Ta, co jen objeví a zmizí 02-Jmenuji se Akio

Celá jsem se roztřásla, jeho přítomnost mi vadila, ale musela si zvykat.
"Koho?´´ otázala jsem ho, abych jen trochu uvolnila atmosféru.
"To je překvapení, myslím, že si vy dva bude rozumět,´´ dodal jedovatě.
"Zítra přijdu zase, buď připravena,´´ usmál se a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem, ale pevně mě držel za bradu a přitáhl si mě blíž k sobě. Znovu jsem musela dívat do těch jeho očí.
Tentokrát jsem nemohla uhnout, tentokrát jsem musela vydržet až do konce.
"Neměla bych být tak nevděčná,´´ sykl a přitáhl mě ještě víc k sobě. Zakňučela jsem, jeho sevření mě zabolelo. Pustil mě a já jsem se zhroutila na postel. Nakonec zmizel stejně záhadně jako přišel, oddychla jsem si.

Sasuke ukončil svůj trénink, napadlo čistě jen ze zvědavosti, že by se mohl podívat po té dívence. Ale kde může být její pokoj?
Otevřel hned první dveře a trefil. Nahlédl dovnitř a očima začal hledat něco čím by mohl osvětlit místnost. Nic. Nedá se ni dělat. Pomalu vstoupil dovnitř a rozhlédl se po místnosti. Na to, že jsem tu bydlela déle než on jsem se pěkně tu zabydlela. Co bylo víc překvapují, že narozdíl od Sasuke jsem měla pořádně uklizeno. Vzadu v rohu stála postel a na ni jsem ležela. Nespala jsem. Dalo se poznat podle mého nepravidelného a zrychleného dýchání. Přistoupil ke mě a naklonil se nade mě. Ovšem nečekal, že bych se po něm mohla vrhnout. Doslova jsem po něm skočila s kunaiem v ruce. Oba jsme dopadli na zem, já jsem teď seděla na něm s přiloženým kunaiem u krku a zlověstným pohledem. Teď zrychleně dýchal Sasuke. Byl kapek v šoku, vůbec to ode mě nečekal. Mýlil se ve mě. Ruce dal mírně nad hlavu, aby mi naznačil, že se vzdává. Já jsem však kunaiem nepohnula ani o píď, právě naopak. Zatlačila jsem mu ho do krku ještě víc až mu po krku začal stékat pramínek krve.
"Tak co teď uděláš?'' zeptala jsem se ho zvýšeným hlasem, ve kterém bylo slyšet vítězství. Sasuke se usmál, rozhodně nebyl v pasti jak to vypadalo. Pevně mě chytil za boky a přetočil mě pod sebe. Při té rychlosti jsem upustila kunai, teď jsem byla pro změnu v pasti zase já.
No super, teď jsem v pasti já. Ovšem víc mě děsily jeho ruce bloudící mi po těle. Sasuke neměl v plánu mě osahávat nebo snad i něco víc, spíš mu šlo o to, aby mi sebral všechny možné zbraně, které jsem mohla mít po ruce. Ale musel mě nejprve nějak odreagovat. Tohle pomohlo. Jen co mi přejel po stehně nahmatal něco, co se velice podobalo kunai. Rukou mi zajel pod košilu a snažil se mi ho co nejdřív sebrat. Nepochopila jsem, oč mu jde a cukla sebou. Tu chvilku se Sasuke nesoustředil a jakmile jsem sebou cukla, kunai se mi omylem zapíchl do nohy. Hlasitě jsem zasténala. Jeho to vylekalo, nějakou dobu nevěděl co se stalo, ale jakmile nahmatal tekutinu stékající mi po stehně ihned ze mě seskočil. Chytla jsem se za nohu, pokoušela jsem se krev zastavit, ale neměla jsem čím. Košilka už mi dávno nasákla spoustou krve a víc už nezvládla. Sasuke ihned zareagoval a sundal ze sebe košili. Ulekla jsem se, stále jsem mu nevěřila. Byla jsem teď zraněná a bezmocná, teď byla jeho šance. Sasuke na nic takového ani nepomyslel, šlo mu jen o to zabránit krvácení, já jsem mu bránila. Pomalu mu došla trpělivost, násilím mě chytil za ruce a přiložil mi košili k zraněné noze. Teď se mi trochu ulevilo, možná jsem mu už začala důvěřovat. Stále jsem ho zaujatě sledovala, i když jsem si to nechtěla přiznat, moc líbil se ji. Moc.
Jakmile krvácení přestalo, bez varování mě vzal do náruče. Nebránila jsem se. Nakonec jsem ho i pevně objala, bála jsem se, že bych mohla spadnout. Vůbec jsem nevěděla kam mě nese nebo co se mnou chce dělat, ale teď už jsem mu věřila.
"Kam mě to neseš?'' zeptala jsem se ho po nějaké době cesty. Sasuke mi neodpověděl, právě otevřel jedny dveře. Nakoukl dovnitř a zapálil svíčku. Pokoj se ihned vyjasnil, na rozdíl od toho mého byl ve strašném nepořádku. Hrozné mě to vytáčelo, co jsem opravdu nenáviděla byl nepořádek. Za to bych i lidi vraždila. Sasuke si tu žil spokojeně, neměl čas na nějaké uklízení a proč taky jediný, kdo pokoj navštěvoval byl jen on. Pomalu mě položil na postel a začal mi vyhrnovat košilku nahoru. Zbystřila jsem, vyděšeně jsem ho chytila za ruku, aby nemohl dál.
"Neboj, rozhodně ti nechci nic udělat,'' uklidňoval mě a posunul košilku víc až se nakonec dostal k ráně.
"Tam dole jsem si dělal srandu,'' dodal a prohlédl si ránu zblízka.
Naštěstí rána nebyla tak hluboká jen ji obvázala a nechal mě přespat u něj. Začala jsem si ho zaujatě prohlížet, on si toho hned všimla.
"No bože neblázni hned, ty jsi jak malá, tak jsem tři roky neviděl žádnou holku, no!'' řekl Sasuke a protáhl se. Opravdu jsem neměla být tak moc podezíravá, vždyť mi ještě nic neudělal. Právě naopak udělala toho pro mě už dost.
"Můžu se alespoň zeptat na jméno, když už se na tebe nemůžu ani povídat?'' zeptal se mě. Já jsem několik minut zakrytě mlčela. Možná jsem v něm neměla ještě takovou důvěru, ale pomohl mi, možná bych si toho měla.
"Akio,'' špitla jsem. Nakonec jsem se uvelebila v jeho posteli. Uvědomila jsem si jak jsem unavená a tak jsem za chvilku usnula.