Mazlíček 01

Panenko María na nebi! Určitě víte, co si na nás naše milá Hokage připravila. Máme si vybrat nějakého exotického mazlíčka. Jenže jakého? Kvůli mojí dětské mezeře ve vzdělání jsem si musel koupit dětskou encyklopedii, v který jsou exotický zvířata. Musím vám říct ale jedno. Velmi obdivuju ty, kteří to přečtou jedna dvě, protože mě trvá snad deset minut než přečtu jedno slovo. Fakt, nekecám! Čestný Orochimarovský, i když na něj bych nepřísahal ani kdyby mi slíbil stopadesát lízátek ve tvaru hada. Ale teď k těm zvířatům… pokud to má bejt až moc exotický, tak už vím, co si pořídím. Něco, co je málo nenáročný, co zabere málo místa a času a hlavně, co je jedovatý. Že nevíte, co to je? Nevadí, protože se to dozvíte v příběhu.

Jakmile jsem se vzbudil, štrádoval jsem si do zveráku. Tam jsem bohužel zjistil, že nemají exotický zvířata. Tak jsem nasadil strašně zlý cool pohled a vypadl jsem pryč. Šlapal jsem Konohou a pojednou do někoho vrazil.
„Sasukéé,“ ozval se mi nasládlý hlas u ucha.
Ale ne, to je zas cukrová Sakura. Jak já ten její nasládlý hlas nesnáším. Je to ještě horší než si dát pět cukrových vat za sebou.
„Co chceš,“ zavrčím a vstanu bez její pomoci.
„Já jen… Už máš zvíře, Sasuke?“
„Ještě ne,“ odpovím jí a jdu opět shánět moje zvířátko.
Zaslechnu velmi hlasitý řev z pracovny naší Kage.
Přijdu zvědavě blíž a po chvilce poznám, kdo to je.
„To mi nemůžete udělat! Já nemám ani šajna, co budu mít za zvíře!!!“ rozčiloval se Kakashi.
Páni, já ani nevěděl, že umí takhle hysterčit.
„Tak a dost! Nebudu tady poslouchat nějakou kopírku, která mi tady kecá do zábavy!“
Tak a je to. Tsunade zase vyhodila židli z okna. Počkat.. Něco letělo s ní. Ozve se hlasitá rána, jak židle dopadla. Chudák Kakashi…
„Ta je zas zlitá,“ poznamenal někdo vedle mě.
Otočím se na dotyčného a málem se zadusím.
„Ty umíš mluvit i přede mnou, jo?“ pronesu sarkasticky.
„A proč ne? Bláznivej týden nakupování začal,“ ušklíbl se Shino.
„Proč týden?“
„Máme na sehnání mazlíčka týden. Hime to zas protáhla, se zvířaty musíme bejt měsíc.“
„Tak to je průser,“ vypadne ze mě.
Shino jen pokrčí rameny a jde sehnat nějakou doktorku, protože Kakashi vážně nevypadá na to, aby se mohl zvednout sám. A to prosím bojoval se Zabuzou. I když… Přiznávám, že to se taky nezvedl, ale to bylo díky Sharinaganu.
Odejdu z místa dění a mě napadne, kde by se dal sehnat můj milovaný mazlíček.
Rychlostí blesku tam odpeláším. Ani jsem nevěděl, že se budu na svého domácího přítele těšit.
Rozrazil jsem dveře do krámu, který má název Terária všech hrůz.
Okamžitě jsem pochopil, co tím mysleli. Všude totiž byly terária všech velikostí. A v nich bylo vždy několik pavouků, hadů a škorpiónů.
Otřesu se. Sem tak někdy strčit Sakuru nebo Ino… To by byl zážitek, zableskne se mi v očích.
„Budete si přát?“ ozve se za mnou.
Já nadskočím metr vysoko.
„Ste me ale vylekal,“ vypravím ze sebe a otočím se.
Spatřím mladší ženu, která se na mě usmála.
Doufám, že taky neletí na Uchihy. Docela mi totiž něco připomíná, ale nevím co.
„Slyšela jsem,že ninjové z Konohy mají měsíc mazlíčků. Je to tak?“ zeptala se mě.
Pomalu kývnu.
„Tak to mám pro vás něco, co vám bude vyhovovat, Sasuke Uchiho.“
Zavede až k jednomu velkému terárku, které vypadá, jako kdyby v něm nic nebylo.
Bohužel jsem se mýlil. Jakmile jsme se k němu přiblížili, objevil se velký sametově černý pavouk.
„Chudinku jí nikdo nechce koupit. Je plně ochočená, chová se jako oddaný pes. Hlídá a svému páníčkovi a jeho přátelům nikdy neublíží.“
Zadívám nepozorně na pavouka. Eh, tedy spíš pavoučici. Jak se tak dívám na pavoučici a prodavačku, tak mi docvakne, koho mi připomíná. Černou vdovu.
Nechám vás, abyste si vybral,“ usměje se prodavačka a za šíleného zpěvu vypadne dozadu.
Sleduju pavouka a začíná se mi zamlouvat. Pokud je ochočená…
„Dobrá, beru jí!“ zahalekám dozadu a prodavačka je ihned u mě.
Vezme terárko a podá mi ho.
„A platit mám jak?!“ obořím se na ní.
„Gomennasai,“ umluví se mi se smíchem.
Zaplatím a já odhopkám s mým úlovkem domů.
Pojednou mi docvakne, že se musím jít zaregistrovat u Tsunade.
Peláším tedy až do její kanceláře, kde očividně proběhl tajfun. Při cestě jsem totiž zaregistroval vyhozeného Jiraiyu.
„Jestli deš protestovat, vyhodím tě taky Uchihovče!“ zavrčí na mě opile.
To saké jí už evidentně vlezl na mozek.
„Ne, já se jdu zapsat s mazlíčkem,“ usměju se záhadně.
Tsunade se uklidní a vypadá to, že i když je podnapilá, situaci zvládá dobře, jen se ještě víc snadno rozzuří.
„A copak je to za mazlíčka?“ usadí se za stůl a popadne propisku s papírem.
Odkryju terárko a vyndám pavoučici. Po cestě jsme se skamarádili a prodavačka nelhala. Ona je opravdu vycvičená.
Jakmile Tsunade zahlédla pavouka, zaječela a vyskočila oknem sama.
„Já toho Uchihu zabiju!!!“ řvala při letu vzduchem.
Mírně jsem se pousmál.
„Amálko, zůstaň,“ položil jsem pavoučici na stůl a ona se ani nehnula.
Zapsal jsem na lejstro svoje jméno, zvíře a jméno zvířete.
Za tím jsem udělal pořádnou kaňku, aby si to mohla sama přepsat a mohlo se jít.
Položil jsem opět Amálku do terárka a mohl jsem jít spokojeně domů.
No, spokojeně. Cítil jsem blaho, když se ke mně nalepila Ino a vyptávala se, co mám za zvíře. Ukázal jsem jí tedy Amálku a od téhle chvíle celá ženská populace Konohy ví, že se ke mně v době akce nemůžou přiblížit, jelikož mám u sebe pavouka.

Tak co? Přečetli jste to až sem? Jste machři! Já pokud bych byl holka, tak bych už přepínal, při první zmínce o pavoukovi. A co teda říkáte na mýho miláčka? Pokud vás zajímá historie jména, tak ta je docela zapeklitá. Prostě jsem šel do kanceláře a cestou jsem přemýšlel o jméně. Napadaly mě samý hypochondří blbosti jako Kostarenka, Schanga a Sasua. Jenže pak jsem si vzpomněl na jednu misi, kde jsme měl za úkol dopravit několik knížek do jedné malé vesnice v Ohňový zemi. Ty knížky byly stejný a jmenovaly se Povídání o víle Amálce. Ta víla mi byla sympatická, tak jsem svýho mazlíčka pojmenoval Amálka.
Historii jména tedy znáte a já se s váma loučím s tím, že příštím dílkem vás bude provázet Sakura. A ještě jedna věc: Nejezte EMO housky. Jsou odporný!

Poznámky: 

Tak... a je jo *oddechne si* Asi bych vám měla vysvětlit, co Sasu myslel těma emo houskama. Dokázali byste sníst na uhel spálené normální housky? Jestli ano, tak vás před nimi Sasu varoval A co se týče mazlíčka... Vždy na každý díl se pak tady v poznámkách objeví základní informace a obrázek

Snovačka jedovatá neboli černá vdova

Snovačka jedovatá

Snovačka jedovatá neboli černá vdova je hojně rozšířena v Austrálii, Střední a Severní Americe. Je to vysoce jedovatý pavouk, takže pozor na něj. Vyskytuje se poblíž lidského obydlí, nejčastěji je na půdách, ve sklepech, skladech, v parcích nebo zahradách. I přes její malou velikost je její jed vysoce účinný. případě kousnutí od dospělé samice se nám do kůže dostane až jeden milimetr z celé jedné chelicery, přičemž se nám do těla dostane tak vysoká dávka jedu schopná k usmrcení. Výrazně menší samci mají i menší jedovou účinnost a v případě kousnutí od samce nám většinou smrt nehrozí, ale objevují se vážné a nepříjemné zdravotní problémy, které bývají zvláště výrazné u starších lidí a dětí.

Vše je čerpáno z wikipedie.cz