízkých vesnic," vysvětlil Neji a z pouzdra vytáhl malý svitek. Hikaro ho očima přejel a teprve potom nastavil ruku, aby ho ní mohl Neji položit. Ten to bez váhání udělal, neměl nejmenší důvod vidět v tomhle starém muži nějakého podezřelého.
,,Můžete se ujistit, že ho v pořádku předám Lordu Orochimarovi," uctivě kývl hlavou starý muž a schoval listinu v nejspodnější zásuvce starého stolu. ,,Jsem si jist, že jakmile tuhle zprávu obdrží, pošle bleskurychlou odpověď," prorokoval a zvedl se ze svého křesla. ,,Nyní mě prosím omluvte, musím si něco zařídit." Hikaro rukou ukázal na dveře a dal tak sourozencům najevo, že nyní chce být sám.
,,Jistě, sbohem," rozloučili se oba a namísto ve dveřích zmizeli v oblaku štiplavého kouře.

,,Vyšlo to! Nii-san, ono to vyšlo!" zajásala Hinata, když se už ve své pravé podobě dostali za hranice vesnice.
,,Jo. A ani to nebylo nijak zvlášť komplikované. Dřív bych si myslel, že zvuční ninjové jsou jen mrzutí přisluhovači bez špetky cti. Jenže dnešní den mě přesvědčil o opaku," usmál se její bratr a vyndal z batohu láhev s vodou, aby se před dlouhou zpáteční cestou trochu posílil.
,,Takže mise je splněna," oddechla si modrovláska a sedla si na jeden z všudypřítomných kamenů. ,,Budeme cestovat přes noc nebo se někde utáboříme?" nahodila z ničeho nic a svýma bledýma očima pozorovala Nejiho.
,,Já bych radši běžel přes noc. Přece jen... nějakou chvíli nám potrvá, než se dostaneme na hranice, a v noci je větší pravděpodobnost, že nás nikdo v zemi Ohně nechytí," mluvil, jako by už ohnivou zemi dávno nepokládat za svůj domov. Oba Hyuugy jejich vlastní chování překvapilo. Už necítili žádné pouto k zemi plné obrovských lesů, zelených luk a hlavně k zemi, která byla domovem jejich kamarádů.
,,Dobře, nejsem proti," kývla Hinata a energeticky vstala z kamene. ,,Jen bych chtěla zkusit přejít zemi Ohně na jiném místě. Jsem si jistá, že na hranici, kterou jsme včera překročili, budou stráže," vyjádřila své obavy.
,,Souhlasím," odpověděl Neji a ujal se vedení dlouhé cesty zpět. Zpět domů.
Běželi celou noc. V zemi Zvuku byli relativně v bezpečí, ale jak se přibližovali k hranicím se země Ohně, museli se dávat pozor před členy jejich klanu.
,,Stůj!" křikl Neji, když se chtěla Hinata vyřítit na mýtinku uprostřed lesa. Na poslední chvíli se však díky varování svého bratra zastavila a vyjeveně se na něj podívala. ,,Koukni doprava," nabádal ji a přimhouřil oči. Jeho sestra se podívala směrem, který jí ukazoval, a vytřeštila oči.
,,Nemožné...," zašeptala a udělala pár tichých kroků zpět k hnědovlasému mladíkovi.
,,Pochop to... prostě nás zradili," procedil skrz zuby Neji a popohodil si nepohodlný batoh na zádech.
,,Ale nii-san...," chtěla protestovat, ale jeho přísný pohled jí umlčel. V hloubi duše věděla, že její týmoví kolegové i Naruto ji i jejího bratra zradili. Nechtěla si to však připustit. Byli přece tak dlouho spolu.. smáli se spolu, plakali spolu... a oni jí teď nechtějí dopřát svobodu.
,,Žádné ale!" zahřměl její bratr a nepěkně se na ni podíval. ,,Radši to necháme na doma, teď bych se vážně hádat nechtěl," obrátil list a popošel pár krůčků vpřed. Hinata ho se smutným pohledem následovala, stále ponořená ve svých vlastních myšlenkách.
,,Jak jste je mohli nechat utéct? Naservírovali jsme vám je přímo pod nos!" uslyšeli čílit se mladého blonďáka.
,,Ale asi ne moc dobře! Prokoukli nás, někdo je musel varovat!" ohrazoval se muž, se kterým sourozenci bojovali včera na večer - Hachiro.
,,Myslel jsem si, že Hyuugové budou aspoň trochu schopní, ale takhle to zvorat, to by neudělal ani Konohamaru!" Naruto dával jasně najevo, že není s prací nejmocnějšího konožského klanu spokojený.
,,Tak tady to máš...," nakvašeně se na Hinatu otočil Neji. Ona však jen jako za starých časů sklopila pohled a přešla poznámku svého bratra bez jediného slova.
,,Radši bychom už měli jít, nii-san," promluvila po chvíli. Mladík na ni chvíli upíral své pomněnkové oči, ale potom přikývl.
,,Taky si myslím."

Po dvou dnech cesty s minimálním odpočinkem se podařilo oběma uprchlým Hyuugům dostat se do Mlžné. Byl už večer, temná mlha se snášela nad vesnicí jako pokrývka černého peří a nedovolila měsíci ani hvězdám proniknout skrz. Unavení sourozenci se opírali jeden od druhého.. tady si to mohli dovolit. Nemuseli před nikým skrývat svoji slabost.
,,Skvělé, že už jste tady," pozdravil je hlídač u brány. ,,Mizukage-sama se po vás už dva dny shání. Je celý netrpělivý z výsledku mise," vylíčil jim situaci a do města je vprovodil se zářivým úsměvem.
Když se Nejimu i Hinatě podařilo vystoupat těch několik schodů vedoucích do Mizukageho kanceláře, zaklepali na dveře a čekali na výzvu.
,,Dále," ozvalo se po chvíli unaveným hlasem. Oba dva vstoupili a spatřili unaveného Mizukageho sedícího za tunami papírů. ,,Já se těch listů snad nikdy nezbavím....," prohodil jen tak do větru a potom obrátil svoji pozornost k dvěma příchozím. ,,Jste to vy?!" vyvalil nevěřícně oči a i přes svoji únavu vstal a oba je objal. Mladí Hyuugové na to koukali až vyděšeně. Nebylo zvykem, aby Kage projevoval své emoce na takové úrovni. Samozřejmě... Tsunade se taky někdy nechala unést, ale ještě nikdy ji neviděli, jak by někoho ze svých ninjů objímala.
,,Jsem moc rád, že jste dorazili," rozzářil se a štěstím sklapnul obě ruce k sobě. ,,Tak povídejte, jaká byla mise? Dopadlo všechno dobře?" měl hned plno otázek, na které se Nejimu ani Hinatě nechtělo odpovídat, takže to jen ve stručnosti vysypali.
Mizukage byl výsledkem mise potěšen a ihned jim sdělil plán na další den.
,,Víte... za tu dobu, co jste tu nebyli, se stalo hodně věcí. Poslal jsem skupinku ninjů bránit jednu naši prchající výzvědnou skupinu, ale nikdo z nich se nevrátil živý. Proto mi teď chybí dva jouninové, které bych mohl dosadit do míst senseiů dvou začátečnických týmu. A já bych chtěl, abyste to vzali," vybalil ze sebe a s radostným úšklebkem na tváři sledoval zděšený obličej Nejiho a spokojený výraz Hinaty.
,,Nepřichází v úva....," chtěl odmítnout Neji, ale jeho sestra ho předběhla.
,,Myslím, že to bude skvělé. Rádi bychom si ta místa vzali," prohlásila sebevědomě nevšímajíc si nakvašeného výrazu svého bratra.
,,Skvěle, nastupujete zítra v akademii," usmál se Mizukage a chtěl je vyprovodit, ale Hinata se ještě jednou přihlásila o slovo.
,,Dovolte mi se zeptat... proč ještě nepokračujeme ve výcviku čtyř ninjů slabých na taijutsu?" zajímalo jí. Mizukage sklopil pohled do země a rozpojil ruce.
,,Oni byli v té skupině, kterou jsem poslal na smrt."

Poznámky: 

No... myslím, že tenhle díl je lepší než ten předešlý. Nevím proč, ale prostě se mi víc líbí. Díky vám všem, kteří s námi máte trpělivost a čtete příběh dál.

For Shina

Muhahaha xD. Ty ses tak těšila, že ty perverznosti napíšu za tebe, ale jak tak čtu... jsi na řadě ty . Tak si to užij .