Mazlíček 02

Ahojte. Už jste se seznámili se Sasukeho Amálkou? Jestli ne, tak se vraťte na předchozí díl. A pokud jste již měli tu čest, tak víte, že teď bude mít Sasuke od všech fanynek na dlouho pokoj. Takže to znamená i ode mě, protože já pavouky bytostně nesnáším. A Tsunade mě docela naštvala, že koupě mazlíčka je pro všechny shinobi povinná. Ale nikdo s tím nic neudělá, ta slimáčice se rozhodla a my budem trpět. Jenže já nemám ani tušení, co bych si měla koupit. I když jistou představu mám… Ale ještě než co si chci pořídit, budete se muset prokousat příběhem.

„Sakuro-chan,“ ozve se za mnou a mě naskočí husina.
Pomalu se otočím a s výrazem vraha se podívám na blonďáka, který oxiduje kolem mě.
„Co chceš, Naruto?“
„Jenom se tě chci na něco zeptat…“
Blonďák se odmlčí a začne se pohupovat dopředu a dozadu.
Doufám, že to bude něco inteligentního. Jenže problém je, že z něj nikdy nic inteligentního nevypadne.
„Tak to vyklop!“
„Co mám vyklopit? Oběd?“
Pane na nebi!
„Ne! Na co ses chtěl zeptat?“
„Když má teda Sasuke tu tarantulu, koupíš si jí taky?“
Přemůžu nutkání mu jednu vrazit.
„Ne, nekoupím si nic takovýho… A jedna technická poznámka: To, co má Sasuke, není tarantule, ale Černá vdova.“
Otočím se na podpatku a rychlým krokem si to zamířím do sousední zoo. V té naší konožské mají zase zavřeno.
Bohužel, to bych ani poslední dobou nebyla já, kdyby se mi po cestě nic nestalo.
Málem jsem si zvrtla kotník, nedobrovolně jsem se vykoupala v řece a praskla pode mnou větev, takže mám naražený záda. Když jsem celá promočená, přeražená s vyvrtnutým kotníkem dorazila do zoo, čekalo mě nemilé překvapení.
„Proč zavírají zoo ve všední den?“ vztekala jsem se.
„Potřebujete něco, slečno?“
Nadskočím a šokovaně se otočím. Za mnou stál jakýsi pohlednej mladej kluk s nádherným úsměvem.
„Vylekal jste mě,“ pousměju se.
„Chtěla jste do zoo?“
Přikývnu.
On otevře dveře a mrkne na mě.
„Jestli potřebujete zvíře, tak si jedno vemte. Slyšel jsem, že Hokage-sama zas něco šíleného pro ninji vymyslela, tak tohle je jakási malá náplast za ty problémy.“
Zajímalo by mě, jak to ví. Ale nepřemýšlím nad tím a rychle si vyberu jednoho z papoušků. Budu si pak o něm zjistit něco víc. Utíkám s ním zpátky, ale nastane jeden velkej problém. Ten mizera zamknul!
Ale on nepočítal s tím, že já mám tu brutus sílu. Stačilo jen malý ťuknutí do brány a celá se rozsypala na prach. Papoušek na mým rameni se konečně přestal vzpouzet a díky síle mě uznal za majitele. Nějak jsem se dostala do Konohy a ani nevím jak.
O rozbité dveře do zoo jsem se nestarala, přeci jen, bude to na toho hezouna. Dojdu až k budově Hokage a dojdu ke kanceláři. Ještě než vejdu, uvědomím si, že nevím, co je to za papouška a ani jsem mu nedala jméno.
Rychle se tedy otočím a peláším domů, div mi papoušek nespadne z ramene. Rychle odemknu dveře, vyběhnu schody a vletím do pokoje. Dám papouška do obrovský klece, v které dříve přebýval papoušek s jménem Eďáček.
Zapnu počítač a podívám se na internetová stránky té zoo.
Mrknu se na kolonku nejnovějších aktualit. Pobaveně si pročítám těch pár řádků.
ZOO JE KVŮLI DNEŠNÍMI MINI TORNÁDU, KTERÉ ZÁHADĚ ROZBILO JEN DVEŘE A ODNESLO PAPOUŠKA, ZAVŘENÁ.
S hlasitým smíchem překliknu na záložku s jejich seznamem všech zvířat. Najdu si papouška, kterého hledám.
„Rosela pestrá,“ přečtu si polohlasně a podívám se na papouška.
Otočím se zpátky k monitoru a začtu se.
„Proboha… Já si vzala samičku.“
Zavřu oči a snažím se vymyslet jméno. Když mě konečně napadne, vezmu si papouška opět na rameno a peláším zpátky do kanceláře. Způsobně zaklepu a vyčkávám na vyzvání. Ale když se ani po padesátým zaklepání nic neozve, jednoduše vkročím dál.
Spatřím naší milou Hokage, jak leží na stole a chrápe.
Povzdechnu si, položím papouška na stůl a vezmi si listinu se zapisovacími jmény. Zjistím, že jsem hned jediná se Sasukem, kteří mají zvíře.
Zapíšu tedy jen co mám za zvíře a napíšu jméno.
„Silně pochybuju, že bude vědět, co Blulilka je za zvíře.“
Asi jsem neměla mluvit, jelikož jsem Tsunade probudila.
„Peří né!“ zavřeštěla a odskočila od stolu metr daleko.
Chudinka, když otevřela oči, určitě uviděla jen spoustu barevného peří.
„Haruno, odnes si to!“ zavřeštěla na mě, protože Blulilka se snažila usadit Tsunade na rameni.
„Hai, Tsunade-sama,“ usměju se a rychle i s papouškem na rameni vypadnu domů.

Tak… Víte, co mám za mazlíčka, víte, jak to probíhalo. Musím vám říct, že pak mi Blulilka začala v pokoji o půlnoci večer mluvit, takže sem se nevyspala. No… Já to nebudu protahovat jako Sasuke, a tak vám jen oznámím, že příštím dílem vás bude provázet Baka Naruto a knihomol Kakashi.

Poznámky: 

Mazlíček po týdnu na scéně

Rosela pestrá

Rosela pestrá

Rosela pestrá je pestře zbarvený australský papoušek. Patří mezi středně velké papoušky dorůstá přibližně 29 - 33 cm. Obývá řídce zalesněné nebo křovinaté oblasti, zahrady a parky v jihovýchodní Austrálii a na Tasmánii. Člověkem byla převezena také na Nový Zéland, kde v současné době obývá Severní i Jižní ostrov. Žije v trvalých párech, její stravou jsou semena a plody. Díky svému zbarvení je chována i v zajetí. Zde však většinou vyžaduje větší prostor a množství nejrůznějších hraček a atrakcí.