Papačka05 aneb První odezvy druhé poloviny...

Jasně, přála jsem mu to, ale když chodil na mise, tak jsme se viděli mnohem míň. A jednoho dne Shikamaru přišel a oznámil mi, že poprvé půjde pryč z vesnice. Tehdy jsem měla hrozný strach, že se mu něco stane a když ráno odešel...
„Tak co? Půjdeš za ním?“ zeptal se mě ten divný hlas, co mě tehdy donutil kousnout Sasukeho.
„Kdo jsi?“ zeptala jsem se ostražitě.
„Mé jméno tě nemusí zajímat, ale Shikamaru tě potřebuje, třeba se mu něco stane a bude to jen tvá chyba. Takhle to chceš?“ zeptal se podle. Nejsem příliš hádavá a tak jsem to připustila.
„Tak vidíš, on tě potřebuje, jen mi pomoz a já ho ochráním.“ začal.
„Ale jak ti mám pomoct?“
„Jen otevři okno a běž za ním. Jistota je jistota, nebo ne?“ začal znovu o tom okně. On chce mermomocí ven, ale proč?
„A proč chceš tak moc ven?“ zeptala jsem se ho podezřívavě.
„Aby se tvému mistrovi nic nestalo. Vsadím se o co chceš, že na něj někdo zaútočí.“
„Tak... tak jo, no...“ řeknu, vyskočím z okna a štráduju si to za Shikamarem.
Celou cestu tam se nic nestalo, ale když dostali toho starého pána do přístavu a šli nazpět, začala jsem mít divný pocit, že nás někdo sleduje. Samozřejmě, spíš je než mě, musím se pochválit za to, jak se umím báječně skrýt v listí, křoví a větvích. Najednou těsně vedle mě proběhli čtyři velcí lidé a chytili je.
„Co jsem ti říkal? Teď mě jen nech a já jim pomůžu,“ začal znovu, ale mě to bylo všechno divné. Ne, jemu nezáleží na Shikamarovi, chce se jen dostat ven, ale stále o něm nic nevím. Jenže oni prohrávali pod tou jasnou přesilou a tak nebyla jiná možnost.
„Dobře, dělej, co musíš,“ řekla jsem a nechala ho mě ovládnout. Seskočil ze stromu a postavil se přímo před ně.
„Kdo je to?“ zeptal se jeden z nich.
Shikamaru vyděšeně naznačoval, ať uteču. Ale on dál jenom stál a vyčkával. Potom jeden ten chlap řekl druhému, ať mě zabije, ale já nemohla nic dělat, byla sem totálně pod jeho mocí. Chlap se ke mně rozběhl s napřaženou pěstí, ale když se on ani nehnul, zastavil se přede mnou. Potom se napřáhl znovu a chtěl mi vrazit pětí ale moje pravá ruka se zvedla a tu jeho chytila. Chlap se chtěl vysmeknout, ale ten ve mně měl neuvěřitelnou sílu. Potom mu ukousnul tři prsty a dál koukal se škodolibým výrazem ve tváři. Chlap rychle utekl a ostatní se mu začali smát, že ho přeprala taková malá holčička. A v tom začal doopravdy vraždit, nemohla jsem se na to dívat. Všechny je pokousal, většinou šel rovnou po krku, ale pak se se svým zlým úsměvem obrátil proti Shikamarovi, Ino a Choujimu.
„Na tom jsme se nedohodli!“ zarazila jsem ho.
„Ale ani jsi mi to nezakázala,“ odvětil a rozběhl se proti nim. Nejdřív zaůtočil na blondýnu a ta si vysloužila pořádný kousanec ostrými zuby do ramene. Nešlo mu to moc dobře, protože jsem se snažila ho zastavit. Potom z ničeho nic přišel kdosi starší a zkušenější, chytil mě a přimáčknul mi kunai na krk.
„Takže tady je ta malá mrška,“ řekl, ale smát se hned přestal hned, jak ho ten druhý pořádně poškrábal v obličeji. Odskočil a potom se odrazil od země a toho pána pořádně kopl do břicha, takže odletěl pozadu do křoví.
„Neměl se mi plést do cesty,“ okomentoval to on a potom se otočil na Shikamara. Ten jen zděšeně koukal a na očích mu byla vidět jen jedna otázka:
„Proč...“
Ne! nemohla jsem to tak nechat! Začala jsem se vzpírat všemy způsoby, zaryla jsem prsty hluboko do hlíny a nohu jsem zaklínila o křoví. Ale on měl mnohem větší sílu, ale já se nevzdala. Začala jsem ho chytat, ale pokousal mě. Muselo to vypadat dost divně, když moje polovina těla bojovala s tou jeho, ale Shikamaru to pochopil a pomohl mi. Když bylo jasné, že nemá šanci, přestal, ale neodpustil si připomínku.
„Jsi hloupá, tak hloupá. Musíš zabít všechny okolo, abys přežila, tak to je, s tím nic neuděláš...“