Kdo jsem a kam patřím?
Kdo jsem? Odkud pocházím? Kam patřím? Kdo jsou moji rodiče? Kde mám kořeny?
Vždycky jsem předstíral, že mě odpovědi na tyhle otázky nezajímají. Vlastně jsem se to snažil namluvit sám sobě. Dělal jsem, že to není důležité… že na tom nezáleží.
Neobelhal jsem ani své okolí ani sám sebe… nikdy jsem nebyl dobrý lhář.
Jako malému mi vždycky tvrdili, že matka zemřela při porodu a otec ještě dřív, než jsem se narodil. Neměl jsem důvod jim nevěřit. Pak všichni tihle lidé zmizeli z mého života a já už neměl, koho se zeptat. Neměl jsem nikoho, kdo by mi ukázal moje místo…
Když jsem byl starší, začal jsem pátrat po svém původu sám. Prohledával jsem kroniky plné genealogií rodů zvučných jmen. Nikde ale ani zmínka po jméně Uzumaki. Nikdo v Konoze ani jejím okolí se tak nikdy nejmenoval. Byl jsem sám…
Je to těžké… být úplně sám… vím, že mi spousta dětí záviděla. Nikdo nade mnou nestál a nepeskoval mě… nikdo mi nepřikazoval, abych si vyčistil zuby nebo umyl ruce… a já jsem při tom tolik chtěl… tolik jsem o to stál. A nejvíc ze všeho jsem stál o to, abych měl někoho, komu bych mohl říct: „Jsem tvůj.“
A on by mi řekl: „Ano… jsi můj.“
Chtěl jsem někoho, pro koho bych byl důležitý… komu by na mně záleželo…
Pravdu jsem se dozvěděl až včera večer. Chvíli před tím, než mi Tsunade-baachan řekla, že se stanu jejím nástupcem. Řekla mi jména mých rodičů… Uzumaki Kushina – kunoichi ze Země vodních vírů, a Namikaze Minato – Yondaime Hokage.
Celou noc jsem byl vzhůru… tak dlouho jsem po té informaci toužil a najednou nevím, co s ní. Celou noc jsem přemýšlel, co bych vám tak měl říct.
Je toho spousta… od obvinění, proč jste mě tu nechali samotného… přes strachy, které jsem sděloval jen noční tmě, když jsem nemohl spát… a křivdy, kvůli kterým jsem jako dítě brečel do polštáře… až po radost z mých úspěchů…
Tou-san… kaa-san… stal jsem se Hokage!!!
A teď tu jen stojím, koukám na dva jednoduché lesklé náhrobky z bílého mramoru a mlčím. Jen si užívám ten pocit… rozhlédnu se a zhluboka se nadechnu. V dáli se rýsuje skála s vytesanými obličeji všech mých předchůdců. Cítím jen radost a klid… protože vím…
Vím, že jsem Naruto Uzumaki… Rokudaime Hokage Vesnice ukryté v listí… a mými rodiči byli Kushina Uzumaki a Minato Namikaze…
Vím, že tohle je místo, odkud pocházím a kam patřím… Konoha… můj domov…
Ayame-sama zase prudí 
Ptáte se na hudbu? Jojo, já vím, nebyla bych to já, kdybych u psaní a vymýšlení něco neposlouchala... tentokrát to byl soundtrack k Fate/Stay Night...
Seznam FF
Klidně bych to tak i brala... Tak šup šup do Japonska, Kishi očividně potřebuje dobrou radu! xD Nádherné, takový... vcítěný a "taktní"... Nevím, jeslti se vyjadřuju arozumitelně
Ale jak je to celé napsané, cítila jsem z toho k Narutovi ohleduplnost, milost (ve smyslu být milý 
) a... Ty, že se nechceš vecpat na Kushinino místo? xD A nemyslím překvapivě kvůli Minatovi... ^^ 
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
no, já jsem se touhle povídkou chtěla Narutovi tak trochu omluvit za jinej můj výtvor... Pan Spolehlivý, jestli víš, o který povídce mluvim... tak jsem na něj tentokrát byla hodná ;-)
...zase jsem se rozbrečela... hele já ti nevim, jestli je to ve mně nebo v tom jak to vždycky napíšeš... každopádně je to náááádhernýýýý
Viva la země vodních vírů
My soul is painted like the wings of butterflies.
I can fly - my friends!
Krásné Ayame-sama..nevím co k tomu říct. Takhle by to bylo hezké. Tsunade vzdělí Narutovi, že je jejím nástupcem a on se konečně dozví o svých rodičích.. už aby to bylo!
V tvém podání moc pěkně napsané 
♫MůjsvětDivů♫ **Kdo žije bez fantazie, není člověkem**
Zajímavý pohled na věc, super FFka
hezký, akorát nevím, jestli by to vzal takhle klidně, ale to je na každým, jak si to napíše
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...