Ona...je pes!! 4. díl

Čtveřice mladých lidí kráčela po prašné cestě směrem ke Konoze. Slunce jim pražilo do zad, ani jeden z nich neměl zrovna skvělou náladu...ne, vlastně jeden ano. Nebo spíš jedna. A právě skvělá nálada jedné dívky byla přítěží pro mladíka, který s ní zuřivě cloumal, jako by ho obírala o poslední špetku trpělivosti.
,,Tak jo...Aki, řekni Hledám Kibu.‘‘ vzdychl Kiba a zoufale se zadíval na bělovlásku, která na něj nechápavě zírala.
,,Učíš ji to celou dobu, co jdeme od Chikako. A ona pořád vypadá stejně neochotně-‘‘ začal Shino, ale Kiba na něj zavrčel.
,,Grr, ticho! Tohle je fakt důležitá fráze. Co když se někde ztratí?‘‘
,,Neztratí, budeme pořád s ní.‘‘ pípla Hinata a Shino přikývl.
,,Hm. Hinata má pravdu. Víme, co je Aki zač, vždycky s ní zůstane alespoň jeden, tak proč ji něčemu učit?‘‘ rozhodil rukama, vyplašil pár berušátek a Kiba se na něj zadíval.
,,Nechápeš, že-‘‘
,,Hledám Kibu.‘‘ ozvala se Aki a celý tým osm se na ni otočil.
,,Hustý!‘‘ vyprskl Kiba. ,,Konečně se to povedlo!‘‘ zařval, popadl dívku do náruče a několikrát se s ní zatočil.
,,No hurá...bude od něj na chvíli pokoj.‘‘ oddechl si Shino, ale v tu chvíli otevřela pusu Aki.
,,Hledám Kibu. Hledám Kibu. Hledám Kibu.‘‘ začala opakovat, pořád a dokola. Shino se chytil za hlavu a sledoval, jak se bělovláska šikovně vymanila z Kibova sevření a začala pobíhat mezi stromy u cesty.
,,Hledám Kibu!....Kiba! Hledám Kibu!‘‘ ječela. Kiba ječel také, když se za ní naštvaně plazil a Hinata se nesměle uculovala.
,,Můj bože....co mi to děláš?‘‘ zamumlal Shino odevzdaně a ignorujíc cirkus okolo, pokračoval v cestě.

Vešli do Ichirakova krámku a okamžitě zamířili k pultu. Hosté, kteří měli už objednáno a jedli, se po nich zvědavě dívali. Někteří o dívce s bílými vlasy už slyšeli, proto si jen vzrušeně šeptali, ale pro některé to byla naprostá novinka.
Jedna stará paní se zvedla, přicupitala k Aki a začala si ji naprosto nepokrytě prohlížet. Nevyvedl ji z míry ani Akiin zářivý úsměv.
,,Potřebujete něco?‘‘ zeptal se jí Shino chladně, ale stařenka ho ignorovala. Zvedla ruku a prudce uhodila Kibu přes záda.
,,Eh!‘‘ zajíkla se Hinata, když se její týmový partner svalil pod stoličku, hlasitě zaskučel a vypadalo to, že mu zaskočilo sousto.
,,Kde máš toho svýho raťafáka chlapče?!‘‘ zakřičela na Kibu stařenka a mladík jen něco zamumlal, zasípal a dál vytíral podlahu.
Náhle se před stařenkou mihla bíločerná skvrna a srazila ji na zem. Žena se sklouzla po podlaze ještě o několik metrů a vypadla ven z krámku.
,,Co to...‘‘ vydechla s námahou a zvedla hlavu.
,,Aki!‘‘ vydechla Hinata, pro změnu šeptem a nervózně chytila Shina za rukáv. Před Kibou stála Aki na všech čtyřech, přikrčená, připravovala se k útoku. Nejhorší byl ovšem zvuk, který vydávala.
,,Ona skřípe zuby..‘‘ vydechl nevěřícně Shino a zadíval se na Kibu. Ten konečně vykašlal zaskočené jídlo, otřel si zpocené čelo a po všech čtyřech se doplazil k Aki a objal ji kolem ramen.
Dívka se rázem uklidnila, vrhla po staré paní poslední vražedný pohled a otočila se ke Kibovi.
,,Kiba!‘‘ zakňučela a zářivě se usmála.
,,Hledám Kibu! Kiba!‘‘ výskala dál a Hinata se neubránila pousmání.
,,Je kouzelná...‘‘
,,Jojo...Hlavně byla kouzelná, když tu šikanovala důchodce. Radši půjdeme.‘‘ rozhodl Shino a sáhnul do kapsy pro peněženku.
,,Kibo, ty odveď Aki. Já to zaplatím.‘‘
Kiba kývnul, popadl Aki za ruku a vytáhnul ji ven před krámek. Hinata se zatím omlouvala ženě a pomáhala jí vstát. Stařenka mezi hekáním stačila ještě nadávat, samozřejmě tak hlasitě, aby to slyšela pokud možno alespoň polovina vesnice a tak o přihlížející zvědavce nebyla nouze. Všichni soustředěně poslouchali vyprávění o krvežíznivé bestii s bílými vlasy, Hinata se snažila stařenku bezvýsledně umlčet a Kiba s Aki právě mizeli v jedné z postranních uliček.
Zatímco rychle míjeli pár popelnic, Kiba si občas pro sebe zamumlal něco naštvaného a skřípal zuby. Aki se na něj se zájmem dívala, ale najednou se před nimi mihnul malý tmavý stín.
Kiba okamžitě zpozorněl.
,,Tohle není dobrý...‘‘ zamumlal a koutkem oka se zadíval na Aki. Ta se mu vytrhla, přikrčila se téměř k zemi a mít srst, měla by ji zježenou zlostí a vzrušením.
Akamaru vždycky nesnášel kočky...
,,Aki nedělej to.‘‘ zašeptal důrazně a chňapl po ní. Než ji však stačil popadnout za zápěstí, vyskočila a hnala se za kočkou o sto šest.
,,Aki! Akamaru sakra!‘‘ zařval Kiba a rozběhl se za ní. Dívka zahnula za roh a než tam stačil Kiba doběhnout, ozvala se směsice rachotu, vřískání, vrčení, křiku a žalostného mňoukání.
,,Ty náno pitomá!‘‘ zaslechl Kiba a hrůzou si rval vlasy.
,,Do háje....Sakra sakra!‘‘ klel a konečně doběhl ke hromadě popelnic a odpadků. Rychle odházel pár popelnicových vík a popadl konec modré šály, která mu byla až moc povědomá. Zatáhl, ozval se další rachot a na druhém konci šály se zhoupnul Konohamaru a prudce do Kiby vrazil.
,,Ta holka je tu s tebou nebo jí můžu zabít?!‘‘ zavrčel vztekle a otočil se zpět k hromadě. Přesně v jejím středu seděla Aki, provinile se šklebila a ve vlasech měla vpletené zbytky nudlí.
,,Ta je tu se mnou....‘‘ přiznal Kiba a Konohamaru naštvaně zaprskal.
,,Tak ji přinejmenším zabij! Já tu kočku skoro měl a ona ji vyplašila! Chytáme ji už dva dny!‘‘
,,Jasně jasně....Já nechápu, proč se za ní rozeběhla...‘‘ snažil se ho klidnit Kiba, ale Kony byl tak rozčilený, že kdyby ho Kiba pořád nedržel za šálu, nejspíš by už mlátil hlavou o zeď. V tom lepším případě. V tom horším by už totiž Aki nebyla mezi živými.
,,Kiba!‘‘ vyjekla příčina toho všeho nepořádku a vyhrabala se z odpadků. Okamžitě zamířila ke Kibovi, ale v tu chvíli do ní vrazila hnědovlasá dívka s červenými tvářemi a ospale se tvářící tvor s nudlí u nosu.
,,Konohamaru-kun! Máš ji?!‘‘ vykřikla Moegi s nadějí v hlase, ale až pak se zastavila a znechuceně se zadívala na bělovlásku. ,,Odkud jsi spadla proboha?‘‘
,,Moegi...ona ti nejspíš nerozumí.‘‘ podotkl Kiba, který si zjevně nevšiml, že se Konohamaru začíná dusit.
,,Spadla?‘‘ zeptala se Aki nevinně a naklonila hlavu na stranu. Při té příležitosti jí z vlasů opadalo pár nudlí. Moegi se ušklíbla.
,,Prej že nerozumí...‘‘
,,Hledám Kibu!‘‘ opáčila Aki.
,,Aha...Ona je cizinka?‘‘ zajímalo Moegi, ale Kiba zavrtěl hlavou.
,,To je na dlouho...‘‘
,,Aha. Mimochodem, Kiba-kun. Mohl bys pustit Konohamara? Mrtvý nám bude k ničemu.‘‘
Kiba si až teprve teď všiml nápadně rudé barvy v obličeji ctihodného vnuka a zděšeně ho od sebe odhodil.
Konohamaru po něm šlehl vzteklým pohledem a mávnul na Moegi s Udonem.
,,Jdeme! Ta kočka nám zase zdrhla...A ty!‘‘ přišel k Aki a píchnul jí prstem do hrudi. ,,Ty se přede mnou už neukazuj!‘‘ zahrozil. Aki zvědavě naklonila hlavu a usmála se. Konohamara to trochu zmátlo, ale po pár vteřinách se znovu zatvářil jako Bůh pomsty a společně s Moegi odkráčel další uličkou pryč. Udon se ještě otočil na Kibu a popotáhnul.
,,Kiba-kun. Jen jsem chtěl říct, že tě hledá Hanabi. Nevypadá moc šťastně.‘‘ oznámil mu a zmizel.
,,Sakra...‘‘ zaklel Kiba a nervózně si prsty prohrábl vlasy. ,,Za tohle všechno můžeš ty!‘‘ vmetl Aki do tváře a zlostně přivřel oči. ,,Kdybys byla pes, tak se nic z toho nestane! Převracíš mi život naruby!‘‘ sjel ji a dívka sklopila hlavu. Nerozuměla sice úplně všemu, ale věděla, že se na ni zlobí. Mrzelo ji to, i když nevěděla, co provedla špatného...
,,Gomen.‘‘ zašeptala. Kiba překvapeně zamrkal, ale pak jen mávnul rukou. Ta holka ho pořád překvapovala.
Ani si neuvědomil, že ji pomalu, ale jistě přestává brát jako vlastního psa.

Hnědovláska se zastavila uprostřed ulice a naštvaně zafuněla. Hledala ho už celý den. Bezvýsledně. Potřebovala ho najít, potřebovala vědět, co je pravdy na těch zvěstech, které se šířily vesnicí....Že prý s sebou vodí nějakou negramotnou holku. Nechtěla tomu věřit...S Kibou měla sice poslední dobou menší problémy, ale...
A pak ho uviděla. Vyšel zpoza rohu a rozhlédl se kolem sebe. Byl sám.
Hanabi potřásla hlavou a začala si nadávat do hlupaček. Jak si jen mohla myslet, že by ji zrovna Kiba podváděl s-
V té chvíli zrudla vzteky až ke kořínkům vlasů a zatnula ruce v pěst.
Protože zrovna v té chvíli se Kiba otočil a popadnul za ruku drobnou bělovlásku se smutným výrazem. Znovu se rozhlédl kolem a jeho pohled se zastavil na Hanabi.
Nezasvěcenému kolemjdoucímu by rychlé změna jeho výrazů určitě přivodila záchvat smíchu, ale Kiba věděl, že ho teď nečeká nic dobrého.
Hanabi k němu s funěním přidupala a vrhla opovržlivý pohled na Aki. Ta se pokusila o svůj zářivý úsměv, ale povedlo se jí na tváři vykouzlit jen ubohý úšklebek.
,,Ty...jeden...-‘‘ zavrčela Han a Kiba zvednul ruce v obranném gestu.
,,Han, já ti to vážně vysvětlím!‘‘
,,Tady už není co vysvětlovat! Zemřeš!‘‘
,,Ale to opravdu není jak si myslíš! Já to-‘‘ koktal Kiba, ale Hanabi rychle vytáhla kunai a přiložila mu ho ke krku. Aki s sebou cukla, ale Kiba jí stisknul ruku a nasucho polknul.
,,Takhle...takhle mě ještě nikdy nikdo neponížil! Už mi nechoď na oči!‘‘ křikla hnědovláska a Kiba si všimnul, že se jí v koutcích očí lesknou slzy. Zvednul ruku, aby ji pohladil, ale ona uskočila.
,,Nesahej na mě! Nech mě být! Sbohem!‘‘ vzlykla dívka, schovala kunai a bez dalších slov odběhla. Kiba tiše zaklel.
,,Sakra...Tohle mi ještě scházelo!‘‘
Aki se na něj zadívala a položila mu ruku na rameno.
,,Kiba?‘‘
Mladík se na ni bez zájmu podíval.
,,No Akamaru....alespoň tě odvedu k Hokage. Ta nám snad už poradí....Tohle už musí skončit. Pojď...půjdeme.‘‘ vzal ji za ruku, když tu se za ním ozval hluboký mužský hlas, zdrsnělý alkoholem.
,,Stůj spratku!‘‘
Kiba se mžiku otočil a Aki vztekle zaskřípala zuby. Za nimi stála skupinka asi šesti mužů, nejspíš to nebyli ani ninjové, neměli pásky...Ale všem hrál kolem úst potměšilý úšklebek.
,,A vy jste kdo?!‘‘ zasyčel Kiba a nahmátl v brašničce dva shurikeny.
,,My? To není důležitý...Víš, co je důležitý?‘‘ zeptal se ten nejvyšší z nich a Kiba svraštil obočí.
,,Ten pes jde s námi.‘‘