Sundej mi prosím pouta 02

,,Ještě jednou děkujeme, že jste přijali naše pozvání a při...“ Začal Tsuchikage ovšem byl nekompromisně přerušen hlasem Kazekageho.
,,Mohli bychom prosím přejít k věci?“ Zeptal se tónem, kterým předpokládal, že na jeho prosbu nebudou žádné námitky. Tsuchikage vypadal velice překvapeně, ale souhlasil.
,,Zajisté. Takže mám nechat přinést smlouvu?“ Zeptal se.
,,Ano, ať to máme za sebou.“ Odpověděl Gaara otráveně. Tsuchikage odhodil Lin stranou až to neustála a dopadla na bok. Všichni tři píseční sourozenci to sledovali s překvapením, ale vytrhl je z toho Tsuchikageho hlas.
,,Jdi a dones tu smlouvu. A rychle!“ Zdůraznil a dál se své otrokyni nevěnoval. Lin si otřela slzu bolesti vylouděnou z tvrdého pádu a utíkala pro zvláštní svitek do Tsuchikageho pracovny. Otevřela velké dveře a přešla ke stolu. Bylo tam hrozně moc papírů, mezi nimi i ten svitek. Měla však nevídanou možnost rozhlédnout se po tyranově pracovně a tak se postupně podívala do všech zásuvek. Někde tam přece musel mít ten papír, který kdysi podepsali její rodiče, aby si zachránili kůži.
,,Zrádci.“ Pomyslela si Lin a přestala se hrabat v šuplíku. Uslyšela totiž na chodbě kroky a nemuselo by to pro její známé dopadnout dobře, kdyby jí tady někdo načapal. Vzala tedy poslušně svitek, brk s inkoustem na podepsání a co nejrychleji upalovala do velkého sálu.
,,Že ti to ale trvalo.“ Vynadal ji a stáhl jí směrem k sobě. Věděla, že nemá cenu se proti němu vzpouzet a tak si sedla a mlčela.
,,Projdeme si tedy napřed několik bodů, souhlasíte?“ Optal se Tsuchikage Gaary a ten jen přikývl.
,,Takže aby byla naše smlouva výhodná z obou stran, máme tady body, které budou vyhovovat jak nám, tak i vám.“ Začal ale byl znovu přerušen Kazekageho hlasem.
,,Chtěl jste říct doufáte, že budou vyhovovat ne?“ Tsuchikage chvíli hleděl zaraženě. Začalo to v něm vřít. Ten Kazekage mu začínal pořádně lézt na nervy. Byl mladší, určitě i slabší, ale přesto si dovoloval.
,,Ovšem, jistě Kazekage.“ Ujistil Gaaru otráveným hlasem a znovu se začetl do svitku. Lin se při Gaarově chování musela držet, aby nevybuchla smíchy. Temari s Kankurem si toho taky všimli a měli podobné reakce jako Lin. Věděli, že tahle Gaarova hra je způsob, jak co nejvíce naštvat protivníka, nebo si zjistit jeho slabou stránku v případě nouze. U Tsuchikageho to byly nervy. Neuměl se držet na uzdě a když ho něco začalo moc rozčilovat, vybouchl. Teď se ale držel statečně a domlouval si s Gaarou podmínky mírové smlouvy.
,,Jste tedy spokojen?“ Zeptal se už v celku vytočeně, když se Kazekage nepřítomně díval na kousek svitku.
,,Myslím, že by to šlo. Chtěl bych si to ale rozmyslet. Bude to vadit?“ Odpověděl otázkou na něho až moc sladkým tónem a podíval se Tsuchikagemu do očí. Ten, aby neurazil návštěvu, souhlasil.
,,Jistě, to nebude žádný problém. Kdy to tedy hodláte podepsat?“ Procedil mezi zuby.
,,Až si to promyslím. Jestli smlouvu opravdu berete vážně, není nač spěchat.“ Ujistil ho a opřel se o křeslo. Tsuchikage zatnul pěst a hodil Lin svitek zpět.
,,Odnes ho a potom se vrať, budeš servírovat.“ Poručil jí. Lin už toho ale měla dost. Musela ho poslouchat i před návštěvou, musela se přetvařovat, dělat mu služku. Štvalo jí to, hodně jí to štvalo. Rozhodla se vybuchnout i když věděla, že to nebude mít dobré následky.
,,Odnes si ho sám a už mě nech na pokoji.“ Vymanila se z jeho sevření a rozběhla se ven z budovy.
,,Lin, okamžitě se vrať!“ Křičel za ní, ale marně. Lin nevnímala jeho hlas. Utíkala k sobě domů. Musela, musela se tam vybrečet ze všech svých starostí.
,,Omluvte jí prosím.“ Snažil se to vyžehlit Linin tyran. ,,Je to ještě puberťačka, nedokáže se normálně chovat."
,,Nic se neděje." Uklidnila ho Temari ovšem stále pokukovala po místu, kudy před chvílí červenovláska proběhla.

,,Nemůžu tomu uvěřit, proč zrovna já musím mít takový osud?" Stěžovala si a lehla si na postel. ,,Je to nespravedlivé. Ostatní můžou svobodně chodit na mise, pohybovat se kudy chtějí, jen já musím poslouchat, co si ten de**l umane." Skuhrala. Náhle se ale rozpomněla na toho kluka, tedy vlastně muže. Otočila se na bok a zašmátrala v šuplíku. Papír, který tam ale ráno dala, se nenacházel na svém místě. Nebyl nikde.
,,Kam ho zase schovala?" Nadávala si a bušila se do hlavy. ,,Není to fér, sakra!" V tom jí ale něco vyrušilo. Prudce se otočila a ve svém otevřeném okně spatřila pohupující se písmenka.
,,Cože?" Nevěřila svým očím a přišla blíž.
,,Proč jsi utekla." Přečetla z písečných písmenek, které se ihned po vyřknutí textu rozpadla na malá písečná zrnka.
,,Proč jsem utekla?" Opakovala a na chvíli se zamyslela.
,,Mám dost toho, jak musím sloužit Tsuchikagemu jako otrok." Vyzpovídala se. Chvíli se nic nedělo ale pár minut na to se z písku poskládala další věta.
,,Proč otrok? No protože mě moji rodiče prodali jako služku jeho otci, když jsem byla ještě v plínkách." Odpověděla a z očí se jí vydrala další slza. Sedla si do okna, přitáhla kolena k bradě a celou noc si povídala s pískem o jehož majiteli, skrývajícím se za nedalekým stromem, neměla ani tušení.

Lin ukončila konverzaci se záhadným pískem až brzo k ránu a tak se pokoušela ještě na dvě hodiny usnout. Výsledek byl ale nežádoucí. I když usnula, nemohla se ani za nic vyhrabat za ty dvě hodiny z postele. Probudila jí až myšlenka co se s ní stane, jestli nepřijde alespoň po tom včerejším incidentu včas. A taky se vlastně nechtěla ztrapnit před Kazekagem. Připadal jí vcelku milí a taky pohledný. Měl z jejího pohledu smysl pro humor a moc nemusel jejího tyrana. To byla důležitá věc na kterou se Lin dívala. Přestala ale snít o vypracované postavě rudovlasého mladíka a vyrazila ze dveří.
Překvapil jí déšť, který se z ničeho nic spustil z ranní oblohy. Natáhla si na sebe mikinu, přehodila plátěnou kapuci přes hlavu a takhle zabalená utíkala k sídlu Tsuchikageho. Bláto jí od nohou stříkalo až na hlavu. Mnoho lidí, které cestou potkala, jen kroutilo hlavou, jak takhle špinavá může sloužit někomu tak významnému jako je Tsuchikage. Ona na jejich pohledy ale nedbala a pokračovala dál v cestě.
Otevřela dveře vedoucí do budovy a naleštěnou chodbou ťapkala špinavýma nohama do hlavního sálu. Proudy vody crčely z jejich vlasů a Lin si připadala jako vodník.
,,Jak to prosím tě vypadáš?“ Zalomil ruce Tsuchikage a vrhl na ní vražedný pohled.
,,Nemůžu za to, že je venku takový slejvák!“ Odpověděla mu a čekala na další tyranovu reakci. Ten jen protočil očima a otočil se na své hosty.
,,Jak bylo dneska domluveno, Lin vám bude dělat průvodce celým městem. Jestli budou nějaké potíže s cestou, obraťte se na ni. Jestli budou problémy s ní, obraťte se na mě. Nyní mě však prosím omluvte, mám ještě nějakou práci.“ Vypověděl Tsuchikage a odpochodoval vysokých schodištěm do své pracovny.
,,De*ile.“ Zašeptala Lin a vykročila vstříc jejímu dnešnímu úkolu.
,,Omluvte prosím moje ošacení, ale nedalo se nic dělat. Před deštěm se neukryjete.“ Pokusila se usmát a podívala se na písečnou trojici.
,,V pořádku, nemáš se za co omlouvat.“ Mávla rukou čtyřculíkatá blondýnka a natáhla k Lin ruku.
,,Když nás tu bude provázet, možná bychom se mohli navzájem představit. Jsem Temari.“ Lin na to napřed koukala jako vyoraná myš, ale po chvíli se vzpamatovala a zopakovala Temariinu reakci.
,,Těší mě, já jsem Lin.“ Uklonila se a vrhla pohled na její sourozence.
,,Moje jméno je Kankuro, jsem rád, že tě poznávám.“ Potřásl si s ní rukou brunet s fialovými znaky na obličeji. Lin se na oplátku jen usmála a podívala se na třetího z trojice. Jeho zelené oči jí propalovaly. Ne však nenávistným pohledem, právě naopak. Dívaly se na ní se zájmem, jako by se snažily přijít na to, kdo vlastně Lin je.
,,Tohle je Gaara, náš nejmladší bratříček. Není sice velká mluvka, ale když si na něj zvykneš, vyjít se s ním dá.“ Představila Temari Gaaru.
,,Zmlkni.“ Procedil Gaara s mírným humorem mezi zuby a věnoval Lin nepatrný úsměv.

,,Konečně už přestalo pršet.“ Ulevila si Lin a vyšla ven. Cesta byla sice mokrá a zablácená, ale dalo se po ní normálně jít.
,,Kam se budete chtít jít podívat?“ Zeptala se trojice. Ti však jen pokrčili rameny.
,,Tak nám třeba teď trochu ukaž město, potom zapadneme nějak na oběd a následně se půjdeme podívat třeba na váš trénink akademi ninjů, co ty na to?“ Navrhla Temari.
,,Jistě, skvělý nápad. Pojďte prosím za mnou.“ Pokynula a vypravila se v čele vytvořené čtveřice.
,,Naše město není nějak extra velké. Nějaké ty vedlejší obchody s potravinami, knihkupectví, něco s oblečením, zbrojnictví a podobně.“ Vysvětlovala a přitom ukazovala na jednotlivé obchody v právě jimi procházející ulici.
,,Celková pozornost se vždy soustřeďuje na náměstí. Každý měsíc se pořádají trhy. Většinou jsou tam daleko levnější zbraně, takže tu máme nával ninjů z dalekého okolí. Nával je tu taky proto, že máme nejlepší kov na tavení a následně zpracování zbraní.“ Povídala ve chvíli, kdy křižovali náměstí.
,,A ty používáš jaké zbraně?“ Vytrhl jí z vyprávění Kankuro. Lin se zastavila a smutně se podívala k zemi.
,,Nepoužívám zbraně, nejsem ninja.“ Všichni tři projevili velké překvapení.
,,Ale čelenku máš? Tak jak to?“ Nechápala Temari.
,,Je to na dlouhé povídání, teď nemá cenu se o tom bavit. Pojďme se raději někam najíst.“ Změnila Lin rychle téma a zavedla je k nejbližší restauraci.
,,Je dost, že se tady zase někdy ukážeš Lin.“ Přivítal je už ve dveřích přívětivý hlas.
,,Taky tě ráda vidím Hareti, už nějaký ten měsíc jsem tu nebyla.“ Odpověděla s úsměvem a rozhlédla se po nově rekonstruované restauraci.
,,Máš s sebou i návštěvu?“ Zeptal se Hareti a pohledem ukázal na tři cizince za Lin.
,,Máme vzácnou návštěvu. Tsuchikage chce, abych je tu provedla. Tak se chovej slušně a přines něco k jídlu. Umíráme hlady.“ Řekla mu a mrkla na něj. Oplatil jí to a nabídnul jim prostorný stůl v rohu místnosti.
,,Posaďte se prosím.“ Nabídla jim místo, které všichni tři s díky přijali.
,,Budete chtít něco k pití?“ Zeptala se dívka, která ihned po jejich příchodu přišla ke stolu, kde seděli.
,,Přines Tokaji, trochu si ťukneme.“ Rozhodla a dívka po vyslyšení přání odešla.
,,Tokaji? Piješ víno?“ Podivila se Temari.
,,Nevím proč, ale tady ho mají nejlepší. A navíc vás opije jen v mála případech.“ Mrkla na ni a Temari se usmála. Za tři minuty už jim servírka donesla malé skleničky naplněné žlutavou tekutinou.
,,Tak na zdraví, snad se vám tu bude líbit. A nedělejte si prosím nic z Tsuchikageho. Je ještě nezkušený ve své roli a myslí si, že mu všechno leží u nohou.“ Pronesla řeč a vyklopila do sebe deci Tokaji. Všichni ostatní, sice s malým zaváháním, ale zopakovali jejího příkladu.
Netrvalo dlouho a objevil se tam i číšník s jídlem a tak se všichni pustili do odpoledního přídělu potravin.

,,Bylo to vynikající.“ Pochvaloval si Kankuro cestou do ninja akademie.
,,No jo, Hareti vaří nejlíp v celým městě.“ Odpověděla s úsměvem Lin. To už se ale octli před vysokou a rozlehlou budovou.
,,Měla by ještě probíhat výuka, pojďte.“ Řekla Lin a otevřela dveře od budovy. Vevnitř prošli přes menší hřiště až se dostali do velké tréninkové haly.
,,Naši ninjové se především zaměřují na boj se zemí. Proto je jasné, že většina našich jutsu je právě spojena s Dottonem. Vynikáme také v taijutsu. Genjutsu u nás neumí takřka nikdo až na pár vysloužilých veteránů z ANBU.“ Informovala je o tréninku a začala se procházet po obvodu arény.
,,Od kolika let začínáte s tréninkem?“ Zeptala se Temari.
,,Za minulého Tsuchikageho to bylo od sedmi až osmi let, tenhle dává termín pět až šest let. Prý čím dřív, tím líp. Podle mě je to ale přehnané. Já sama jsem byla školena jako pětiletá a řeknu vám... kdyby mi dali ještě ty dva roky, byla bych lepší ninja.“ Odpověděla Lin.
,,Neříkala jsi, že nejsi ninja?“ Nesedělo Gaarovi pár předešlých informací.
,,Jak jsem řekla, je to na dlouho.“ Nedala se obměkčit Lin a nechala tohle téma v chládku.

Po tom, co doprovodila písečnou trojici do hotelu se Lin vracela domů. Byla už tma a ulici ozařovalo jen pouliční světlo. Náhle se vedle ní prohnal studený vítr. Lin se otřásla a oblékla se do už suché mikiny. Vítr však neustával a po chvíli, kdy to tam začalo být k nevydržení, se vedle ní zvířil písek a objevil se tam ten, kterého by ani nečekala.
,,Kazekage-sama? Co tady děláte?“ Nechápala Lin. Gaara neodpověděl, místo toho se před překvapenou dívkou objevila pohupující se písečná písmenka. Tohle Lin dorazilo úplně.
,,Tak to jste byl vy dnes v noci?“ Zeptala se překvapeně.
,,Hn, právě proto jsem taky tady. Nechtěla byste mi třeba něco říct?“ Odpověděl trochu zvláštní otázkou. Lin sklopila hlavu a mírně kývla.
,,Možná, ale ne tady.“ Zašeptala a rozběhla se ulicí dál. Noční vetřelec jí sledoval až oba spočinuli před malým domem.
,,Prosím, pojďte dál.“ Pozvala ho a zavřela za návštěvníkem dveře.
,,Dáte si čaj?“
,,Ne, děkuji. Nepřišel jsem si dát čaj.“ Usmál se červenovlasý hoch.
,,Tak proč tedy? Proč vás tolik zajímá kdo jsem? Nebo co se se mnou děje? Znáte mě dne. Nemáte k tomu žádný důvod!“ Řekla trochu víc ostře než plánovala. Gaara se podíval kolem, především na stěny. Všude byly obrázky ručně namalované, propracované do detailu. Kazekage se chvíli zamyslel a potom dal pokyn svému písku pro vytáhnutí toho zvláštního papíru ze dna své tykve.
,,Teď se tedy začnu ptát já. Kde jsi vzala tohle?“ Řekl a ukázal Lin svůj vlastní portrét. Lin se otočila a když spatřila svoje dílo, vyklouzl jí šálek s čajem z ruky.
,,Kde jste to vzal? To je moje!“ Snažila se papír získat zpět, ale Kazekage jí to neumožnil.
,,Tak povíš mi, co se tady děje, nebo ne?“ Snažil zahrát si na hodnýho nebo zlýho ninjů.
,,Povím, když mi řeknete, proč to potřebujete vědět.“ Odpověděla smutně. Gaara se chvíli zamyslel ale potom spustil.
,,Abych ti pravdu řekl, nevěřím vašemu Tsuchikagemu. Nezdá se mi být upřímný a ani jeho podmínky pro smlouvu nejsou ideální.“ Řekl a posadil se na pohovku. Lin zopakovala jeho reakci, takže si teď hleděli do očí.
,,A proč k tomu potřebujete vědět něco o mě?“ Nechápala červenovlasá kunoichi.
,,Jde o to, že když pochopíme, co se děje s tebou, můžeme vytušit jeho chování, slabiny a potom se mu dostat na kůži.“ Odůvodni své jednání Gaara.
,,Aha.“ Hlesla Lin.
,,Dobře, když vám to tedy pomůže.... Jako malá, ještě v plínkách, jsem byla mými rodiči prodaná starému Tsuchikagemu. Byla to taková vzájemná dohoda, protože tenkrát se zbláznila Tsuchikageho žena a nutně potřebovala kromě svého jediného syna ještě dceru. A tak se rozhodl tehdy nejvyšší představitel naší země o vydírání mých rodičů. Jestli to prý neudělají, nechá je zabít. No a moji rodiče, za záchranu vlastní kůže, prodali svoji jedinou dceru – mě. Musím uznat, byla jsem vychovávaná hodně tvrdě, musela jsem dodržovat všemožná pravidla a co bylo nejhorší... Tsuchikageho pravý syn si mě vyžádal jako hračku. Musela jsem dělat vše, co on chtěl. Neměla jsem žádná práva, prostě nic. Byla jsem jen kus žvance na který se ten de*il vrhl kdykoli chtěl.“ Řekla div se nerozbrečela. ,,Po tom, co zemřel starý Tsuchikage i jeho manželka, ujal se vlády nad zemí ten mladý. Vůbec na to nemá zkušenosti. Není silný, spíš naopak. Tímhle ale chce dokázat svoji autoritu k lidu.“ Vypověděla mu vše potřebné a hřbetem ruky si otřela slzy.
,,Proč tedy neutečeš?“ Zeptal se Gaara.
,,Není to vůbec jednoduché. Háček spočívá v tom, že když se pokusím o útěk, chytne všechny moje kamarády a nechá je před celým městem zabít. To je pro mě ten nejkrutější trest. Ví, že by to pro mě bylo vysvobození, kdybych zemřela. To mi ale nechce dopřát.“

Poznámky: 

Tak je tu další díl. Byla jsem celý týden doma a nemocná, postižená nějakým super silným divným virem, takže pro mě byl zápřah něco napsat. I tak jsem ale Cinklí slíbila delší kapitolku (4,5 A4 ) a tak tady jí má. Snad se bude líbit

Čistě pro Cinklí

Omlouvám se, že tam zatím není nic vážnějšího, ale než já se k tomu dokopu... Omlouvám se, však v dalších dílech si toho užiješ... :D