manga_preview
Boruto TBV 07

Sundej mi prosím pouta 03

Po svém proslovu jen sklopila hlavu aby její návštěvník neviděl padající slzy. Bylo jí trapné takhle si vylívat emoce před vysoce postaveným člověkem, ale už to nemohla udržet. Vlastně ani nechtěla. Zabořila hlavu do polštáře ležícího nedaleko ní a usedavě plakala. Gaara nevěděl, co dělat. Byla jeho chyba, že brečela. Kdyby nechtěl vědět tolik informací o jejím tyranovi, nemusela by mu to říkat a následně na to i plakat.
,,Promiň, je ... mi... to... líto." Vysoukal se zebe nakonec Gaara a pohladil Lin po vlasech. Ta, jakmile ucítila dotyk někoho jiného, přestala brečet a ohnala se rukou. Byla by uhodila Kazekageho do tváře, ovšem jeho písek mu zajistil téměř dokonalou defensivu. Rudovláska napřed těkala očima z jeho ruky na jeho tvář a potom se, s hlavou v dlaních, znovu rozbrečela. Gaara nechápal, co se to s ní děje. Byl jí snad jeho dotyk tak nepříjemný? Proč by v tom případě ale neutekla? Musí tomu za každou cenu přijít na kloub!
,,Lin, co se stalo?" Ptal se jako velká sestra a poposedl si blíž k ní. Neodpovídala jen si stále pro sebe něco mrmlala.
,,No tak Lin, slyšíš mě?" Naléhal a chytl jí za zápěstí.
,,Nešahej na mě Kishire!" Zařvala a vymanila se z jeho stisku. Bleskurychle vstala z gauče a vyběhla po dřevěných schodech nahoru, do svého pokoje.
,,Kishire? Ale jestli si myslela, že jsem on, potom to znamená..." Zamyslel se a vstal stejně rychle jako ona před minutou. Vytáhl z kapsy dopis, položil ho na stůl a ihned potom zmizel rozpadem na miliony písečných zrnek.

,,Kde jsi byl tak dlouho? Začínali jsme mít strach." Zažertovala Temari a hodila pohled na svého právě přicházejícího mladšího bratra.
,,Byl jsem zjistit něco o Tsukikagem." Odpověděl rychle a chystal se odejít ale hlas jeho bratra ho zastavil.
,,V tom případě mi vysvětli, proč se chováš tak divně. Vždy děláš vše s chladnou hlavou, nenecháš se nikým rozhodit, jsi prostě mlčenlivý. Teď mi ale připadáš hodně rozrušený, takže to v sobě nedus a řekni, co se zase stalo." Nahlédl mu do duše loutkař a čekal na Gaarovu reakci. Mladý Kazekage si jen povzdychl, protože věděl, že by to z něj stejně jeho sourozenci dostali.
,,Byl jsem to zjistit u té naší průvodkyně, Lin. Potkal jsem jí na ulici a tak jsme se spolu dali do řeči v jejím domě. Vyprávěla mi všechno, co si ze svého dětství pamatovala, vše o Tsuchikagem, co by nám mohlo pomoct. Potom jsme se ale dostali na velice citlivý bod a ona se rozbrečela. A viděl jsi někdy jak já utěšuji brečící holku? Já si na to tedy nepamatuji. Snažil jsem se jí instinktivně uklidnit pohlazením po vlasech, ale asi jsem zase něco zvoral. Začala na mě křičet Tsuchikageho jménem a s ještě větším záchvatem emocí, nebo jak se tomu nadává, odběhla do svého pokoje. No a potom mi nějak došlo, že... no prostě víte, co chci říct ne?" Podíval se tázavě na oba sourozence. Ti napřed udělali zamyšlený výraz ale později přikývli.
,,Myslíš tedy, že je to tak? Že jí opravdu zneužívá?" Obrátila se na něj s otázkou Temari.
,,Jinak bych si její chování nedovedl vysvětlit. A podle toho, jak on zachází s ní, bych řekl, že není jiná možnost vysvětlení tohohle výjevu." Odpověděl jako pravá znalec a musel se při vyslovení své věty ovládat, aby se sám sobě nezasmál.
,,Co s tím ale hodláš dělat? Víš, že si Tsuchikage potrpí na své vlastní soukromí a takhle mu do něj vrtat znamená rozhození našeho spojenectví." Protestoval Kankuro.
,,Neříkej mi, že jsme to byli my, kdo to spojenectví chtěl. Země větru by se bez něj klidně obešla, protože na nás se Vodopádová nechystá. A navíc, my s nimi máme spojenectví, oni jsou ve válečném stavu. Uzavřením spojenectví s námi by měli zaručený konec války s vodopádovými ninji." Vysvětlil a opřel se o opěradlo křesla.
,,Takže to jako přijdeš k Tsuchikagemu a řekneš ,,Dejte mi Lin a já s vámi uzavři spojenectví"? To je trochu ujetý bratříčku, nemyslíš?" Dělala si z toho legraci Temari.
,,Nic takového jsem neřekl. Pravděpodobně vyčkám, jak se to bude vyvíjet dál, ale to, co se právě teď odehrává, se mi vůbec nelíbí."

Znovu a znovu se plnil Linin polštář slzami. Zkazila to, opravdu to zkazila. Vždyť on, ten, o kterém se jí zdálo, jí chtěl pomoci a ona ho místo toho odkopla jako psa. Neustále mačkala v ruce tu obálku, kterou Kazekage položil na stůl, a ne a ne se odhodlat k tomu jí otevřít.
,,kdybych se před ním ale aspoň nerozbrečela. Teď si musí myslet, že jsem nějaká fňukna." Nadávala sama sobě rudovláska a otočila se na svém lůžku na záda. Pomalu začala prsty rozdělávat část obálky na zalepení. Ruce se jí třásla jako snad nikdy před tím a mozek pracoval na plné obrátky. Konečně se jí podařilo obálku otevřít a vytáhla z ní složený papír. Měla strach ho rozbalit, protože si nedokázala představit jeho obsah. Dlouhé mučení uvnitř jejího já jí však donutilo udělat tenhle krok.

Milá Lin,

Na úvod bych tě chtěl upozornit, že nejsem nějak výjimečný řečník a nikdy ze mě nikdo takový ani nebude, i přes to jsem potřeboval něco napsat na kousek tohohle papíru. Když jsem přijel poprvé a uviděl tě, jak tě Tsuchikage doslova a do písmene týrá, bylo mi ně tě výslovně líto. Jsem tady však jen jako host a tak jsem si nechtěl hned první den tvého vládce znepřátelit. Proto jsem taky trpěl, když jsem se musel dívat, jak trpíš jeho vinou ty. Popravdě moje návštěva u tebe za důvodem zjištění něco o Tsuchikagem byla jen zástěra. Neříká se mi to, vlastně nepíše se mi to lehce, protože je to pro mě něco výjimečného, ale myslím, že bych v tobě mohl najít dobrou kamarádku. Asi se teď ptáš proč. Je to určitě jen nějaký blbý žert jednoho vyšinutého Kage, který si z tebe chce vystřelit. To tak ale vůbec není. I já jsem prožíval něco podobného, co jsi celý svůj život prožívala ty. Nemůžu to jednoznačně přirovnat, ale vím, že jsme si v něčem hodně podobní.
Když jsem se narodil, zemřela mi maminka a do mě zapečetěn jednoocasý démon. Proto jsem byl celou Suninskou společností zavrhován a brán jako nebezpečný outsider. Nikdo se se mnou nechtěl bavit, hrát, učit se různé techniky, natož se potom kamarádit. Moji sourozenci ze mě měli donedávna strach. Báli se mě jako největšího a nejnebezpečnějšího nepřítele proti kterému by je mohl život postavit. Já ale nechtěl být takový. Nechtěl jsem dennodenně slyšet ty řeči o tom, jak jsem hrozný, krvelačný, zabijácký typ. Bylo to pro mě mučení a já ne a ne se dostat zpoza těch mučírenských mříží a utéct ven. Tuhle možnost mi dal snad jen donedávna jediný, mě podobný, člověk. Kage Ohnivé země. Byli jsme ještě mladí, když se naše cesty zkřížili ale doteď jsme moc dobří kamarádi. On mi i přes protest odevřel ty mříže a pomohl mi dostat se ven, na to jasné sluneční světlo. Tam, kde se teplé paprsky dotýkaly mé kůže. Na místo, kde jsem ožil. Už jsem nebyl ten hrozný kluk, kterého se všichni báli. Začal jsem mít charakter a dokonce jsem se strachoval o ostatní a v boji jim pomíhal. Třeba takovému RockLeemu, velice dobrému ninjovi z Konohy. Jeho zaměření je taijutsu a je v něm výjimečný. Poprvé jsem se s ním utkal na chuuninské zkoušce, kde jsem ho málem zabil. Teď si myslíš, že všechny ty řeči o krvavém Kazekage jsou pravdivé, ale tak to opravdu není. Tehdy jsem ještě opravdu za těmi mřížemi podsvětí byl. Můj pohled na tohohle kluka ale taky změnil fakt, že se nikdy nevzdává, bojuje až do konce. A taky věc, že se za něj postavil jeho učitel. Za mě by se nikdy nikdo nepostavil. Vždy bych čelil svému osudu sám, jen já a můj démon.
Můj démon... to je další kapitola mého života. Šla po něm organizace zvaná Akatsuki. Jednoho dne, mě, už jako Kazekageho, chytli a odebrali mého démona. Při takovémhle rituálu člověk umírá, nemá šanci to přežít. Já ale přece pro někoho byl tak důležitý, že za mě položil svůj život. Byla to Chyio, babička jednoho člena z Akatsuki. Dala mi život za cenu toho svého. A tak byl zase Kazekage živý a zdravý a ujal se vládnutí nad zemí větru. Popravdě... ze začátku to bylo hodně tvrdé, ale pomocí svých sourozenců a svého senseie se mi to podařilo zvládnout.
Potom jsem ale obdržel zprávu od Tsuchikageho, který si žádá setkání za účelem mírové smlouvy. Byl u nás na návštěvě a něco jsme projednávali a shodli se, že by to mohlo projít. Následně ale byla řada na mě, kdy jsem se měl dostavit do vašeho města a smlouvu podepsat. My však nemáme jediný důvod tuhle smlouvu podepsat. Je nám to prakticky k ničemu. Vaše země to potřebuje kvůli přetrvávající válce s Vodopápdovou, se kterou my máme spojenectví. To je všechno. Měl jsem proto dilema. Nevěděl jsem, jestli se rozhodnout pro, nebo proti. A potom jsem uviděl tebe. Dala jsi mi nějaký náznak toho, že by to nemuselo být bezpředmětné. Že bych tou smlouvou mohl získat i kamarádku. A tak se omlouvám, jestli jsem ti něco provedl, dotkl se tě jak fyzicky tak psychicky. Doufám, že mi to odpustíš a dáš mi vědět, jestli bychom mohli být přátelé.

Gaara

Lin při četbě dopisu nevěděla, jestli se má smát nebo brečet. Připadala si teď hrozně. On prožíval to, co ona celý život. A přesto ho jednoduše vykopla. Bylo to ale v afektu, neuvědomovala si, že to není Tsuchikage, kdo na ní sahá. Rozhodla se jednat, napravit svoji osudovou chybu. Vstala z postele, přetáhla si mikinu přes hlavu a vyskočila i s dopisem v ruce oknem ven.
Utíkala rozbahněnou cestou k místu, kde byli ubytováni Tsuchikageho hosté. Nevěděla, proč to vlastně dělá a i kdyby to v hloubi duše tušila, neměla ani nejmenší tušení, co mu řekne. Ano, jemu, tomu, kterému svým chováním způsobila tak velkou bolest. Najednou se ale zastavila a dívala se na komfortní hotýlek. Hlavním vchodem jít nemohla, to by se potom setkala i s jeho sourozenci, a tak se rozhodla vyskákat k jeho ohnu po vysokém stromu. Jedna větev, druhá větev, třetí větev, čtvrtá, pátá, šestá a už se dostala skoro na vrchol. Přidala chakru do nohou, aby udržela balanc a mírně zaklepala na okno od jeho pokoje. Chvíli se nic nedělo, ale za okamžik už se sklo začalo posouvat dovnitř a zpoza závěsů vykoukla červenovlasá hlava. Lin napřed chtěla vykřiknout, ale po chvíli se rozhodla začít se smát. Gaara na ní napřed vrhl překvapený, potom naštvaný a nakonec celkem veselý pohled. Lin vpadla dovnitř a nechala ho za sebou zavřít okno.
,,Omlouvám se vám Kazekage-sama, ale myslím, že bychom si měli ještě jednou promluvit." Začala tišše. Gaara přikývl a zavřel za dveřmi pokoje dveře.
,,Je mi moc líto, jak jsem se k vám chovala. Moje chování bylo neadekvátní a já nevěděla, co dělám. Jedinou omluvu, kterou mohu poskytnout je, že to bylo v afektu." Vyřkla svoji omluvu a podívala se do země.
,,Takže za prvé mi prosím nevykej. Myslím, že jsme stejně staří a tak velký postavení zase nemám, aby jsi mi musela vykat." Usmál se na ní a ukazováčkem jí zvedl hlavu. Směle se na něj podívala a oplatila mu jeho úsměv. ,,A za druhé si myslím, že to nebyla tvoje chyba. Nemám zkušenosti s chováním se k dívkám ve stavu, jako si byla ty." Omlouval se zase on a na líčkách se mu vytvořil ruměnec.
,,A co se týče toho vašeho...teda tvého dopisu...." začala pomalu koktat a sevřela dopis pevněji v ruce ,,si myslím... no já ... prostě... sakra... tak... já jsem se .... ne, tohle nikam nevede!" Okřikla se na konci věty a bouchla se rukou do hlavy. ,,No, já jsem prostě chtěla říct... teda říct ... spíš.. no to je jedno." Vykašlala se na dopovězení své předešlé věty. Místo toho zahodila onen dopis a vrhla se s vášnivým polibkem Gaarovi kolem krku.

Poznámky: 

CInklí, mrzí mě to. Vím, že mě za to budeš vraždit, proklínat celej život a nadávat na mě všude, kudy budeš chodit, ale prostě jsem to zesonila. Nepovedlo se mi to jednak proto, že dneska nemám žádnou inspiraci a zadruhé taky proto, že jsem se před hodinou vrátila od babičky a měla jsem napsanou jenom půlstránku. Jelikož jsem ti to ale slíbila dneska, tak jsem to odflákla a hodně to zkrátila. Snad mi odpustíš. Dám si na dalším dílu víc záležet.

4.90625
Průměr: 4.9 (32 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Čt, 2009-02-05 18:05 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Povedlo se to a to celkem dost! Už se moc těším na pokráčko Eye-wink

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Ne, 2009-02-01 07:26 | Ninja už: 5797 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Souhlasím s Kaze19 tahle serie je fakt suprová a nejlepší je ten konec...moc se děším na další dílek!!hodně zdaru!

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele cinkl
Vložil cinkl, So, 2009-01-31 20:55 | Ninja už: 5609 dní, Příspěvků: 776 | Autor je: Prostý občan

*v očích září srdíčka..psychopatický výraz v očích* vrhla sem se vášnivým polibkem kolem jeho krku? *čumí*JASHINE NA NEBI Laughing out loud POMOC MI Laughing out loud Kimm..miluju tě za to Laughing out loud je to úžasné, skvělé, perfektní no prostě mi na to až slova docházejí Laughing out loud Děkuju moooooooc

*Lavi. He is pretty cool, you knowZ lásky*

*Když nechceš ubližovat, neubližuj. Ale když ublížíš, tak chladnokrevně.*

MůjsvětDivů **Kdo žije bez fantazie, není člověkem**

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, So, 2009-01-31 20:48 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Náhou se ti Kimminko, hrozně povedl a myslím, že je tento díl opět přesvědčil, že tahle série je vážně skvělá a trochu cinkl závidím Smiling

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska